Archive | Duben, 2011

Czech Made Budař Man

Nový film mladého režiséra Tomáše Řehořka mě nalákal obsazení Jana Budaře. Herce, kterého mám osobně velmi rád, a nakonec také možností být přítomen předpremiéře v rámci festivalu Finále Plzeň 2011. To by si pravděpodobně nenechala ujít většina z vás. Tvrdí se, že Tomáš je talentovaný a odvážný režisér, což já nemohu posoudit, protože jeho předchozí dva filmy jsem neviděl. Piko mě námětem nepřesvědčilo a debut Proměny proběhl rychlostí blesku kolem, aniž by zavadil. A tak jsem se těšil na příběh doménového magnáta…

"Dejte mi sto dolarů a já je za měsíc votočim na deset táců. Talent. Ale spíš taková vychcanost."

cmm2

Dvojčata Nikola a Dominika Danosovy.

Usazen v poslední řadě zaplněného sálu jsem přečkal nutnou povinnost zahájení filmového festivalu. Poté se už vedle pěkné slečny nechal unášet divokou jízdou snímku. Na pozadí Budařovo vyprávění, které v traileru působí lákavě, se střídají rychlé záběry, vzájemně nesouvisející momentky a vizuálně pěkné obrazy. Neobvyklé střihy mi zpočátku přišly unikátní a líbivé, kdežto v průběhu filmu začali dosti iritovat a opakování záběrů tomu nepřidalo. Snad si tvůrčí tým potřeboval prodloužit stopáž, když se nechal slyšet, že v Šangaji natočili mnoho materiálu? Na plátně se v devadesáti minutách objeví pár známých tváří (zejména Milana Šteindlera si můžete povšimnout), ale fotogeničtější jsou například sexy dvojčata Nikola a Dominika Danosovy.

Nikdy jsem si nepomyslel, že v kině si budu připadat jak na horské dráze. Špatně mi sice po odchodu nebylo, ale rozporuplné pocity jsem měl ještě několik dní poté. Občas takový pocit mívám. Ovšem zde na mě negativně působilo aspektů vícero. Hromada voiceoverů bylo podle tvůrců vynuceno pro rychlejší odvyprávění děje. Zvyku není těžké se naučit, ale dobrému pocitu to nepřidá. Přesto všechno mám stále Budaře rád i v této roli jsem jej s nadšením shlédl. Někdy jsem se pousmál spolu s celým sálem, jindy vykuli oči němým úžasem. Stále netuším jaké rozhodnutí tomuto filmu přiřknu. Zklamaný nejsem, neustále vyhledávám články o Czech Made Manovi a hojně o něm hovořím. Průměrné hodnocení tří hvězdiček pro mě bylo vysvobozením.

„Dobrej plán znamená jen jedno, že to prostě vyjde podle tvejch představ. Všechno ostatní je prostě blbej plán.“

cmm1

Delegace k předpremiéře filmu Czech Made Man v Plzni; foto: FilmFestFinale.cz

Závěrem se objevili hluché titulky. Snad nikdy jsem nezažil přechod do černé bez jediného tónu a to mám tyto hudební konce tak rád. Naštěstí následovala scéna s Václavem Havlem, u které mi unikla pointa. A díky zvuku v Měšťanské besedě, jenž byl objektivně hodně pokažený (v následujícím týdnu zapracovali), zážitek  mířil níže než by původně mohl. Šponovat uši po celou stopáž filmu nebylo příjemné. A tak si Czech Mad Mana musím pustit později ještě jednou.

Měšťanská beseda Plzeň | 17.4.2011 v 19:30 | velký sál řada 15 sedadlo 10

Hodnocení: 45% (CSFD)

Milujeme český film

Finále 2011Uběhl další rok a přiblížil se nový ročník filmového festivalu Finále. Vlastně včerejším slavnostním zahájením a světovou premiérou Czech Made Man začal. Plzeň miluje české filmy a tak se tu opět utká ve dvou soutěžích mezi s sebou hraná a dokumentární tvorba. Výběr projekcí nebyl lehký ani pro mě, protože jsem toho chtěl stihnout za týden opravdu hodně. První projekcí byl Hurvínek na scéně 3D. Vlastně první trojrozměrný film uvedený na festivalu. I když jsem se na něj těšil, raději jsem dal přednost nedělnímu odpolednímu programu s přáteli z koleje. No povězte, kdo by odolal hromadné paintball bitvě? Zvláště, hrajete-li to poprvé. Stihl jsem tedy až oficiální večerní uvedení.

