V mlze Aloise Nebela

Asi tak jsem se cítil jak po přečtení komiksu tak i při návratu z kina. Na filmovou verzi černobílého zpracování pohraničního výpravčího z Bílého Potoka jsem se těšil několik měsíců. V Karlových Varech jsem navštívil výstavu fotek postav od Dušana Tománka, jenž mapovala natáčení snímku. Poslechl si debatu s Terezkou Voříškovou, Tomášem Luňákem, Jaromírem Švejdíkem (Jaromír99) a Jaroslavem Rudišem při Čaji o třetí s ČT. Všichni příjemní lidé, jenže já tou dobou ještě neznal ani komiks. Tudíž jsem nemohl položit žádné otázky. Pamatuji si jen stížnost Terezky k animaci její postavy, kde chybí poznávací piha na obličeji. Tady je ten zakopaný pes, při kterém mi nepřipadala její kresba na výstavě autentická. Vlastně to nebyla celá ona. Až jsem se dostal k myšlence dohnat poznání o příběhu přečtením komiksu ještě před premiérou. Což mou čtenářskou oddaností a dalšími peripetiemi zůstalo výzvou až do posledních hodin. Stihl jsem jej přelouskat za 2 hodiny jízdy vlakem domů. A zůstal opařen, v mlze nepochopení úplně celého konceptu. Trochu zmaten a v očekávání, kudy se povede verze na plátně.

Alois Nebel

Přišlo to záhy. Byl to vlastně můj první film v novém chomutovském kině Svět. Potěšen příjemným prostředí jsem se už těšil na tu zářivou podívanou, která nakonec byla jediným zážitkem z celého promítání. Bohužel. Všichni, kdo film viděli se shodují, že technická stránka se povedla na výbornou a rotoskopie byla dobrá volba, náročná ale pastva pro oko. Je znát, že bylo odvedeno mnoho práce a snad některé záběry pozadí považuji za šedivé verze reálných podkladů. Netuším, kde je pravda a nechci nic hanit. Bohužel ani proto se mi nevyplatí vidět film znovu. Snad jen neplacený.

Miroslav Krobot aka Alois NebelMiroslav Krobot je už z plakátů ikona filmu. Byl při natáčení od samého začátku a udával tempo celému příběhu. Hrál velmi dobře a nejen on. Mrzí mě snad, že Terezka Voříšková se neobjevuje vícekrát. Jenže sledovat herecké výkony není čas, když se ztrácíte v ději. Bloudíte ve scénáři a snažíte se dávat pozor, aby jste nenarazili do slepé uličky. Poznával jsem více než v knize, udělal si obrázek o postavách a objasnil si některé nedostatky, ovšem zabořil se také znovu do nebelovské mlhy. Respektive nepochopil výběr scén. Byl to jistě těžký úkol, sám nevím, kde bych udělal lépe já. Ale sázka na tuto cestu se nevyplatila. Dojem se ztrácí a nadšení není žádné. Po chvíli se zapomene i na krásu technické stránky a jen přikyvujeme, že dívat se bylo na co. Jenže, co tam bylo nikdo neví.

Sere pes“ uslyšíme pouze jednou z úst Leoše Nohy, Wachek.

Možná nám prozradí více tvůrci a animátoři nás naučí práci rotoskopie. Workshopy, které bych rád navštívil. To je bonus k filmu, jenž potěší. Dalším se počítá výtečný soundtrack. Písní ve snímku moc nezazní. Nejkrásnější je Půlnoční, ta hraje v podkresu pod článkem, zapli jste-li si přehrávač nahoře. Václav Neckář se tímto dostává do playlistu a těší mé ucho. Abych měl památku na železničáře a odvážný film, chtěl bych sehnat plakát s panem Krobotem. Ten mi poté bude připomínat, že i věci zahalené v mlze můžou být hezké na pohled, ale neskrývají toho moc uvnitř.

Kino Svět Chomutov | 29.9.2011 v 19:00 | malý sál



, , ,

Trackbacks/Pingbacks

  1. Být kreslený. Být v komiksu. | Blábolník Chomutováka - 17.1.2012

    […] V mlze Aloise Nebela […]

Napsat komentář

Connect with Facebook