Tag Archives: film

Tim Burton učaroval svými kresbami

Jeden z momentů, na které jsem se letos těšil, byla výstava mého oblíbeného režiséra Tima Burtona. Originální potemnělý styl s osobitým humorem přilákal mé touhy nahlédnout do příprav filmů a prvotních kreseb postav. Kolem nafouknutého Baloon Boye jsem procházel již v květnu, za to do prostor Domu u Kamenného zvonu jsem se dostal až v červnu. Tam ještě do 3. srpna existuje svět Tima Burtona.

Informován z rozhovoru Jasné řeči Josefa Chuchmy jsem měl představu, že prostory výstavy jsou dvoupatrové, rozdělené na nepoužité nákresy, momentkové kresby na ubrousky a hotové loutky. Nejvíce jsem si pochvaloval právě kresby tužkou, přípravné náčrty, které mi dali představu, jak Burtonovy postavy vznikají a jakou náladu mívá. Zatímco loutky z filmové tvorby znám, toto k vidění jen tak není. Nemám ponětí, která část z vystavených děl byla představena poprvé, jak organizátoři promovali, avšak nebyla to podstatná zmínka, která by mi z návštěvy přinesla jiný dojem. Nadšený jsem byl ze sérií klaunů, modifikovaných zvířat nebo důvtipných textů na obrazech, např. u kolekce s čísly. Kdo viděl, pochopí. Představte si, že každé číslo 1 – 13 může mít svůj význam, po burtonovsku.

Místnosti výstavních prostor doprovází podmanivá nerušící hudba, jenž jsem si často ani nevšiml. Škoda, protože jsem byl upozorněn, že je jedním z kladných bodů prezentace. Naopak možná dobře, protože plíživě utvářela spokojený pocit. Byl jsem v Praze sám. Neměl jsem nikoho, kdo by mi pomohl zdokumentovat záchytné body, co vidíte na každé fotografii. Strom, sedačka v čítárně nebo tajně zachycený objekt z míst se zákazem focení. Já se zatím můžu smířit jen s rozmazanou momentkou postávajíc u stromu. Poprosil jsem alespoň paní uvaděčku (nebo jak se jim na výstavách říká). Toť zážitky z osobní osamělé návštěvy kulturní události. Pochlubit se můžu fotkami, které dokreslují dnešní článek. Zatímco fotky jsou důležité, tady ve zmínce o Timu Burtonovi jsou nezbytnou součástí. Bez nich by nikdo neměl správný zážitek.

Tim Burton výstava

Jsem rád, že jsem se nemusel tlačit ve frontách na zahájení autogramiády. Raději v klidu využil červnového pracovního dne. Sami zvolte, která ze zbývajících volných hodin bude na návštěvu ideální. Jen si s rozmýšlením pospěšte. Doporučuji.

Contact robot

Foto: timburton.cz

Letní kino na tvém smartphonu

Jak využít velkou úhlopříčku smartphonu? S mou oblibou ve filmech bylo od začátku jasno. Čas od času si na cestách pustím novou epizodu seriálu nebo zhlédnu jeden film z dlouhého watchlistu. Pro potřeby tohoto článku a testu jsem využil nový Huawei Ascend P7. Některé telefony jsou na tom podobně, proto jsem zvolil jeden z dostupnějších modelů pro nás všechny.

Postup do agentské soutěže o Huawei smartphony v průběhu článku.

Huawei Ascend P7 krátce

V prodejně ho poznáš jako stylový tenký telefon. Precizní zpracování se smyslem pro detail, jelikož ještě nikde jsem se nesetkal u podobného designu s oblými rohy na dolní straně, aby neřezaly do rukou. Po seznámení zjistíš, že ho překvapivě těžko utaháš (má výdrž určitě 1,5 dne). Ale co se zdá na první pohled hezké, nemusí vyhovovat každému. Jak už jsem se zmínil u Ascend G6 prostředí Emotion UI některé drobnosti nevychytalo. Například neviditelně bílá tlačítka ovládání hudby v notifikačním centru. Naopak pěkným překvapením je zjednodušené menu ve stylu Windows Phone dlaždic.

Huawei Ascend P7 rohy

Letní kino uvádí

Po krátkém představení a úvodním bloku reklam přichází hlavní bod večera. Letní kino, jak bych mohl běžně velkou úhlopříčku smartphonu využít, jsem si zařídil na zahrádce se zapadajícím sluncem. Dobrá, podstavce a držáky obrazovky budou vylepšením do dalších sezón, avšak nyní jsem chtěl představit, že i takto se dají trávit noci.

Obrazovka o velikosti 5 palců vyniká kvalitním IPS panelem s rozlišením FullHD (1080×1920). Česky řečeno jemnost, příjemné zobrazení a reálné barvy. Alespoň můj dojem, ale kdo by u výbuchů Bílého domu v amerických trhácích stál o realitu. Procesor si Huawei vyrábí sám, celá střeva jsou tak okoukáním od přátelských asijských výrobců. Zřejmě to umějí dobře, protože u přehrávání se mi nestalo zaseknutí videa nebo dlouhé načítání streamu, které ovšem více záleží na rychlosti připojení. Vadu na kráse jsem objevil při škobrtnutí plynulosti samotného systému, nestávalo se vůbec často. Takže jsem byl mile překvapen, že nejlevnější zástupce top modelů by mi dobře pomohl také při filmových chvilkách. Já si je dopřávám několikrát do týdne.

