Je toho mnoho

Tápu, hledám, nenacházím. Vidím před sebou chumel zážitků a událostí z loňského roku, jen nevím ze kterého konce bych to měl všechno pobrat. Tak třeba tento… (snad bude dostatečně dlouhý). Do devátého roku tisíciletí jsem vlétl po hlavě. Při silvestrovském přípitku na náměstí 1. Máje v Chomutově s nejbližšími přáteli, mě ani nenapadlo, jak bude bohatý.

Předsevzetí si již 3 roky nedávám, přesto jsem nějaké cíle měl. Leden byl až na zkouškové poměrně klidný měsíc. Možná i proto mě popadla nostalgie, zavzpomínat si na začátky blogování a vstupu do internetového světa vůbec. Zvesela jsem prohlásil: “Píši pro radost.” A je to stále pravda. Jak čas plynul začínal jsem mít mnohem větší ambice. On celkově byl rok 2009 plný bláznivých nápadů, z nichž některé přišly bláznivé pouze mě. Velmi často se nechám poblouznit chvilkovým nadšením, jenž může kolem jen proletět. Co z toho zbude, raději nemyslet. Jak se nám blížil únor bílý a první zkouškové nevypadalo příliš nadějně, přemýšlel jsem, jak z toho ven, čím se rozptýlit. Vdechl jsem život svému třetímu projektu o seriálu Lie to me. Byl to myslím dobrý tah, protože dílo má úspěch a do budoucna se mu budu snažit vnutit novou tvář. Vypnutí z denního stereotypu zajistila i pozvánka Petra Mika na akci v pobočce českého zastoupení EA Electronics spojenou s otestováním nové hry Burnout Paradise. Byla to tak má první možnost, připadat si jako bloger důležitý a skvělá odměna od Petra. Za což mu zpětně děkuji. Kromě nových zajímavých článků jsem dopsal i nějaké resty z minulosti, ale abych stále nemluvil jen o své virtuálním já.

Žijící osoba Jakub Vaněk také zažil pestrý barevný rok. S porovnáním z uplynulými roky se mnohem více začal zapojovat do parties svých přátel. Díky čemuž mohl oslovit dámské publikum, aby mu popřálo k narozeninám a nakonec roku opět společně oslavit Silvestra. Sem tam nějaký koncert (Kryštof, No Name, Toxique, Žlutý pes, Horkýže slíže, …), stand-up show Komiků nebo výstava. Když už jsem říkal, že to byl bláznivý rok, neměl bych opomenout rodinnou dovolenou. Letos se vedla ve stylu nedobrovolného cestování, ale výsledek stál za to. Chomutov – Štenberk – Ostrava – Plzeň a hurá domů. Vždycky jsem záviděl jiným dobrodružné tripy nočními městy a nemuselo to být pouze za svitu měsíce. Když se pak ohlédnu za uplynulými týdny, vzpomenu si, že jsem to zažil na vlastní kůži. Budu se po milionté opakovat, ale jen díky přátelům. Loni jsem poznal, jak skvělé je je mít. Tak jako oni dorazili na mou oslavu narozenin nebo víkendové posezení, potěšil jsem já všechny při těžších chvílích. Plácám se sice stále ve stejném rybníku, ale s čistě vyměněnou vodou. Zaslechl jsem, že budou výprodeje kapřic, možná mi taky jednu nadělí. Mnohokrát jsem měl slabé chvíle a zamyslel jsem se nad bytím. Věřím, že něco přijde.

Tak jak jsem si tvořil své nové já, začal jsem si všímat krásy světa. Sledovat zajímavé filmy – kina nebyla v roce 2009 vyjímkou (namátkou Mikulášovi patálie a Avatar) – zajímat se o pestrou muziku a bojovat za oblíbené televizní pořady. Někdy však příjdeme na to, že je lepší přestat se ohlížet do minulosti a rozběhnout se čelem do budoucna. Nežít ve stereotypu, který časem omrzí každého a všímat si postranních uliček života, které nabízí další možnosti a možná i zajímavější zábavu. Cestou narazíme i na překážky, které ovšem nikdy nejsou nepřekonatelné (tak jako já si můžu myslet o zkouškovém). Pokud mi někdo loni nějaká polínka přes cestu pohodil, zapomněl jsem. Mám ve vzpomínkách jen legendární chvíle, o kterých asi nebudu vyprávět dětem jen proto že to neumím tak dobře jako jiní. Někdo mě před lety zatáhl za ruku a postavil do situací, se kterými jsem se neuměl vyrovnat. Přesto díky jiným rozcestím jsem získal možnost poznat nové kamarády. Je tu už roky zvykem, že si “odškrtnu”, který z internetových avatarů to byl letos. V červenci jedinečný člověk náhod, překvapivých chvil a anděl v moravském těle. Její zápisky mě vždy potěší a donutí přemýšlet. S Ivou jsem se měl tu možnost potkat v Karlových Varech na filmovém festivalu. Letos znova? Po prázdninách konečně nastala chvíle zaskotačit si na skákacích botách. Dlouho chystané setkání s člověkem, který všechno toto má pod svými křídly. Sáva mi představil nový adrenalin, který zvládnete i vy. Děkuji mu nejen za to. Na kraji roku čistou náhodou a téměř jen na mrknutí oka s mrtvočichem. Přes informaci o přednášce Cisca na fakultě tweetnutou do světa, jsme se potkali na zastávce a zamířili do zasedačky.

V žádném případě ne rok jako jiný. Svět kolem mne byl plný rozchodů, tragédií a úmrtí na druhou stranu vyváženost musí být. Opravdu jsem zapomněl a myslím jen na krásné chvíle, kterých bylo hodně. Někdy to na chvíli vypadá, že se vše boří a někdo vás staví před náhlá rozhodnutí, pak jen zavřete oči a představte si nejkrásnější chvíli, na kterou si zrovna vzpomenete. Jako mávnutím proutku všechno zmizí. Ideální svět neexistuje, na obrazu reality je na nás které barvy použijeme.



, ,

  1. Ivy 21.1.2010 v 16:41 # Odpovědět

    Letos znova.
    … a přesně jak říkáš, stačí jen zavřít oči…

    Btw, 20 dní jsem čekala na podobný článek, ale výsledek předčil veškerá očekávání;-)

  2. fremy 21.1.2010 v 17:32 # Odpovědět

    [1] má taky 😀 vždy jsem se snažil přesně popsat minulý rok situacemi. dnes to ale dopadlo jinak, článek po 10 dnech dopsán (chvilka času se ve zkouškovém našla) a já jsem jen zvědavej, co si o roku 2009 po přečtení v budoucnu budu myslet.

    Tak to se těším, už abych začal plánovat delší pobyt v KV než jen jeden báječný den.

  3. kryšpín 21.1.2010 v 18:45 # Odpovědět

    Filmy a festival schvaluji 😉

  4. roman 22.1.2010 v 18:09 # Odpovědět

    Nedávno mi někdo poslal citát ve smyslu, že „Radost dává životu barvy, smutek hloubku.“ Asi na tom něco bude. Myslím, že tragédie a překážky nás dělají méně a méně povrchními. Ačkoliv plácat se dlouho někde hluboko pod vlastním povrchem může být taky tuze nebezpečný 🙂 Takže přeju, aby ten letošní rok byl výrazně barevnější!

Napsat komentář

Connect with Facebook