Warning: Creating default object from empty value in /data/web/virtuals/1752/virtual/www/wp-content/themes/swatch/functions/admin-hooks.php on line 160
Tag Archives: 2012

Z deníku roku 2012

Minulý rok byl velmi bohatý na události, hodné na zapamatování a rytí do kamene. Nevpisuji je papírových deníků a tak je tu dobrá příležitost nahlédnout do mých vzpomínek.

Nastartoval jsem rok 2012 pohledem z okna pražského bytu s nejbližšími přáteli. Už poslední den před novoroční oslavou to probíhalo výborně. Příprava večera třemi kamarády povzbudí myšlení sám o sobě, návštěva bývalých spolužáků na koleji připomene krásná léta minulá. S půlnocí přišel krok neboli skok do roku neuvěřitelné rychlosti. Psal jsem, že leden je od vysokoškolské doby zbytečný měsíc, protože proteče jako voda a nic zajímavého se nestane. Tehdy ovšem přišla pozvánka a otevřené dveře na prezentace a tiskové konference firem. Uvítal jsem nové Nokia Lumia na našem trhu, poznával nové známé. Budoucnost netvoří jen osobnosti, ale také pracovní příležitosti a ty se hledají nejlépe na veletrzích. Poprvé na podobné příležitosti Career Days, zprvu příliš nepotěšen, o tom svědčí i dodnes nevydané poznámky na blogu. Mohu však říci, že po roce se opět těším a letos přípravu na březnovou akci nepodcením. Ve čtvrtém ročníku VŠ je ideální čas k nahození udic.

Sníh odtál, jaro na prahu. Já začínám s přípravami na bakalářské státnice a odevzdání závěrečné práce. Pozdě ale přeci. Nenechal jsem si ujít momenty s přáteli. Když přišel čas na pivo, neodmítl jsem. V dubnu jdou povinnosti stranou, zatmívá se sál a plátno českých filmů ožívá na festivalu. Festivalu Finále v Plzni, který se mi za poslední roky stal milovanou událostí. Den co den v Měšťanské besedě téměř po boku Tomáše Baldýnského. Opět výjimečná událost, co si nenašla své místo (zatím!) ve zdokumentované podobě ve formě článku. Už tehdy vznikla historka, která bude lákadlem na celý příspěvek, o obsazení pozice režiséru Strachovi. Jeho křeslo bych si nikdy nedovolil vzít, pokud bych situaci znal předem, ovšem jeho gentlemanské chování mi zní ještě dnes. Květen, měsíc mých narozenin nebyl v sudém roce zvolen pro oslavu – už proto se těším na letošní, kdy si párty pořádně užiji – přinesl tradiční sportovní výkon. Dálkový pochod Jezerka se mi po XX-té stává programem na celý den.

A přišel vyslovený slib, který realizace ještě nedospěl. Příležitost navštívit Think Tank pozvedla půllitr piva nad plzeňským Barcampem. S Josefem Šlerkou se rodily první myšlenky. Jednou bude. Následně se mě organizátoři doháněli na setkání s Neil Pettersonem, člena týmu hlavního evropského města kultury 2008 a liverpoolským rodákem. Měl jsem strach a nepříjemný pocit z rozhovoru v angličtině. Doporučoval jsem mu svíčkovou v místní restauraci a vysvětloval můj hudební styl. Tak půlhodina vypadá, když namísto rozvíjení kulturních myšlenek se vás hostitel snaží donutit dostat ze sebe alespoň nějaká slova. Doufám, že získal o mně přijatelný dojem. Bakalářka se z ničeho nic zrodila po šíleném doběhl. A nakonec, nerad předbíhám, byla v září úspěšně obhájena. Červen byl dobou změn také v oblasti plzeňského léta. Napojil jsem se na organizační tým Živé ulice a pomáhal dostat se k místním občanům i jako přivandrovalý student. Škoda, že během července a srpna jsem nebyl přítomen na hlavním proudu koncertů festivalu. Ze školního tématu stojí za pozornost snad jen drtivý finiš zkouškového. Můj úspěch ve čtyřech posledních zkouškách v bakalářském studiu za týden vejde do dějin mého života. Ostatní to tolik nezajímá. Výsledek zaručil dokončení první fáze vysoké školy.

