Archive | Červenec, 2012

KulturQuell překvapil pojetím

Co vymyslíte, než vám spadne pěna?

Tímto heslem se uvedl první evropský kulturní think tank v Plzni. Myšlenkové setkávání s osobnostmi českého i světového kulturního dění. Nad oroseným plzeňským pivem se vedou rozpravy mezi čtyřma očima. Přímo s vybraným člověkem se mohl každý z nás setkat a rozebrat téma, jenž je mu blízké. Překvapen nad přístupem jsem nebyl sám. Očekával jsem skupinku zájemců naslouchající přednášejícímu s možností menší debaty. Nakonec mě zarazil prázdný stůl, ke kterému se Josef Šlerka blížil sám. Potřesení rukou, seznámení a moje rozčarování nad soukromým posezením. Na stole přistála sklenice piva a půlhodina mohla začít.

KulturQuell s Josefem Šlerkou

KulturQuell s Josefem Šlerkou

Jak jsem se dozvěděl, podobné zkušenosti se Josef zúčastnil stejně jako já poprvé. Pozvání přijal a naše debata se od navržených témat spojeným s kulturními projekty převrhla k mým zájmům na internetu. Oblečené Google+ triko tomu samo přispělo. Když máte možnost se na přímo bavit s člověkem jako je Josef, možná zapomenete na připravené otázky, ale já bez očekávání žádnou přípravu neměl. Přišel jsem si ho jen poslechnout, ne se zapojovat do diskuze plné nápadů. Proto mě celý zážitek překvapil a mile potěšil. V době před bakalářskými státnicemi mi navrhl další postup na Studia nových médií, jelikož jsem se o to zajímal a přišel první velký impuls na pořádání konference Barcamp v Plzni. Na twitteru jste jistě zaznamenali tento tweet.

Nyní je vše ve fázi hledání. Můžete-li s čímkoli pomoci, napište mi a sdílejte mezi okolí. Možná nakonec vznikne alespoň menší setkání v jedné místnosti s inspirativními lidmi. Byl bych rád, kdyby se zde jednou zrodilo něco užitečného.

Pěnometr postupně ubýval, nakonec mě vystřídal další Plzeňák. Mé kroky zamířily po vyzvání k setkání s Neil Petersonem. Po první zkušenosti jsem měl strach hovořit pouze anglicky. Druhá půlhodinka dopadla dobře, zběžně jsem se seznámil s životem rodáka z Liverpoolu a člena týmu hlavního evropského města kultury 2008. Oblast na kterou se Plzeň připravuje pro rok 2015. Snad si na mé doporučení oblíbenou svíčkovou dal. Využijte příležitosti, naskytne-li se ve vašem okolí. Inspiraci a kontakty sbíráme po celý život.

KulturQuell s Neil Petersonem

KulturQuell s Neil Petersonem

Foto: OpenThink Tank

Londýn 2012: Boyle překvapil více než holínky

Na slavnostní zahájení jsem se těšil stejně jako každé čtyři roky. Velkolepá podívaná spojená s národní hrdostí pořádané země. Chvála na Velkou Británii byla slyšet ze všech stran. Oscarový režisér Danny Boyle připravil kombinaci národních milníků a sebereflexního humoru. Překvapení gradovalo, odhalené venkovské prostředí se prozradilo ihned na začátku ceremoniálu a následné proměny stadionu už braly dech. Napadlo vás také, jak hluboko musí být pod plochou sportovišť? Měl jsem za to, že trávník je poslední vrstvou této stavby a pak na ploše vyrostou několikametrové komíny. Pobavil jsem se nad myšlenkou, kdy se účastníci ceremoniálu dozví o svém vystupování a Danny Boyle jim poté oznámí, že se mají na část – průmyslovou revoluci – umazat. Je to čest a zapojení hluchých dětí, reálných zaměstnanců největší dětské nemocnice hodnotím velmi pozitivně. Vše bylo domyšlené do posledního záběru a režisér si musel pohlídat nejen vizuální jev na stadionu, ale i dojem v televizních obrazovkách po celém světě. Nemýlím se, že měl pod palcem i to, že? Když píši, že ceremoniál překvapil více než české holinky, mám na mysli zakomponování celebrit do programu. Největšího ohlasu se na internetu dostalo Rowan Atkinsonovi aka Mr. Bean. V kombinaci s předtočenými záběry vytvořili příběh, jenž pobaví.

Instagram @foxy_roxy84

Stejně tomu bylo v případě královny Alžběty II. a jejího strážce Jamese Bonda. Také jste čekali, že oba seskočí před zraky miliardy diváků? Alespoň Daniel Craig mohl, do toho bych to řekl. Následovala část nejvíce propagující použitý hudební podklad. Výběr excelentní, samotný soundtrack jsem již zahlédl odpoledne na iTunes, zatím v předprodeji. První dojem po celé akci byl, shlédnout hlavní část znovu. Téměř filmový zážitek, co stojí za opakování. Toto se mi dlouhé měsíce v kině nepovedlo. Seděl jsem pohodlně na gauči, upíjel Kofolu. Bez příprav, bez jednohubek. Proto mě dostala fotografie z Instagramu. Příště si připravme národní speciality každé ze zúčastněných zemí a ochutnávat můžeme během defilé. Rychleji to uteče, spolu se zeměpisným poučením zemí planety poznáme i gurmánskou kulturu. Pohledům diváků neunikne nápad designérů pro kolekci národních týmů. Celý svět překvapily holinky Čechů a někteří komentátoři stavěli naši kolekci před Armaniho, italskou. Dostali jsme se do podvědomí a navázat můžeme jen úspěchy v zisku medailí.

Příběh z karlovarského festivalu, Druhý díl

Příběh z karlovarského festivalu navazuje na první díl. Čti dříve!

