Život je jen šachová partie…

… nevím jak vyjádřit své myšlenky, mám v nich zmatek a nevím kam tímhle psaním směřuji, snad to z něj vyplyne.

Denně přemýšlím co dělám špatně, kde dělám chybu, proč se to děje i mě. Jsem smolař nebo to prostě neumím? Kam mám směřovat další tah, který bude vést k mému osobnímu vítězství? Kdy konečně vyhraju nad protivníkem jménem „osud“? To s ním hraji a snažím se ho přechytračit, ale nedaří se mi to. Jakýkoliv tah, který se mi povede mi on vrátí mnohonásobně, srazí mě jím, zraní mě jím a bolí to. Čím víc takovýchto zranění, tím hůře se z nich vzpamatovávám.

Nejsem takový slaboch, ale každý další neúspěch ze mě vysává sílu pokračovat, vůli snažit se. Už mě štvou neustálé neúspěchy, neustálé špatné tahy a to co po nich následuje. Nebaví mě to, nechci to zažívat, už jsem si toho užil až moc, na to že jsem tak mladý.

Rád bych konečně táhl správně, nebo našel někoho kdo mi pomůže a bude hrát se mnou. Vždy kdy už to vypadá že se někdo takový najde, nakonec se to pokazí. Nebaví mě hrát samotného, nedokážu sám vyhrát.

Nechci tím vyjádřit jak je ke mě osud nespravedlivý spíše jen to že prostě něco jít udělat musí. Držte mi pěsti, rád bych už skončil tuto partii, aby mohla začít nová ta kde budu hrát lépe…

Autor: Jakub Komenda



Není tu žádná odpověď. Buď první!

Napsat komentář

Connect with Facebook