Spolupráce je synonymum roku 2012. Díky twitter podhoubí odstartovala překvapivě komunikace s českým zastoupením Lenovo. Já si každé příležitosti vážím a zejména kvůli lidem je mi spolupráce příjemná. Přijal jsem pozvání do Ambiente Brasileiro, do deníku zapsané jako gastro požitek. Červenec. Karlovy Vary, film a KVPijatika rozhořely drby o ovocném páru a potěšily myšlenkou, že mě někteří lidé uvidí rádi také po roce. Co vám po tom je? A díky. Srpen. Blesková návštěva Open Air Festivalu Panenský Týnec. Zajímalo by mě, kdy já se tam dostanu už na delší pobyt? Než přehodnotíte jednu vzpomínku druhou, uvažujete o ní jako o nejlepším momentu. Světová dovolená v českém městečku Plasy byla už proto, že tento rok otevřeli minigolfové hřiště s cestou kolem naší Země. Ještě mě ty výlety s rodinou baví. Jenže čtrnáct dní na to jsme odjížděli do Berlína. Obrovská příležitost díky Telefonice O2. Tato spolupráce odstartovala již v srpnu 2011 a to jsem tehdy netušil, kam se za tu dobu dostanu. Byl to moment, ze kterého těžím ještě nyní a snažím se využít nasbíraných zkušeností.

Ze všeho nejvíce si cením setkáních s nimi. Hovořím o lidech, jenž jsem chtěl delší dobu poznat. Už v únoru se kontaktu nebála krásná Terezka, po pracovním shonu si oddychnout šla se mnou Jana a do seznamu bych připsal také Alenu, Báru, Hanyho, Terezu, Danielu, Ondru, Michala, Janu, Radima a další. Po uběhnutém více jak půl roku můžete potvrdit, že smůla se mě nedržela. Výher není nikdy dost a já se snažím z nich mít stále stejnou radost. Nyní se tak těším z tabletu a objevuji kromě testovacích kousků elektronických zařízení kouty dříve nepoznané. O té placce řeknu, že dokud jsem ji neměl, nepotřeboval jsem ji. Už je to jinak. Veselý start nového semestru, už v navazujícím studiu, se nesl v obležení hudby a koncertů k začátku studijního roku patřící. Smál jsem se celý rok, i když na stand up zašel jen dvakrát. Prodloužit si život o pěknou řádku stejně vydařených let neopomenu.

Překvapení číhají na každém kroku. Přijde i chvíle, kdy máte radost z povedené situace. A tak jsem jednoho večera poznal dvě slečny, se kterými ještě pár dní na to stálo za oslovení. Chápejte, já mám radost z každého úspěchu. Jen když vám to nezkazí praxe na elektrárně, ale to je nový příběh do roku 2012 téměř nepatřící. Mrzí mě snad jen vlastní chyba, nevhodné jednání. Ovšem životní facka a uvědomnění si, jak mě můžou vnímat druzí. Stále doufám v obrat situace, i když jsem se několikrát přesvědčoval o opaku, tak snad už dva roky staré seznámení neskončilo neobratným pokusem o kontakt. Pro mě jsou ti lidé poté hvězdami. Přeji jim radost a úspěch i bez domnění tohoto pocitu.

Zakončit rok jak se patří. Opět s vyřčeným přáním nad Prahu. Poklidnější, podobně vydařený Silvestr zavřel vrátka za starým obdobím. V prvních minutách jsem hned sušil mokrou podlahu, což jistě (ne)svědčí o mém přístupu k domácím pracem. Vcházím vstříc novým příležitostem a nevzdávám se.

Vánoce podle mého gusta

Ptáte se jaké jsem si letos namixoval Vánoce? Se všemi tradičními chutěmi a tak, aby jsem si pošmákl. Pro start dne to nejlepší.