Navodím jen atmosféru z předsálí, kde jsem vyčkával na sedačce. Přisedl si ke mně pan Kratochvíl (chatař z Noci s Andělem) a vzápětí i Soňa Červená, operní pěvkyně a předsedkyně mezinárodní poroty celovečerních hraných filmů. A tu jsem si zprvu spletl s postarší místní dámou, jelikož nedávala najevo žádné vyšší postavení. A tak to tu chodí pořád. Míhají se kolem vás známé tváře, filmový odborníci jakoby se nechumelilo. Příjemná rodinná atmosféra v klidném centru kolem Měšťanské besedy. To mám na Finále rád.

Když jsem hovořil o nesnadném výběru projekcí, nelhal jsem. Strávil bych u programu více času, ovšem limit 4 filmů denně na akreditaci a časový plán mě dosti umírnil. A tak nabitý program se rozložil mezi 5 filmových dnů. A jaké to jsou?

NEDĚLE
19.30 Zahájení festivalu Finále (Czech Made Man)

PONDĚLÍ
12.00 Největší z Čechů
19.30 Talkshow Zdeněk Suchý (hosté: Tereza Voříšková, Kryštof Hádek)
20.30 Nevinnost

ÚTERÝ
17.00 Vše pro dobro světa a Nošovic
18.30 Občanský průkaz

STŘEDA
15.00 Bastardi
17.00 Ja milujem, Ty miluješ
19.30 Naděje českého filmu (krátkometrážní studentské snímky)

ČTVRTEK
17.00 talkshow s M. Dejdarem a J. Lábusem (uvádí Tomáš Baldýnský)
18.30 Habermannův mlýn
20.30 Kajínek

Přebíhání ze sálu do sálu, o kterém včera mluvil Zdeněk Burian na zahájení, nebude tak často potřeba. Ale určitou dávku energie budu muset nabíjet třeba v Crosscafe. Jelikož se ve městě bude pohybovat mnoho nových lidí a natěšených festivalových diváků, zajímalo by mě, zda to není někdo z vás? Na setkání se můžeme lehce domluvit a zpříjemnit si tak neobyčejný den s filmy. Zavřete oči, odcházím. Nikoli však na dlouho, protože aktualitky z Finále najdete tu, na mém twitteru a všude, kde se mnou přijdete do styku. Žiju českým filmem, aspoň tento týden.

Smajlík, kam se podíváš

Není to dávno, co jsem psal Chat bez emocí. Zamyšlení nad významem sdělení s kreslenými smajlíky. Záleží na každém jak si čtené řádky vyloží a nerozhoduje původní smysl autora vzkazu. Vznikají nedorozumění. Ale v pondělí při čtení smsky bez jediného smajlíku – dostávám je častěji, ale v emoční zprávě očekáváte nějaký výraz – jsem se zarazil. Jaký pocit mám k textu přiřadit? Najednou mi malý obrázek chyběl a přestože osobu na druhém konci drátu znám, dostal jsem tento zvláštní pocit.

Co když člověk používající smajlíky je jednou do zprávy nepoužije? Je bez emocí, smutný nebo jen nepotřebuje zvýrazňovat pocit?

Shodneme se, že důležité sdělení a emoční výlevy je lepší osobně převyprávět. U přátel naplno odpadají nedorozumění a význam má jasný základ. Ale nejsme na ty žluté xichtíky už ve virtuální komunikaci příliš zvyklý? Užíváme je namísto teček za větou. Pohazujeme je mezi slovy v nespočetném množství a ztrácí se jejich původní smysl, většinou. Ovšem každý je umí číst. Podvědomě je vnímáme a pravděpodobně i vyžadujeme. Bez nich bývá zpráva neúplná. Přestože mě tento pocit přepadl poprvé, mám dojem, jako bych to dávno věděl. Stalo se vám to někdy také?

Bezduché postesknutí, beze smyslu

Asi bych vám měl připomenout okolnosti, protože život nyní se nemusí podobat velikonočnímu pondělí 2010. Kromě titulku posledního článku Bez Blogování nelze žít jsem si také pomyslel, že jsem závislý – závislý na alkoholu a přátelích. To první pomineme, stává se, naopak druhé nelze léčit a sám ani nechci. V obláčkových bublinkách známých z komiksů se vypisují slova jako “musím zapomenout” a “najdi si jinou pro lepší vzpomínky”.

Read More…