Archive | Únor, 2015

Mám milenku po Francouzovi

Objevil jsem se v polovině devatenáctého století a nelíbí se mi tam. Viděl jsem lásku mezi odlišnými společenskými vrstvami, nepřekvapilo mě to. Kapitola neubíhala za kapitolou, ale dlouho se táhla. Přijal jsem knížku, co mě nakonec nebavila. Naposledy to snad bylo Hejno bez ptáků, které na rozhoupané vlně osobního vkusu, kdy mě chvilku chytilo do své pasti, rázem srazilo na zem nudou. Takto jsem se vezl celou cestu, nahoru a dolů. Francouzova milenka byla trochu jiná. Z mého pohledu hůře čtivá, protože není psaná snadným jazykem a nenapomáhají tomu ani úryvky dalších autorů na začátku kapitol.

Francouzova milenka

Ovšem, ne všechny knihy se líbí všem. Proto je tu velká rozmanitost žánrů, stylů a osobitosti vůbec. Nejlepší obraz si z knihy uděláte podle úryvku na webu Knihy Zlín. Předtím než bych o ní vyprávěl některému z přátel stejně jako teď vám, podíval bych se, jak o Francouzově milence píší na internetu. Udělal jsem to a ejhle, podle literární předlohy byl natočen film s Meryl Streep a Jeremy Ironsem. Stejnojmenný, z roku 1981, o kterém jsem neměl tušení. Meryl Streep mám moc rád, možná mi její podání a obrazová představivost, jenž film nabízí nabídne nový pohled na příběh. Poradil bych kamarádovi, aby si vybral, zda otevře stránky knihy nebo pustí DVD s titulky.

Tak jsem o milence vyprávěl dál. Zmínil se o větě, „John Fowles spojil v jedné novele moderní narativní přístup s milostným dobrodružstvím a vše jemně zastřel literárním půvabem.“ , kterou jsem si přečetl v popisku v knihkupectví a porozuměl jen výsledku, že celou dobu šlo o psychologický román. Nejsem stále vášnivý čtenář, co by neusnul nedočkavostí kvůli zvratu v ději, pojí mě s ním pouze nevrlost, pokud se mezi řádky roztahují mezery a počet stránek přibývá. Jednoduše, málem jsem si říkal, že už to ani nedočtu. Fowlesův román se bude dle mého líbit tomu, kdo řeč devatenáctého století miluje. Koho takový styl nebude odrazovat od každé další kapitoly. Já se obrátím k jiné knize, jen ještě nevím, která to bude.

Moje temné srdce

Každou další elektronickou knihou poznávám, jak těžké je oproti klasickým tištěným knihám je vyfotit. Pevná vazba v pěkném prostředí působí na fotce pěkně i pro nečtenáře, ebook nikoli. O obou se dá však dobře psát. Nejnovějším přírůstkem do mé Kindle rodiny je psychologický thriller o posedlosti a pomstě Moje temné srdce. Pro mě, s neznámým spisovatelem a mou prvotinou v tomto žánru co se týče četby knih, to byl krok do nových vod. Antti Tuomainen je Fin narozen v Helsinkách r. 1971, kde kromě vlastní tvorby přispívá jako nezávislý redaktor do nejstaršího a nejčtenějšího finského lifestylového magazínu Image.

Moje temné srdce

Obálka sama o sobě není tolik výmluvná. Pokusím se trochu napovědět, co čekat od obsahu uvnitř. Zahradník není vrah. Motivem knihy je rozkrývání dvacet let staré minulosti zmizení matky Alekse Kiviho. Ten objevuje střípky pravdy vztahu matky se svým bývalým zaměstnavatelem a dnes pohádkově bohatým podnikatelem Henrikem Saarinenem. Z vlastní vůle se nechá přijmout jako údržbář a domovník na Saarinenově ranči, aby mohl svému údajnému vrahu být nablízku. Příběh by se vyvíjel v poklidu nebýt milostného vztahu s dcerou a konfliktu s rodinným šoférem. Propletenost postav se v té chvíli zamotá a do hry vstoupí ještě penzionovaný policista Ketomaa, který vyšetřoval před lety vraždu Aleksovo matky, a závistivá kuchařka. Vývoj vyšetřování se náhle ubíhá trochu jiným směrem, což přináší novou živou krev do čtecích večerů.

Dá se říci, že vyprávění Anttiho Tuomainena přiková mnohé ke stránkám poměrně krátké četby. Obliba severských autorů u nás stoupá a tak můžu posoudit, že výběr z neznámých vod nebyl nakonec tolik neprobádaný. Jistou podobnost vyprávění s například Jo Nesbøm s umem dokážu najít. Nečekali jste, že vám tu prozradím konec. Napovím, že knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín, tam najdete celý příběh i s jeho posledními řádky. Knih ve čtečce, co se špatně ukazují na instagramu, mám více. Nebudu se proto vracet k tomuto thrilleru dvakrát, vlastně jsem to neudělal zatím nikdy. Ale už se těším až dočtu opravdový paperback Ten, kdo stojí v koutě od své kamarádky. Přeci jen to je kniha, ve které se více poznám, dokonce velmi podobně napínavá.