4 dárky k mým narozeninám

Možná jsem to měl vydat ještě před narozeninami. Jako, aby se ostatní mohli inspirovat, čím mě potěšit. Obdarují mě pak nějakou kravinou, aby splnili společenskou povinnost, přitom je tu tolik zajímavých nápadů. Nejvíc mě překvapuje, že jsem na ně přišel až nyní, když mě napadlo je sepsat do jednoho článku. Takže: „Já nic nepotřebuju. Já nic nechci.“

Monitor

Nejvíce bych nepotřeboval a chci velký monitor k mému malému notebooku. Ach, technomilec. Už při koupi ultratenkého, příjemně malého notebooku jsem si představoval, že si na jednom stole udělám domácí pohodlí s velkou obrazovkou. A teď to nepotřebuji, dokud mi ji někdo nekoupí. On mě ten All In One počítač, který mi zapůjčilo Lenovo, za pár dní přesvědčí.

Sako

Myslíte, že mi bude slušet? Lehký doplněk k tričku nebo košili, co probudí styl. Na ostatních se mi líbí, tak bych ho mohl začít nosit taky. Navíc se hodí, když nebude parný letní den tam, kde svetr překáží. Půjdu do veselé barvy nebo střídmé tmavé?

Happy Socks

Když se rozhodnu pro šedou nebo tmavě modrou variantu saka, určitě to bude chtít vykompenzovat puntíkatou kombinací barev Happy Socks. Ponožky jsou lépe vidět než spodní prádlo, tak bych si raději přál právě ponožky. Když zvesela, pak pořádně. Myslím, že je stejně nedostanu a daruju je sám tomu, kdo se projeví, že je na stejné notě.

Výlet do Berlína

O návratu do Berlína mluvím dlouhé měsíce. Myslím si, že mě jeho první návštěva zaujala natolik, že dokud mě to nepustí, chci se vrátit právě tam. A taky protože je to do jedné ze světových metropolí poměrně blízko. Němčina mi nesedí, s hipstery dokážu určitý čas pobýt a nebyl jsem tam v žádném muzeu. Jestli jste se ještě nerozhodli, jaký dárek mi pořídit, ohledně Berlína mi stačí, když pojedete se mnou. Platí?

Napiš komentáře

Jak jsem se naučil číst

Právě čtu

Právě jsem dočetl Vesmír v tweetech z nakladatelství Kniha Zlín a krátce předtím Buzíčky od Jana Folného. Obě knihy naprosto jiné, obě mi trvalo přelouskat odlišnou dobu a jednu jsem četl z papírových stránek, druhou nejprve ze čtečky poté nejčastěji na mobilu. Takový je můj rozmanitý čtenářský život, který jsem ještě na škole úspěšně potlačoval.

Jeden neduh se mě stále drží. Nečtu příliš rychle, stránkami otáčím opatrně, kapitol se jen tak nevzdávám. Zatímco kamarádka má knihu přečtenou za víkend, já ji při zapůjčení poprvé otevřu až po měsíci a čtvrt rok poté hlásím přečteno. Po pubertě jsem se vlastně naučil číst, vydržet u knížky a užít si to. Musel proto být důvod a impuls. Šance zapojit se do reading copy, tzn. zapůjčení knížky pokud o ni budu schopný po přečtení napsat pár vět, díky Oli a booklover vlně Michelle. Najednou mi přišlo číst IN. Změnilo se mnoho, našla se nová témata ke konverzaci a inspiroval jsem tak i několik nových přátel. Až mě překvapuje, kam ten svět může dojít, když máte kreativní mysl. Četbou podporuješ.

Čtenářský deník byl pro mě mnohokrát utrpení. Znal jsem jen internetové výtahy z povinné četby a sobě samotnému jsem se snažil nalhat, že první dočtená kniha bylo zahájení série Harryho Pottera. Doteď nevím, jestli je to pravda. Naopak jsem si jist, že Kerouacův příběh Na cestě mě pro školní četbu bavil, jen jsem nestíhal splnit termín referátu, proto jsem se objektivně nedostal do konce a opět jsem výtah vyhledal na internetu. Přečtu si ji znovu, hlásá mé read later. To bylo řečí, když knižní předloha pro film musela být jistě lepší než hrané zpracování, ale já ji nechtěl číst. Dokáži ocenit nápad, příběh a možná si vzpomenu na nějaký, který bych do knihovnické poličky šel vyhledat se zpožděním. Můj pohled na četbu se změnil, stejně rychle jako mi začaly chutnat olivy. Chtělo to čas.

