Archive | Leden, 2011

Trochu jiná hudba českého filmu

Hudba je pro mě ve filmu důležitá. Nastiňuje pocity, vytváří atmosféru scény. Vlastně i v životě dokáže správná hudba zlepšit situaci. Možná proto si každý při volné chvíli pustíme tu naši oblíbenou. Ovšem ne do sluchátek v příjemné společnosti! Při festivalu Finále v Plzni jsem mě překvapila zajímavá hudba snímku Protektor. Skupina MIDI LIDI vytvořila úžasný koncept zvuků zapadající do děje snímku. To samé se povedlo WWW u výborně hodnoceném počinu Pouta. Ještě před zvolením Českého lva pro loňský rok bych vám rád tyto songy představil. Možná jste oba filmy viděli, možná ne. Kromě poslechu si zakupte DVD a nechte se unést atmosférou.

Protektor

Pouta

Máte taky jiné pocity při poslechu neobvyklé hudby? Jaká se vám ve filmech líbí?

V říši trpaslíků

Ač neobvykle vysoký, připadám si dobře v říši trpaslíků. Vnímání své výšky mám podle okolí. Dvoumetrový panáčci v mých očích vypadají jako vysílače, přestože si hledíme do očí. Podivudné zjištění. Zajímalo by mě zda liliputi takto rychle vyrostou. Dlouhé kroky se snažím v přítomnosti krátkonohých utlumit, přizpůsobit se jejich návykům. Bývají ale chvíle, kdy raději donutím přizpůsobit je. To teprve uvidíte, až budu někde sám a nebudu se ohlížet na okolí. Výhody početná výška má. Nestoupám si do prvních řad v davu. Když potřebuji, odvětím, že nahoře není signál a neposlouchám. Dosáhnete i do vyšších poliček. Ovšem i v mým očích nadměrné centimetry nepůsobí standartně. Jako se dá říci o brýlích, ale to jindy. Zamyšlení krátké, kávičky ještě dost. Zkuste si napsat na kousek ubrousku typické rysy sami sebe, které u ostatních vnímáte spíše negativně. Určitě se najdou.

První ze série krátkých zamyšlení a příspěvků ke kávičce. Náměty, které nemá cenu zbytečně natahovat. Časem pro ně najdu i honosné místo v designu blogu.

Zvídavý Formspring duel dotazník

Plním svůj slib a přikládám vlastní výběr otázek ze všech, co přišli na můj formspring profil. S branorac jsme československý duel dotáhli dokonce, přesto uznávám výsledky za vyrovnané a otázky za zvídavé. Takže bez vítěze pro pobavení obě videa.

Jak to všechno začalo?

Nikdy není pozdě

A to si zapamatuj! Situace přicházejí a odcházejí, přesto nikdy není pozdě plnit si své sny nebo udělat krok kupředu. Babičky skáčou bungee jumpink v osmdesáti. Neboj se a připrav si co nejlepší podmínky, aby se ti příležitost znovu přiblížila. Ta brzda je vždycky v nás. Nikdo tě nekopne lépe do prdele než ty. Když mě ostatní nabádají k akci stejně si přemítám v hlavě pro a proti. Vymaž hovadiny z hlavy a jdi do toho. Opravdu tvrdě bude znít, když řeknu, že práci si seženeš s lehkostí lépe než při sezení u monitoru. Do Londýna se podíváš dříve, když vybereš peníze z účtu a vyrazíš. Úsměv vyloudíš, když otevřeš dveře a půjdeš ven za sluncem. Po čase získáš tolik ceněnou sebedůvěru. A to je základ, tu si nenech vzít! Napadá mě, že druhou nabídku na post generálního ředitele už nedostanu. A já ji odmítl. Nestrachuj se, zkus to jinde nebo ukaž své plusy. Každý jsme unikátní a krásní. Venku to vypadá jinak. Potřebovali bychom změnit společnost a začít můžeme u sebe. Ano, malý problémek se vždycky najde, ale je potřeba proti němu bojovat nebo jej přehlížet. To už nechám na tobě.

Nezapomeň na rok 2010

Nakonec si pro sebe sepíši bilanční body loňského roku. Událo se toho hodně a já si to chci pamatovat.

  • Přestože jsem přestal sledovat seriál LOST na jeho závěru, dodnes si připadám někdy jako ztracený
  • Několikrát jsem vyrazil za hranice města užívat si života (maturák Litoměřice, Goodbye párty v Brně)
  • Nazval bych rok 2010 nejfilmovějším. Zúčastnil jsem se českého Finále v Plzni. Den co den v kině.
  • Přidal k tomu svůj první film na KVIFF. Stal se jím můj plyšový hit Kuky (viděno letos 3x).
  • Pečlivě se připravoval na Oscara a filmovou scénu u nás i ve světě. K tomu párkrát zašel i do velkého sálu.
  • Popřemýšlel jsem jestli jsem geek?
  • Opět vyhrával, vyhrával a zase vyhrával.
  • Přežil první přepadení a málem svou smrt. Aneb jak jedna chvíle může zkazit příjemný výlet na hvězdárnu.
  • Porušil „pravidlo“ potkávat ročně dva virtuální kamarády. Založil #srazplzen a uskutečnil 4 jeho setkání.
  • 5 minut pracoval v McDonald’s a necelé 2 měsíce vysedával v kanceláři na židli. Po letech trošku pracovní letní prázdniny.
  • K filmovému roku jsem neopomněl připojit hudební stránku věci. Koncertů bylo požehnaně. Sto Zvířat (v PZOO, Kulisárně a v Praze), nováčci Il Colori v Kalikovském Mlýně, hvězda Richard Müller při festivalu Otevřeno, tradiční návštěva kadaňského Vysmátého léta, Jan Budař na Červeném Hrádku, The Roads v Anděl Music Clubu a vyhrané CD, Bára Zemanová v OC Plaza, Rudy Linka v Jazz Rock Café).
  • Za volby jsem dostal bednu Bernardu, kterou s kamarády vypil na Nechrankách.
  • Nezalekl se nabitého programu a cestování. Znovu se podíval do Norimberka.
  • Oslavil první svatbu spolužáka.
  • V místech, kam jezdíme léta, konečně navštívili místa, která nám unikala (Dětenice v Podkrkonoší).
  • Vyzkoušel nové druhy piva, alkoholu a všeho pití, co si jen umíte představit.
  • Propadl ze studia a znovu požádal o přijetí. Nechal si uznat téměř všechny hotové předměty a naskočil do rozjetého vlaku.
  • Pořídil si Android smartphone. Samsung Galaxy 3.
  • Po letech zašel na chomutovský hokej. Hra s Olomoucí nestála za to.
  • Zúčastnil se exkurze v Temelíně.
  • Pokračoval ve svých tradicích (novoroční videopřípitek, živý betlém atd.)
  • Nenechal si ujít jedinou příležitost bavit se s přáteli. Zjistil, že oni jsou to, co mě na životě baví.
  • A dlouho se rozhoupával oslovit slečnu.

Rok plný akcí, vzpomínek, krásných chvil i těch horších. Ovšem na nic z toho nechci zapomenout.