Tag Archives: festival

Pozměněné tváře Finále Plzeň ve mně budí nové emoce

Filmový festival Finále je v Plzni stálicí již po sedmadvacáté. Ke kulturně žijícímu městu patří i prezentace naší české kinematografie a pocty na velkém plátně. Neměnná oblíbená tradice letos 27.dubna – 3.května 2014 ukáže své nové tváře.

Lednáček a Hana Vágnerová Finále Plzeň

Za sebe, se již po šesté rád vracím do Měšťanské besedy, kde na všechny návštěvníky dýchá příjemná rodinná atmosféra. Vím, na co se těšit, co mě čeká a jak volit program, aby týden byl úspěšný. Přesto mě nakonec potěšily změny, které organizátoři připravili. Vývoj nezastavíš, pokrok spěje ke spokojenosti. Změna je život.

  1. Finále sáhlo hlouběji do Slovenska
  2. Všechny hlavní soutěžní i nesoutěžní kategorie se rozšířily kromě českých také na slovenské zastoupení. Dobře je ukazovat snímky, které často nejsou jinde k vidění a na rozdíl od východních sousedů si společnou tradici neudržujeme. Školáci ani má generace téměř slovensky nerozumí, shlédnout filmy v televizi nemají ani jako možnost.

  3. K součtu se připočetla dramatická a komediální televizní tvorba
  4. Možná se mnou budete nesouhlasit, ale také u nás vznikly v poslední době podařené TV projekty. Rozhodně je to světový trend, ukázat jiný způsob vyprávění a do nápadu vložit více financí. Příkladem budiž Game of Thrones (Hra o trůny) a House of Cards. U nás např. Terapie HBO, Cirkus Bukowsky nebo Čtvrtá hvězda. Všechny k vidění na Finále. Mluví se také hojně o snímku Osmy Jiřího Stracha. V předpremiéře v úterý 29.4. 19:00.

  5. Filmům a autorským čtením ustoupily koncerty
  6. Tento bod mě zprvu trochu zamrzel. Přeci jen jsem si minulé roky chodil do Anděla po projekcích odpočinout na uvolněný hudební program. Filmový festival je především o filmech, debatách a autorském čtení, proto letos koncertní noci nezažijeme. Předpokládám, že jistý důvod bude i zeštíhlení rozpočtu Finále.

  7. Světová premiéra filmu Hany
  8. Premiérovým uvedením během zahájení byl film Hany mladých tvůrců Michala Samira a Matěje Chlupáčka. Od prvního setkání s natáčením se těším až film uvidím. Shánějte lístky na sobotu 3.5. 14:00. Zajímavostí je, že snímek byl natočen během tří dlouhých nocí, pravý fanoušek festivalu takové noci zná. A ve finále bude Hany promítán jako jeden záběr. Opět fanoušek otevře oči v pondělí ráno a zavře je až po poslední projekci, aby mu nic neuteklo. Takový hardcore fanda nejsem. Paralely mezi premiérou a festivalem tedy jsou, nespojuje je jen město konání, případně natáčení.

Mezi poslední změny na poslední chvíli je navýšení počtu vstupenek na akreditaci. Z předešlých 4 lístků denně si nyní můžeme vyzvednout šest vstupenek (stále max. 2 na jednu projekci). Přičemž pátá a šestá vstupenka nelze zarezervovat přes internet, k vyzvednutí pouze na pokladnách. Tím je jeden lístek v přepočtu ještě levnější. Studentskou akreditaci mám již dlouho, stejně nevím jestli bych další projekce do nabytého programu namačkal. Těším se na dlouhý krásný týden a přeji si pěkné počasí. Jak jinak využít plážový bar před besedou. Vyberte si z programu festivalu nebo mých tipů. Naviděnou v prostorách secesní budovy v centru Plzně.

Mé tipy z programu:

Klauni, 120 min., úterý 29.4. 19:00 Velký sál
SHOW!, 68 min., středa 30.4. 20:00 Malý sál
Hoteliér, 75 min., čtvrtek 1.5. Malý sál
Nebo také sekce ZOOM Slovinsko či filmy z pocty Miroslavu Ondříčkovi.

V neposlední řadě je nová i znělka v čele s Hankou Vágnerovou.

