Archive | Únor, 2012

Snakk #6 Platby na internetu, Paypal a Flattr

Po kratší pauze se vracím zpět a probírám téma podpory blogerů a dalších tvůrců obsahu. Zjistíme, co jsou to služby Paypal a Flattr. Do komentářů poté napište své názory na tuto problematiku.

Máte-li zájem podpořit mé psaní a tvorbu videocastu, využijte Paypal nebo Flattr tlačítko níže. Děkuji mnohokrát.





Scorseseho Hugo vzpomíná na první film

Oscarová noc zatemní planetu už dnes večer. Letošní ročník se obrací do minulosti a přináší rovnou dvě pocty rané kinematografii. První je černobílý němý snímek The Artist z francousko-belgické produkce o Holywoodu (10 nominací na Oscara) a druhým 3D ztvárnění knižní předlohy Hugo a jeho velký objev (11 nominací) připomínající první filmy a zapomenutého režiséra Georgese Mélièse. Právě vynikající práce Martina Scorseseho, režiséra druhého zmíněného snímku, mě přitáhla do místního kina. Po třech způsobech 3D technického zpracování jsem se zařekl, že na špatné promítání již nepůjdu a netrvalo dlouho a sedím v sále. Už v prvních minutách jsem žasl po zklamání z upoutávek na leporelové filmy sázející vrstvy za sebou. Třetí dimenze chce cit a vynikající techniku dobře zafinancovanou, to říkám stále. Poznáte sami, když se ocitnete na nádraží spolu s herci. Můžeme prožívat dobrodružství s Hugem Cabretem ještě lépe než nás vtáhla příroda panenské Pandory.

Nebudu prozrazovat nic z děje filmu. Jistě si tu krásu vychutnáte na plátně sami, protože opravdu stojí ji vidět ve velkém rozlišení z třetí dimenze. Jen je nutné si uvědomit, že rozhodnutí producenta přivézt k nám do republiky pouze titulkovanou kopii značí horší přístupnost dětským divákům. Přesto je zpoza řady občas slyšet pozitivní ohlasy rodičů, že jejich potomek čtení titulků ovládá. Když už někdo na Huga zajde, určitě si vychutná série replik a starých záznamů prvních filmů dobře zakomponovaných do příběhu. To že jsem teprve nyní viděl legendární lokomotivu přijíždějící na nádraží, před kterou diváci uhýbali ze sedadel, a právě ve 3D bych raději zmiňovat neměl. Buď nás vzpomínky navnadí na historickou minulost a případnou studii začátků kinematografie nebo alespoň jako v mém případě si člověk uvědomí, jak začátky bývají strastiplné. Kochat se a kochat zpracováním a málo viděnými záběry. Pak dáte za pravdu mě i Jamesi Cameronovi, že se jedná o nejlepší 3D, které kdy viděl.

Jako nitka se filmem line tajemství, co skrývá rozbitý automaton a jak jej opravit. Jedná se malého robota. Tímto mistrovským kouskem se propojuje příběh kouzelníka a režiséra Georgese Mélièse, který na nádraží prodává mechanické hračky (Ben Kingsley), a malého kluka Huga (Asa Butterfield) syna hodináře. Knižní předlohu jsem nečetl, ale očekávám, že oproti ní bude ve filmu několik změn. Nikoli však změn k realitě, protože té se tvůrci částečně drželi a do filmu propašovali i skutečné události. Pro příklad jmenujme nehodu lokomotivy, jenž roku 1895 na pařížském nádraží Gare Montparnasse opravdu selhali brzdy a projela zdi nádraží až se probořila na ulici. Efektivní scéna, které si užijete při sledování dokonce dvakrát. Sami si najděte, co vás na Hugovi přitáhne a kolik nominací na Oscara byste mu proměnili. Za sebe říkám, že technické kategorie ovládne ale na hlavní kategorie nedosáhne. A to jsem rivala (The Artist) ještě neviděl.

Kino Jirkov | 9.2.2012 v 17:20 | řada 9 sedadlo 6

Hodnocení: 95% CSFD (můj účet), IMDB

Život je jen šachová partie…

… nevím jak vyjádřit své myšlenky, mám v nich zmatek a nevím kam tímhle psaním směřuji, snad to z něj vyplyne.

Denně přemýšlím co dělám špatně, kde dělám chybu, proč se to děje i mě. Jsem smolař nebo to prostě neumím? Kam mám směřovat další tah, který bude vést k mému osobnímu vítězství? Kdy konečně vyhraju nad protivníkem jménem „osud“? To s ním hraji a snažím se ho přechytračit, ale nedaří se mi to. Jakýkoliv tah, který se mi povede mi on vrátí mnohonásobně, srazí mě jím, zraní mě jím a bolí to. Čím víc takovýchto zranění, tím hůře se z nich vzpamatovávám.

