Život Live RSS zdroj RSS Snakk

Tim Burton učaroval svými kresbami

Jeden z momentů, na které jsem se letos těšil, byla výstava mého oblíbeného režiséra Tima Burtona. Originální potemnělý styl s osobitým humorem přilákal mé touhy nahlédnout do příprav filmů a prvotních kreseb postav. Kolem nafouknutého Baloon Boye jsem procházel již v květnu, za to do prostor Domu u Kamenného zvonu jsem se dostal až v červnu. Tam ještě do 3. srpna existuje svět Tima Burtona.

Informován z rozhovoru Jasné řeči Josefa Chuchmy jsem měl představu, že prostory výstavy jsou dvoupatrové, rozdělené na nepoužité nákresy, momentkové kresby na ubrousky a hotové loutky. Nejvíce jsem si pochvaloval právě kresby tužkou, přípravné náčrty, které mi dali představu, jak Burtonovy postavy vznikají a jakou náladu mívá. Zatímco loutky z filmové tvorby znám, toto k vidění jen tak není. Nemám ponětí, která část z vystavených děl byla představena poprvé, jak organizátoři promovali, avšak nebyla to podstatná zmínka, která by mi z návštěvy přinesla jiný dojem. Nadšený jsem byl ze sérií klaunů, modifikovaných zvířat nebo důvtipných textů na obrazech, např. u kolekce s čísly. Kdo viděl, pochopí. Představte si, že každé číslo 1 – 13 může mít svůj význam, po burtonovsku.

Místnosti výstavních prostor doprovází podmanivá nerušící hudba, jenž jsem si často ani nevšiml. Škoda, protože jsem byl upozorněn, že je jedním z kladných bodů prezentace. Naopak možná dobře, protože plíživě utvářela spokojený pocit. Byl jsem v Praze sám. Neměl jsem nikoho, kdo by mi pomohl zdokumentovat záchytné body, co vidíte na každé fotografii. Strom, sedačka v čítárně nebo tajně zachycený objekt z míst se zákazem focení. Já se zatím můžu smířit jen s rozmazanou momentkou postávajíc u stromu. Poprosil jsem alespoň paní uvaděčku (nebo jak se jim na výstavách říká). Toť zážitky z osobní osamělé návštěvy kulturní události. Pochlubit se můžu fotkami, které dokreslují dnešní článek. Zatímco fotky jsou důležité, tady ve zmínce o Timu Burtonovi jsou nezbytnou součástí. Bez nich by nikdo neměl správný zážitek.

Tim Burton výstava

Jsem rád, že jsem se nemusel tlačit ve frontách na zahájení autogramiády. Raději v klidu využil červnového pracovního dne. Sami zvolte, která ze zbývajících volných hodin bude na návštěvu ideální. Jen si s rozmýšlením pospěšte. Doporučuji.

Contact robot

Foto: timburton.cz

Plzeňský Barcamp od kluka v zeleném, co snědl všechny bagety

Plzeňský Barcamp

Sny se plní také na západě. Už před dvěma roky jsem toužil, aby se Barcamp uskutečnil v Plzni. Jsem moc rád, že se našla výborná trojka, která myšlenku dovedla do konce. Stejnou tužbu mělo pravděpodobně více lidí, protože se nás na akci sešlo ke třístovce účastníků. Povětšinou z Plzně a okolí. Hřálo mě u srdce, že jsem mohl být u toho. Ještě nic podobného se u nás nekonalo. Barcamp je skvělá příležitost pro sdílení myšlenek, seznamování a nejlepší podhoubí pro tvorbu nápadů spolu s odborníky nebo laiky v mnoha oborech. Témata přednášek vzešlé od účastníků se tentokrát točila okolo efektivity práce, tvorby a podpory obsahu až po programování procesorů nebo 3D tiskáren.

