Archive | Listopad, 2010

Slušně pozdrav: „Dobrý den“

Pozdravy, zdvořilost, přetvářka. To mi jednu dobu lezlo na nervy. Chodit po chodbě na koleji a denně zdravit ty samé tváře. Samé ahoj, čau a dál už nic. Potkávat na střední tváře učitelů a dělat, že je vidím opět rád. Dobrý den s umělým úsměvem. S oblíbenými lidmi je to jiné, máte-li si co říci, rádi se i přivítáte. A já si uvědomil, že v tom je skryté něco víc. Slušnost je fajn věc, ale nesmí se dělat z donucení. Poznají to. Představ si pěknou vzpomínku na osobu, která kráčí před tebou. Vzpomeň si, kdy ti profesorka dala naposledy jedničku. Aha, taková situace neexistuje, tak raději choď jiným směrem než prochází ona.

Mě brzy zdravit omrzelo a tak jsem přestal. Dobrým slůvkem jsem potěšil jen málokoho. Stačilo počkat a dnes s úsměvem obdařím pozdravem kolemjdoucího i kamarádku na patře. Očekávám sice to samé, což se ne vždy oplácí. Ovšem, když rozšíříš tento text, budeme se mít lépe a z běžných rituálů se stanou oblíbené a očekávané pozdravy. Přijít mezi partu přátel a zvolat čauky je jiná situace, než-li tiché prostředí v bance. Vezměme to za jiný konec a s citem pro moment si udělejme příjemnější oba případy. Slušně pozdrav a s radostí. Ti malí fracci už to neumí.

Myšlenky planoucí, podruhé

Napadlo mě, že pomýšlím i na články, které nechci na Blábolníku zveřejnit. Příliš osobní a psát je jen pro své nejbližší přátelé nemá smysl. Snad nemůže být nic lepšího, než se vyspovídat z očí od očí. Avšak představa mě jako mluvčího, kdy nechám ostatní jen poslouchat, mi není příjemná. Prostě na to není nikdy vhodná doba a možná by to ani nikdo neměl slyšet. Když já se někdy prořeknu a zvědavost mých přátel vtírá a vybízí k detailům myšlenky, je těžké se udržet. A jednou to skončí špatně, vědět vy, co mě všechno napadlo.

Pochopili jste správně, věrní čtenáři, že málokdy jmenuju lidi kolem sebe. Oni se ovšem poznávají a jeden z nejlepších lidí, co znám, my sám řekl, že když se dotyčný nemá jak bránit, je lepší nejmenovat. Ani jsem tu potřebu nikdy neměl. Zdatně dva světy od sebe odděluji, i když prolínat lehce mi nedělá problém. Jsem trošku odtažitý, ani pobídka od Patrika, vypsat se o své rodině, mě nijak nerozhoupala. Vlastně není o čem psát, možná je to špatně, možná jen nechci. Ale svět tady v realitě je krásně barevný, svěží, usměvavý a já ho nechci uzavírat za skleněnou desku monitoru. Vystavit ho na zeď veřejnosti.

Read More…

Odpoj se od sítě

Nenávidět mě budou možná operátoři, zanadávat si přiběhnou internetové oběti lapené do sítě, avšak já začnu tím, pro koho je tento článek určen. Zamysli se nad tím, jak a kde nejčastěji používáš internet? Obyčejný český student (jako já) na síti vyhledává informace pro své studium, rozšiřuje si znalosti o svých koníčcích a zájmech, komunikuje s přáteli skrz IM (Jak skončit s ICQ? – Tomáš Mikula) a občas hraje online hry nebo poslouchá streamovanou hudbu či rádio. To vše z pohodlí domova, na destkopu, případně u PC ve škole. Online bychom rádi byli neustále. Ale není to potřeba. Před koupí smartphone jsem si stál za názorem, že bez mobilního internetu jej nebudu moci používat na plno. Omyl.

Read More…

Podcasty na Androidu

Rádio dnes slouží spíš jako kulisa nebo výplň tiché chvilky při dlouhé cestě na dovolenou. Přesto se na stanicích vyskytují zajímavé pořady a když ne tam, určitě nějaké najdeme na internetu. Fenomén videocastů stále ještě plně nezastínil hlasové vysílání. A protože živý přenos v uspěchané době nestíhám, je tu výhra v podobě podcastů. Nahrané záznamy v podobě seznamu pro rychlý poslech. Na PC můžeme použít běžnou čtečku RSS, iPhone myslím nejlépe spolupracuje s iTunes a Google Android má laboratorní program Listen.

chartNajdeš jej na adrese http://listen.googlelabs.com Na Marketu hledej “Listen”, ikonka žlutých sluchátek.

Read More…

Smskou nebo mailem, hlavně, že se sejdem

Od ústních vzkazů přes poštovní holuby a ruční psaníčka jsme se dostali do doby internetové komunikace. Všude je to samý email, instant messenger nebo sms. Své výhody a nevýhody má každý způsob dorozumívání, spíše mi jde o to, že adres a cest komunikovat s jedním člověkem je dnes tolik, že se téměř nedá utéci. Buďto přátelům zavoláš na mobil, pošleš fb zprávu nebo necháš vzkaz u jeho maminky. Neschová se. Bez překvapení máme každý znás i vícero emailových adres. K vlastní registraci nás donutí osobní důvody, pracovní či školní požadavky a chuť zkoušet nové poskytovatele této komunikační cesty. Jen si projdi všechny své účty, které denně používáš a vzpomeň na ty, které si dávno zahodil. Možná neuplynul půlrok a kontakt nezrušili.

Read More…