Film a hudba RSS zdroj RSS Snakk

Pozměněné tváře Finále Plzeň ve mně budí nové emoce

Filmový festival Finále je v Plzni stálicí již po sedmadvacáté. Ke kulturně žijícímu městu patří i prezentace naší české kinematografie a pocty na velkém plátně. Neměnná oblíbená tradice letos 27.dubna – 3.května 2014 ukáže své nové tváře.

Lednáček a Hana Vágnerová Finále Plzeň

Za sebe, se již po šesté rád vracím do Měšťanské besedy, kde na všechny návštěvníky dýchá příjemná rodinná atmosféra. Vím, na co se těšit, co mě čeká a jak volit program, aby týden byl úspěšný. Přesto mě nakonec potěšily změny, které organizátoři připravili. Vývoj nezastavíš, pokrok spěje ke spokojenosti. Změna je život.

  1. Finále sáhlo hlouběji do Slovenska
  2. Všechny hlavní soutěžní i nesoutěžní kategorie se rozšířily kromě českých také na slovenské zastoupení. Dobře je ukazovat snímky, které často nejsou jinde k vidění a na rozdíl od východních sousedů si společnou tradici neudržujeme. Školáci ani má generace téměř slovensky nerozumí, shlédnout filmy v televizi nemají ani jako možnost.

  3. K součtu se připočetla dramatická a komediální televizní tvorba
  4. Možná se mnou budete nesouhlasit, ale také u nás vznikly v poslední době podařené TV projekty. Rozhodně je to světový trend, ukázat jiný způsob vyprávění a do nápadu vložit více financí. Příkladem budiž Game of Thrones (Hra o trůny) a House of Cards. U nás např. Terapie HBO, Cirkus Bukowsky nebo Čtvrtá hvězda. Všechny k vidění na Finále. Mluví se také hojně o snímku Osmy Jiřího Stracha. V předpremiéře v úterý 29.4. 19:00.

  5. Filmům a autorským čtením ustoupily koncerty
  6. Tento bod mě zprvu trochu zamrzel. Přeci jen jsem si minulé roky chodil do Anděla po projekcích odpočinout na uvolněný hudební program. Filmový festival je především o filmech, debatách a autorském čtení, proto letos koncertní noci nezažijeme. Předpokládám, že jistý důvod bude i zeštíhlení rozpočtu Finále.

  7. Světová premiéra filmu Hany
  8. Premiérovým uvedením během zahájení byl film Hany mladých tvůrců Michala Samira a Matěje Chlupáčka. Od prvního setkání s natáčením se těším až film uvidím. Shánějte lístky na sobotu 3.5. 14:00. Zajímavostí je, že snímek byl natočen během tří dlouhých nocí, pravý fanoušek festivalu takové noci zná. A ve finále bude Hany promítán jako jeden záběr. Opět fanoušek otevře oči v pondělí ráno a zavře je až po poslední projekci, aby mu nic neuteklo. Takový hardcore fanda nejsem. Paralely mezi premiérou a festivalem tedy jsou, nespojuje je jen město konání, případně natáčení.

Mezi poslední změny na poslední chvíli je navýšení počtu vstupenek na akreditaci. Z předešlých 4 lístků denně si nyní můžeme vyzvednout šest vstupenek (stále max. 2 na jednu projekci). Přičemž pátá a šestá vstupenka nelze zarezervovat přes internet, k vyzvednutí pouze na pokladnách. Tím je jeden lístek v přepočtu ještě levnější. Studentskou akreditaci mám již dlouho, stejně nevím jestli bych další projekce do nabytého programu namačkal. Těším se na dlouhý krásný týden a přeji si pěkné počasí. Jak jinak využít plážový bar před besedou. Vyberte si z programu festivalu nebo mých tipů. Naviděnou v prostorách secesní budovy v centru Plzně.