I never read I just look at pictures.

Dnes mě nesmírně těší, že mezi přáteli mám lidi, kteří čtou. Kteří inspirovali mě a ty které jsem k dalšímu kroku, recenzování, inspiroval já. Nepoznávám se v momentech, kdy hodiny píši na WhatsAppu o knihách nebo bez zaváhání platím za nový titul, který mě zaujal jen názvem. Za svou výplatu se nebojím platit za obsah, je mi tedy potěšením, že knihami dělám radost. Je třeba ještě pár set stránek než začnu číst rychleji, bude trvat několik měsíců než dočtu všechny kapitoly knih, které jsem dostal, koupil nebo si chci půjčit.

Vykročením správnou nohou byl okamžik, kdy jsem se nelekl 4 centimetrů tlustého hřbetu knihy a nehodil ji hluboko pod postel. Naopak ji celou přečetl, pomalu s očekáváním napínavého konce. Byla to detektivka. Četl jsem i Jo Nesba. V tom mívají ebooky výhodu, nevíte přesně jak velká kniha vás čeká. Alespoň pro mě to není natolik vizuálně zjevné. I proto není z mého pohledu důležité, jaký formát knihy zvolím. Po těch letech, co nemám čtenářský průkaz z knihovny, jsem si uvědomil, že kniha mě musí hlavně bavit. Jednu už jsem také nedočetl. Teď půjdu zase číst Chlapce na dřevěné bedně nebo Analfabetku, která uměla počítat. Ještě nevím.

Jeden komentář

Asus Zenfone 5

ASUS Zenfone 5
Podělím se s vámi o příběh, když jsem vybíral telefon tátovi.

Alespoň co se značky týče, může být Asus objevem mezi šedými kvádry chytrých telefonů. Vrací se na pole působnosti a mě potěšilo, že můžu být u toho. Tedy přiznám to takto, dlouho jsem o něm neslyšel, proto jsem hned Zenfone 5 googlil. Pětipalcový smartphone známé značky, který kombinuje ty nejlepší funkce telefonu se systémem Android, vysokým výkonem a vše běží na procesoru od firmy Intel. Pár klíčových slov, co má paměť poznala. Což můj zájem vzbudilo ještě více. Chtěl jsem ho vidět na vlastní oči.

O to, jak vypadá nakonec tátovi příliš nešlo. Měl doposud starší model HTC Desire a má záliba v nových a nových prostředí Androidu by mu stejně byla nápomocna při počátečním zvykání si.

ASUS Zenfone 5
ASUS Zenfone 5 ASUS Zenfone 5 ASUS Zenfone 5

Kolotoč vybírání barevné varianty se zastavil na obligátní černé, trefou mířenou na jisto. Musím říct, že použitým plastovým zpracováním působí honosněji než, co skutečně stojí. V dobrém potěší detaily jako třeba rýhovaná pata přední strany telefonu pod tlačítky. Na světle hází zajímavé odlesky. Zenfone 5 je tenký, poměrně lehký a pětipalcový. Ať si říká, kdo chce, co chce, výrobci se nám snaží vnutit tuto úhlopříčku jako standartní. Po stranách všední, záda zejména logem Intelu upoutají. Znovu napíšu, že na omak je to dobrý materiál, mám z něj příjemný pocit. Logo Intelu je jeden prvek, ke kterému se ještě vrátím, fotoaparát s diodou je poutavým bodem číslo dvě.

