Zápisky z vejšky RSS zdroj RSS Snakk

Kačeři se slezou na Felce

Loni jsem začal hrát populární hru známou běháním po lese a hledáním malých krabiček. Kačeři, o kterých je tu řeč, mě asi za to nebudou mít moc rádi. Ovšem já si na geocachingu našel své. Místo s tipy na výlety a ve spojitosti s rozšířením mezi své přátelé i možnost vyrazit si spolu jinam než „na jedno“. Tak se také jednou na podzim stalo. A že to byl zajímavý výlet na Květnov.

Svůj sraz budou mít kačeři zítra na elektrotechnické fakultě v Plzni. Ve škole, kam denně docházím na studium bakalářského studia. Dneska při cestě z úspěšné zkoušky jsem v autobuse zaslechl povídat si dva pány o této akci. Ve spojitosti s dnem otevřených dveří na fakultě budou v různých laboratořích umístěny QR kódy s 5 unikátními hesly. Ty je potřeba nasbírat a připsat na soutěžní lístek, který obdržíte u vchodu do školy. Tam totiž bude středobod celé prohlídky a umístění několika modelů a zajímavostí z elektrotechniky. Soutěžit se bude o trička. Pěkné zapojení populárních technologií myslím. Zda kromě toho probíhá někde speciální slezina hráčů geocachingu s vlastním programem jsem nepostřehl. Jedinými zdroji mi jsou článek v Plzeňském deníku a informace na webu fakulty. Obojí příliš neříkající.

Zajímá-li vás Den otevřených dveří na FEL ZČU, nezapomeňte se prokliknout na přehled harmonogramu dne. Bylo by škoda přijít o nějakou část jako se to povedlo mě před nástupem na školu. Modelové kolejiště jsem si poté prohlédl později sám. Ještě štěstí, že zítra nemám zkoušku. Motat se mezi návštěvníky nebude jednoduché, ovšem třeba se zaskočím podívat během cesty do menzy. Chápu, že informace podávám na poslední chvíli, sám jsem se je dozvěděl až dnes odpoledne a překvapilo mě, že akce vyšla na úterý 24.1.2012!

Ze zkouškového šílím

Jsem právě v procesu učení. Nemusíte mě hledat zavaleného ve stohu učebnic, skript nebo poznámek z přednášek, nic takového neexistuje. Je tu jen na pozadí otevřený jeden malý pdf soubor a hraju si s propiskou, připravenou pro případné výpočty. Papír vyndám až později. To víte, nechce se mi moc do práce, tak píšu tento článek a nebo pročítám nové tweety. Stále a stále dokola. Vždy je něco nového, zatímco myšlenka v mé hlavě žádná. Potřebuje to snad kvalitní lepidlo, aby ty znalosti tam držely? Problém bude jistě tam, že většinu pochopím stejně až na zkoušce samotné. Takový je už úděl vysokoškoláka. Lehkovážné semestrální chvíle a stres s nadlidskými výkony uskutečněné během zimních a letních nocí. V mém případě přesněji podvečerech, to se nejčastěji a nejvíce učím, dá-li se to tak nazvat. Tělo nadopované energetickými nápoji v plném tažení až do ranních hodin nikdy nevydrželo, spánek mám na to moc rád. Neodpustím si jej ani ve chvílích totálního zoufalství. Razím heslo: I bez znalostí, ale dobře vyspaný na zkoušku lez.

Mnohokrát to nevyšlo, takže ode mě žádné rady nebrat. Já byl vždy spokojený až na některé výsledky, ale procesu učení jsem nikdy na kloub nepřišel. Neumím to. Jenže se také nikdy nevzdávám, i když řečí mám kolem toho celou hromadu. Víte, dříve jsem si říkal o mě a spolužácích – blbý nejsme, jen líní – dneska si toho u sebe nejsem jistý. Líný jsem pořád, možná více. Snad kdyby se tento problém vyřešil, dopadlo by mnoho situací jinak. Jenže s blížící se cílovou rovinkou mám pocit, že jsem vyčerpaný. Až nyní mě napadlo si vzpomenout na dráhu běhu při školním tělocviku. Pomyslel jsem si, že už mi moc metrů nezbývá, to doběhnu a poté můžu dlouho odpočívat. Hecni se! Překážek bylo a bude ještě hodně. Někdy je podlezeme jindy s úspěchem přeskočíme. Radovat se můžu z obojího. Já vlastně z toho zkouškového tolik nešílím.