Vánoční müsli

Vánoční müsli

  • Brusinky
  • Jablko
  • Rozinky
  • Pomeranč dužina a kůra (lyofilizovaný)
  • Lískové ořechy
  • Mandle plátky
  • Skořice
  • Čokoládové hobliny mléčné

To všechno se základem zobací variace. Mluvím samozřejmě o müsli, speciálně pro zimní období. Nejvíce cítím vůni pomerančové kůry, mléčné čokolády a okusuji rozinky. Velké kusy sušeného jablka vybírám a jím samostatně. Jsem jednoznačně s výběrem spokojen. Můžu tedy doporučit, i když se mohlo zdát, že obsahu je nadmíru.

Šťastné a veselé

Rád bych touto cestou popřál čtenářům a přátelům krásné svátky. I když jsem tu poslední dobou nebyl často, vy zůstáváte. Nevím co bude, přesto si dovolím popřát zrod nových přátelství, dalekou šťastnou cestu, dobrý pokrm třeba z vlastní kuchyně a špetku štěstí po ruce. Sny se plní, rozplývají, mění, ale krásně zdají. Uvidíme se ještě na přelomu roku. Buďte hodní na své blízké.

Medaile nejsou naše

Dnes JSME konečně vybojovali první zlatou medaili!

Medailová sbírka se rychle rozmnožila. Přibylo zlato i bronz. Při každém úspěchu Češi pocítí národní hrdost. Přivlastňují si podíl na odměně. Umístění na stupních vítězů by nejraději sdíleli s nimi. Musíš si uvědomit, že medaile ti nepatří. České naděje povzbudí fandění na tribunách, pohání je podpora důvěry. Z výsledku ale nic mít nebudeš. Upřímné přání vítězství donese radost, která někomu vydrží déle než do dalšího úspěchu. Zapomeň, že bez snahy doběhnout k cíli, nepocítíš šimrání u srdce jako oni. Za vším jsou léta dřiny. Bez práce nejsou koláče. Přesto neusínej na vavřínech, bez fanoušků by to také nešlo.

Londýn 2012: Boyle překvapil více než holínky

Na slavnostní zahájení jsem se těšil stejně jako každé čtyři roky. Velkolepá podívaná spojená s národní hrdostí pořádané země. Chvála na Velkou Británii byla slyšet ze všech stran. Oscarový režisér Danny Boyle připravil kombinaci národních milníků a sebereflexního humoru. Překvapení gradovalo, odhalené venkovské prostředí se prozradilo ihned na začátku ceremoniálu a následné proměny stadionu už braly dech. Napadlo vás také, jak hluboko musí být pod plochou sportovišť? Měl jsem za to, že trávník je poslední vrstvou této stavby a pak na ploše vyrostou několikametrové komíny. Pobavil jsem se nad myšlenkou, kdy se účastníci ceremoniálu dozví o svém vystupování a Danny Boyle jim poté oznámí, že se mají na část – průmyslovou revoluci – umazat. Je to čest a zapojení hluchých dětí, reálných zaměstnanců největší dětské nemocnice hodnotím velmi pozitivně. Vše bylo domyšlené do posledního záběru a režisér si musel pohlídat nejen vizuální jev na stadionu, ale i dojem v televizních obrazovkách po celém světě. Nemýlím se, že měl pod palcem i to, že? Když píši, že ceremoniál překvapil více než české holinky, mám na mysli zakomponování celebrit do programu. Největšího ohlasu se na internetu dostalo Rowan Atkinsonovi aka Mr. Bean. V kombinaci s předtočenými záběry vytvořili příběh, jenž pobaví.

