Bauhauss všude kam se podíváš

B jako Bauhauss Název Bauhauss se kolem mě objevoval v posledních měsících častěji než dřív. Potom je jasné, že jsem po knížce B jako Bauhausssáhl. V září jsem bydlel v hotelu poblíž muzea Bauhauss-Archiv v Berlíně. Hned 2 měsíce na to studenti Stunome postovali fotky z výstavy. Příště musím taky dovnitř. Termín Bauhauss se objevoval také kolem výstavního prostoru DOX v Praze, jenž jsem letos konečně objevil i já sám. Navštívil ho autor knihy ředitel londýnského Design Musea, kritik a držitel řádu britského impéria Deyan Sudjic. S neskrývavým zájmem o umění, design a vše pěkné kolem nás, jsem se na jeho přeloženou sbírku témat řazených podle písmen abecedy těšil. Snadné se orientovat a číst po kapitolách jednotlivě věnovaných třeba filmu, Kaplickému, Youtube nebo G jako Grand Theft Auto.

Během jízdy metrem zvládnete přečíst po částech Sudjicův pohled a souhrn na moderní svět. Z odezvy, kterou mám, bude sbírka lidem pohybujícím se v umění den co den připadat jako dětská encyklopedie. Představil široké veřejnosti povrchní nástin oblastí, kterým věnoval svou část života. Zorientování se v oboru. Jako kdybych dostal nutkání zajít do muzea. Když mě čtení inspiruje, baví mě to. Ačkoliv nebudu působit alternativně ani nóbl (pozn. blogera popíjí při psaní aeropress), styl tzv. encyklopedie mi vyhovovuje.

Následně jsem zatoužil si obraz na ředitele Muzea designu v Londýně udělal sám. Muzeum sídlí poblíž Tower Bridge, přesto jsem ho během mých procházek Londýnem minul. Deyan Sudjic vede tento prostor od roku 2006. Vystudoval architekturu v Edinburghu, roku 1983 založil časopis Blueprint a mezi lety 2000 a 2004 byl šéfredaktorem milánského měsíčníku Domus zaměřeného na architekturu a design. Pracoval jako kurátor v Glasgow, Istanbulu a Kodani, psal kritické články o architektuře a designu do deníků The Observer a The Sunday Times a byl děkanem Fakulty umění, designu a architektury při Kingstonské univerzitě. B jako Bauhauss rozhodně nebyla jeho první kniha, ale s jeho předchozími nemám žádnou zkušenost. Přál bych si, aby vám Bauhauss načrtl jak umění může být rozmanité. A navedl o něčem přemýšlet.

Napiš komentáře

Islandská Planina

Planina obálkaKnížek severských autorů jsem v poslední době přečetl dost. Jejich kultura a cit pro vyprávění je jedinečné. Tentokrát islandský thriller nebyl výjimkou. Planina ve vydavatelství Kniha Zlín poutá studenou tajemnou modrou obálkou se stínohrou čtyř postav. 267 stran autora Steinara Bragiho nabízí napínavé víkendové čtení. V průběhu příběhu se ocitneme až v hororovém světě, tak jsem si sám připadal.

Dva mladé páry se psem se vydají na výlet z přístavního města Reykjavík na planinu středního Islandu. Během cesty zabloudí v mlze, uhnout z trasy a narazí do osamělého domu uprostřed ničeho. Dům obývají babička s dědečkem, se kterými se od počátku nezdá být všechno v pořádku, a tak by se čtveřice mladých zbloudilců raději hned vypařila zpět domů. Největší část příběhu je postavená na odlišnosti osobností jednotlivých postav. Autor se v mnohém věnuje popisu mladých párů a vztahy mezi nimi. Sebestředný alkoholik z bohatých poměrů Hrafn cestuje se svou ženou terapeutkou Vigdís, která v mládí přišla o maminku. Doprovází je Egil pomatenec, zakomplexovaný kluk, který by nejraději ulovil Vigdís, a mladá nymfomanka a novinářka Anna.

