Archive | Červenec, 2011

Bez snídaně ani ráno

Snídaně

Jako malé škvrně jsem byl před odchodem do školky zvyklý posnídat a vypít kakaíčko připravené rodiči. Tahle pravidelnost se držela přes základní školu, skoro až k letům pubertálním a středoškolním. „Bez snídaně ani ránu,“ říká má babička. Nabudí nás na celý den a to nemusí být ani úterý. Začněme třeba hned. Jenže dnes už se mi nechce tak brzy stávat, snídaně má svůj pevný řád. Ráno vozí do pekařství čerstvé koblihy, vypečené rohlíčky. Ale když už se najde vteřinka než zaklapnu ten hnusně znějící budík a znovu usnu, nestihnu vykopnout pravou nohu z postele a doběhnout pro alespoň jeden z nich. Dělám to jinak, mám na to trik. Koupím čerstvé koláče odpoledne, pekaři stejně pracují celý den. A udělám si snídani před večeří, když mám čas a chuť já. Je to sice trochu zamotané, ale člověk si zvykne na všechno. No přece bych se neochudil o ten krásný pocit, co si ostatní znechucují ranní únavou. Káva, která vás probere. Novinové titulky, ze kterých se posadíte na zadek a celý den zkažený, ještě než jste vytáhly paty z bytu. Řeknu vám, klidná pohodová snídaně tak o čtvrté – o páté už čeká čaj, takže pěkně rychle, dnes je toho ještě dost na programu – s půlkou hotové práce a představou o pěkném večeru, to je parádička. Já miluji totiž ty sladké zákusky, napečené buchty od babičky a čerstvé rohlíky i tak samotné. Jen s tím stáváním mám problém a nehodlám ho řešit. Tak proč se tedy ochuzovat o ten krásný pocit. Vždyť slovo snídaně v sobě nenese žádný otisk ranního času. Sní Daně, to možná, ale já žádnou Danu neznám a tak jí to nebude vadit. Dám si hned, jeden makový závin. Dobrou chuť a krásný celý den. Já ještě spím, dobrou.

Mračí se

Je mi špatně, špatně z toho co dělám. Vlastně jsem k tomu dohnaný a nedokážu reálně uvažovat. Jsem rád, když aspoň na chvíli uteču od problému a užívám si života. Když on se pak rychle vrátí a shází mi. Vyvolávám ho, přemýšlím o něm a když stojí přede mnou, ztrácím se. Dělám jednu botu za druhou. Je to má obranná zeď, ovšem pak je mi líto, co všechno jsem řekl a udělal. Nemůžu se chovat normálně. Chci, chci přestat myslet nelogicky a srůst s realitou, která tu je právě teď. Přijde facka, uvědomím si jí a nic nevyřeší. Měsíce utíkají, léta plynou, život kráčí mílovými kroky a já jsem stále na stejném bodě. Přesto mi nic neuteklo, alespoň z tohoto pohledu. Jen jsem ztratil jakoukoli šanci něco změnit. Měl bych se tak adaptovat. Hodně rychle. Nadhazovat a vracet údery vtipům, mít svůj styl a být tím, čím chci být já. Za žádných okolností nedělat poslíčka jiným. A že mi to tak někdy připadá. Uplácejí si mě snad něčím? Zahodit problém za hlavu nejde, zkoušel jsem, ale dokud bude na očích nezmizí. Dokonce trpím tím, že jej sám potřebuji mít blízko sebe.

Mám rád, když se usmívá, když potěší pěkným slovem. Na oplátku bych mě dělat to samé. Ale, Ale, ale… Ztrácím se. Nemá to řešení. Už jen čekám, kdy se přizpůsobím a začnou krásné chvíle přebíjet ty nudné. Hrozné je, že právě v nudné se přemění ty, na které se dlouho těším. Mám z nich dobrý pocit předtím než se stanou. Vyžaduji je a chci je prožít co nejlépe. Udělal jsem hroznou chybu. Padl jsem na hubu a musím si najít záplatu. Dnes začnu přemýšlet, co udělat lépe a nadcházející čas věnuji tomu, že poté až nebudu muset psát a myslet na tyto slova. Řekl bych, že nyní dlouhé prázdniny vidím jako správnou pauzu. Držím se, bude líp.

Až to budeš Radku číst, netrap se, že nic z toho nepochopíš. Má to tak být a klíč bych měl znát jen já.