Instagram @foxy_roxy84

Stejně tomu bylo v případě královny Alžběty II. a jejího strážce Jamese Bonda. Také jste čekali, že oba seskočí před zraky miliardy diváků? Alespoň Daniel Craig mohl, do toho bych to řekl. Následovala část nejvíce propagující použitý hudební podklad. Výběr excelentní, samotný soundtrack jsem již zahlédl odpoledne na iTunes, zatím v předprodeji. První dojem po celé akci byl, shlédnout hlavní část znovu. Téměř filmový zážitek, co stojí za opakování. Toto se mi dlouhé měsíce v kině nepovedlo. Seděl jsem pohodlně na gauči, upíjel Kofolu. Bez příprav, bez jednohubek. Proto mě dostala fotografie z Instagramu. Příště si připravme národní speciality každé ze zúčastněných zemí a ochutnávat můžeme během defilé. Rychleji to uteče, spolu se zeměpisným poučením zemí planety poznáme i gurmánskou kulturu. Pohledům diváků neunikne nápad designérů pro kolekci národních týmů. Celý svět překvapily holinky Čechů a někteří komentátoři stavěli naši kolekci před Armaniho, italskou. Dostali jsme se do podvědomí a navázat můžeme jen úspěchy v zisku medailí.

Příběh z karlovarského festivalu, Druhý díl

Příběh z karlovarského festivalu navazuje na první díl. Čti dříve!

To je čas na pohádku, milé děti. Vystupuje v ní žlutá akreditačka na šňůrce. Ta, o níž už jsem se zmínil. Vyskytla se náhodou a její putování bylo neobyčejné. Pavla znáte, Ahoj Pavle! On daroval červený festival pass Davidu Grudlovi. David je celebrita twitteru, chytrá hlava, která se mezi followery chová jako mezi svými. Ztratil svou akreditaci a neošňůrkovaní se tu cítíme prázdní. Pavel se nabídl a svou šňůrku mu daroval. Dobrá duše si všimla, že červená barva znamená přístup pro studenty. Kdo by Davidovi toto mládí nevěřil. Ztrácíme tu tajemství a význam barev doplní informace, že žlutou jsou pasováni dospělý. Přicházím na řadu já. Všímáte si, že je čas, kdy obvykle v pohádkách přijíždí princ? Šmátrám v batohu po volné akreditaci a natahuji ruku před studentíka. Barvu za barvu. Karty bychom tímhle stylem nevyhráli. Pohádky mívají šťastný konec, ten přichází v podobě předávání radosti. Naposledy jsem zapůjčení akreditačky viděl na F-baru afterparty KVpijatiky, kde skončila nevím.

Před afterparty musí být řádný sraz. Ten začal v 16:00 u květinových hodin ve Smetanových sadech. Záhy se osazenstvo začalo usazovat a škatulkovat do skupinek. Představování a obecné seznámení se nekonalo. Projevila se moje párty nálada a koho jsem poznat chtěl, za ním jsem si došel. Příležitost se naskytla s @humr05, Vaškem a Radkem Hulánem. Cením si také setkání s lidmi, jenž jsem už znal. Vždyť pro príma posezení jsem na sraz jel. A milé slečny Martina, Katka, Michelle a Terezka jsou nádhernou společností. Doufám, že si to každý užil a prodebatoval chvilku, kdy nám přálo počasí se svými followery. Když mi někdo chyběl, pozval jsem si ji. A tímto děkuji krásné a opravdové milovnici filmů, že jsem ji mohl osobně poznat. Když začalo pršet, vypadalo vše na konec letošního setkání smetánky českého twitteru. Rozprchli jsme se na všechny světové strany a já se držel party mířící k Blahoutovi do firmy Mobs. Pod střechu v úzkých malých místnostech. Jenže když jsem chtěl za skupinkou vedoucí Michelle, musel jsem se trhnout. A dobře jsem udělal. F-bar se postupně rozrůstal a kvetl v lepší párty než byla původní KVpijatika. Mohlo by se na něco zapomenout, ale jsem rád, že jsem do nočních hodin zůstal. Zážitky nikdo nenahradí.

Byl to pěkný týden i s prožíváním nálady doma u zdrojů z KVIFF. Potěší mě také dárky od partnerů festivalu a snad nasbíraní followeři z věčného tweetování. Nadchnu se pro cokoli, popíjím Jamesona při mnohých příležitostech. Stejně jako TY, příště jedu zas. Co se stalo ve Varech, tam i zůstane. Heslo, jeho význam poznej sám. Na filmová doporučení se mě neptejte. Ještě jsem nic neviděl. Kromě Margaret (+1)

Prohlédněte si fotogalerii na Google+ z KVpijatiky a KVIFF