ASUS Zenfone 5

ASUS Zenfone 5

Asus Zenfone 5 je androidový smartphone verze 4.4 se značně upraveným prostředím ZenUI. Trochu podoba v jednoduchosti, kam se posledními aktualizacemi dostal také Samsung. Osobně se mi takový styl líbí. Známé aplikace Googlu doplňují ty od značky výrobce, některé poněkud zbytečné, např. pro sdílení nebo ukládání dokumentů máme oblíbené alternativy. Vysoce funkční a takříkajíc geniální je rychlý přístup k mnoha nabídkám všude v systému i při zamknutém telefonu. Tomu se říká rychlost, když něco potřebuji. A tu samou rychlost bych očekával od procesoru Intel. První setkání s Intel (Atom Z2560) na smartphonu nebylo výrazně odlišné od jiných procesorů a svižnost potěšila. Výdrž není excelentní a zastavila se těsně, než tátovi skončil aktivní den, obvykle těch 8 hodin, resp. 10h slabšího provozu. Mít po ruce externí baterii je silnou výhodou. Jádro pudla táhne 2 GB RAM a podle varianty až 16 GB vnitřní paměti. Paměti na které tolik nezáleží, alespoň běžnému uživateli, a té, které se dá rozšířit paměťovými kartami. Karet za krytem telefonu schováte víc, Zenfone 5 je totiž Dual SIM a proto připočtěte ještě 2 SIM karty umožňující datovat maximálně na 3G na jedné z nich. Bluetooth, GPS samozřejmostí. NFC a LTE však postrádá. Co to značí? Že tátovi, který tyto zkratky běžně nepoužíval ani na svém dřívějším HTC vůbec nechybí. Za cenovku do 5 000 Kč mobilní nadšence to zamrzí, opravdovým kupujícím to bude jedno. Na rychlé sítě si zvyknout až při koupi dalšího telefonu za pár let.

Fotoaparát

ASUS Zenfone 5

K naší nezvyklé recenzi by mohla patřit i selfie. To bychom však nesměli na fotkách vypadat směšně. Z části za to může pouhá 2 Mpx čočka předního fotoaparátu, která nehezké už lépe nezachytí. Mít postřeh teenagerky, která zvládne vyšpulené rty cvaknout i na zadní kameru, v tomto případě 8 Mpx s automatickým ostřením a přisvětlovací diodou, pak by výsledek byl obdivuhodnější. Sami poznáte, že pro tisk plátna na zeď to není, ale rodinné album obohatí. Zapomeňte však na záběry z večera, v tom lépe poslouží opravdové fotoaparáty nebo dražší telefony.

ASUS Zenfone 5

Po 2 měsících

Dva měsíce je dostatečně dlouhá doba pro rekapitulaci. Tátu jsem zahlédl v gauči pozorujícího televizi, telefon ležel v pohotovostním režimu na stole. Oba jevili známky soužití. Tedy dobře to dopadlo. Když si k němu táta pořídil View Flip Cover pouzdro objevil se nový podnět objevování, ale když se správně choval Asusu už předtím, takový velký rozdíl s ochranou proti poškrábání to už nebyl. Aktualizací pro systémové aplikace přišlo za tu dobu několik, stabilita zůstala a s výdrží žádné kouzlo taky příliš nezamávalo. Zdá se, že dojem zůstává stejně lehce nadšený jako na začátku. Jak si jednou se Zenfone 5 padnete do oka, zůstane vám přátelství navždy.

komentáře 2

Mám milenku po Francouzovi

Objevil jsem se v polovině devatenáctého století a nelíbí se mi tam. Viděl jsem lásku mezi odlišnými společenskými vrstvami, nepřekvapilo mě to. Kapitola neubíhala za kapitolou, ale dlouho se táhla. Přijal jsem knížku, co mě nakonec nebavila. Naposledy to snad bylo Hejno bez ptáků, které na rozhoupané vlně osobního vkusu, kdy mě chvilku chytilo do své pasti, rázem srazilo na zem nudou. Takto jsem se vezl celou cestu, nahoru a dolů. Francouzova milenka byla trochu jiná. Z mého pohledu hůře čtivá, protože není psaná snadným jazykem a nenapomáhají tomu ani úryvky dalších autorů na začátku kapitol.

