Jak jsem se naučil číst

Právě čtu

Právě jsem dočetl Vesmír v tweetech z nakladatelství Kniha Zlín a krátce předtím Buzíčky od Jana Folného. Obě knihy naprosto jiné, obě mi trvalo přelouskat odlišnou dobu a jednu jsem četl z papírových stránek, druhou nejprve ze čtečky poté nejčastěji na mobilu. Takový je můj rozmanitý čtenářský život, který jsem ještě na škole úspěšně potlačoval.

Jeden neduh se mě stále drží. Nečtu příliš rychle, stránkami otáčím opatrně, kapitol se jen tak nevzdávám. Zatímco kamarádka má knihu přečtenou za víkend, já ji při zapůjčení poprvé otevřu až po měsíci a čtvrt rok poté hlásím přečteno. Po pubertě jsem se vlastně naučil číst, vydržet u knížky a užít si to. Musel proto být důvod a impuls. Šance zapojit se do reading copy, tzn. zapůjčení knížky pokud o ni budu schopný po přečtení napsat pár vět, díky Oli a booklover vlně Michelle. Najednou mi přišlo číst IN. Změnilo se mnoho, našla se nová témata ke konverzaci a inspiroval jsem tak i několik nových přátel. Až mě překvapuje, kam ten svět může dojít, když máte kreativní mysl. Četbou podporuješ.

Čtenářský deník byl pro mě mnohokrát utrpení. Znal jsem jen internetové výtahy z povinné četby a sobě samotnému jsem se snažil nalhat, že první dočtená kniha bylo zahájení série Harryho Pottera. Doteď nevím, jestli je to pravda. Naopak jsem si jist, že Kerouacův příběh Na cestě mě pro školní četbu bavil, jen jsem nestíhal splnit termín referátu, proto jsem se objektivně nedostal do konce a opět jsem výtah vyhledal na internetu. Přečtu si ji znovu, hlásá mé read later. To bylo řečí, když knižní předloha pro film musela být jistě lepší než hrané zpracování, ale já ji nechtěl číst. Dokáži ocenit nápad, příběh a možná si vzpomenu na nějaký, který bych do knihovnické poličky šel vyhledat se zpožděním. Můj pohled na četbu se změnil, stejně rychle jako mi začaly chutnat olivy. Chtělo to čas.

I never read I just look at pictures.

Dnes mě nesmírně těší, že mezi přáteli mám lidi, kteří čtou. Kteří inspirovali mě a ty které jsem k dalšímu kroku, recenzování, inspiroval já. Nepoznávám se v momentech, kdy hodiny píši na WhatsAppu o knihách nebo bez zaváhání platím za nový titul, který mě zaujal jen názvem. Za svou výplatu se nebojím platit za obsah, je mi tedy potěšením, že knihami dělám radost. Je třeba ještě pár set stránek než začnu číst rychleji, bude trvat několik měsíců než dočtu všechny kapitoly knih, které jsem dostal, koupil nebo si chci půjčit.

Vykročením správnou nohou byl okamžik, kdy jsem se nelekl 4 centimetrů tlustého hřbetu knihy a nehodil ji hluboko pod postel. Naopak ji celou přečetl, pomalu s očekáváním napínavého konce. Byla to detektivka. Četl jsem i Jo Nesba. V tom mívají ebooky výhodu, nevíte přesně jak velká kniha vás čeká. Alespoň pro mě to není natolik vizuálně zjevné. I proto není z mého pohledu důležité, jaký formát knihy zvolím. Po těch letech, co nemám čtenářský průkaz z knihovny, jsem si uvědomil, že kniha mě musí hlavně bavit. Jednu už jsem také nedočetl. Teď půjdu zase číst Chlapce na dřevěné bedně nebo Analfabetku, která uměla počítat. Ještě nevím.



,

  1. Sarah Grimová 14.4.2015 v 18:40 # Odpovědět

    Kupuješ jakékoli knihy, jen že tě zaujaly názvem? Já to tak mám s grafickou úpravou, designem a ilustracemi… 🙂

Napsat komentář

Connect with Facebook