Surový a drsný sever je dobrým podkladem pro tyto nesourodé postavy a dává šanci rozehrát až hororovému příběhu. Kdo se rád bojí, bude se mu Planina líbit. Nemusíte mít strach s příliš otevřenému strašidelnému vyprávění, mnohé se odehrává v náznacích islandské mystiky. I když tento svět dobře neznám, dokázal jsem se ztratit spolu s postavami v temném lese, přičemž mi to nepřišlo ani trochu divné. Stejně jako po titulcích promítání kina, vydržte do úplného konce. Nikdy nevíte, co vás překvapí.

Děkuji za zapůjčení Kniha Zlín

Napiš komentáře

Tuhle holku budeš chtít poznat, Lauren Shotton

Krátce bych ji určitě představil jako veselou aktivní holku. Ta by vám na ulici zahrála takové divadlo… odhaduji podle toho, že roky hraje v improvizační skupině na prknech, co znamenají svět. A pro pár zvědavců náhodně během dne zabrnká na ukulele, stačí ji sledovat na Periscope. Mě vždy taková chvilka udělá radost. Kde ale takového pozitivního člověka potkat?

Lauren Shotton

Za svůj život jsem potkal usměvavé tváře, které mi zpříjemnili den. A které si dlouho pamatuji. Když vám někdo takhle snadno předá radost, stojí mi za vzpomínku. Loni jsem poslal na instagram takovou rychlou koláž, šestici úsměvů, které jsem si tehdy vybavil. Zařadil jsem do ní také Lauren. Protože jsem si vzpomněl na londýnský event Campus Party. Akci, kam jsme odjeli se skupinou mladých Čechů za dalšími mladými z celé Evropy. Mezi hosteskami nápomocnými účastníkům akce se proplétala také veselá brunetka v bílém tričku, jako měly všechny tzv. O2 angels. Nová neznámá, pěkná vzpomínka na Campus Party a později jakousi náhodou se začala odhalovat tajemství. Nu dobrá, tolik dobrodružný příběh to nebyl. Všechno to je ale pravda. Přišel jsem na to, že hosteska brunetka hraje zejména v krátkých filmech (za zhlédnutí stojí například SoulMatrix na Youtube) a improvizuje s přáteli na londýnské scéně (Chuckle Duster nebo Mad Monkey Improv). To už je o pár hodin zábavy postaráno.

Během sledování SoulMatrixu a dalších videí dostala veselá holka v našem příběhu jméno. Hned jsem si pomyslel, že představit vám Lauren Shotton za to stojí. Možná byste nevěřili, hrála také v jednom díle série Harry Potter. V páté epizodě Fénixův řád roličku studentky Pansy Parkinson, kterou během série vystřídalo několik hereček. Není proto divu, že jsem to nikdy předtím netušil. Občas nasdílí fotku na instagram nebo ze svého pokoje živě odvysílá hudební vložku na Periscope (@laurenshotton). Zpívala a nyní nejčastěji k tomu hraje na ukulele. I když není pro většinového diváka u nás vidět, vlastně ji, troufal bych si říci, nikdo nezná, má mnoho zájmů a v mnohém se veřejně prezentuje. Znáte antistresové omalovánky? Jak koho při malování zvládnete sledovat déle než pár minut. Lauren se zaujmout mojí pozornost při prvních pár vysílání, no jasně, že jsme spolu nemalovali v jednom pokoji, podařilo. Poté už zvědavost nebyla tak vysoká.

Fotogalerie z výběrů fotek instagram Lauren Shotton. S dovolením si vypůjčuji.

Jinak je to obyčejná holka, co má ráda oblečení, nakupování, šminkování a humor. Takový pocit získáte, když jen chvíli budete dávat pozor. O to mi šlo, zaměřit váš zájem na pár minut na někoho, kdo svým životem přináší radost jiným. Člověka, co tvoří, žije mimo naši malou republiku. A pokud si to Lauren budeš číst, překládat pomocí Google Translator.

