Archive | Říjen, 2011

Digiforum 2011 se blíží

17. ročník pražského Digifora proběhne již 5. a 6. listopadu v kongresovém hotelu Clarion v pražských Vysočanech. Poprvé ve své historii nabídne dvoudenní program, přivítá celou plejádu předních evropských i amerických fotografů a v neposlední řadě nabídne největší výstavu fotografické techniky ve střední Evropě.

Digiforum, tradiční fotografická akce pořádaná IDIFem, nabídne v letošním roce řadu zásadních novinek. Na základě obrovského zájmu veřejnosti v loňském roce bylo Digiforum rozšířeno na dvoudenní akci, aby dokázalo obsloužit všechny fandy a příznivce fotografie a zároveň si zachovalo svou neopakovatelnou atmosféru. Navíc na základě ohlasů návštěvníků z předchozích ročníků proběhne letos poprvé jako víkendová akce!

„Loňský ročník pro nás byl velkým úspěchem a zároveň milníkem, na který jsme museli reagovat. Více jak 1.500 návštěvníků během jediného dne znamenalo, že musíme změnit koncept akce, aby neztratila svou pohodovou atmosféru. Proto jsme letos přidali druhý den programu a přesunuli Digiforum na víkend, aby si ho mohl každý opravdu užít!“ komentuje změny Jan Březina, odborný garant a manažer akce.

Hlavním tématem je letos portrét
V letošním roce Digiforum poprvé nabízí hlavní téma akce, kterým se na základě ankety z loňského roku stal portrét. Fotografie lidí patří mezi nejpopulárnější a zároveň i nejpestřejší fotografické disciplíny, a proto se právě portrét stal ústředním tématem letošního ročníku. Návštěvníci se mohou těšit na řadu zajímavých fotografických výstav autorů z Čech i zahraničí, přednášky i praktické dílny a workshopy. Zapomenuto samozřejmě nebude ani na další fotografické žánry, takže na své si přijdou i milovníci
krajinářské a cestovatelské fotografie, makra, produktové či abstraktní fotografie.

Setkání s osobnostmi světové fotografie
Stejně jako předchozí ročníky, i sedmnácté Digiforum nabídne fandům fotografie možnost se setkat s řadou špičkových fotografů z celého světa. Ústředním místem bude i letos Café Foto, projekt nabízející osmnáct autorských výstav s možností osobně se setkat s autory a diskutovat s nimi o jejich práci. S vybranými fotografickými hvězdami bude možné se setkat i v rámci výukové části programu, dílen a workshopů.

Z přední světové fotografické špičky můžeme jmenovat například: Bambi Cantrell, jednu z nejuznávanějších amerických svatebních a portrétních fotografek dneška, která se rozhodla Digiforum poctít svou přítomností již podruhé. Dále svou účast přislíbila americká fotografka Jacquelynn Buck, která patří mezi zástupkyně nové vlny americké portrétní a boudoir fotografie. Z evropských celebrit se mohou návštěvníci těšit například na špičkové dokumentaristy Marka Wooda (UK), Yara M. Kupčo (SK) a Františka Dostála (CZ). Samozřejmě nebudou chybět i tři desítky předních českých a slovenských fotografů v čele s Janem Saudkem, Robertem Vanem a Bohdanem Holomíčkem.

Unikátní přehlídka fotografické techniky
Již tradičně je součástí Digifora i veletrh fotografické techniky a služeb. Rok 2011 byl ve fotografické branži ve znamení nástupu řady nových systémů a unikátních technických řešení. Digiforum proto přinese unikátní možnost přímého srovnání nových mikrosystémů s výměnnými objektivy s klasickými DSLR. Nabídne jedinečnou přehlídku objektivů a dalšího příslušenství. Bude jedním z prvních míst, kde si uživatelé budou moci vyzkoušet nový Zoner Photo Studio 14 a další novinky v oblasti zpracování fotografií. Svou účast přislíbili všichni přední výrobci fotografické techniky a očekává se účast více jak 60 světových značek.