Foto: Deviantart.com

Začal jsem pít Jägermeister

No prostě mě přestávalo pivo bavit. Několik půllitrů za večer, stále ta stejná chuť a žádná změna. Někdy to prostě končí nedobrou chutí v ústech jindy i hůře. Pivo se z Plzně dostalo do celého světa, ale když jste přímo u zdroje, je možné, že se začnete poohlížet po jiném alkoholu. Tu chvilku v baru něčím ozvláštnit. Kola s rumem, jo změna, chachá. A Kofola je zase bez špetky té nálady. Tu si nechám pro vyjížďky na kole (bez rumu). A tak jsem se začal ohlížet za bar. Těch flašek co tam mívají vystaveno, já neznalec obsahů si moc nedokážu chutě představit. Whisky na běžný večer není i při vyjímečných příležitostech mi nepřínáší nebeské blaho. Nakonec jsem skončil u jelena. Jägermeister, kořeněná chuť, která na rozdíl od Fernetu a Becherovky mi zachutnala. Přišel jsem na něj u Lucy. Jedna oslava, fotomomentka a chuť vyzkoušet obsah láhve je na světě. Když něco chci, začnu si náznaků všímat více než předtím. Najednou všude bylo jelena plno. A ten první den přišel mou první návštěvou ve studentské hospodě Ucho v Plzni. S Lukášem jsme si připili panákem a Ondra sekundoval stylově whiskou. Tři kluci daleko od domova se sklenicí v ruce.

Zachutnal a začal jsem přemýšlet, aby vydržel déle, čím jej smíchat. V chemii jsem byl vždycky pako, takže se mi molekuly potulovaly všude po lavici. Zkusil jsem tedy rady zkušenějších, ale střízlivých přátel. Zabrousil později i na web toho jelena z láhve a jelikož se mi poprvé toho panáka nechtělo kazit přinesenou kolou, zkusil jsem tentokrát energy drink. Jo, řeknu vám, nikdy mi to v ničem nepomohlo. Jednou jsem si testovací vzorek vypil kolem páté odpoledne a nemohl jsem dlouho poté usnout, pravda. Přesto nenadchne mě to. A sladké mám moc rád. Takže účel byl splněn, sklenička vydržela dlouhý večer ležet na stole. Upíjel jsem i s chutí a peněženka se přesto zatížila jako při zběsilém střídání půllitrů. Ještě jsem mu nedával sbohem, jenže to jsem si cestou vlakem přečetl článek na Marigold. Už vím, že Jägermeister se pije na ledu. Snižuje to jeho toxicitu. A dostal jsem strach. Jak rychle funguje kladná reklama od kamarádky a děsivá po přečtení jednoho článku. Já už věřím snad všemu. O ledové kouli jsem se dočetl až s velkým zpožděním a brzy na to přišla taková sprcha. Co já teď budu pít?

Povím vám, že se asi vrátím ke kapitánu Morganovi a jeho jablečné pirátce. Tahle kombinace mi totiž zachutnala ještě dříve. Myslím, že to taky nevydrží navždy.

Koleje na Máchovce 16, Plzeň

O dosti později, než-li Tomáš Kápl přináším svůj článek o bydlení na kolejích v Plzni. Pro nové studenty na Západočeské univerzitě se to určitě může hodit v rozhodování a já se kvůli tomu zaměřím na svůj blok – Máchova 16. Studentský střed, ze kterého každé ráno vyrážím do dobrodružství v západočeské metropoli.

Kam jsem byl při nástupu na VŠ uložen, tam usínám dodnes. Dříve nebyla možnost volby pokoje pro nástupce, dnes je tomu jinak. Ovšem ani jako staršímu studentovi se mi nechce pokoj měnit. Dnešní noví studenti získají v létě přístupové údaje do registračního portálu správ kolejí a menz. Odtud pak provedou rezervaci lůžka dle vlastní volby. Služba, která je všemi vítaná a oblíbená. Stále zde ale platí pravidla pro ubytování smíšeného páru. Dívka s chlapcem může spolu spát na jednom pokoji pouze po schválení žádosti u vedoucí.

Koleje na Borech v Plzni se skládají ze 4 budov. Dvě nižší označovány jako Máchovka 14 a 16, o který se tu dnes bavíme, se nacházejí blíže ke konečné zastávce tramvaje 4. Naopak dva panelové domy, Máchovka 20 a mezi studenty nejznámější Baarovka, stojí ihned vedle, blíže k Bille. Studentské centrum, roj všech vysokoškoláků byl dobře postaven u rozsáhlého Borského parku. Kusu nádherné přírody a místa pro jarní dovádění s frisbee. V příjemné blízkosti se nachází nákupní centra Kaufland (Area Bory), Billa a menší obchůdky s potravinami. Problém ani není nasednout na autobusy č. 24 nebo 30 (jedoucí dále než ke škole! až na zastávku Podnikatelská) a nechat se dovézt do OC Borské pole k Tescu. Obhlédnout okolí si musí každý sám, ovšem na místa plzeňského moku nás zavedou většinou kamarádi. A tak zmíním hluboukou Studnu, studentskou nalejvárnu ihned pod okny Máchovky 16. Pro někoho je těžké trefit správné dveře do koleje, blízké umístění svádí k častým propitým nocím.