Na startu

Předtím, než se příchozí začali registrovat v prostorách Vědeckotechnického parku, v hlavách Jirky, Denisy, Verči a dalších zrály nápady na nejlepší Barcamp, na kterém byli. Za mě můžu říci, podle ohlasů také za ostatní, že přestože to byla má první akce tohoto druhu, překonala očekávání. Tvrdému jádru plzeňského Barcampu se podařilo odkoukat oblíbené části programu od ostatních měst a nakombinovat s místní zvyklostí. Plzeňština má ohlas a přesah daleko za hranice pozvaných. Aniž by se čekalo, zájem o účast byl obrovský, přičemž kapacita se vyčerpala za pouhých 24 hodin. Nebylo třeba podpořit akci články v novinách ani lákáním známých internetových celebrit. Čechy si akci našly samy. Dlouho v této kotlině něco takového chybělo.

Hrstka nedočkavců se sešla večer před zahájením v Jameson Rock Clubu u pomníku Thank You America. Taková warm-up párty k akcím jako je Barcamp patří. Už z toho důvodu, že jsem hned druhý den měl vřelejší vztah k jednomu z přednášejících. Radek nám u piva vyprávěl o svém zaměstnání programátora a osobním životě tak poutavě, že mě nalákal na svou přednášku, kam jsem původně neměl zamířeno. Zádrhelem v hlavní den bylo pro mnoho příchozích bohatý zajímavý program, ze kterého se vybíralo velmi těžko. Kluk v zeleném (já) si ale z přednášek neplánovaně podle potřeb odbíhal doplňovat bagety nebo podávat mikrofon dotazujícím. Dále zmíním tedy jen pár prezentací, jenž jsem shlédl a stále ve mně zanechaly dojem.

Filip Podstavec – White hat linkbuilding

Některé přednášky mě zaujaly podle názvu, jiné podle tématu či doporučení, ale některé hlavně podle osobnosti. Několik účinkujících již znám osobně a tak jsem věděl, že například Filipa jsem si nechat ujít nechtěl. Ještě za prázdného sálu Filip ladil zobrazení prezentace a pozastavil se nad tím, kde mám Google Glass. Mou dřívější profilovou fotku možná znáte. Přednáška o guestbloggingu stejného autora mě loni na New Media Inspiration v Praze do těchto vod nalákala a snažil jsem se v této oblasti posunout. Linkbuilding a otázky všech přísedících odhaduji mě napomůžou v propagaci tohoto blogu. Dozvěděl jsem se odkazy na užitečné nástroje sledování vybraných témat (talkwalker, mention) a jak vypátrat staré nefunkční linky, případně je ukrást pro vlastní potřebu.

Radek Voltr – Procesory létající, tikající, hrající a komunikující

O Radkovi jsem se již zmínil. Zahlédl jsem ho podruhé na registraci, kde jsem s kamarádem Lukášem vítal a zapisoval účastníky. Podobně jako na warm-up přišel usměvavý a otevřený k diskuzi. Nejsem příliš programátorský typ, proto mě nadchly spíše praktické ukázky robotů a létajících dronů se vzdálenou obrazovkou v brýlích. Rozhodně je vidět a ze setkání jsem vyvodil, že Radek je hračička a s mnoha problémy se popere vlastní silou. Co nemám, to si naprogramuji.

Marie Gráfová – 10 vychytávek, které vám ušetří hromadu času a nervů

Nikdo mi neříkejte, že na barcamp výstup Marušky alias Sibiřanka byste nešli. Velkou účast už předjímal zájem v podobě hlasů k přednáškám. „Já tady nejsem jedna chytrá a budu moc ráda, když budete se mnou mluvit všichni.“ Tak uvedla Sibiřanka svou hodinku na téma, jak žít život lépe a chytře trávit čas. Tak tomu i bylo, do diskuze se zapojil Marek Prokop, Pavel Ungr a další. Byl jsem pověřen předáváním mikrofonu dotazujícím v sále. Dost jsem si zaběhal a někdy si připadal jako blázen, avšak podařilo se mi několikrát dostat se do záběru i zvukové stopy záznamu. Koukněte se sami. Pokud spočítáte kolikrát se zmíní můj nick fremy v přednášce, napište to do komentářů.

David Šmehlík – Pracujte v trenýrkách z kavárny. Nebo ne?

Jestliže Maruška byla jasná volba, David, vlastně nyní rodinný podnik, byl předpoklad stejně dobrého zážitku. Jestli se někdy dostanu do svobodné firmy nebo ji sám vytvořím, budu alespoň tušit, kde se ponaučit.