Došlo na titulky, je potřeba dobrý přehrávač. Tajně jsem doufal, že systémová video aplikace mi bude stačit. Přehraje i nekonvergované (neupravené pro mobilní zařízení) video, jak jsem již zvyklý, ale s titulkami si poradí hůře. Bude jistě záležet na kódování. Překvapení pro ty, co nejsou zdatnější, ne všechny titulky jsou stejné. Ale zas není tak špatně. Přeskočil jsem hodiny nervů a vyhledal svůj oblíbený přehrávač MX Player. Gesta ovládání bez problémů používáš u systémových aplikací a na posun obrazu v čase či hlasitosti zvuku si zvykneš stejně rychle. Nedám na něj dopustit. Poradí si se všemi video formáty a verzemi titulků, takže od doby instalace nebyl problém. Zatáhla se opona a já si mohl vychutnat celovečerní film. Baterie klesla o třetinu kapacity. Její celková velikost je 2500 mAh, takže formát kina není pro záchranný stroj s telefonní pohotovostí úplně košér. Avšak čas od času přijde vhod. Hrdinou v takové situaci bude úsporný režim a kompletní hlídání aplikací tzv. největších žroutů energie. Po čase mi vadilo neustálé upozorňovaní náročnějších aplikací, ale pro výdrž jsem schopný udělat mnoho.

Film je mojí vášní a koníčkem, proto jsem něco ze sebe vložil do jednoho z agentských úkolů hry agentjarda.cz. Po registraci na webu zavolá Jarda Jágr se svým úkolem a pro výhru Huawei Ascend P7 stačí zaslat selfie fotku na dané téma. Kdo si počká, ten se dočká i mého filmového zadání. Schválně, zda na něj někdo v komentářích upozorní. Držím vám pěsti do hry.

Huawei Ascend P7 hudba

Stojím si za názorem, že telefony je potřeba si osobně vyzkoušet. Pro dámy v bílém bude elegantní doplněk a všem, co si rádi zvyknout na nové prostředí bude bez problému vyhovovat. Tělo má Huawei Ascend P7 přitažlivé, nevolil bych jej osobně jen pro nezvyklosti v upraveném systému. Už se těším se kterou bonusovou funkcí přijde Huawei jako první. Víme, že výrobce se spíše předhánějí už ve vodotěsnosti nebo gesty ovládání.

Pozměněné tváře Finále Plzeň ve mně budí nové emoce

Filmový festival Finále je v Plzni stálicí již po sedmadvacáté. Ke kulturně žijícímu městu patří i prezentace naší české kinematografie a pocty na velkém plátně. Neměnná oblíbená tradice letos 27.dubna – 3.května 2014 ukáže své nové tváře.

Lednáček a Hana Vágnerová Finále Plzeň

Za sebe, se již po šesté rád vracím do Měšťanské besedy, kde na všechny návštěvníky dýchá příjemná rodinná atmosféra. Vím, na co se těšit, co mě čeká a jak volit program, aby týden byl úspěšný. Přesto mě nakonec potěšily změny, které organizátoři připravili. Vývoj nezastavíš, pokrok spěje ke spokojenosti. Změna je život.

  1. Finále sáhlo hlouběji do Slovenska
  2. Všechny hlavní soutěžní i nesoutěžní kategorie se rozšířily kromě českých také na slovenské zastoupení. Dobře je ukazovat snímky, které často nejsou jinde k vidění a na rozdíl od východních sousedů si společnou tradici neudržujeme. Školáci ani má generace téměř slovensky nerozumí, shlédnout filmy v televizi nemají ani jako možnost.

  3. K součtu se připočetla dramatická a komediální televizní tvorba
  4. Možná se mnou budete nesouhlasit, ale také u nás vznikly v poslední době podařené TV projekty. Rozhodně je to světový trend, ukázat jiný způsob vyprávění a do nápadu vložit více financí. Příkladem budiž Game of Thrones (Hra o trůny) a House of Cards. U nás např. Terapie HBO, Cirkus Bukowsky nebo Čtvrtá hvězda. Všechny k vidění na Finále. Mluví se také hojně o snímku Osmy Jiřího Stracha. V předpremiéře v úterý 29.4. 19:00.

  5. Filmům a autorským čtením ustoupily koncerty
  6. Tento bod mě zprvu trochu zamrzel. Přeci jen jsem si minulé roky chodil do Anděla po projekcích odpočinout na uvolněný hudební program. Filmový festival je především o filmech, debatách a autorském čtení, proto letos koncertní noci nezažijeme. Předpokládám, že jistý důvod bude i zeštíhlení rozpočtu Finále.

