Archive | Květen, 2011

Životní trápení

Přišla chvíle okouzlení.
Předem tuším, lehké to není.
Ze dne na den myšlenky se otočí,
myslím na ní, nejde si pomoci.
Byly to jen chvíle okamžiku,
ale nedaly mi spát.
Měsíc přemýšlení o prvním kroku,
asi se to tak mělo stát.

Dnes si přijdu jak tělo bez duše,
dlouhé čekání mě ubíjí.
Ta nevědomost jejich pocitů
celou budoucnost rozbíjí.
Možná jsem až příliš utíkal
do tajů svých představ.
Nechci nic uspěchat,
proto budu čekat na další stav.

Je to snad nový pocit mého života.
Doufám, že mi není souzena celoživotní samota.
Přál bych si mít její lásku poblíž,
jenže je v tom vždy nějaká potíž.

Trochu osolený příběh

Je to už nějaký měsíc zpět, kdy jsem dostal nápad napsat příběh z reality jedné ulice. Té, kde se denně proběhne stovky lidí a z jedné plzeňské kavárny je tu na ně zajímavý pohled. Překvapila mě situace, kdy zákazníci kavárny přihlížejí na spěchající davy a popíjejí u toho oblíbenou kávu. Co se jim tak asi honí hlavou? A jaké příběhy těch lidí si představují? Přišel jsem si to vyzkoušet sám a předkládám vám trochu osolený příběh z živé reality.

Příběh začíná nemilou situací. Namísto připravené objednávky oznamuji, že si dám Latté bez příchutě, tak jako vždy. Ochutnávka cappuccina bude muset počkat na jindy. Zmátla mě prostě běžná situace a další úder přišel ve chvíli, kdy překvapená pokladní mi oznamuje, že moje zákaznická karta není funkční. Měla platit pouze během filmového festivalu, o čemž mi nikdo nedal vědět, a tak paní usoudila, že když nedává min. 10% slevu nemusím ji používat. Ale lehce přejděme k pohledu z výlohy kavárny na ulici.

Z teplého našedlého dne se vyrojil malý deštík a lidé utíkají před kapkami vody. Procházejí sem a tam, jen slečna ve fialovém svetříku postává u vchodu do kavárny. Čeká na svého přítele? Kdepak, pozdravila se s obtloustlejší známou. Vešli dovnitř a debatují. Tu dostávám vzkaz, že twitterka Petra bude zrovna procházet kolem, navrhuji, aby mě přišla pozdravit. Poohlížím se z okna a překvapuje mě jednolitost barvy deštníků. Tmavé tóny převládají a nikdo si nedělá starosti, že i v těchto dnech by mohl ukázat svou veselou náladu. Vchod do pošty naproti nepraská ve švech, nač by taky měl, když tam čeká jen samá byrokracie. Ale i v tuto nepěknou zamračenou chvíli je to krásný pohled na mladá děvčata. Sukýnky, topy, sladké úsměvy. Mám z toho radost.

Jen natáhnu ruku a mohl bych si přidat trochu cukru, ale nepotřebuji. Sladký život mám dnes už tak dost. A tenhle nápad mě baví. Možná se jindy na odlišném místě zopakuje. Pokrývka hlavy proti dešti se dá vyřešit i nápaditě, přetáhnu mikinu a jsem suchá. Asi tak si poradila kolemjdoucí slečna. Někdo prochází sám, jiný ve dvou. Asi tak, jak je každému vhod. Já se rád procházím po městě sám, nemusím na nikoho čekat, vyčistím si myšlenky a můžu směr cesty změnit naprosto okamžitě. Zrovna jsem si říkal, že na těch kolejích dlouho nepřejela žádná tramvaj a už je tu. Nepříliš plná, přesto si babičky nemají kam sednout. Usrknu si svého Latté a už pokračuji v dalších větách. Občas se někdo poohlédne po mém notebooku, asi tak jako já po zákaznicích, když vysedávají u okének. Zmrzlina, káva s sebou a deštníky, to dnes většina plzeňáků drží v ruce. Ještě, že tu není takový shon jako na Václaváku. Nerad vrážím do cizích lidí. Asi venku přituhuje a bude zima. Zůstanu tu tak dlouho, dokud se neobjeví sluníčko. Jsem totiž nalehko.