Bagety chutnají, afterpárty se blíží

Poslední návštěvou sdílených zkušeností byla 3D tiskárna se Štěpánem Bechynským. Zatímco se tiskly dvě kočičky, všichni jsme se vyptávali, jaké strasti 3D tisk přináší. Převyprávět vám to nedokáži, podívat se můžete. Toto téma už beru jako evergreen několika setkání. Trojrozměrný tisk vyhledávám a stále mě překvapuje.

V titulku zní bagety a dosud nepadlo o cateringu ani slovo. Nezapomene na ně ani jeden účastník plzeňského Barcampu. Oblíbené pochutiny, nevysychající studna pitné vody s plátkem pomeranče či citronu osvěžily mnohé. Souhlasím, že se catering připočítal k plusům akce. Také díky výbornému nasazení bagetového týmu. Na závěr mu zatleskejte. Osobně mě potěšila velká účast místních a jejich zapojení do příprav akce nebo programu. Máme na čem stavět. Jenže každý moment má své stinné stránky. Tentokrát to schytala afterpárty. Ta se sice kvapem blíží, nakonec přišla, ale účast nebyla valná. Už jsme se obávali místa konání ve stejném prostoru Vědeckotechnického parku daleko od živého centra Plzně. Afterpárty vyšuměla rychlostí vypuštěného balónku. Škoda všeho, že se lidé rozprchli do různých koutů města. Naše parta v tomto nezahálela, ale otevřený networking vypadl z jakýchkoli dalších plánů. Aspoň jsem se mohl uzavřít do introvertního světa. Kluk v zeleném odešel. Držím pěsti, ať se týmu a hlavně Jirkovi, Denise a Verče znovu podaří plzeňský Barcamp zopakovat. Podruhé jim zatleskejte.

To byla Campus Party London

Povyprávět o Campus Party Berlín mi trvalo téměř tři čtvrtě roku. Čas plynul a přišla nová příležitost navštívit britskou metropoli Londýn. Někteří jezdí objevovat svět na Erasmus pobyty, já kráčím cestou Campus Party. S podporou Telefonica Česká republika mám své první krůčky jednodušší. Děkuji.

Look left

Šanci vidím jako obrovskou možnost, po které je nutné sáhnout. Před odjezdem jsem se těšil a nevěděl, zda na město samotné nebo nový ročník technologické akce. Ze zkušeností vím, že je lepší všechno nechat plynout, i když mě po návratu stejně popadnou myšlenky na neprožité opomenuté momenty. Konkrétně padala otázka: Která z Campus Party, Berlín nebo Londýn, byla lepší? Těžké odpovědět. Můj názor bude po pár přemítáních jednotný. Berlín 2012 byla mou první zkušeností tohoto druhu a německá metropole mi přirostla k srdci, tudíž tam zůstane pocit nostalgie. Letiště Tempelholf hostilo mnohem větší párty, shluk poznání na jednom prostoru a vyrostl pocit, že příště se není čeho bát. Letošní Londýn považuji za mnohem rozprostřenější dění, širokou paletu možností, jak prožít den a být zcela mimo ostatní campuseros. Z odstupu to není nic chválihodného. Zatímco po ubytovací stránce byla akce zvládnutá letos poměrně dobře, organizační část přednášek a živého prostoru (Live Quarter) se rozbila už po oznámení programu postaveného na jménech řečníků. Člověk se musí umět rychle přizpůsobit, zejména zde to však trvalo déle až téměř do konce akce. Proto z části odjíždím s rozhořčením, že jsem nezvládl cíl networkingu se zahraničními campuseros, přestože je to pouze má chyba.