Vzpomínka na Finále

Listuji kalendářem pro připomenutí, jaký byl loňský rok filmového festivalu Finále Plzeň. Některé momenty se proplétají, dojem zůstává pozitivní a objevuje se těšení na konec dubna, kdy odstartuje 26. ročník.

Všechno začalo trošku nešťastně. Včas před zahájením se ještě vyskytly malé problémy s mou akreditací a rezervacemi desítek vstupenek. Chce to trochu trpělivosti, ale ochotný tým dá nakonec všechno do pořádku. K mému potěšení se dnes, po roce, nic takového nedělo. Tehdy jsem načal filmový maratón v perfektní den, pondělí. Alespoň tak to naznačovala komedie Alice Nellis. Napadlo mě hned, že Perfect Days má žena v přítomnosti gay-frienda a ještě lépe s miminkem v náručí. Všechno bylo skvělé a já spokojený a natěšený, jen kdyby nezasvítila večer Čtyři slunce. Bohdan Sláma vždycky přicupitá se slámou na hlavě, to je známo, ale aby o svém filmu prohlásil, že je prostý(m) a bezesmyslový(m) (putováním koncem života), to mi hlava nebere. Stejně jako celý snímek.

Druhý den ráno jsem se probudil včera, tedy v poledne. S pocitem, že jsem jistou část svého života zaspal a že se mi teenagerovské komedie jistým způsobem líbí. Stejně však nemá cenu se vracet. Někdy jsem se chtěl pouze vzdělávat a poslouchat zkušenější na posezení zvaném workshop. Vůbec se tu nepracovalo, a tak jsem se nemusel bát, že zkazím kdejaký 3D zjev nebo překlad v titulkách. Až mě z toho zamrazilo. Tedy několik hodin poté, když jsem pozoroval ohňostroj na plátně. Poprvé v životě takový zážitek. Poupata rozkvétala a já se nemohl pocitu zbavit celou noc. Život je na hovno. Nakonec se všechno stejně posere, i když jsme do ohně přiložili sami.

Půlka týdne pryč, Krobot ne a ne dostavit domy pro své dcery. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Myslí to dobře. Dělají to ale nejlépe? Ještě, že se ve většině rodinách nakonec udobří. Gól! Pepík Hnátek dovede svůj tým Slavoj Houslice podpořit jako nikdo jiný. „Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.“ Konečně seriálový humor v devadesáti minutách plus prodloužení. Kdyby nepřišla Příliš mladá noc, mohl jsem se bavit do alelůja. Jenže u něčeho by děti být přítomni neměly. Prožívají zděšení, možná ztrácí iluze, když se s trochou chtíče před nimi neudržíme. Nemám Nic proti ničemu, ale už jsem se chtěl ohradit, co to na nás Petr Marek zkouší. V hudbě mu to žeru a rád, tohle raději ne. Když pak přijde na řadu rodina, což je základ státu, uvědomím si, kde co dělám špatně, jak bych se neměl chovat. Otec od rodiny dokáže mnohé a podřídí svůj život dětem, manželce. Třeba když má pěkné Důlky pro prsa. Hravé, akorát do dlaně. Vůbec nevadí, že s tím má co dočinění Pavel Opočenský.

Někdy byl týden náročný. Kručení v břiše se ozývalo v hluché chvilky během promítání, nedostatek času se projevil ve vynechání některých filmů. Odnesl to Signál a Modrý tygr. Nejlépe se mi poslouchalo debaty ať už veřejné nebo kuloární v prostorách Měšťanské besedy. Příjemné prostředí to je. I pro následný raut po zakončení. Všechno dobré jednou skončí a mnohem rychleji než začne. Aspoň můžu vzpomínat, že mě pořadatelé připojili k vedle sedící slečně, oba pozvali na zmíněný raut a přesadili na místa, kam o pár minut později dorazil oceněný Jiří Strach s manželkou. Historka která vtipně nevyzní, jak jsem si myslel. Hlavou mi probíhají myšlenky, co zažiji letos. Už je to skoro tady. Zase vzpomínám na uplynulý týden.

Příběh z karlovarského festivalu, Druhý díl

Příběh z karlovarského festivalu navazuje na první díl. Čti dříve!

