Archive | Prosinec, 2010

Novoroční přípitek 2011

Chat bez emocí

Živý dialog vytvářejí slova, výrazy a emoce. Celý balíček věcí, které formulují dojem a obvykle se nespleteme ve smyslu sdělení. Zvláště, když nenápadné pohyby druhé osoby dobře známe. Toto se ovšem ztrácí z virtuální komunikace přes mobil či počítač. Nehledě na délku sdělení se emoce smrskly do smajlíků, výrazy úplně vytratily a dvojsmysl zde nabírá na síle. Sám pociťuji, že tuto část komunikace si utvářím jako čtenář sám. Nelze ji zcela vymanit, je jen na každém z nás jakou silou si vytvaruje její kopii. Na známosti mezi lidmi a jejich pocitech záleží mnoho. Jistě si umíte představit, že krásně znějící slova bez citu mohou pro jednostranně zamilovaného znít líbezně, kdežto autorka je myslela nezávazně.

Tak to je a nadále bude. Ovšem horší situace nastává, když diskuze vzbudí plané naděje. Dovolím si říci, že reálný pokec by rozřešení přinesl hned. Už z pohledu očí poznáme, jak se druhý cítí. Usměvavý smajlíci už neslouží k vyjádření emocí. Sám jej používám často a namísto teček za větou. Nejpoužívanějším z malé ankety (ani jsem je nemusel počítat) je pro mě BIG SMILE 😀 A rozhodně se pořád nesměju jako pako. Z kreslených tvářiček se nedá vyčíst nic. A odkud tedy? Napadá mě jen kombinace známé situace z reálného světa a slovních spojení danému kontaktu běžných. Musíme se s tím spokojit a více se scházet v kavárnách, hospodách nebo jen tak v parku. Upřímný pohled nenahradí vlídné psané slovo. A tento problém přetrvává od dob prvních dopisů.

Chutný Angus burger poráží McDonalds

Delší dobu jsem pokoukával po dalším z fastfoodů v Plzni. Angus Burger nabízí sendviče z prvotřídního hovězího masa plemene Angus. Na reklamní taháky 100% masa a nálepky ekologického chovu já nedám, proto jsem musel ochutnat. Odhodlal jsem se až dnes a vybíral z nabídky několika burgerů za omračující ceny. Střední menu Bacon burgeru vyšlo příjemně výhodněji než-li samotná houska. Za necelou stovku jsem si v plzeňské Olympii dal malou svačinku. Malou ale chutnou.

Překvapilo mě balení burgeru do papírového sáčku, i když jsem si jej neodnášel sebou. Pravda, McDonalds vkládá své taky do obalů. Velikost housky nebyla gigantická, ale konečně chutné těsto od pohledu z místní pekárny. Fastfoody se nikdy nemají moc zkoumat, ale první setkání nedá jinak. Plátek masa, fialová slastná cibule, kousek zeleného salátu, výborná slanina a dressing na bázi jogurtu. Ano ten celému kusu dává tu unikátní chuť. Na dressingy já si potrpím. Raději jsem si dával na čas a vychutnával tu předraženou svačinku. Ať řádky znějí sebevíce jako reklamní agitka, nebudu vás nutit k návštěvě restaurace. Mě pochoutka zachutnala, někteří o Angusu neslyšeli a já se rozhodl vyplnit blogerskou pauzu něčím jiným než mými myšlenkami.

Kdo není na burgery vyrazí na hovězí steaky a nebo navštíví farmu. Pokud se nepletu, ze stejných krav připravuje vyhlášená jídla Štěpán ze Šumavy známý z Ano, šéfe. Na kvalitu si připravte větší obnos, burgery kolem stovky a rodinné steaky i nad tisíc korun.

Ztráta kouzla okamžiku

Začlo to jednou o půlnoci, kdy jsem si uvědomil, že krása nočního silvetrovského života byla v dětství těžko dosažitelná a tak představovala extra zážitek. Podobně je to s jinými svátky (Vánoce, Velikonoce), ale i okamžiky běžného dne. Dnes už nechodím spát dříve než po jedné hodině ranní a noční život pro mě není vyjímkou. Kouzlo těchto chvíli se vytratilo, musím si jej obohacovat jinými jedinečnostmi. Pamatujete na své prázdninové dny, které dříve měli pokaždé svůj punc nezapomenutelnosti. A dnes když volný den přijde, vypadá úplně stejně jako unuděný pracovní. Povinnosti neznají hranic a sypají se všude.

Neříkám, že bych se rád vrátil do dětství, jen mě mrzí, že není na co se těšit – na neobvyklé dny. Už vidím můj štědrovečerní program. Probudím se těsně před obědem, slupnu něco bezmasého, rozkoukám několik pohádek, zkontroluji statusy na virtuální zdi a večer namísto očekávání dárků si dlouze budu pochutnávat na lososové pochoutce s bramborovým salátem. Priority se změnily. Jen z vlastní vůle si chci zachovat nějaké tradice, jenže oblíbený živý betlém se na statku u Podkrušnohorského Zooparku koná už v neděli 19.12. (FB událost). S plánováním to mám na štíru a tak poslední den v roce zůstává v rukou náhody. Kampak se jen s lidmi, co mám rád odebrat? Není chvíle, která by pro mě měla zvláštní význam. Jsem rád, když si můžu říci větu: „Toto stálo za to.“ alespoň poté. Jedinečnost není dílem očekávání, ale okamžiku. Avšak já se chci také na něco těšit. Tak aspoň na narozeniny 😀

Naše nové modré já

Dokoukávám zlobra Shreka. Kdežto zelenou náladu vystřídá modrá novinka. Facebook aktualizoval profilovky, které se mi hodně zamlouvají. Vypadají na první pohled pěkně. Úvodní odstavec základních informací nepůsobí přehledně, ale jako celek, věty tvoří výbornou vizitku mé osoby. Zděšení přišlo při pohledu na skupinu fotek od přátel, kde jsem byl označený. Snad jen abych si více hlídal, kde zanechám svoje otisky.

ScreenClip

Read More…