Místo ve vlaku v Praze #rmt

Vlak přijíždí na první nástupiště. Usedám do posledního volného kupé a vyhlížím ven z okna na ubíhající krajinu podél trati. Míjím Rokycany, Beroun a Karlštejn. Z jedné strany slyším nenápadné erotické dialogy páru ve středním věku, pravděpodobně jedou za přáteli, naproti vypráví milovník pověstí a starých hradů své přítelkyni, kudy jí to dnes provede. Toulky po přírodě za sychravého počasí. Starší pár po levé straně jen tiše přikyvuje. “Lístky, prosím,” vyzvala nás paní průvodčí. K mému druhému překvapení (prvním bylo plné nádraží) nikdo nepoužil ČDNetLidl jízdenku tak jako já. A začala mi sváteční říjnová Rail Maraton Tour.

Bez sebemenšího plánu na trasu jsem mířil na Hlavní nádraží v Praze. Odtud už jen metrem a pěšky na Strahov. Pokud jste alespoň něco zaslechli z mých původních nápadů, zaregistrovali jste počáteční nadšení nad prvojízdou SC Pendolinem do Brna, která následně padla z důvodu vyčerpání kapacity volných místenek. Proto k mé radosti jsem si jej mohl alespoň z venku prohlédnout stojící na odlehlém nástupišti. Vyzbrojen internetem v mobilu, nikdo na konci linek twitter a fb neunikl žádné z aktualit dění. Po upřesnění pozice jsem se sešel s Péťou, spolužákem ze střední a nynějším studentem ČVUT FEL. Cílem byla strahovská kolej. Plný nadšení a touhy zažít co nejvíce během dne jsem si vybral lanovku na Petřín namísto přímého autobusu. K mému nemilému překvapení se do lanovky chtěla nacpat půlka Prahy a tak nám nezbylo nic jiného než si vyšlápnout pořádný kopec kolem K. Hynka Máchy až ke Štefánikově hvězdárně a bloku koleje č.5. Uvědomil jsem si, jak je vše najednou tak blízko a nechápal jsem, proč jsem považoval střed hlavního města za velké rozsáhlé bludiště. Dále by neměli číst milovníci ubytovacích prostor pro čvuťáky apod. (přeskoč celý odstavec) 

Zarazilo mě už, když jsem se dozvěděl, že plastová okna má pouze jeden blok (kde asi bydlí nějaký bohatý prominent) a ostatním ani nedovírají. Trochu úcty k budoucí elitě národa, prosím. Chodby připomínají vězení Alcatrazu a dveře jak z nemocničních sálů skrývají úzké neútulné pokoje plné nábytku bez místa k hnutí. Toto všechno mě nakoplo k nafocení a okomentování mého hnízda na M16 v Plzni, jak si Scotty přál. Ať každý vidí, kam se mohou studenti po probdělém večeru vracet a nemusí se strachovat nad nočními můrami Strahova. Já vám to říkal, neměli jste dále číst 😀

(pokračuj) Brzy jsme šli zahnat naše kručící žaludky do nejbližší restauračky – menzy Strahov. Příjemné prostředí, připravené obsloužit stovky lidí během poledne, nezelo prázdnotou ani ve státní svátek. Jediný vroubek na celé kráse byla vysoká cena dotovaného jídla, proti které se už zbrojí. Kuřecí čína s rýží mi zachutnala. Není nad to, když se vydáte po vydatném obědě Kinskou zahradu dolů z kopce do centra. Pěkné prostředí přímo stvořené pro večerní procházky ve dvou. Nyní už mi v hlavě probíhaly myšlenky, co dál. Cestou na metro jsem chtěl ještě zahlédnout filmový štáb, který ráno postával na Rašínově nábřeží. Samozřejmě už tam v tuto hodinu nebyl. Pokud někdo ví, co zde milý páni filmaři natáčeli, komentáře jsou jen vaše. K těmto rádoby známým projektům mám poté větší pouto, dobrým příkladem je aktuální seriál Vyprávěj.