To je čas na pohádku, milé děti. Vystupuje v ní žlutá akreditačka na šňůrce. Ta, o níž už jsem se zmínil. Vyskytla se náhodou a její putování bylo neobyčejné. Pavla znáte, Ahoj Pavle! On daroval červený festival pass Davidu Grudlovi. David je celebrita twitteru, chytrá hlava, která se mezi followery chová jako mezi svými. Ztratil svou akreditaci a neošňůrkovaní se tu cítíme prázdní. Pavel se nabídl a svou šňůrku mu daroval. Dobrá duše si všimla, že červená barva znamená přístup pro studenty. Kdo by Davidovi toto mládí nevěřil. Ztrácíme tu tajemství a význam barev doplní informace, že žlutou jsou pasováni dospělý. Přicházím na řadu já. Všímáte si, že je čas, kdy obvykle v pohádkách přijíždí princ? Šmátrám v batohu po volné akreditaci a natahuji ruku před studentíka. Barvu za barvu. Karty bychom tímhle stylem nevyhráli. Pohádky mívají šťastný konec, ten přichází v podobě předávání radosti. Naposledy jsem zapůjčení akreditačky viděl na F-baru afterparty KVpijatiky, kde skončila nevím.

Před afterparty musí být řádný sraz. Ten začal v 16:00 u květinových hodin ve Smetanových sadech. Záhy se osazenstvo začalo usazovat a škatulkovat do skupinek. Představování a obecné seznámení se nekonalo. Projevila se moje párty nálada a koho jsem poznat chtěl, za ním jsem si došel. Příležitost se naskytla s @humr05, Vaškem a Radkem Hulánem. Cením si také setkání s lidmi, jenž jsem už znal. Vždyť pro príma posezení jsem na sraz jel. A milé slečny Martina, Katka, Michelle a Terezka jsou nádhernou společností. Doufám, že si to každý užil a prodebatoval chvilku, kdy nám přálo počasí se svými followery. Když mi někdo chyběl, pozval jsem si ji. A tímto děkuji krásné a opravdové milovnici filmů, že jsem ji mohl osobně poznat. Když začalo pršet, vypadalo vše na konec letošního setkání smetánky českého twitteru. Rozprchli jsme se na všechny světové strany a já se držel party mířící k Blahoutovi do firmy Mobs. Pod střechu v úzkých malých místnostech. Jenže když jsem chtěl za skupinkou vedoucí Michelle, musel jsem se trhnout. A dobře jsem udělal. F-bar se postupně rozrůstal a kvetl v lepší párty než byla původní KVpijatika. Mohlo by se na něco zapomenout, ale jsem rád, že jsem do nočních hodin zůstal. Zážitky nikdo nenahradí.

Byl to pěkný týden i s prožíváním nálady doma u zdrojů z KVIFF. Potěší mě také dárky od partnerů festivalu a snad nasbíraní followeři z věčného tweetování. Nadchnu se pro cokoli, popíjím Jamesona při mnohých příležitostech. Stejně jako TY, příště jedu zas. Co se stalo ve Varech, tam i zůstane. Heslo, jeho význam poznej sám. Na filmová doporučení se mě neptejte. Ještě jsem nic neviděl. Kromě Margaret (+1)

Prohlédněte si fotogalerii na Google+ z KVpijatiky a KVIFF

Příběh z karlovarského festivalu, První díl

V mém příběhu hrají všichni ti, kdo se umí bavit. Ústředním motivem se jako linka stává akreditační kartička na šňůrce sponzora. Nevyužitá a s „překvapivým“ zrozením. Děj je zasazen do prostředí západu a všechny postavy mají jedno společné, mají rádi film. Přiznám se, také si rád předem přečtu obal knihy, prokouknu zamýšlený příběh. Všeho dost stačí a více prozrazovat nebudu. Přečtěte si zbytek sami.