Víte, že v této kavárně se často sházejí ty nejpěknější děvčata z okolí? To abych prošel všechny stolky a seznámil se. Prý mě kolemjdoucí poznávají, to mě těší. Jen já bych si měl více všímat. Třeba toho malého chlapečka, co podupuje před poštou. Má na sobě stylovou červenou kšiltovku a zelené tričko. Maminka datluje do telefonu vedle něho důležitou sms. Bum. A to by se stávat nemělo. Kroupy ještě nepadají, ale starší zákaznice už ano. To bude jen potlučení. Latté už dopíjím. Příběh nemá žádnou pointu a ucelený styl, ovšem to nebyl účel celého tohoto nápadu. Přeci, když se rozhlížíte kolem sebe, neznáte celou story kolemjdoucích. Ani těch, co si ukazují, asi ne na vás. Ale pěkné holky to byly. U pultu mají frmol, zákusky vypadly lákavě, ovšem nemám na ně chuť. Co různorodých etnik a lidí se najde na ulici a každý má jiné trápení. Když se dva náhodní lidé setkají, není zaručeno, že jejich myšlenky najdou společnou řeč. Spící miminko v kočárku se má přesto nejlépe. Má jedinou starost a to se najíst. Jen počkej až začne řvát.

A tohle nemám rád, když spěchající sanitka nemá prostor projet zaplněnými ulicemi. Nezodpovědní řidiči si nenechají poradit. Jenže to při pohledu na dvě krásné dívky u pultu trochu mění situaci, škoda že se schovávají za roh. Letos asi frčí růžová, to tílko jedné z nich ve mně vzbuzuje choutky. Ale poslouchat se nemá, ještě, že přes sklo není slyšet. Ten rozhovor dvou přátel slečny a kluka přímo přede mnou asi bude zajímavý. Směje se. Ona. Pozdraví se, procházejí jen kolem sebe a poznávají známé tváře. Toto se mi v Plzni také stává často a jak jsem rád, že za poslední roky jsem poznal mnoho nových lidí. Přesto ale nejbližších přátel zůstává jen pár. Kouknu se na hodinky a zjišťuji, že tu pozoruji už tři čtvrtě hodiny. Nepotřeboval jsem ani trochu osolit živou realitu a jen popisoval surově to, co se odehrává na Solní ul. v Plzni. Vedle mě se vystřídalo pár zákazníků, maminka s dětmi, mladý pár, zralá žena s papírovou taškou a pravděpodobně manželská dvojice. Všichni ti měli štěstí, že se nestali terčem tohoto článku. Mám na ně špatný výhled, ovšem nikdo jiný neunikl. Byl jsi to ty, kdo prošel ve čtvrtek 12.5.2011 po půl druhé odpoledne před Crosscafé v Sadech Pětatřicátníků? Příště si najdu jiné místo se odlišnými příběhy. A balím svou klávesnici. Pro dnešek to stačí.

Btw, zákaznická karta podle internetového účtu stále funguje a přičítá body za nákup. Ovšem na email mi nikdo neodpověděl.

Chomutov se o červnovém víkendu otevře světu

Multižánrový festival Otevřeno Chomutov, 2.-4.6.2011; Městské divadlo, Kulisárna a park před divadlem.

Letošní ročník festivalu pro mě přinesl několik překvapení. Prvním pohledem na plakát zaujme nápis kapely Julien-K. Mě osobně dosud neznámý doprovodný projekt zpěváka Linkink Park Chestera Benningtona a členů The Orgy Ryana Shucka a Amira Derakha. Pro podporu nového alba, které vyjde v polovině roku, se vydávají na evropské turné, přičemž Českou republiku navštíví čtyřikrát. Fanoušci elektro-rock music, kapel Linkin Park, Placebo, Nine Inch Nails a dalších určitě potěší trochu více elektro hudby. Členové Dead By Sunrise Chestera Benningtona působí bez něj právě v tomto projektu již od roku 2003. Po rozpadu The Orgy se připojili Ryan a Amir. Hitu “Technical Difficulties” si všiml hollywoodský režisér Michael Bay a prosadil jej do Transformers. Díky tomuto úspěchu absolvují Julien-K společné turné po USA s Linkin Park, Evanescence, My Chemical Romance, H.I.M. nebo Placebo. Vydali své debutové album “Death To Analog“ v USA v březnu 2009 a ihned se umístnil na 10. místě v žebříčku the Billboard Electronic Album Charts a na 36.místě žebříčku the Billboard Heartseekers Charts. V Evropě vyšlo o rok později a bylo podpořeno úspěšným turné.