Čekám, stále čekám

Vlastně pořád čekám. Když nepodniknu něco na vlastní pěst a většinou sám, tak zbývá jen čekání, že se některý z přátel přidá. Doufat v chuť něco podniknout. Věřit, že se naladí na stejnou notu. Jenže tohle mi nyní chybí. To je tak, když každý máme své programy a starosti. Nakonec vše dopadne stejně. Vyčítám jednomu, že se nepřidá nebude-li nás dost a sám nevytáhnu pak paty z domu ani sám. Tedy někdy už je to fakt nutné. Prostě samotář každým coulem. Chodím tak štěstí naproti. Ne, že bych jen čekal na příležitost a nic pro ni neudělal. Dívčí srdce nepřitáhnu na uzdu pověšenou na zdi. Platí i na přátelé. Zkoušet a zkoušet dál. Kdo se neptá, nic nemá. Být aktivní a zapojovat se do každé příležitosti, jen abych mohl taky někdy stát u zrodu toho nápadu. Vlastně tomu bývá často, vždyť mnoho lidí není nijak originálních. Dostáváme se pak často do stereotypu. A ty zabíjejí budoucnost. Zítra už nebudu hledět z okna a něco podniknu. Sám, samozřejmě že sám. Nebudu přemýšlet, jak dlouho přátelé zas neuvidím a začnu se těšit na nové zážitky. Potkal jsem tolik nových lidí, tak proč neprohodím slovo alespoň na dálku s nimi. Je to otravné lézt za stále stejnými lidmi, myslím pro ně to nebude asi lahůdka. Když jsou ale nejlepší. No nic, zábavu mi to nevymyslí. Já jsem jen rád, že jsme sepsal tato slova. Půjdu si lehnout. Dobrou.

Badgees. Pláckneme si na to

badgeeslogoReklamní stylové placky. Prodej originálních vzorů a zakázková výroba dle vlastního přání. Jsme Bad Gees, dva parťáci, které můžete vidět v našem logu. Vyrábíme pro Vás placky o průměrech 1" (24mm) a 1,5" (37mm) a jsme v tom fakt dobří. Jsme továrna na placky. Již od roku 2008. Představuje info na eshopu.

Můžeme nazvat tento článek propagačním. Nikomu to neublíží, protože Badgees si to zaslouží. Slýchávám a sám mohu potvrdit na továrnu na placky pochvalné ódy. Velká ochota, rychlost jednání Jana Vančury je nevídaná. Někdo tuto noční dřinu odnést musí, ale zákazníci jsou spokojeni. Jestliže jste navštívili někdy nějaký geek sraz či větší akci podobného typu, určitě jste se setkali s plackami od Badgees. V referencích se vyjímá KISK Fest 2011, Foursquare Day Praha 2011 a Barcampy. Dodával památeční badge i pro plzeňský Den s Foursquare 2011.

665_bcvsetin3

Vybírat můžete z 18 kategorií již předpřipravené vzory. Dodávka probíhá většinou ve formě doporučené zásilky České pošty a dorazí až k vám domů během pár dní. Pak se můžete chlubit skvělým odznáčkem nebo potěšit přítele dárkem. Zakázková výroba probíhá domluvou, od které se následně odvíjí i cena.

Špatné slovo se o Badgees napsat nedá. A článek nebyl objednán. Tak nebrumlejte a objednávejte.

Živý festivalový komiks

Jednu z tvůrčích chvilek jsme spolu s @kajdaa a @kryspin měli i na festivalu ve Varech. Přiznám, že napadlo to spíše Honzu, sekundovala mu Klára a já jen nahlížel. Tým se ale prezentuje celý, není tomu tak? Vzkaz do Youtube kiosku chtěl nahrát každý z nás a tak spojit síly a vymyslet originální příběh byla skvělá volba. Zdálo se, že to trošku potrvá. Honza už má velkou zkušenost s tvůrčí činností a tak usměrňoval široké odběhy od tématu a délku díla. Námět na dramatickou zápletku jsme poskládali dohromady a Klára se ujala kreslení komiksových bublin. Rozdělení rolí bylo okamžité. Už z toho důvodu, že mou vysokou postavu by kamera zabírala stěží a tak jsem zaujal skrytou pozici němého vypravěče. Výsledek se opravdu povedl. Chvála se šíří všude kolem a já se rád zapojím do pokračování v příštím ročníku kviff. No posuďte sami a bedlivý pozor dávejte v prvních minutách videa!

Při tvorbě komiksu do Youtube kiosku