Tag Archives: dívka

Tuhle holku budeš chtít poznat, Lauren Shotton

Krátce bych ji určitě představil jako veselou aktivní holku. Ta by vám na ulici zahrála takové divadlo… odhaduji podle toho, že roky hraje v improvizační skupině na prknech, co znamenají svět. A pro pár zvědavců náhodně během dne zabrnká na ukulele, stačí ji sledovat na Periscope. Mě vždy taková chvilka udělá radost. Kde ale takového pozitivního člověka potkat?

Lauren Shotton

Za svůj život jsem potkal usměvavé tváře, které mi zpříjemnili den. A které si dlouho pamatuji. Když vám někdo takhle snadno předá radost, stojí mi za vzpomínku. Loni jsem poslal na instagram takovou rychlou koláž, šestici úsměvů, které jsem si tehdy vybavil. Zařadil jsem do ní také Lauren. Protože jsem si vzpomněl na londýnský event Campus Party. Akci, kam jsme odjeli se skupinou mladých Čechů za dalšími mladými z celé Evropy. Mezi hosteskami nápomocnými účastníkům akce se proplétala také veselá brunetka v bílém tričku, jako měly všechny tzv. O2 angels. Nová neznámá, pěkná vzpomínka na Campus Party a později jakousi náhodou se začala odhalovat tajemství. Nu dobrá, tolik dobrodružný příběh to nebyl. Všechno to je ale pravda. Přišel jsem na to, že hosteska brunetka hraje zejména v krátkých filmech (za zhlédnutí stojí například SoulMatrix na Youtube) a improvizuje s přáteli na londýnské scéně (Chuckle Duster nebo Mad Monkey Improv). To už je o pár hodin zábavy postaráno.

Během sledování SoulMatrixu a dalších videí dostala veselá holka v našem příběhu jméno. Hned jsem si pomyslel, že představit vám Lauren Shotton za to stojí. Možná byste nevěřili, hrála také v jednom díle série Harry Potter. V páté epizodě Fénixův řád roličku studentky Pansy Parkinson, kterou během série vystřídalo několik hereček. Není proto divu, že jsem to nikdy předtím netušil. Občas nasdílí fotku na instagram nebo ze svého pokoje živě odvysílá hudební vložku na Periscope (@laurenshotton). Zpívala a nyní nejčastěji k tomu hraje na ukulele. I když není pro většinového diváka u nás vidět, vlastně ji, troufal bych si říci, nikdo nezná, má mnoho zájmů a v mnohém se veřejně prezentuje. Znáte antistresové omalovánky? Jak koho při malování zvládnete sledovat déle než pár minut. Lauren se zaujmout mojí pozornost při prvních pár vysílání, no jasně, že jsme spolu nemalovali v jednom pokoji, podařilo. Poté už zvědavost nebyla tak vysoká.

Fotogalerie z výběrů fotek instagram Lauren Shotton. S dovolením si vypůjčuji.

Jinak je to obyčejná holka, co má ráda oblečení, nakupování, šminkování a humor. Takový pocit získáte, když jen chvíli budete dávat pozor. O to mi šlo, zaměřit váš zájem na pár minut na někoho, kdo svým životem přináší radost jiným. Člověka, co tvoří, žije mimo naši malou republiku. A pokud si to Lauren budeš číst, překládat pomocí Google Translator.

Hi Lauren, that’s a post about you. I get the idea introduce your work and hobbies to Czech Republic after Campus Party London (your part time job O2 Angel). On the world is a little people with happy face and donor joy (improvisation) like you. Keep smiling 🙂

Jsi krásná. Dneska ti to sluší.

Winter Love

Miláčku, pojď sem. Mám ti stále říkat, jak jsi krásná? Že ti to dneska sluší, že krásně voníš? Mám ti stále opakovat to, co slýcháváš všude kolem? Tvou krásu ocení nejedna slečna. Pohledem dá najevo kolemjdoucí muž. Snad ve mně chceš mít svého jedinečného muže. Oporu, která bude prezentovat vlastní názory a stejnou zprávu podá jinými slovy. To, že se mi líbíš poznáš už z mého úsměvu. Mou lásku ucítíš při milování. Dárkem dám najevo svou náklonnost a touhu po tobě. Myslím, že stále nemusím opakovat stejná slova. Usadit se na kolotoč, jen protože krásně znějí.