Jak jsem nebyl aktivní v diskuzích v angličtině (takhle se tu řeč nikdy výborně nenaučím), o to více se usmívám při vzpomínkách na setkání s českými #CZcampuseros. Poznal jsem několik dalších báječných lidí. Jistě ne všechny jsem si stihl přidat do svého twitter listu. Připomeňte se, sorry. Kde jinde bych mohl zažít otevřenost gayů než před do noci otevřeným Tescem. Desítka tisíc mladých po alkoholu dychtících zlehka donutí upravit otevírací dobu malého obchůdku a množství zásob. Výborná příležitost trávit s přáteli noc pod londýnským nebem. Jediná chvíle, kdy nad hlavami nelétají letadla z blízkého letiště. Procházkám po City of London se budu věnovat ještě v jiném textu, jen jsem si párkrát uvědomil, že má samota není vždy úplně příjemná a měl jsem na toulky vyrazit s někým. Možná bych ale nezabloudil tam, kde jsem se třeba nočním městem objevil. Prozradím, že okolí The O2 arény, středobodu Campus Party, se mi příliš nezamlouvalo hlavně kvůli všudypřítomným opravám. Cíleně jsem nenavštívil ani Greenwich observatoř a přilehlou oblast. To, čím je mi Campus Party nazývám příležitostí být tam, kde při dovolené se běžně nedostanu a sebepropagaci mezi ostatními šikovnými lidmi. Po loňsku se mi účast vyplatila, na letošní sklizeň budu chvíli čekat.

Pozdravuji Květku, Honzu, nezapomenutelného Kombajna, Rosťu, Evu, s Matoušem, Pavla s maminkou, Dušana, Petra a nerad opomínám další. Doufám, že se brzy opět uvidíme.

Ó, v Berlíně to bylo

„Ó, v Berlíně to bylo…“ vzpomenu si, když nějaká událost mi připomene poslední srpnový týden loňského roku. Podle plánů jsem jej strávil na Campus Party, akci o které jsem si toho předem nedokázal mnoho představit. Měsíce předem se zorientuji v pozvánce, jenž Telefonica Czech Republic zveřejnila na internetu, pak se dlouho rozhoduji, jestli na nabídku kývnout. Díky nižšímu zájmu je tu stoprocentní šance dostat se na letiště a získat zkušenosti. Stačí jen zaujmout tweetem. Vyhledávání informací o stylu Campus Party ve mně vzbuzuje nadšení až poslední dny před odjezdem. Cesta do Berlína je tady, při odjezdu z Florence se již nedá uniknout zpět a jen se rozhlížíš, kdo ze tří stovky Čechů jede s tebou. Je to rozmanitá skupinka technicky pozitivních a jejich přátel. Z nám z nich sotva pár jedinců. Jenže poznávání v mém případě nakonec dosti pokulhávalo. Závěrem celého týdne je odnést si ponaučení na příští rok, do Londýna.

Před námi letiště Tempelhof a také celý program akce. Odstartoval noční welcome party poté, co už první odvážlivci prozkoumali turistické body města. Druhý den a následně každý další se v nás rodí schizofrenie nebo alespoň zárodek šilhavosti. Schopnost zachytit kvanta informací, které se na nás hrnou z osmi pódií a stánků workshopů, tu nemá nikdo. Nahradit se ji snažíme dobrým výběrem a rychlými nohami při přebíhání z jednoho konce haly na druhý. Jistou výhodu tu má ten, kdo ví o jakou část vědy se bude zajímat. Řekněme si na rovinu, že sedět a poslouchat jeden názor za druhým je pak hračka. Předvýběr přednášek mého zájmu byla zbytečná ztráta času. Stíhal jsem toho pár a raději dal na doporučení ostatních nebo dojem z mluveného slova přednášejících. Stihl jsem ochutnat tweety (význam datové vizualizace), prohlédnout si Windows 8 a napsat rovnici na Samsung Galaxy Note 10.1. Kromě hltání informací jste totiž poblíž technickým hračkám, nápadům a na dohled odpovědím na všetečné dotazy. Kde jinde se dozvědět, jak naučit robota vstřelit gól? Čím se nezatěžovat při cestě za vítězstvím v turnaji Starcraft?