Hi Lauren, that’s a post about you. I get the idea introduce your work and hobbies to Czech Republic after Campus Party London (your part time job O2 Angel). On the world is a little people with happy face and donor joy (improvisation) like you. Keep smiling 🙂

Napiš komentáře

Otvírák jako v časopise

Otevírám si časopis a vrací se mi myšlenky, jak dobře mají oni napsané texty a kolik toho jsem chtěl sdělit já. Podělit se o zážitky, při kterých už přemýšlím, jak je přetvořím do blogu nebo nechávám plynout pocity pouze v mé hlavě a nikdy poté jsem nedostal důvěru je přetisknout. Při přemýšlení se mi hlava hodně rozbolí. Co bolí není tak snadné lehoučké, že bych si myslel, jak je to správné. A nakonec vše ztroskotalo na utkvělé představě, že ke psaní patří i dobré aranžmá. Design, fotky, stylizace, které se mi časem na vlastní práci okoukají. Znáte sami, pracovat pro sebe je nejtěžší. Jenže jsem se chtěl vrátit k tomu, co mě bavilo, přinášelo radost, nadělit si blogový příspěvek pod vánoční stromeček. Přišlo to až dnes v novém roce. Nový začátek dlouhé linie psát si pro radost.

Ještě si dobře rozmyslím, jestli bude vhodné si připomínat uplynulé zážitky. Psát o tom, co jsem z čtenářského pohledu zmeškal. Tam, kde jste byli se mnou a mohlo by to přitáhnout vaši zvědavost. Jak si tak budu psát, vy budete číst, přijdou další a další zvědavci. Časem tu možná bude velká rodina jako před lety. V dávných dobách bez youtuberů a myšlenek delších než 1 smska. Bude to mé malé vysvobození, když se chci podělit o něco zajímavého a nemám komu. Díky své malé průraznosti se často nedostanu ke slovu. Tady v mém světě si vyprávění najde každý až přijde vhodná chvíle.

Napiš komentáře

O králíčkovi, který chtěl usnout

O králíčkovi, který chtěl usnoutUsínám. Naposledy mě zaujala knížka o králíčkovi, kterou by rodiče měli předčítat dětem před spaním. Představoval jsem si pohádku s velkými ilustracemi, co děti baví při předčítání nejvíce. Natahují ruce a ukazují na obrázky, jako jsme to dělali asi všichni. Jenže do rukou se mi dostala pohádka švédského psychologa Carla-Johana Forsséna Ehrlina, který na to šel poněkud vědecky. Alespoň takový dojem mám.

Stránky krátkého příběhu zaujmou pěknými kresbami tužkou a pastelkami, které mi připomínají dětství. A také upoutají nevšedním využitím tučného písma a kurzívy. Lépe řečeno jednoduchým návodem jakým hlasem a mimikou předčítat. Jak vás nejspíše napadlo, hravé čtení bude bavit nejmenší mnohem více. Sám autor to má dobře spočítané. Trochu za čáru mi přišlo neustálé opakování příkazu SPI. Zdůrazňování společného usínání hlavní postavy malého králíčka a vašeho dítěte. Jestli funguje, nemůžu jako svobodný bezdětný zodpovědně říci, ale třeba vyzkoušíte na svých ratolestech sami. Pokud prcek usne dřív, než příběh skončí, nic se nestane. Podle návodu máte pokračovat ve čtení až dokonce. Nejsem ani malý, ale sám bych byl do úplného závěru zvědavý, zda mě rodič bude pořád štvát svým SPI, ještě než to na mě naplno přijde.

Sugesce, naprostá únava před ulehnutím a dobrá pohádka, to všechno nejspíš zafunguje na zlepšení usínání. Jako malý jsem rád usínal u nahrávek z audiokazet. Nezapomínal bych proto číst dětem. V knihkupectví stejně jako při výběru této knihy ke čtení by mě zaujala obálka. Stojí za to alespoň třikrát zkusit předčítat svým potomkům. Uvidíte, jak se vžijete do hry se hlasem. Je to návykové.

Napiš komentáře