Foto: deviantart.com

Život nám přináší radostné okamžiky

„A zrovna ty by stálo za to to rozebrat.“ „S každou blbostí se svěříš a když tě něco rozesměje, necháš si to pro sebe…“

A víte co? Je to pravda. Negativní pocit musí nějak ven a vyprávět se mi o něm každému nechce, tak vyplyne tak nějak do prázdna, na blog. Kdežto z dobrého okamžiku a čiré radosti se chci nabažit jen já sám. Sobec (smích). Mám k tomu, ale ještě co říci.

Přichází to tak nevinně, když mě potěší pohled na avatar jedné slečny. Úsměv vyloudí komentář pod statusem a každá její fotografie. Je daleko za humny, zabořená do nabitého programu a přesto denně těší stovky čtenářek. Plus mě, dnes usměvavého blogera. Miluji její úsměv a nenechá mě chladným žádná její reakce. Snad jako by stál za jejími zády a pozoroval svět před ní. Co právě tvoří, čím se zrovna těší. Mezitím mi utíká můj život vedle po ulici a vůbec mi to nevadí.

Vlastně si říkám, že přílišné těšení a plané pocity nakonec přinesou zklamání. Tak jako se to stalo před pár okamžiky v jiné situaci. Nakonec to všechno dopadne stejně, když vidím budoucnost moc jasně. Bez ohledu na to, jak jsem momentálně šťastný i přestože je mezi námi mnoho kilometrů před prvním setkáním. Ať už si psaná slova vykládám jak chci, nemůžu tušit jejich pravý význam. Sám přeci užívám některé výrazy ledabyle. Ne s každým, ne v každé situaci, ale stává se to. Je nutno přejít do reality života a najít význam pocitů. Třeba se najde společné souznění. Třeba to už tentokrát vyjde.

Já žárlím

Nastane čas, kdy se smíříte a usadíte v dobré náladě po měsících blouznění. Konečně smíření a setkávání bez výčitek. Jaká radost to je, tahle injekce měla přijít už na začátku. Ovšem pak přiletí jiná rána. Zleva, zprava nečekaně. Mlátím hlavu o zeď a nelíbí se mi, jaké kroky jsem udělal. Pořád nevím, co je dobře. Ale když si jednou řeknu, příště už si to nenechám ujít, měl bych něco dodržet. Je to moje chyba, úděl, který si nesu životem a zahynu dříve či později na osamoceném ostrově s lahví rumu v ruce. Vlastně to tak dělám pořád. Radím jiným, rozdávám se pro druhé, ale vlastní štěstí mi uniká. Když si připadám šťastný, je to iluze. Zaběhl jsem do úzké uličky, ze které se vymotat bue obtížné, ne-li nemožné. A s mou snahou a zkušenostmi je to dosti pravděpodobné, že zahynu právě tady. Nevěříte, ale veselým se nad úplně jinými věcmi než by šťastným dělat mě měli. Já nyní žárlím, opravdu žárlím a křičím to na celé kolo. Už prostě nemůžu vidět dva zamilované kolem sebe. Utěšoval jsem se, ale za jednimi stojí druzí. Za nimi zas další a tak to pokračuje širou álejí pod rozkvetlými stromy. Kde, kam? Ulovit první a nepřemýšlet, kde to skončí? Neptám se, odpovědi stejně neexistují. Už říkám, že čekám až mi cvrknou tři oříšky do nosu. Probuď se! Nic takového se nestane.

Životní trápení

Přišla chvíle okouzlení.
Předem tuším, lehké to není.
Ze dne na den myšlenky se otočí,
myslím na ní, nejde si pomoci.
Byly to jen chvíle okamžiku,
ale nedaly mi spát.
Měsíc přemýšlení o prvním kroku,
asi se to tak mělo stát.

Dnes si přijdu jak tělo bez duše,
dlouhé čekání mě ubíjí.
Ta nevědomost jejich pocitů
celou budoucnost rozbíjí.
Možná jsem až příliš utíkal
do tajů svých představ.
Nechci nic uspěchat,
proto budu čekat na další stav.

Je to snad nový pocit mého života.
Doufám, že mi není souzena celoživotní samota.
Přál bych si mít její lásku poblíž,
jenže je v tom vždy nějaká potíž.