Bylo nebylo… Všechno bylo, proč bych to jinak vyprávěl. Překvapení nastalo, když jedna z mnoha výher v měsíci byly i dva festival passy na Karlovarský festival. První rok, kdy jsem uvažoval o delší návštěvě než na jeden den a taková možnost. K vyzvednutí u Thermalu, v dějišti setkání lidí různých postavení. To bych nebyl já, nechtít vše hned a při nejlepším vyrazit už v neděli. Říkal jsem vám, že několik z mých přátel se na výlet vydalo již v sobotu a nikdo nedal předem vědět? Stalo se tak. Takzvaně na otočku jsem vyrazil na západ. Bez klobouku, boz. Navštívil slečnu z marketingové agentury a ukořistil dvě šňůrky, kterými se tu každý chlubí na krku. Dostanu se k tomu, jaký účel popravdě mají. Času nebylo nazbyt, odpoledne není tak dlouhé jak by někdo čekal. Ale čas na Pilsner Urquell se vždy najde, zvláště v doprovodu promítače Juraje. On stojí za vámi všemi, co chodíte do sálů a připravuje ten nevšední zážitek několik hodin předem. Jo technický pokrok, nevěřil bych dříve, že přechod na digitální promítání může přinést delší přípravu. Zajímavé povídání a pohled do zákulisí.
Read More…

Co dokáže film

Nadešel čas filmové kultury. Náročný týden plný projekcí, talkshow, workshopů a oddechu u muziky. Český filmový týden letos s přesahem do Polska. Atmosféru nejvíce pocítíte ve středobodu festivalu Finále Měšťanské besedě v Plzni. To je místo, kde hvězdám plátna můžeme být nejblíže. Sama o tom hovoří historka z mého prvního setkání s festivalem. Zklamán, že jsem na projekci Hlídače č.47 přišel o den později, ve dveřích vrářím do paní Jakubiskové, která právě kráčela na promítání svého filmu Bathory. Dávejte pozor, při jaké příležitosti se s kým potkáte a dejte si záležet na první dojmu. Opravdu je to v Plzni tváří v tvář.

Milovníky filmu rozhodně nemusím přesvědčovat, zvědavce na nové úpravy prostoru Měšťanské besedy či workshop Františka Fuky o titulkování také ne, ale ostatní zbystří. Přeci jen příležitost se opakuje pouze jednou za rok. Doplníme si české filmy natočené v uplynulých měsících i ty, které na plátně dlouho nebyly. Nově zrestaurovaná Markéta Lazarová nebo polská kinematografie, jenž mému oku vždy utíkala. Stejně zpestřením týdne jsou připravované talkshow s hosty Finále. Při 25. ročníku se v mém programu ocitly také workshopy o zmiňovaném titulkování a tvorbě 3D. Pestrých 7 dní tvořený mým koníčkem. Plzeň zvláště v okolí centra žije přítomností modrého lednáčka. Symbolem festivalu Finále.

Informace a aktuality naleznete na webu či Facebooku.

Co dokáže film?

Průvodní otázka 25. ročníku festivalu je Co dokáže film. Odpovídají na ní členové studentských porot a na svém blogu nyní také já. Jsem toho názoru, že film obecně mě dokáže zabavit a odvést myšlenky od aktuálních starostí. S očekáváním zábavy a humoru přichází i jednodušší vnímání snímku. Kladu si při tom otázku, zda nám může unikat skrytá pointa komedií a smysl, který může obsahovat? Jsou i jiné případy. Raději se nechám unášet příběhem a donutit zamyslet nad problémem scénáře. Hlubší myšlenkou převedenou do reálného života, mého života. Poté mi film dokáže vyvolat úsměv na rtech, slzy v očích nebo i nevěřícný výraz při pohledu na plátno. Jsem potěšen, když film je nepředvídatelný. Když dokáže překvapit. Film je schopný všeho, jen je nutné mu dát šanci.

Na můj dotaz na vás Co dokáže film jste jednoslovně odpovídali: emoce, znechutit, inspirovat, oslovit, obohatit, vydělat. Doplnili byste výčet slov? Napište tweet s hashtagem #finalePlzen třeba i o dění na festivalu. A sledujte mé výkřiky v reálném čase @fremycz

Btw, doporučili byste mi snímek Ochranné zbarvení/Barwy ochronne od režiséra Krzysztofa Zanussi, který je také porotcem Finále? Případně se podívejte na další nabízené filmy ze sekce ZOOM Polsko a vyjádřete se v komentářích.