Mé tipy z programu:

Klauni, 120 min., úterý 29.4. 19:00 Velký sál
SHOW!, 68 min., středa 30.4. 20:00 Malý sál
Hoteliér, 75 min., čtvrtek 1.5. Malý sál
Nebo také sekce ZOOM Slovinsko či filmy z pocty Miroslavu Ondříčkovi.

V neposlední řadě je nová i znělka v čele s Hankou Vágnerovou.

Vzpomínka na Finále

Listuji kalendářem pro připomenutí, jaký byl loňský rok filmového festivalu Finále Plzeň. Některé momenty se proplétají, dojem zůstává pozitivní a objevuje se těšení na konec dubna, kdy odstartuje 26. ročník.

Všechno začalo trošku nešťastně. Včas před zahájením se ještě vyskytly malé problémy s mou akreditací a rezervacemi desítek vstupenek. Chce to trochu trpělivosti, ale ochotný tým dá nakonec všechno do pořádku. K mému potěšení se dnes, po roce, nic takového nedělo. Tehdy jsem načal filmový maratón v perfektní den, pondělí. Alespoň tak to naznačovala komedie Alice Nellis. Napadlo mě hned, že Perfect Days má žena v přítomnosti gay-frienda a ještě lépe s miminkem v náručí. Všechno bylo skvělé a já spokojený a natěšený, jen kdyby nezasvítila večer Čtyři slunce. Bohdan Sláma vždycky přicupitá se slámou na hlavě, to je známo, ale aby o svém filmu prohlásil, že je prostý(m) a bezesmyslový(m) (putováním koncem života), to mi hlava nebere. Stejně jako celý snímek.

Druhý den ráno jsem se probudil včera, tedy v poledne. S pocitem, že jsem jistou část svého života zaspal a že se mi teenagerovské komedie jistým způsobem líbí. Stejně však nemá cenu se vracet. Někdy jsem se chtěl pouze vzdělávat a poslouchat zkušenější na posezení zvaném workshop. Vůbec se tu nepracovalo, a tak jsem se nemusel bát, že zkazím kdejaký 3D zjev nebo překlad v titulkách. Až mě z toho zamrazilo. Tedy několik hodin poté, když jsem pozoroval ohňostroj na plátně. Poprvé v životě takový zážitek. Poupata rozkvétala a já se nemohl pocitu zbavit celou noc. Život je na hovno. Nakonec se všechno stejně posere, i když jsme do ohně přiložili sami.

Půlka týdne pryč, Krobot ne a ne dostavit domy pro své dcery. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Myslí to dobře. Dělají to ale nejlépe? Ještě, že se ve většině rodinách nakonec udobří. Gól! Pepík Hnátek dovede svůj tým Slavoj Houslice podpořit jako nikdo jiný. „Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.“ Konečně seriálový humor v devadesáti minutách plus prodloužení. Kdyby nepřišla Příliš mladá noc, mohl jsem se bavit do alelůja. Jenže u něčeho by děti být přítomni neměly. Prožívají zděšení, možná ztrácí iluze, když se s trochou chtíče před nimi neudržíme. Nemám Nic proti ničemu, ale už jsem se chtěl ohradit, co to na nás Petr Marek zkouší. V hudbě mu to žeru a rád, tohle raději ne. Když pak přijde na řadu rodina, což je základ státu, uvědomím si, kde co dělám špatně, jak bych se neměl chovat. Otec od rodiny dokáže mnohé a podřídí svůj život dětem, manželce. Třeba když má pěkné Důlky pro prsa. Hravé, akorát do dlaně. Vůbec nevadí, že s tím má co dočinění Pavel Opočenský.

Někdy byl týden náročný. Kručení v břiše se ozývalo v hluché chvilky během promítání, nedostatek času se projevil ve vynechání některých filmů. Odnesl to Signál a Modrý tygr. Nejlépe se mi poslouchalo debaty ať už veřejné nebo kuloární v prostorách Měšťanské besedy. Příjemné prostředí to je. I pro následný raut po zakončení. Všechno dobré jednou skončí a mnohem rychleji než začne. Aspoň můžu vzpomínat, že mě pořadatelé připojili k vedle sedící slečně, oba pozvali na zmíněný raut a přesadili na místa, kam o pár minut později dorazil oceněný Jiří Strach s manželkou. Historka která vtipně nevyzní, jak jsem si myslel. Hlavou mi probíhají myšlenky, co zažiji letos. Už je to skoro tady. Zase vzpomínám na uplynulý týden.

