Archive | Únor, 2005

5. (poslední) den běžkařského kurzu

Startuje poslední den, který si chci dosyta užít.

Dnes přijel autobus dříve než jindy, a proto jsme se hned do něj naskládali a čekali na opozdilce. Vyrážíme na Horu sv. Šebestiána, kterou jsme navštívili již v úterý. Po příjezdu jsme přeběhli na naše místečko ke kašně, kde jsme si namázli lyže. Vyjeli jsme z „Šebestiána“ a hned nás čekal malý sjezd. Cesta byla krásně, kochal jsem se přírodou, slunce zářilo na obloze, no prostě boží. Najednou jsme se ocitli na III. mlýně, rozhlédl jsme a žádná budova nablízku. Zbourali mlýn, pomyslel jsem si. Asi tu trénoval Copperfield, zmizení rozhledny na Pražském Petříně. No jedem dále. Po překonání nerovností terénu jako třeba prudké sjezd před „druhákem“(II. mlýnem) jsme si dopřály chvilky odpočinku a teplé polévky a čaje. Slíbený bus pro nás nepřijel, a tudíž jsme museli dojed až do Chomutova. Cesta znova nebyla nejrovnější, dokonce jsme museli lovit hůlku z říčky. Překonali jsme několik přejezdů přes potok, jízdu po kluzké silnici a blížili se k Povodí Ohře. Poslední zkouška na nás čekala u rybníka na začátku Bezručova údolí. Prudký sjezd k tenisovým kurtům. Tam jsme se rozloučili a rozešli. Tím pro nás skončil týdenní výcvikový kurz běžeckého lyžování.

Pořadí oblíbenosti dnů:
1. Úterý
2. Středa
3. Čtvrtek
4. Pátek
5. Pondělí

A to je konec. Snad si oblíbíte i jiné rubriky. Mějte se krásně. Lyžování a běžeckému zvlášť ZDAR!

4. den běžkařského kurzu

Dnes jsme vyjížděli na Boží Dar. Cesta byla dlouhá (přes Klášterec nad Ohří a Jáchymov), ale uběhla celkem rychle.

Hned jak jsme vyskákali z autobusu praštil nás do tváře mráz. Přejeli jsme kousek k startu
běžkařské trati, kde jsme si nazuli lyže a vyběhli. Pro začátek jsme si sjeli z kopečka dolů
a poté vydali cestou lesem. Stopa nebyla ze začátku vyjetá, a tak ti první z nás plnili i funkci
„stopaře“ (asi to zas není správný termín, ale na jiný neznám). Když jsem vyjeli z lesa na volnou pláň,
pocítili jsme sílu větru, který nám naváněl zrníčka sněhu do tváře. Není divu, že jsme se chtěli vrátit
do krytého lesa. Po dobrodružné jízdě plné malých sjezdů jsme se blížili ke konci. Už nás čekal jen
táhlý kopec do startu celé trati, tedy tam, kde jsme vyjížděli. Po jeho absolvování nás nenapadlo
nic lepšího než se zachumlat v nějaké té restauraci, kde bychom se mohli zahřát nějakou tou polévkou
a čajem. Blížila se 13. hodina a to byl nejvyšší čas se doplazit k busu. Tam už čekala druhá skupina.
Nasedli jsme a frčeli k domovu. Zítra je pátek, a tedy poslední den našeho výcviku. Navštívíme nám
již známou Horu sv. Šebestiána, ze které budeme sjíždět do Chomutova. Tak držte palce.

3. den běžkařského kurzu

Nudný den nastal.

Sešli jsme se na druhou vyuč. hodinu ve škole, kde už nečekaně pro nás čekali první dvě skupiny, které dnes kvůli nepřízni počasí nemohli odjet na Boží Dar. Začali jsme promítáním videa o způsobech lyžování, poté následovali přednášky o historii lyžařství a o bezpečnosti na horách, které byla spojená s povídáním o horské službě od toho nejpovolanějšího a to dnes už čestného člena horské služby Krušných hor. Jako poslední jsme shlédli správně navoskovat a upravit lyže před výjezdem. No jak jsem čekal den sice krátký, ale nudný.

