Život ve lži

Nejhorší je lhát sám sobě. Žít ve mystifikacích, ať už jsou zamýšleny sebelépe. Kdo tomu propadne, skončí v pekle. I mě někdy napadá, jestli si nenalhávám a pro dobro myšlenek se neutápím ve vymyšlené realitě. Snů se bojím. S tím je spojeno chování vůči okolí. V přetvářce se snažím utajit pravdu, o které přemýšlím. Mlčením, letmými pohledy skrývám cestu do duše. Probouzím se zpocený ze světa vysněné reality. Není však naopak toto lež a pravý život ten, který chci? Sám nevím. Nevím, kdo jsem, co chci.

Na jednu stranu hledám náznaky ve všem, co se šustne. Na stranu druhou vím, že tyto sny se nemohou reálně vyplnit. Stejně si pro dobro všech přeji úplně jiný závěr a hledím do budoucnosti, kde budu v roli služebníčka. Jak už jsem se zmínil, přesný střih ve vztazích napomáhá zapomenout. Ovšem nemusel by to být tento případ. Jen se zrovna nabízí srovnání s podobnou situací. Ovšem je to jen část mého života. Útulný kout dušičky, do které rád zaskočím při volné příležitosti. A dá se říci, že často. Skoro se v něm vyžívám. Tak než zas zavítám, skočím si pro tentokrát do sousední předsíňky. A budu doufat, že tam mě nic nepřekvapí.



, , , ,

  1. Petr Král 19.3.2011 v 13:45 # Odpovědět

    Žít ve lži není moc dobrý nápad, ono se to časem nevyplatí, ale o tom se musí každý sám přesvědčit. 🙂

  2. Matěj Kubička 27.3.2011 v 23:12 # Odpovědět

    Každý tomu propadne – jsme jak ryby v moři mystifikací.. Cliché? Nemyslím! 🙂

    … jen doufám, že kvůli tomu všichni neskončíme v pekle .. na můj vkus je tam moc horko

Napsat komentář

Connect with Facebook