Co dokáže film

Nadešel čas filmové kultury. Náročný týden plný projekcí, talkshow, workshopů a oddechu u muziky. Český filmový týden letos s přesahem do Polska. Atmosféru nejvíce pocítíte ve středobodu festivalu Finále Měšťanské besedě v Plzni. To je místo, kde hvězdám plátna můžeme být nejblíže. Sama o tom hovoří historka z mého prvního setkání s festivalem. Zklamán, že jsem na projekci Hlídače č.47 přišel o den později, ve dveřích vrářím do paní Jakubiskové, která právě kráčela na promítání svého filmu Bathory. Dávejte pozor, při jaké příležitosti se s kým potkáte a dejte si záležet na první dojmu. Opravdu je to v Plzni tváří v tvář.

Milovníky filmu rozhodně nemusím přesvědčovat, zvědavce na nové úpravy prostoru Měšťanské besedy či workshop Františka Fuky o titulkování také ne, ale ostatní zbystří. Přeci jen příležitost se opakuje pouze jednou za rok. Doplníme si české filmy natočené v uplynulých měsících i ty, které na plátně dlouho nebyly. Nově zrestaurovaná Markéta Lazarová nebo polská kinematografie, jenž mému oku vždy utíkala. Stejně zpestřením týdne jsou připravované talkshow s hosty Finále. Při 25. ročníku se v mém programu ocitly také workshopy o zmiňovaném titulkování a tvorbě 3D. Pestrých 7 dní tvořený mým koníčkem. Plzeň zvláště v okolí centra žije přítomností modrého lednáčka. Symbolem festivalu Finále.

Informace a aktuality naleznete na webu či Facebooku.

Co dokáže film?

Průvodní otázka 25. ročníku festivalu je Co dokáže film. Odpovídají na ní členové studentských porot a na svém blogu nyní také já. Jsem toho názoru, že film obecně mě dokáže zabavit a odvést myšlenky od aktuálních starostí. S očekáváním zábavy a humoru přichází i jednodušší vnímání snímku. Kladu si při tom otázku, zda nám může unikat skrytá pointa komedií a smysl, který může obsahovat? Jsou i jiné případy. Raději se nechám unášet příběhem a donutit zamyslet nad problémem scénáře. Hlubší myšlenkou převedenou do reálného života, mého života. Poté mi film dokáže vyvolat úsměv na rtech, slzy v očích nebo i nevěřícný výraz při pohledu na plátno. Jsem potěšen, když film je nepředvídatelný. Když dokáže překvapit. Film je schopný všeho, jen je nutné mu dát šanci.

Na můj dotaz na vás Co dokáže film jste jednoslovně odpovídali: emoce, znechutit, inspirovat, oslovit, obohatit, vydělat. Doplnili byste výčet slov? Napište tweet s hashtagem #finalePlzen třeba i o dění na festivalu. A sledujte mé výkřiky v reálném čase @fremycz

Btw, doporučili byste mi snímek Ochranné zbarvení/Barwy ochronne od režiséra Krzysztofa Zanussi, který je také porotcem Finále? Případně se podívejte na další nabízené filmy ze sekce ZOOM Polsko a vyjádřete se v komentářích.

Krátké animované filmy roku 2012

Pokud jste si pustili předem úvodní video, mohli jste okusit nejlepší krátké animované filmy, které se letos utkali o cenu Oscar. Stejně jako před dvěma lety vám přináším videa pro potěšení. Dnes to budou pouze 3 kompletní a 2 ukázky. Večer s těmito filmy byl uveden díky iShorts začátkem března v Praze. Kromě animovaných se promítaly i filmy hrané krátkometrážní. Věnujte doma několik minut této tvorbě a do komentářů se podělte se svými názory. Nebudu napovídat své favority, ale vítěze sošky jistě znáte. Je jím The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore (William Joyce, Brandon Oldenburg).

