Příběh z karlovarského festivalu, První díl

V mém příběhu hrají všichni ti, kdo se umí bavit. Ústředním motivem se jako linka stává akreditační kartička na šňůrce sponzora. Nevyužitá a s „překvapivým“ zrozením. Děj je zasazen do prostředí západu a všechny postavy mají jedno společné, mají rádi film. Přiznám se, také si rád předem přečtu obal knihy, prokouknu zamýšlený příběh. Všeho dost stačí a více prozrazovat nebudu. Přečtěte si zbytek sami.

Bylo nebylo… Všechno bylo, proč bych to jinak vyprávěl. Překvapení nastalo, když jedna z mnoha výher v měsíci byly i dva festival passy na Karlovarský festival. První rok, kdy jsem uvažoval o delší návštěvě než na jeden den a taková možnost. K vyzvednutí u Thermalu, v dějišti setkání lidí různých postavení. To bych nebyl já, nechtít vše hned a při nejlepším vyrazit už v neděli. Říkal jsem vám, že několik z mých přátel se na výlet vydalo již v sobotu a nikdo nedal předem vědět? Stalo se tak. Takzvaně na otočku jsem vyrazil na západ. Bez klobouku, boz. Navštívil slečnu z marketingové agentury a ukořistil dvě šňůrky, kterými se tu každý chlubí na krku. Dostanu se k tomu, jaký účel popravdě mají. Času nebylo nazbyt, odpoledne není tak dlouhé jak by někdo čekal. Ale čas na Pilsner Urquell se vždy najde, zvláště v doprovodu promítače Juraje. On stojí za vámi všemi, co chodíte do sálů a připravuje ten nevšední zážitek několik hodin předem. Jo technický pokrok, nevěřil bych dříve, že přechod na digitální promítání může přinést delší přípravu. Zajímavé povídání a pohled do zákulisí.

Středobodem se opět stal stánek Microsoftu. Metro přesněji řečeno, první podzemka v Karlových Varech. Stanice Festivalová, u níž se snad všichni návštěvníci vyfotili, sídlila na prvním podlaží Thermalu. Trochu v zákrytu kavárny, ale pro Foursquare hráče a internetu dychtivé diváky žádná obtíž. Tam se to také scházelo, kdo potkal mě nebo jiného twitter pisálka, neprohloupil. Ručičky hodinek neúprosně běží k nádraží, vlak nečeká. Dále sleduji události centra filmu na sítích. Přehledně a připraveně. Taková generálka na olympijské hry. Návrat se plánuje na čtvrteční den, výhled ke KVpijatice. Určitě jste o ní slyšeli. Pozastavili se nad názvem a přitakali, že příště přijedete. Kde se nám podělila linka, festivalová šňůrka? Polehávala na stolku u notebooku. Odřela si záda a prokouklo tetování. Čtyřčíselný kód potřebný pro registraci vstupenek, to vám byla legrace. Stávat denně v sedm ráno, bez problémů i ze své postele 60km daleko od pokladny a doufat, že stávalo s vámi i štěstí. Plácnout jej nemůžete, neleží s vámi v posteli. Podařilo se mi uspět párkrát za tři dny, kdy měl pass platnost. Těžké ulovit lístky do menších sálů a na snímky, které chcete vidět raději. Pocit nováčka, tedy můj. Ze všech vstupenek, jenž jsem měl zarezervované jsem si nevyzvedl ani jednu a tak zůstala k dispozici pro last minute pokladny. Zní to jako zájezdy, které nikdo nechce, tady je to velmi žádané zboží. Bez promítání, s mnoha zážitky. Letošní kviff nebyl jiný než ostatní. Nepočítaje návštěvu ve dvou dnech a zameškání oblíbeného čaje o třetí s Českou televizí. Zase se vše točilo kolem přátel a fajn lidí, kterých z twitteru do Varů přijíždí mnoho. Držet se té lepší skupinky je základ. Aneb jak probíhal sraz KVpijatika? Nepřeskakujte, chystám pro vás ještě více.

Všude byla velká 47, na to jsem si vzpomněl při jízdě autobusem, kde článek vzniká. Sedmačtyřicátý ročník s sebou táhne tuto číslovku ve spojitosti s ředitelem festivalu všude. Rok narození Bartošky končí na 47, a při první vedení pod jeho jménem mu bylo 47. Zapamatoval jsem si tyto údaje z Festivalových vteřin, které k mým prožitkům na západě patří. Marek Eben a jeho soutěže. Jinak pro mě ústřední číslo, proti kterému lidi na počátku zveřejnění vizuálu bojkotovali, nic neznamená. Vypadá však moc dobře na hranaté placce, nemyslíte? Čtvrteční výlet jsem si prodloužil, vyrazil dříve a odjížděl posledním půlnočním spojem. Myslel bych si, že prožitků bude více. Všechny se nakupily ke konci dne. Alespoň druhé setkání s Pavlem Ondrou bych vypíchl. Procházka v horkém počasí nepřipadala v úvahu, tou dobou jsem už chvalitebně maskoval pot z dopoledne. Smrdět v Domu ČT nestihl každý. Podebatovali jsme alespoň u mašin s Windows 8 a Pavel se stal svědkem mé hvězdné kariéry. Poražen Windows Phone, ubohý Android. Zdokumentováno na kameru. Levá ruka střídá pravou. Svítí v dálce zlatavý mok, přímo pod zeleným slunečníkem. Kdepak se ten kluk toulal, můj polobakalář Lukáš. Stíháme ještě veselé momentky na podium přijíždějících hvězd. Začíná KVpijatika, důvod, proč jsou všichni tady.

Pokračování v druhém díle.

Prohlédněte si fotogalerii na Google+ z KVpijatiky a KVIFF


, , , , , , , ,

  1. Lostindream 24.7.2012 v 18:23 # Odpovědět

    Nesnáším příběhy na pokračování. Zrovna, když se ukázala nejdůležitější postava :-D

Napsat komentář

Connect with Facebook