Bližší informace o akci, seznam přednášek i osobností je zveřejněn na adrese www.digiforum.cz

Snakk #3 Život s cíli vs. život bez cílů

Podzimního #srazplzen v restauraci PI.JEZ.PI se zúčastnil i Pavel Říha. Jeho dlouhou cestu jsem využil a natočili jsme spolu tento velmi povedený díl videocastu Snakk. Užijte si zatím nejdelší stopáž a se svými názory se podělte v komentářích. Sdílením nám prokážete laskavost.

MP3

Pavel Říha (@badguyCZ) pavelriha.cz

Jakub Vaněk (@fremycz) Google+

V mlze Aloise Nebela

Asi tak jsem se cítil jak po přečtení komiksu tak i při návratu z kina. Na filmovou verzi černobílého zpracování pohraničního výpravčího z Bílého Potoka jsem se těšil několik měsíců. V Karlových Varech jsem navštívil výstavu fotek postav od Dušana Tománka, jenž mapovala natáčení snímku. Poslechl si debatu s Terezkou Voříškovou, Tomášem Luňákem, Jaromírem Švejdíkem (Jaromír99) a Jaroslavem Rudišem při Čaji o třetí s ČT. Všichni příjemní lidé, jenže já tou dobou ještě neznal ani komiks. Tudíž jsem nemohl položit žádné otázky. Pamatuji si jen stížnost Terezky k animaci její postavy, kde chybí poznávací piha na obličeji. Tady je ten zakopaný pes, při kterém mi nepřipadala její kresba na výstavě autentická. Vlastně to nebyla celá ona. Až jsem se dostal k myšlence dohnat poznání o příběhu přečtením komiksu ještě před premiérou. Což mou čtenářskou oddaností a dalšími peripetiemi zůstalo výzvou až do posledních hodin. Stihl jsem jej přelouskat za 2 hodiny jízdy vlakem domů. A zůstal opařen, v mlze nepochopení úplně celého konceptu. Trochu zmaten a v očekávání, kudy se povede verze na plátně.

Alois Nebel

Přišlo to záhy. Byl to vlastně můj první film v novém chomutovském kině Svět. Potěšen příjemným prostředí jsem se už těšil na tu zářivou podívanou, která nakonec byla jediným zážitkem z celého promítání. Bohužel. Všichni, kdo film viděli se shodují, že technická stránka se povedla na výbornou a rotoskopie byla dobrá volba, náročná ale pastva pro oko. Je znát, že bylo odvedeno mnoho práce a snad některé záběry pozadí považuji za šedivé verze reálných podkladů. Netuším, kde je pravda a nechci nic hanit. Bohužel ani proto se mi nevyplatí vidět film znovu. Snad jen neplacený.

Miroslav Krobot aka Alois NebelMiroslav Krobot je už z plakátů ikona filmu. Byl při natáčení od samého začátku a udával tempo celému příběhu. Hrál velmi dobře a nejen on. Mrzí mě snad, že Terezka Voříšková se neobjevuje vícekrát. Jenže sledovat herecké výkony není čas, když se ztrácíte v ději. Bloudíte ve scénáři a snažíte se dávat pozor, aby jste nenarazili do slepé uličky. Poznával jsem více než v knize, udělal si obrázek o postavách a objasnil si některé nedostatky, ovšem zabořil se také znovu do nebelovské mlhy. Respektive nepochopil výběr scén. Byl to jistě těžký úkol, sám nevím, kde bych udělal lépe já. Ale sázka na tuto cestu se nevyplatila. Dojem se ztrácí a nadšení není žádné. Po chvíli se zapomene i na krásu technické stránky a jen přikyvujeme, že dívat se bylo na co. Jenže, co tam bylo nikdo neví.

Sere pes“ uslyšíme pouze jednou z úst Leoše Nohy, Wachek.

Možná nám prozradí více tvůrci a animátoři nás naučí práci rotoskopie. Workshopy, které bych rád navštívil. To je bonus k filmu, jenž potěší. Dalším se počítá výtečný soundtrack. Písní ve snímku moc nezazní. Nejkrásnější je Půlnoční, ta hraje v podkresu pod článkem, zapli jste-li si přehrávač nahoře. Václav Neckář se tímto dostává do playlistu a těší mé ucho. Abych měl památku na železničáře a odvážný film, chtěl bych sehnat plakát s panem Krobotem. Ten mi poté bude připomínat, že i věci zahalené v mlze můžou být hezké na pohled, ale neskrývají toho moc uvnitř.