Francouzova milenka

Ovšem, ne všechny knihy se líbí všem. Proto je tu velká rozmanitost žánrů, stylů a osobitosti vůbec. Nejlepší obraz si z knihy uděláte podle úryvku na webu Knihy Zlín. Předtím než bych o ní vyprávěl některému z přátel stejně jako teď vám, podíval bych se, jak o Francouzově milence píší na internetu. Udělal jsem to a ejhle, podle literární předlohy byl natočen film s Meryl Streep a Jeremy Ironsem. Stejnojmenný, z roku 1981, o kterém jsem neměl tušení. Meryl Streep mám moc rád, možná mi její podání a obrazová představivost, jenž film nabízí nabídne nový pohled na příběh. Poradil bych kamarádovi, aby si vybral, zda otevře stránky knihy nebo pustí DVD s titulky.

Tak jsem o milence vyprávěl dál. Zmínil se o větě, „John Fowles spojil v jedné novele moderní narativní přístup s milostným dobrodružstvím a vše jemně zastřel literárním půvabem.“ , kterou jsem si přečetl v popisku v knihkupectví a porozuměl jen výsledku, že celou dobu šlo o psychologický román. Nejsem stále vášnivý čtenář, co by neusnul nedočkavostí kvůli zvratu v ději, pojí mě s ním pouze nevrlost, pokud se mezi řádky roztahují mezery a počet stránek přibývá. Jednoduše, málem jsem si říkal, že už to ani nedočtu. Fowlesův román se bude dle mého líbit tomu, kdo řeč devatenáctého století miluje. Koho takový styl nebude odrazovat od každé další kapitoly. Já se obrátím k jiné knize, jen ještě nevím, která to bude.

Napiš komentáře

Moje temné srdce

Každou další elektronickou knihou poznávám, jak těžké je oproti klasickým tištěným knihám je vyfotit. Pevná vazba v pěkném prostředí působí na fotce pěkně i pro nečtenáře, ebook nikoli. O obou se dá však dobře psát. Nejnovějším přírůstkem do mé Kindle rodiny je psychologický thriller o posedlosti a pomstě Moje temné srdce. Pro mě, s neznámým spisovatelem a mou prvotinou v tomto žánru co se týče četby knih, to byl krok do nových vod. Antti Tuomainen je Fin narozen v Helsinkách r. 1971, kde kromě vlastní tvorby přispívá jako nezávislý redaktor do nejstaršího a nejčtenějšího finského lifestylového magazínu Image.

Moje temné srdce

Obálka sama o sobě není tolik výmluvná. Pokusím se trochu napovědět, co čekat od obsahu uvnitř. Zahradník není vrah. Motivem knihy je rozkrývání dvacet let staré minulosti zmizení matky Alekse Kiviho. Ten objevuje střípky pravdy vztahu matky se svým bývalým zaměstnavatelem a dnes pohádkově bohatým podnikatelem Henrikem Saarinenem. Z vlastní vůle se nechá přijmout jako údržbář a domovník na Saarinenově ranči, aby mohl svému údajnému vrahu být nablízku. Příběh by se vyvíjel v poklidu nebýt milostného vztahu s dcerou a konfliktu s rodinným šoférem. Propletenost postav se v té chvíli zamotá a do hry vstoupí ještě penzionovaný policista Ketomaa, který vyšetřoval před lety vraždu Aleksovo matky, a závistivá kuchařka. Vývoj vyšetřování se náhle ubíhá trochu jiným směrem, což přináší novou živou krev do čtecích večerů.

Dá se říci, že vyprávění Anttiho Tuomainena přiková mnohé ke stránkám poměrně krátké četby. Obliba severských autorů u nás stoupá a tak můžu posoudit, že výběr z neznámých vod nebyl nakonec tolik neprobádaný. Jistou podobnost vyprávění s například Jo Nesbøm s umem dokážu najít. Nečekali jste, že vám tu prozradím konec. Napovím, že knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín, tam najdete celý příběh i s jeho posledními řádky. Knih ve čtečce, co se špatně ukazují na instagramu, mám více. Nebudu se proto vracet k tomuto thrilleru dvakrát, vlastně jsem to neudělal zatím nikdy. Ale už se těším až dočtu opravdový paperback Ten, kdo stojí v koutě od své kamarádky. Přeci jen to je kniha, ve které se více poznám, dokonce velmi podobně napínavá.

Napiš komentáře