Ulehnout v parku na lavičce bych nedoporučoval a tak se společně vydáme přes kolejbábu, která hlídá každou budovu ve dne v noci, do vlastní postele. Plzeňské koleje jsou opatřeny bezdotykovým vstupem na studentskou kartu JIS. Ať už panelové domy výtahy nebo na Máchovkách vchodové dveře. Do pokojů se každý dostává jen na zaklínadlo „Sezame, otevři se“ či vlastními klíčky. Dvou až tří lůžkové pokoje jsou rozmístěny ve čtyrech patrech. Jejich ceník je rozepsán na webu správ kolejí a menz. Chodbový systém spočívá v běžném přístupu do pokojů rovnou z chodby a společného sociálního zařízení na celé patro. Koupelny se záchody jsou na patře dvě (2×2 sprchy) bez rozdílu na dámy a pány. Takto bydlíme na Máchovce my. Buňkový systém v sobě skrývá 2 společné pokoje spojené předsíní a společným sociálním zařízením s kuchyňkou. Vhodné pro více společných přátel. Mě ovšem chodbák vyhovuje.

Na pokoji je obvykle po dvou postelích, dvou stolech a skříních. Na drobnosti jsou tu poličky. Internetová přípojka a zásuvky. Základní vybavení, o které se musí studenti dobře starat tak, aby vydrželi po několik generacích. Není problém si přivézt vlastní spotřebiče či ledničku. Která je zrovna velmi vítaným pomocníkem. Společná lednička je po celý rok plná a jak kolejní život plyne, nemůže si být nikdo jistý, co bude mít k večeři 🙂 Když jsme se opatrně přesunuli do kuchyňky, překvapí nás pár metrů čtverečních útlé chodbičky. A nevěřili byste kolik kuchařů se tam vejde. Konvice, plotýnky a mikrovlnka je běžným vybavením. Troubu musíte hledat o pár pater níže, než bydlím já a na celou budovu je jedna. Společná je i pračka, tu ale moc kluků asi nevyužije. Ložní prádlo se mění každých 14 dní a oblečení vypere maminka, že?

Zapomněl jsem snad na něco? Spřátelit se dokážete rychle, o zábavu je postaráno každou chvíli. Plzeň nabízí mnoho možností strávení příjemného večera i všedního odpoledne. Venku si jistě všimnete multisportovního hřiště. Otevírá se na jaře. Ze sklepů Máchovky 16 vysílá kolejní studentské rádio a vedle sousedí posilovna a ping-pongový stůl. Pro kapelníky se loni otevřela na vedlejší budově hudební zkušebna k pronajmutí. Velké parkoviště pod okny je samozřejmostí, ovšem i přes počet míst se dokáže velmi rychle zaplnit. Snad to takto stačí, pokud bude zájem můžu sepsat hlubší pohled  do plzeňského studentského života. Jen si napište, jakým směrem bych se měl ubírat.

Zdroj fotografií: SKM ZČU, Jakub Vaněk

Chutný Angus burger poráží McDonalds

Delší dobu jsem pokoukával po dalším z fastfoodů v Plzni. Angus Burger nabízí sendviče z prvotřídního hovězího masa plemene Angus. Na reklamní taháky 100% masa a nálepky ekologického chovu já nedám, proto jsem musel ochutnat. Odhodlal jsem se až dnes a vybíral z nabídky několika burgerů za omračující ceny. Střední menu Bacon burgeru vyšlo příjemně výhodněji než-li samotná houska. Za necelou stovku jsem si v plzeňské Olympii dal malou svačinku. Malou ale chutnou.

Překvapilo mě balení burgeru do papírového sáčku, i když jsem si jej neodnášel sebou. Pravda, McDonalds vkládá své taky do obalů. Velikost housky nebyla gigantická, ale konečně chutné těsto od pohledu z místní pekárny. Fastfoody se nikdy nemají moc zkoumat, ale první setkání nedá jinak. Plátek masa, fialová slastná cibule, kousek zeleného salátu, výborná slanina a dressing na bázi jogurtu. Ano ten celému kusu dává tu unikátní chuť. Na dressingy já si potrpím. Raději jsem si dával na čas a vychutnával tu předraženou svačinku. Ať řádky znějí sebevíce jako reklamní agitka, nebudu vás nutit k návštěvě restaurace. Mě pochoutka zachutnala, někteří o Angusu neslyšeli a já se rozhodl vyplnit blogerskou pauzu něčím jiným než mými myšlenkami.

Kdo není na burgery vyrazí na hovězí steaky a nebo navštíví farmu. Pokud se nepletu, ze stejných krav připravuje vyhlášená jídla Štěpán ze Šumavy známý z Ano, šéfe. Na kvalitu si připravte větší obnos, burgery kolem stovky a rodinné steaky i nad tisíc korun.