otevrenoPotěšením také byla účast Kašpárka v rohlíku. Seskupení zpěváků a učinkujících snad v nejlepší programu pro děti, který dnes naše kultura nabízí. Patřit Kašpárkovi bude celé sobotní odpoledne. V live show se představí Lenka Dusilová, Jan Kalina (Sto zvířat), Karolína Dytrtová (Miou miou), Ondřej Pečenka (Folk3mail), Filip Nebřenský (HM), Jiří Šponar, Jan Hönig Po loňském úspěchu se vrátí improvizační divadlo Vosto 5 tentokráte s představením Teatromat. Sólovku na podiu zažije Honza Ponocný alias Cirkus Ponorka. Ska a reggae zastoupí Andělem ocenění Pub Animals a příznivce country potěší mezinárodně úspěšné duo Beňa & Ptaszek. Závěrem stačí jen dodat, že velkolepý víkend uzavře plná Kulisárna trsající na songy Vypsané Fixy.

Multižánrový festival Otevřeno zahájí ve čtvrtek žáci ZUŠ Chomutov a taneční skupiny Dundrdance představením Fantom Opery. Během víkendu se ZUŠ objeví ještě několikrát v podání Tequila Bandu, Ponticella a Oklepu. Otevřenu bude patřit prostranctví před divadlem, z velké většiny i Kulisárna a sál Městského divadla v Chomutově. Některé z koncertů jdou placené symbolickou částkou 40Kč, vystoupení Vypsané Fixy si vyžádá vstupné 100Kč.

Program

Oficiální facebook událost
Přihlaš se a pozvi všechny své přátelé, užijete si víkend společně.

ČTVRTEK 2.6.
21.30 ZUŠ Fantom opery /před divadlem

PÁTEK 3.6.
14.00 ZUŠ Tequila band, ZUŠ Ponticello /před divadlem
15.30 Šíleně smutná princezna (MŠ a ZŠ 17. listopadu) /mušle u kulisárny
16.00 Cirkus Ponorka /Kulisárna 40Kč
17.30 Beňa & Ptaszek /Kulisárna 40Kč
19.00 VOSTO 5 – Teatromat /Městské divadlo 40Kč
20.00 ZUŠ Oklep /před divadlem
20.30 Obří broskev, High five /Caffé Strada 40Kč
( http://www.facebook.com/event.php?eid=126546524090388 )
21.00 Julien-K /před divadlem
23.00 Pub Animals /Kulisárna 40Kč

SOBOTA 4.6.
Kašpárek v rohlíku po celé sobotní odpoledne
14.00 DJ Kashparek
16.00 Live show – Lenka Dusilová, Jan Kalina (Sto zvířat), Karolína Dytrtová (Miou miou), Ondřej Pečenka (Folk3mail), Filip Nebřenský (HM), Jiří Šponar, Jan Hönig
18.00 HM
+ doprovodné akce (Kašpárek One Man Show, trampolíny, obří postel, bicí souprava, legrační sochy)
15.00 Pohoda – Piráti /divadlo – salonek B 10Kč
21.00 Vypsaná Fixa /Kulisárna 100Kč

Změna programu vyhrazena.

Ve středu 8.6. přijede do Městského divadla Jaroslav Dušek s představením Čtyři dohody (290Kč), kde od 19h rozehraje příběh o lásce, vztahu a přátelství. Jak je vidí toltécký šaman Don Miguel.

Děkuji organizátorům Kultura a Sport Chomutov za pěkně připravený program a těším se na slunečný víkend plný dobré hudby a zábavy.

Dívka s velkým D ve jméně

Děti, čas od času se oni andělé zjevují. V podobě hezké slečny mě už po několikráté v životě. Naposledy jsem zaplesal na filmovém festivalu Finále v Plzni. Rozmýšlel jsem si, zda vybrat akreditaci na celý týden nebo jen hrstku z nabízených filmů. Uniknout takovou akci jsme si nemohl. A později jsem také nelitoval. Nabitý program záhy navazoval na paintballovou bitvu, o které jsem se ještě nerozepsal. Večerní zahájení a premiéra filmu Czech Made Man provázela myšlenka na vedle sedící slečnu. Pěkná tvářička opět neoslovená. Na druhý den se ale objevila dívka s velkým D ve jméně.  Menší  pohledná brunetka s pronikavě modrýma očima a krásným úsměvem. Andílek, který okouzlí na první pohled. Postávala před kinosálem čekajíc na talkshow s Terezkou Voříškovou a Kryštofem Hádkem. V tu chvíli šlo charisma herečky stranou a nemohl jsem z hlavy dostat dívku D. Bohužel jsem ji ztratil prvním krokem do sálu, ani pohledy do řad diváků nepomohly najít její tvář. Až tak se mi vryla do paměti, že jsem měl ohromnou chuť ji znovu potkat a konečně ji přivítat vlídným slovem. Moje bojácnost zatím vždy vyhrávala a sebevědomí po prohře s Miss K se už taky rozdrobilo.