Kino Svět Chomutov | 29.9.2011 v 19:00 | malý sál

Začal jsem pít Jägermeister

No prostě mě přestávalo pivo bavit. Několik půllitrů za večer, stále ta stejná chuť a žádná změna. Někdy to prostě končí nedobrou chutí v ústech jindy i hůře. Pivo se z Plzně dostalo do celého světa, ale když jste přímo u zdroje, je možné, že se začnete poohlížet po jiném alkoholu. Tu chvilku v baru něčím ozvláštnit. Kola s rumem, jo změna, chachá. A Kofola je zase bez špetky té nálady. Tu si nechám pro vyjížďky na kole (bez rumu). A tak jsem se začal ohlížet za bar. Těch flašek co tam mívají vystaveno, já neznalec obsahů si moc nedokážu chutě představit. Whisky na běžný večer není i při vyjímečných příležitostech mi nepřínáší nebeské blaho. Nakonec jsem skončil u jelena. Jägermeister, kořeněná chuť, která na rozdíl od Fernetu a Becherovky mi zachutnala. Přišel jsem na něj u Lucy. Jedna oslava, fotomomentka a chuť vyzkoušet obsah láhve je na světě. Když něco chci, začnu si náznaků všímat více než předtím. Najednou všude bylo jelena plno. A ten první den přišel mou první návštěvou ve studentské hospodě Ucho v Plzni. S Lukášem jsme si připili panákem a Ondra sekundoval stylově whiskou. Tři kluci daleko od domova se sklenicí v ruce.

Zachutnal a začal jsem přemýšlet, aby vydržel déle, čím jej smíchat. V chemii jsem byl vždycky pako, takže se mi molekuly potulovaly všude po lavici. Zkusil jsem tedy rady zkušenějších, ale střízlivých přátel. Zabrousil později i na web toho jelena z láhve a jelikož se mi poprvé toho panáka nechtělo kazit přinesenou kolou, zkusil jsem tentokrát energy drink. Jo, řeknu vám, nikdy mi to v ničem nepomohlo. Jednou jsem si testovací vzorek vypil kolem páté odpoledne a nemohl jsem dlouho poté usnout, pravda. Přesto nenadchne mě to. A sladké mám moc rád. Takže účel byl splněn, sklenička vydržela dlouhý večer ležet na stole. Upíjel jsem i s chutí a peněženka se přesto zatížila jako při zběsilém střídání půllitrů. Ještě jsem mu nedával sbohem, jenže to jsem si cestou vlakem přečetl článek na Marigold. Už vím, že Jägermeister se pije na ledu. Snižuje to jeho toxicitu. A dostal jsem strach. Jak rychle funguje kladná reklama od kamarádky a děsivá po přečtení jednoho článku. Já už věřím snad všemu. O ledové kouli jsem se dočetl až s velkým zpožděním a brzy na to přišla taková sprcha. Co já teď budu pít?

Povím vám, že se asi vrátím ke kapitánu Morganovi a jeho jablečné pirátce. Tahle kombinace mi totiž zachutnala ještě dříve. Myslím, že to taky nevydrží navždy.

Steve Jobs

Steve Jobs (1955 - 2011)

Steve Jobs (1955 - 2011)

Dnes ráno mě překvapila zpráva o odchodu IT vizionáře a ikony firmy Apple. Tvůrce smartphonů dnešní doby a mnoha dalších hraček ukázal všem, jak věci používat. Pár dní po první keynote nového generálního ředitele Tima Cooka podlehl Steve Jobs (1955 – 2011) rakovině. V posledním roce jeho života jsem též začal objevovat krásu ve službách jablečné firmy. Bez produktů, bez modlení si každý IT nadšenec uvědomuje, že jen několik málo hlav ukazuje cestu jejich koníčku. Přimlouval bych se s úctou ke vizionáři, aby lidé v rámci svých možností začali využívat jednoduchosti, kterou nám dal nebo jít v jeho stopách. Nemusí to být žádný Apple produkt, ale musíme si uvědomit, že všude je kousek toho jablíčka.