Celkově jsme prožili mnoho hodin na společném prostoru s lidmi z celé Evropy a části světa. Po prvotním otrkání je dobré si nenechat ujít možnost seznamování. A využít nočních výletů pro odreagování. Nepromarnit čas. Chtěl bych tímto článkem sdílet zkušenosti, že přivézt si s sebou notebook není na škodu. Po technické stránce byla hala připravena velmi dobře. Všudepřítomnými zásuvkami a pokrytím sítě, až na přeskakující wifi, se letiště Tempelholf přiblížilo opět světu. Nenáročným stačila i místní food truck strava. Nač si objednávat plnou penzi a navštěvovat jídelnu. Věřte mi, že strach, který můžete mít z výpravy se neprotáhne ani přes hranice a neztratí se v neznámém prostředí. Jdeme do toho společně? Do Londýna!

Campus Party Digitální student

Článek publikován také na blogu CZcampuseros.

Z deníku roku 2012

Minulý rok byl velmi bohatý na události, hodné na zapamatování a rytí do kamene. Nevpisuji je papírových deníků a tak je tu dobrá příležitost nahlédnout do mých vzpomínek.

Nastartoval jsem rok 2012 pohledem z okna pražského bytu s nejbližšími přáteli. Už poslední den před novoroční oslavou to probíhalo výborně. Příprava večera třemi kamarády povzbudí myšlení sám o sobě, návštěva bývalých spolužáků na koleji připomene krásná léta minulá. S půlnocí přišel krok neboli skok do roku neuvěřitelné rychlosti. Psal jsem, že leden je od vysokoškolské doby zbytečný měsíc, protože proteče jako voda a nic zajímavého se nestane. Tehdy ovšem přišla pozvánka a otevřené dveře na prezentace a tiskové konference firem. Uvítal jsem nové Nokia Lumia na našem trhu, poznával nové známé. Budoucnost netvoří jen osobnosti, ale také pracovní příležitosti a ty se hledají nejlépe na veletrzích. Poprvé na podobné příležitosti Career Days, zprvu příliš nepotěšen, o tom svědčí i dodnes nevydané poznámky na blogu. Mohu však říci, že po roce se opět těším a letos přípravu na březnovou akci nepodcením. Ve čtvrtém ročníku VŠ je ideální čas k nahození udic.

Sníh odtál, jaro na prahu. Já začínám s přípravami na bakalářské státnice a odevzdání závěrečné práce. Pozdě ale přeci. Nenechal jsem si ujít momenty s přáteli. Když přišel čas na pivo, neodmítl jsem. V dubnu jdou povinnosti stranou, zatmívá se sál a plátno českých filmů ožívá na festivalu. Festivalu Finále v Plzni, který se mi za poslední roky stal milovanou událostí. Den co den v Měšťanské besedě téměř po boku Tomáše Baldýnského. Opět výjimečná událost, co si nenašla své místo (zatím!) ve zdokumentované podobě ve formě článku. Už tehdy vznikla historka, která bude lákadlem na celý příspěvek, o obsazení pozice režiséru Strachovi. Jeho křeslo bych si nikdy nedovolil vzít, pokud bych situaci znal předem, ovšem jeho gentlemanské chování mi zní ještě dnes. Květen, měsíc mých narozenin nebyl v sudém roce zvolen pro oslavu – už proto se těším na letošní, kdy si párty pořádně užiji – přinesl tradiční sportovní výkon. Dálkový pochod Jezerka se mi po XX-té stává programem na celý den.

A přišel vyslovený slib, který realizace ještě nedospěl. Příležitost navštívit Think Tank pozvedla půllitr piva nad plzeňským Barcampem. S Josefem Šlerkou se rodily první myšlenky. Jednou bude. Následně se mě organizátoři doháněli na setkání s Neil Pettersonem, člena týmu hlavního evropského města kultury 2008 a liverpoolským rodákem. Měl jsem strach a nepříjemný pocit z rozhovoru v angličtině. Doporučoval jsem mu svíčkovou v místní restauraci a vysvětloval můj hudební styl. Tak půlhodina vypadá, když namísto rozvíjení kulturních myšlenek se vás hostitel snaží donutit dostat ze sebe alespoň nějaká slova. Doufám, že získal o mně přijatelný dojem. Bakalářka se z ničeho nic zrodila po šíleném doběhl. A nakonec, nerad předbíhám, byla v září úspěšně obhájena. Červen byl dobou změn také v oblasti plzeňského léta. Napojil jsem se na organizační tým Živé ulice a pomáhal dostat se k místním občanům i jako přivandrovalý student. Škoda, že během července a srpna jsem nebyl přítomen na hlavním proudu koncertů festivalu. Ze školního tématu stojí za pozornost snad jen drtivý finiš zkouškového. Můj úspěch ve čtyřech posledních zkouškách v bakalářském studiu za týden vejde do dějin mého života. Ostatní to tolik nezajímá. Výsledek zaručil dokončení první fáze vysoké školy.