Zamrzelo mě tedy, že úterní festivalový program nebyl okořeněn její přítomností. Vyčkat jsem musel až na večerní středeční pásmo studentských filmů. Přišla jako by nic, záhy po mém usazení na nečíslované židle a posadila se téměř za mě. Dojídala asi jogurt a nemohli ji uniknout moje pohledy na ní. Krása zářila a nenechala mě se soustředit. Dlouhé pásmo snímků, kromě vydařených vyjímek, mě donutil vymýšlet závěr dnešní noci. Jak a kde začneme konverzovat a rozvíjet náš společný program. Až jsem to nakonec přepočítal. Utekla rychleji než jsme čekal, zahalená do tmy při promítání a ztratila se z dohledu během okamžiku. Radost mi nepřinesla ani známá paní šatnářka, když mi potvrdila, že s kabátem se už z besedy vzdálila. A tak skončil další den bez jediného zápichu. Mezitím mi má zvědavost a do jsté míry i náhoda přinesla ovoce v podobě základních informací. Náhodou dívka D psala studentský blog pro festival a díky tomu jsme si mohl přečíst její názory na projekce a poohlédnout se po jejím studentském životě. Což se nakonec vždy ukazuje jako cesta do pekel. Snad už toto prokletí někdy prolomím.

Za čtvrtečního slunečného dne jsem si vyrazil do centra dění o několik hodin dříve. S lákadlem setkání, volného času a relaxu v parku. S frappé v ruce jsem si vyhlídl lavičku přímo naproti Měšťanské besedě, kde celé Finále probíhalo. Vlastně nebylo důležité ani tolik, kde si na chvíli odpočinu, ale ten pocit, že tam se mnou posedí pěkná slečna. Nejprve jsem měl pocit, že ji znám ze širšího rodinného kruhu, načež jsme tuto myšlenku rychle zabil. Dostatek prostoru nám umožnilo zabrat výhodné pozice, každý na protějším rohu čtyřlavičkového seskupení. Ještě jsem byl zmaten ze situace, kdy jsem svou zákaznickou kartou donutil pokladnu místní kavárny Crosscafé se restartovat. Přesto mi to nedalo ohlížet se po ní. Třeba jsem to neměl dělat, protože některé pohledy ve mně vzbuzovali pocit na přílišné opálení až vrozenou tmavou genetiku a příslušnost k jiné skupině. Proběhl krátký telefonní hovor s rodinou a můj cíl oslovit D mi nedovolil zkoušet jiný objekt. No což, byl jsem prostě zahleděný. A nebylo to dlouho od koncertového seznámení s Ivanou. Dopíjím frappé, letmo vidím, že ona se zvedá a každý na svou stranu od lavičky vyhazujeme kelímek do koše. Třeba i během těch pár minut čekala nějakou reakci. Zvláště, když lákavě vyhodila nožky na lavičku a pohledem směřovala ke mně. Jenže já nereagoval, resp. spíše jestli jsem si zase nevytvářel neexistující pohádku. Odběhla vlastně jen kousek dále na sluníčkem osvícenou stranu a posadila se o lavičku dál. A v tom mi to došlo. Vám snad ne?

Celou tu dobu, kdy já jsem přemýšlel o dívce D a vymýšlel teorie o seznámení, seděla vedle mě. Já netušíc, jsem se k ničemu neměl. Nepoznal jsem ji, za což si rvu vlasy ještě dnes. Ona mě možná od pohledu ano. Napsal jsem kamarádovi výstižnou sms: “Story? The end.” a obešel rychle náměstí. Vrátil se na místo činu a zkoumavě pohlížel, co dívka D udělá. Já tušil, že jsem tímto skončil tuto kapitolu a nemám šanci zvrátit pošramocený zážitek. Prostě jsem to vzdal. Vypařila se mi jako pára nad hrncem v plzeňských uličkách. S potěšením přišla až na večerní projekci Habermannova mlýnu. Já s myšlenkami na proběhlou talkshow s Martinem Dejdarem a Jiřím Lábusem jsem se jen letmo poohlédl po sále, kdežto se vyrojila v zástupu přicházejících lidí. A opět zaujala místo o dvě řady za mnou, jakoby si hlídala má záda a chtěla mít lepší přehled. To, co mě chybělo a ohlížení v zatemnělém sále na přehlednosti nepřidalo.