Závěr: Těším se na zítra.

2. den běžkařského kurzu

A je zas ráno – dnes máme sraz už v 8:15, a proto musím vstávat o něco dříve. Po včerejším hrůzném dni se mi moc ani nechce, ale zkusit to můžu 😀 .

No dorazil jsem před školu — 1. krůček k úspěchu. No autobus si dnes trochu pospšil. Vyjíždíme na Horu sv. Šebestiána. No uvidíme jaké to tam bude. No po příjezdu jsem byl mile překvapen, lepší přístup nové instruktorky a i krásné počasí bez větru. Na autobusové zastávce na „šebestiánu“ jsme si navoskovali lyže a popošli kousek blíž k hranicím na velkou louku. Tam jsme se vydali za 2. skupinou stopou vedoucí k lesu. Cesta byla velice zajímaví, a dnes mi nevadila ani jízda z kopce. Naopak se mi zdálo, že to jezdí jako po másle 😀 . No cesta rychle ubíhala a už jsme byli benzínové pumpy OMV za „šebestiánem“. Po cestě nám vyhládlo, i když jsme mývali časté přestávky, a slupli jsme si polévku či vypili čajíček. No do městečka je to už jen kousek kolem silnice, a protože chceme být brzy doma, tak vyrážíme hned směr „šebestián“. Nakládáme lyže do busu a nastupujeme, když v tom se dozvídáme, že skupina číslo 1 se ztratila (odbočila totiž od naší trasy — vědomě). Trvalo asi tak 30 minut než dorazili za námi a to už byl čas vyrazit. Chomutov před námi a nás, třetí skupinu a jedince z 2. skupiny, zítra čeká promítání videa a přednášky o běkažství ve škole, takže nebude toho moc ke psaní.

Závěr: Dnes to bylo SUPER!!!

1. den běžkařského kurzu

Tak je to tady, 14.únor. Tento den máme odjíždět kamsi do Krušných hor, za účelem naučit se běžkařit (asi to není ten správný termín, ale mě se líbí).

Tak jsme se všichni v pořádku sešli v 8:30 před školou. Naši instruktuři, respektive profesoři (poznávací značka: žlutá šusťákovka) nás spočítali a ihned vyfotili. Když po delším čekání dorazil autobus, naskládali jsme do něj své lyže a vlítli do autobusu. Ten nás vyvezl až k obci Blatno, poté se obrátil a vrátil se kousek dolů k ranči u Matěje. Tam jsme vyskákali z busu a začali vykládat své nástroje. Zrovna přijížděli zaměstnanci, možná i majitelé, ranče, kteří se ihned zamrazili, protože nemohli vjed na své parkoviště, stáli jsme totiž v jejich vjezdu. Po namazání lyží jsme se vrhli na bílou louku. Mě osobně nešlo nazout botu do vázání, ale jinak jsme začali celkem slušně. U lesíka nás nechali instruktoři jezdit dokola, aby nás lépe rozdělili do skupin. Já jsem se zařadil do 3.skupiny (mezi úplné začátečníky). Nejdříve jsme byli poučeni o základech běžkařství a poté jsme si vyzkoušeli nějaké způsoby (sjezdy, pluhování, jízda po jedné lyži atd.). V 11:45 jsme se nasvačili a poté pomaloučku sjížděli k domovu. Cestou — necestou, polem — nepolem, jedu za tebou velkým malotraktorem. Kopce dolů mezi smrčky, no hrůza. A v posledních metrech na nás čekala zkouška největší — prudký sjezd, někteří a přiznám se i já jsme sundali běžky a sešli posledních 25 metrů po svých. Dole na Zátiší na nás již čekali zbylé skupinky. Rozloučili jsme se a rozeběhli se do svých domovů, tedy jen ti, kteří si lyže nenechávali ve škole. Tak máme 1. den za sebou, uvidíme jak se to vše bude vyvíjet dále.

Závěr: Nesnáším jízdu z kopce!!!