Spolupráce je synonymum roku 2012. Díky twitter podhoubí odstartovala překvapivě komunikace s českým zastoupením Lenovo. Já si každé příležitosti vážím a zejména kvůli lidem je mi spolupráce příjemná. Přijal jsem pozvání do Ambiente Brasileiro, do deníku zapsané jako gastro požitek. Červenec. Karlovy Vary, film a KVPijatika rozhořely drby o ovocném páru a potěšily myšlenkou, že mě někteří lidé uvidí rádi také po roce. Co vám po tom je? A díky. Srpen. Blesková návštěva Open Air Festivalu Panenský Týnec. Zajímalo by mě, kdy já se tam dostanu už na delší pobyt? Než přehodnotíte jednu vzpomínku druhou, uvažujete o ní jako o nejlepším momentu. Světová dovolená v českém městečku Plasy byla už proto, že tento rok otevřeli minigolfové hřiště s cestou kolem naší Země. Ještě mě ty výlety s rodinou baví. Jenže čtrnáct dní na to jsme odjížděli do Berlína. Obrovská příležitost díky Telefonice O2. Tato spolupráce odstartovala již v srpnu 2011 a to jsem tehdy netušil, kam se za tu dobu dostanu. Byl to moment, ze kterého těžím ještě nyní a snažím se využít nasbíraných zkušeností.

Ze všeho nejvíce si cením setkáních s nimi. Hovořím o lidech, jenž jsem chtěl delší dobu poznat. Už v únoru se kontaktu nebála krásná Terezka, po pracovním shonu si oddychnout šla se mnou Jana a do seznamu bych připsal také Alenu, Báru, Hanyho, Terezu, Danielu, Ondru, Michala, Janu, Radima a další. Po uběhnutém více jak půl roku můžete potvrdit, že smůla se mě nedržela. Výher není nikdy dost a já se snažím z nich mít stále stejnou radost. Nyní se tak těším z tabletu a objevuji kromě testovacích kousků elektronických zařízení kouty dříve nepoznané. O té placce řeknu, že dokud jsem ji neměl, nepotřeboval jsem ji. Už je to jinak. Veselý start nového semestru, už v navazujícím studiu, se nesl v obležení hudby a koncertů k začátku studijního roku patřící. Smál jsem se celý rok, i když na stand up zašel jen dvakrát. Prodloužit si život o pěknou řádku stejně vydařených let neopomenu.

Překvapení číhají na každém kroku. Přijde i chvíle, kdy máte radost z povedené situace. A tak jsem jednoho večera poznal dvě slečny, se kterými ještě pár dní na to stálo za oslovení. Chápejte, já mám radost z každého úspěchu. Jen když vám to nezkazí praxe na elektrárně, ale to je nový příběh do roku 2012 téměř nepatřící. Mrzí mě snad jen vlastní chyba, nevhodné jednání. Ovšem životní facka a uvědomnění si, jak mě můžou vnímat druzí. Stále doufám v obrat situace, i když jsem se několikrát přesvědčoval o opaku, tak snad už dva roky staré seznámení neskončilo neobratným pokusem o kontakt. Pro mě jsou ti lidé poté hvězdami. Přeji jim radost a úspěch i bez domnění tohoto pocitu.

Zakončit rok jak se patří. Opět s vyřčeným přáním nad Prahu. Poklidnější, podobně vydařený Silvestr zavřel vrátka za starým obdobím. V prvních minutách jsem hned sušil mokrou podlahu, což jistě (ne)svědčí o mém přístupu k domácím pracem. Vcházím vstříc novým příležitostem a nevzdávám se.