Nejsem takový slaboch, ale každý další neúspěch ze mě vysává sílu pokračovat, vůli snažit se. Už mě štvou neustálé neúspěchy, neustálé špatné tahy a to co po nich následuje. Nebaví mě to, nechci to zažívat, už jsem si toho užil až moc, na to že jsem tak mladý.

Rád bych konečně táhl správně, nebo našel někoho kdo mi pomůže a bude hrát se mnou. Vždy kdy už to vypadá že se někdo takový najde, nakonec se to pokazí. Nebaví mě hrát samotného, nedokážu sám vyhrát.

Nechci tím vyjádřit jak je ke mě osud nespravedlivý spíše jen to že prostě něco jít udělat musí. Držte mi pěsti, rád bych už skončil tuto partii, aby mohla začít nová ta kde budu hrát lépe…

Autor: Jakub Komenda

Styď se číst bulvár

Běžím koupit regionální tisknoviny Nástup a lifestylový magazín Květy. Dva plátky, které domů odebíráme každý čtvrtek. K nemilému překvapení nebyly oba k dostání v jedné trafice. Při několikanásobném prohlížení všech titulních stran nabízených časopisů a novin, zda jsem náhodou obálku Květů nepřehlédl a před paní trafikantkou nepůsobil jako blbec, jsem si uvědomil myšlenku. Jak se asi cítí člověk, který doma listoval seriózním tiskem např. Forbes a nyní z obchodu kráčí v ruce držící nějaký bulvár či lehčí plátek? Stydí se? Zkusil jsem se zamyslet nad tím sám, protože v té roli jsem právě byl já. A kromě toho, že mě tato myšlenka napadla, jsem se zvláštně a nepříjemně necítil. Všem okolo může být jedno, co se právě chystám přehlédnout. Nedá se totiž říci, že bych podobné magazíny hltal a četl do hloubky. Vlastně téměř všichni okolo v posledních dnech jistě drželi v rukou bulvární zprávy. Prodejní čísla hovoří jasně, že našince témata osobní zajímají. Sám znám tento případ ze svého blogu. Kdežto mě stačí znát titulek a úvodní fotku, celý příběh si poté poskládám dle fantazie sám, u seriózních článků vysvětlující nějakou podstatnou informaci takto postupovat nemůžete. Nemáme dostatečné poznatky, ty se dozvídáme až z textu. Chytrý čtenář postupuje stejně jako autor příspěvku. U bulváru si oba domýšlejí příběh, zatímco v inteligentních novinách musí jeden zajistit podklady a předložit je druhému. Vzdělává se tak každý článek.

Možná je tak pro vlastní lepší pocit schovat nakoupené magazíny do aktovky a tvářit se v saku elegantně dále. Dojem by aktuální výtisk Aha mohl zkazit. Byl by Váš pohled na tuto osobu jiný? Stydíte se číst bulvár?

Se sexem si musíš hrát

Možná jste si mysleli, že jsem s pravidelností brzy skončil. Kdepak, pouze tento článek se nemohl publikovat před desátou hodinou. Pošlete děti spát a slovo SEX nevyslovujte nahlas. Dnešní téma bude lechtivé a humorné. Ona je to někdy sranda, když vidíte toho malého čiperu, co se houpe ve větru. Sex se nesmí brát vážně. Vždy to byla a bude zábava. Ovšem bezpečně!

Tohoto hesla se drželi autoři projektu Condom08. Mladí lidé ve Stockholmu jsou nejhorší v praktikování bezpečného sexu. Zejména v létě, kdy je každou hodinu infikována jedna osoba chlamydií. Zeptali se proto „Jak to děláte ve Stockholmu v létě?“ Rozdali 50 000 kondomů, přičemž každý z nich byl pozvánkou do sociálního experimentu. Stáhnete si aplikaci do mobilu skrze QR kód na obalu a sdílíte své statistiky soulože s ostatními. Ta z vašeho mobilu umístěného v posteli při aktu automaticky odesílá grafy rytmu a zvuku.

Vypadá to asi takto. A nezapomeňte kondom!

Statistiky o vás vypovídají velmi intimní informace, na druhou stranu díky shodným či podobným údajům můžete najít vhodného partnera. Doplněním o všeříkající tagy si o partnerovi hned uděláme obrázek.

QR kód vás odvede na stránku ke stažení aplikace. Škoda, že je dostupná pouze ve Švédsku. Hodnotím tento projekt za vtipný a ukázkový. Dostal svou myšlenku k desetitisícům lidí cílové skupiny i ostatních. Na závěr si dáme trochu statistiky a následně na to skočíme.

Majitelé psů jsou při sexu hlučnější než milovníci koček.
Blonďaté rockerky si nejčastěji vrznou mezi jedenáctou a jednou hodinou v noci.
Registrovalo se přes 5 900 statistik. Celkem se souložilo 139 hodin a 15 minut.
Průměrný hluk byl změřen na 54dB.