To je čas na pohádku, milé děti. Vystupuje v ní žlutá akreditačka na šňůrce. Ta, o níž už jsem se zmínil. Vyskytla se náhodou a její putování bylo neobyčejné. Pavla znáte, Ahoj Pavle! On daroval červený festival pass Davidu Grudlovi. David je celebrita twitteru, chytrá hlava, která se mezi followery chová jako mezi svými. Ztratil svou akreditaci a neošňůrkovaní se tu cítíme prázdní. Pavel se nabídl a svou šňůrku mu daroval. Dobrá duše si všimla, že červená barva znamená přístup pro studenty. Kdo by Davidovi toto mládí nevěřil. Ztrácíme tu tajemství a význam barev doplní informace, že žlutou jsou pasováni dospělý. Přicházím na řadu já. Všímáte si, že je čas, kdy obvykle v pohádkách přijíždí princ? Šmátrám v batohu po volné akreditaci a natahuji ruku před studentíka. Barvu za barvu. Karty bychom tímhle stylem nevyhráli. Pohádky mívají šťastný konec, ten přichází v podobě předávání radosti. Naposledy jsem zapůjčení akreditačky viděl na F-baru afterparty KVpijatiky, kde skončila nevím.

Před afterparty musí být řádný sraz. Ten začal v 16:00 u květinových hodin ve Smetanových sadech. Záhy se osazenstvo začalo usazovat a škatulkovat do skupinek. Představování a obecné seznámení se nekonalo. Projevila se moje párty nálada a koho jsem poznat chtěl, za ním jsem si došel. Příležitost se naskytla s @humr05, Vaškem a Radkem Hulánem. Cením si také setkání s lidmi, jenž jsem už znal. Vždyť pro príma posezení jsem na sraz jel. A milé slečny Martina, Katka, Michelle a Terezka jsou nádhernou společností. Doufám, že si to každý užil a prodebatoval chvilku, kdy nám přálo počasí se svými followery. Když mi někdo chyběl, pozval jsem si ji. A tímto děkuji krásné a opravdové milovnici filmů, že jsem ji mohl osobně poznat. Když začalo pršet, vypadalo vše na konec letošního setkání smetánky českého twitteru. Rozprchli jsme se na všechny světové strany a já se držel party mířící k Blahoutovi do firmy Mobs. Pod střechu v úzkých malých místnostech. Jenže když jsem chtěl za skupinkou vedoucí Michelle, musel jsem se trhnout. A dobře jsem udělal. F-bar se postupně rozrůstal a kvetl v lepší párty než byla původní KVpijatika. Mohlo by se na něco zapomenout, ale jsem rád, že jsem do nočních hodin zůstal. Zážitky nikdo nenahradí.

Byl to pěkný týden i s prožíváním nálady doma u zdrojů z KVIFF. Potěší mě také dárky od partnerů festivalu a snad nasbíraní followeři z věčného tweetování. Nadchnu se pro cokoli, popíjím Jamesona při mnohých příležitostech. Stejně jako TY, příště jedu zas. Co se stalo ve Varech, tam i zůstane. Heslo, jeho význam poznej sám. Na filmová doporučení se mě neptejte. Ještě jsem nic neviděl. Kromě Margaret (+1)

Prohlédněte si fotogalerii na Google+ z KVpijatiky a KVIFF

Příběh z karlovarského festivalu, První díl

V mém příběhu hrají všichni ti, kdo se umí bavit. Ústředním motivem se jako linka stává akreditační kartička na šňůrce sponzora. Nevyužitá a s „překvapivým“ zrozením. Děj je zasazen do prostředí západu a všechny postavy mají jedno společné, mají rádi film. Přiznám se, také si rád předem přečtu obal knihy, prokouknu zamýšlený příběh. Všeho dost stačí a více prozrazovat nebudu. Přečtěte si zbytek sami.

Bylo nebylo… Všechno bylo, proč bych to jinak vyprávěl. Překvapení nastalo, když jedna z mnoha výher v měsíci byly i dva festival passy na Karlovarský festival. První rok, kdy jsem uvažoval o delší návštěvě než na jeden den a taková možnost. K vyzvednutí u Thermalu, v dějišti setkání lidí různých postavení. To bych nebyl já, nechtít vše hned a při nejlepším vyrazit už v neděli. Říkal jsem vám, že několik z mých přátel se na výlet vydalo již v sobotu a nikdo nedal předem vědět? Stalo se tak. Takzvaně na otočku jsem vyrazil na západ. Bez klobouku, boz. Navštívil slečnu z marketingové agentury a ukořistil dvě šňůrky, kterými se tu každý chlubí na krku. Dostanu se k tomu, jaký účel popravdě mají. Času nebylo nazbyt, odpoledne není tak dlouhé jak by někdo čekal. Ale čas na Pilsner Urquell se vždy najde, zvláště v doprovodu promítače Juraje. On stojí za vámi všemi, co chodíte do sálů a připravuje ten nevšední zážitek několik hodin předem. Jo technický pokrok, nevěřil bych dříve, že přechod na digitální promítání může přinést delší přípravu. Zajímavé povídání a pohled do zákulisí.
Read More…

Kreslíři Drawsomething

Proběhla tu další hra. Kreslilo se, kreslilo a na internetu jsem objevoval kresby přímo galerijní. To se mi na malém displeji telefonu nikdy nemohlo povést. Ovšem obrazovka tabletu s chvilkou trpělivosti přináší ovoce. Taky vám to tak šlo? Zajímalo by mě, co jste nakreslili vy. Před delší dobou jsem aplikaci odinstaloval, možná ji přestali hrát i ostatní. Najdete ji však stále ve svém marketu.



Read More…