A alespoň trailer ze snímku A morning stroll

plus pixarovský La Luna

Scorseseho Hugo vzpomíná na první film

Oscarová noc zatemní planetu už dnes večer. Letošní ročník se obrací do minulosti a přináší rovnou dvě pocty rané kinematografii. První je černobílý němý snímek The Artist z francousko-belgické produkce o Holywoodu (10 nominací na Oscara) a druhým 3D ztvárnění knižní předlohy Hugo a jeho velký objev (11 nominací) připomínající první filmy a zapomenutého režiséra Georgese Mélièse. Právě vynikající práce Martina Scorseseho, režiséra druhého zmíněného snímku, mě přitáhla do místního kina. Po třech způsobech 3D technického zpracování jsem se zařekl, že na špatné promítání již nepůjdu a netrvalo dlouho a sedím v sále. Už v prvních minutách jsem žasl po zklamání z upoutávek na leporelové filmy sázející vrstvy za sebou. Třetí dimenze chce cit a vynikající techniku dobře zafinancovanou, to říkám stále. Poznáte sami, když se ocitnete na nádraží spolu s herci. Můžeme prožívat dobrodružství s Hugem Cabretem ještě lépe než nás vtáhla příroda panenské Pandory.

Nebudu prozrazovat nic z děje filmu. Jistě si tu krásu vychutnáte na plátně sami, protože opravdu stojí ji vidět ve velkém rozlišení z třetí dimenze. Jen je nutné si uvědomit, že rozhodnutí producenta přivézt k nám do republiky pouze titulkovanou kopii značí horší přístupnost dětským divákům. Přesto je zpoza řady občas slyšet pozitivní ohlasy rodičů, že jejich potomek čtení titulků ovládá. Když už někdo na Huga zajde, určitě si vychutná série replik a starých záznamů prvních filmů dobře zakomponovaných do příběhu. To že jsem teprve nyní viděl legendární lokomotivu přijíždějící na nádraží, před kterou diváci uhýbali ze sedadel, a právě ve 3D bych raději zmiňovat neměl. Buď nás vzpomínky navnadí na historickou minulost a případnou studii začátků kinematografie nebo alespoň jako v mém případě si člověk uvědomí, jak začátky bývají strastiplné. Kochat se a kochat zpracováním a málo viděnými záběry. Pak dáte za pravdu mě i Jamesi Cameronovi, že se jedná o nejlepší 3D, které kdy viděl.

Jako nitka se filmem line tajemství, co skrývá rozbitý automaton a jak jej opravit. Jedná se malého robota. Tímto mistrovským kouskem se propojuje příběh kouzelníka a režiséra Georgese Mélièse, který na nádraží prodává mechanické hračky (Ben Kingsley), a malého kluka Huga (Asa Butterfield) syna hodináře. Knižní předlohu jsem nečetl, ale očekávám, že oproti ní bude ve filmu několik změn. Nikoli však změn k realitě, protože té se tvůrci částečně drželi a do filmu propašovali i skutečné události. Pro příklad jmenujme nehodu lokomotivy, jenž roku 1895 na pařížském nádraží Gare Montparnasse opravdu selhali brzdy a projela zdi nádraží až se probořila na ulici. Efektivní scéna, které si užijete při sledování dokonce dvakrát. Sami si najděte, co vás na Hugovi přitáhne a kolik nominací na Oscara byste mu proměnili. Za sebe říkám, že technické kategorie ovládne ale na hlavní kategorie nedosáhne. A to jsem rivala (The Artist) ještě neviděl.

Kino Jirkov | 9.2.2012 v 17:20 | řada 9 sedadlo 6

Hodnocení: 95% CSFD (můj účet), IMDB