A už zase utíká, jak Popelka z bálu. Střevíček na schodech nezapomněla a já nemám nejmenší ponětí, kam její rychlé kroky mířily. Smutně posbírám bundu ze šatny a obvolávám přátelé, které na zelený čtvrtek popíjejí v mém domově dobré pivo. Nemohu být s nimi a tak jsem si chtěl den zpříjemnit s nějakou slečnou. Bohužel nevyšlo to. Vyprávím do sluchátka neveselý příběh s aktuálním závěrem a pokládám hovor. Vracejíc se na živoucí chodbu besedy se seznamuji s novinkami na twitteru a na tváři se mi rojí úsměv. Ona D prochází kolem a má pravá noha vykračuje…

Kdepak, jen předám váhu na druhou nohu a sleduji ji dál. Objednává si drink na baru a pravděpodobně se naše pohledy střetávají. Postávám daleko a jen nahlížím, musí si myslet, že jsem šmírák a takovou myšlenku jsem neunesl. Zbaběle a s nesmiřitelnou myšlenkou utíkám tentokrát já, seč mi nohy stačí, daleko pryč na kolej. Můj poslední festivalový den. Vím, že zde už ji nikdy nespatřím. Budu si muset najít jinou situaci, jiné místo. A později si říkám, že se budu muset omluvit. Proč? Co by vás napadlo po přečtení posledních řádků odstavce. Těch řádků, kterými ukončila dvojrecenzi čtvrtečního večera „opravdové“ Babičky a Kajínka. Film na který jsem měl také lístek, ale neunesl jsem pocit, že bych měl trávit několik desítek minut na nepříliš pohodlné židly a společně s ní. Snad jindy. Chci to, moc!

Teď mám akorát trošku paranoidní představy, že mě někdo sleduje, že jsou všichni spolčení proti mně a asi si netroufnu jít domů. 🙂

Nedělej ze sebe Ramba

Všude samé idoly, hvězdné celebrity a cíl podobat se. Vzít si předobraz a zkopírovat jej, protože oblíbenost je přenositelná. No, nedej na radu kamarádky, že účes oné herečky je tak slušivý a hodil by se i na tvou hlavu. Nebo, že lehký outfit mladíka z MTV určitě zapůsobí na tu nejkrásnější slečnu už na ulici. Zaručené rady, které platí. A tak jsem to…

Seeing_my_same_face_once_again_by_ta_nya

…nevyzkoušel. Nepotřebuji být jako někdo, rád se inspiruji, ale stejně to nakonec nedopadne. Takže zůstanu jako originál. Někdy nepodařený, ale slýchám od svého okolí, že takového mě mají rádi. Nač tedy chodit do posilovny, kupovat si trika z kolekce filmové hvězdy a nosit paruku, protože moje vlasy za nic nestojí. Neřeš tolik zevnějšek, i když na upravené holky se nyní v letních dnech kouká moc krásně, a věnuj se zcela obyčejným věcem, které nakonec přinesou stejný účinek. Rád jezdím na kole, takže si pro radost vyjedu a hned je sport na světě. Za 14 dní mě čeká celodenní pochod a není nic lepšího než přirozená chůze navíc v přírodě. Rád se potuluji po parcích a pozoruji lidi, vedlejším efektem může být lehké opálení. Náchylnější povahy, dávejte si pozor na spáleniny. Opatrnost je na místě všude. Hygiena a svěží náznaky malování něčemu přispějí, o tom žádná a vemte na sebe slušivé šaty, slečny a s úsměvem ven. Žádná trápení. Já přestanu uvažovat o celkové změně image, stejně bych k závěru nedošel a pokusím se vyzdvihnout to co už léta mám za své výhody a plusy. Uvidíme za pár týdnů/měsíců, jak se mi podařilo uspět. Kdyby to nešlo, pomozte mi a když vás oslovím, dělejte, že máte zájem. Jasně holky, rozumíme si?

Foto: ta-nya.deviantart.com