Pár hodin strávených v naší matičce Praze jsem musel doplnit i hlavním tématem Rail Maraton Tour a to cestou vlakem bez cíle. Bonbónkem byl City Elefant směřující do mnoha okrajových obcí v okolí. No není to výborná náhrada za nepohodlné autobusy? Pásmové jízdenky jako na MHD, nehlučná a přímá doprava, krátké intervaly mezi spoji a objemné vozy pohltící i návaly turistů jsou jen některé výhody, které mě napadly v prvním okamžiku. Času není nazbyt a tak v jízdním řádě vyhlížím zpáteční vlak. Cílovou stanicí nebude Český Brod, nýbrž osamocená zastávka v Tuklatech. Další Elefant tudy profrčí už za deset minut zpět ku Praze. Objevíte-li se na “konci světa” s pohledem na nekonečné lány a železniční zastávkou za vašimi zády a 3kolejovým koridorem, nenapadne vás možná nic jiného – stejně jako mě – přeběhnout pražce a postavit se mezi ostatní čekající. Říká se, že jen blázni, ožralové a já nyní přidávám i neinformovaní mají to štěstíčko stále při sobě. Vidět předem projet kolem ten mezinárodní rychlík a Pendolino kosmickou rychlostí (ano proti nehybnému objektu (= mě) vypadají vlaky ČD jako draci), nikdy do kolejí neskočím. Jako bych se podruhé narodil.

Pomalu se začíná smrákat, já hodnotím svůj výlet a vyčkávám na Alberta Einsteina přijíždějícího na Hlavní nádraží, které mimochodem je opravdu nádražím dnešní doby a nabízí vysokou informovanost cestujících alespoň na nástupištích a u v ČD Centru. Málem bych zapomněl, být na takovém místě, kde se v roce 1939 psali dějiny a zachraňovali životy nebohých židovských dětí a nevidět sochu pana Wintona by byl hřích. S postaršími dámami sedím v kupé německého vagónu a sledujíc jeden z prvních dílů seriálu Dexter se přibližuji k druhému domovu. Každotýdenní rutina cesty z vlakového nádraží na kolej mi už připadá jako mrknutí oka a unaven můžu jen ulehnout do postele. Spokojen a s myšlenkou na jedinou výhradu za celý den – neinformovanost personálu průvodčích o soutěži Nejvíce ujetých kilometrů, vyslovuji své přání: “Pokud by se mi opět naskytla podobná příležitost, vyrážím znova na cestu.”



, , , , , , , , , , , ,

  1. fremy 12.11.2009 v 22:38 # Odpovědět

    [1] říkali mi, že kontroverzní článek přiláká komentátory. A jsem rád, že ses ohradil proti mým názorům, já totiž nemůžu tak dobře posoudit kladné stránky jako ty. A máš pravdu, jen s odkazem na internet by mi vadilo připlácet si k drahé koleji ještě za připojení.

    Péťa mi zavedl až k tvým dveřím, ale nikdo neotvíral. 🙁

  2. Scotty 12.11.2009 v 22:31 # Odpovědět

    Nedá mi to a musím Strahov bránit. Poznal jsi ho pouze z jedné stránky. A to z té více negativní. Nicméně jsi zapomněl zmínit klady této stránky – neprší na tebe, máš se kde umýt a vyspat, máš téměř nejrychlejší net v republice a navíc, jsi v místě s největší koncentrací studentů. A s tím souvisí druhá stránka – akce a každovečerní kalby jsou nezapomenutelné a kdo nezažil, nepochopí krásy Strahova. To, co jsem zažil během prvního týdne na Strahově, jsem loni na jiné koleji nezažil za celý rok!

    Jo a mimochodem jsi mě naštval. 🙂 Vstával jsem kvůli tobě, pak celý den čekal, že zaskočíš a ty ses neobjevil. (jo, Peťa už mi říkal, že jste šli navštívit sousedy, ale mohl jsi napsat – online jsem byl pořád)

  3. Scotty 12.11.2009 v 22:48 # Odpovědět

    [2] Ne, nepřivedl tě k mým dveřím, ale právě že k dveřím souseda. Alespoň to mi řekl, když jsem ho v pátek (nebo kdy) potkal. Já byl na pokoji celou dobu…

  4. jirin 12.11.2009 v 23:49 # Odpovědět

    [1] neni pravda – byl jsem an strahove skoro rok a opravdu me to nezaujalo a s radosti jsem utekl:-) ale mozna to je tim, ze kolej neni pro me vhodna:)

  5. Scotty 13.11.2009 v 15:14 # Odpovědět

    [4] Asi kolej není pro všechny. Já zase znám osoby, co se z koleje odstěhovaly po 3 letech a po dvou měsících jim ten život chybí a chtějí zpět. Přeci jen to množství lidí a akce, když ti vyhovují, tak k nim získáš pouto a není cesty zpět…

  6. fremy 18.12.2009 v 17:43 # Odpovědět

    Filmový štáb, který jsem z vlaku zahlédl na Rašínově nábřeží bylo natáčení vánoční reklamy na Vodafone. Jde o kapra sestaveného z krabic. Podařený kousek 🙂 Zdroj: @Vodafone_CZ tweet

Napsat komentář

Connect with Facebook