Mračí se

Je mi špatně, špatně z toho co dělám. Vlastně jsem k tomu dohnaný a nedokážu reálně uvažovat. Jsem rád, když aspoň na chvíli uteču od problému a užívám si života. Když on se pak rychle vrátí a shází mi. Vyvolávám ho, přemýšlím o něm a když stojí přede mnou, ztrácím se. Dělám jednu botu za druhou. Je to má obranná zeď, ovšem pak je mi líto, co všechno jsem řekl a udělal. Nemůžu se chovat normálně. Chci, chci přestat myslet nelogicky a srůst s realitou, která tu je právě teď. Přijde facka, uvědomím si jí a nic nevyřeší. Měsíce utíkají, léta plynou, život kráčí mílovými kroky a já jsem stále na stejném bodě. Přesto mi nic neuteklo, alespoň z tohoto pohledu. Jen jsem ztratil jakoukoli šanci něco změnit. Měl bych se tak adaptovat. Hodně rychle. Nadhazovat a vracet údery vtipům, mít svůj styl a být tím, čím chci být já. Za žádných okolností nedělat poslíčka jiným. A že mi to tak někdy připadá. Uplácejí si mě snad něčím? Zahodit problém za hlavu nejde, zkoušel jsem, ale dokud bude na očích nezmizí. Dokonce trpím tím, že jej sám potřebuji mít blízko sebe.

Mám rád, když se usmívá, když potěší pěkným slovem. Na oplátku bych mě dělat to samé. Ale, Ale, ale… Ztrácím se. Nemá to řešení. Už jen čekám, kdy se přizpůsobím a začnou krásné chvíle přebíjet ty nudné. Hrozné je, že právě v nudné se přemění ty, na které se dlouho těším. Mám z nich dobrý pocit předtím než se stanou. Vyžaduji je a chci je prožít co nejlépe. Udělal jsem hroznou chybu. Padl jsem na hubu a musím si najít záplatu. Dnes začnu přemýšlet, co udělat lépe a nadcházející čas věnuji tomu, že poté až nebudu muset psát a myslet na tyto slova. Řekl bych, že nyní dlouhé prázdniny vidím jako správnou pauzu. Držím se, bude líp.

Až to budeš Radku číst, netrap se, že nic z toho nepochopíš. Má to tak být a klíč bych měl znát jen já.



Není tu žádná odpověď. Buď první!

Napsat komentář

Connect with Facebook