  7. Světová premiéra filmu Hany
  8. Premiérovým uvedením během zahájení byl film Hany mladých tvůrců Michala Samira a Matěje Chlupáčka. Od prvního setkání s natáčením se těším až film uvidím. Shánějte lístky na sobotu 3.5. 14:00. Zajímavostí je, že snímek byl natočen během tří dlouhých nocí, pravý fanoušek festivalu takové noci zná. A ve finále bude Hany promítán jako jeden záběr. Opět fanoušek otevře oči v pondělí ráno a zavře je až po poslední projekci, aby mu nic neuteklo. Takový hardcore fanda nejsem. Paralely mezi premiérou a festivalem tedy jsou, nespojuje je jen město konání, případně natáčení.

Mezi poslední změny na poslední chvíli je navýšení počtu vstupenek na akreditaci. Z předešlých 4 lístků denně si nyní můžeme vyzvednout šest vstupenek (stále max. 2 na jednu projekci). Přičemž pátá a šestá vstupenka nelze zarezervovat přes internet, k vyzvednutí pouze na pokladnách. Tím je jeden lístek v přepočtu ještě levnější. Studentskou akreditaci mám již dlouho, stejně nevím jestli bych další projekce do nabytého programu namačkal. Těším se na dlouhý krásný týden a přeji si pěkné počasí. Jak jinak využít plážový bar před besedou. Vyberte si z programu festivalu nebo mých tipů. Naviděnou v prostorách secesní budovy v centru Plzně.

Mé tipy z programu:

Klauni, 120 min., úterý 29.4. 19:00 Velký sál
SHOW!, 68 min., středa 30.4. 20:00 Malý sál
Hoteliér, 75 min., čtvrtek 1.5. Malý sál
Nebo také sekce ZOOM Slovinsko či filmy z pocty Miroslavu Ondříčkovi.

V neposlední řadě je nová i znělka v čele s Hankou Vágnerovou.

Vzpomínka na Finále

Listuji kalendářem pro připomenutí, jaký byl loňský rok filmového festivalu Finále Plzeň. Některé momenty se proplétají, dojem zůstává pozitivní a objevuje se těšení na konec dubna, kdy odstartuje 26. ročník.

Všechno začalo trošku nešťastně. Včas před zahájením se ještě vyskytly malé problémy s mou akreditací a rezervacemi desítek vstupenek. Chce to trochu trpělivosti, ale ochotný tým dá nakonec všechno do pořádku. K mému potěšení se dnes, po roce, nic takového nedělo. Tehdy jsem načal filmový maratón v perfektní den, pondělí. Alespoň tak to naznačovala komedie Alice Nellis. Napadlo mě hned, že Perfect Days má žena v přítomnosti gay-frienda a ještě lépe s miminkem v náručí. Všechno bylo skvělé a já spokojený a natěšený, jen kdyby nezasvítila večer Čtyři slunce. Bohdan Sláma vždycky přicupitá se slámou na hlavě, to je známo, ale aby o svém filmu prohlásil, že je prostý(m) a bezesmyslový(m) (putováním koncem života), to mi hlava nebere. Stejně jako celý snímek.

Druhý den ráno jsem se probudil včera, tedy v poledne. S pocitem, že jsem jistou část svého života zaspal a že se mi teenagerovské komedie jistým způsobem líbí. Stejně však nemá cenu se vracet. Někdy jsem se chtěl pouze vzdělávat a poslouchat zkušenější na posezení zvaném workshop. Vůbec se tu nepracovalo, a tak jsem se nemusel bát, že zkazím kdejaký 3D zjev nebo překlad v titulkách. Až mě z toho zamrazilo. Tedy několik hodin poté, když jsem pozoroval ohňostroj na plátně. Poprvé v životě takový zážitek. Poupata rozkvétala a já se nemohl pocitu zbavit celou noc. Život je na hovno. Nakonec se všechno stejně posere, i když jsme do ohně přiložili sami.

Půlka týdne pryč, Krobot ne a ne dostavit domy pro své dcery. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Myslí to dobře. Dělají to ale nejlépe? Ještě, že se ve většině rodinách nakonec udobří. Gól! Pepík Hnátek dovede svůj tým Slavoj Houslice podpořit jako nikdo jiný. „Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.“ Konečně seriálový humor v devadesáti minutách plus prodloužení. Kdyby nepřišla Příliš mladá noc, mohl jsem se bavit do alelůja. Jenže u něčeho by děti být přítomni neměly. Prožívají zděšení, možná ztrácí iluze, když se s trochou chtíče před nimi neudržíme. Nemám Nic proti ničemu, ale už jsem se chtěl ohradit, co to na nás Petr Marek zkouší. V hudbě mu to žeru a rád, tohle raději ne. Když pak přijde na řadu rodina, což je základ státu, uvědomím si, kde co dělám špatně, jak bych se neměl chovat. Otec od rodiny dokáže mnohé a podřídí svůj život dětem, manželce. Třeba když má pěkné Důlky pro prsa. Hravé, akorát do dlaně. Vůbec nevadí, že s tím má co dočinění Pavel Opočenský.

Někdy byl týden náročný. Kručení v břiše se ozývalo v hluché chvilky během promítání, nedostatek času se projevil ve vynechání některých filmů. Odnesl to Signál a Modrý tygr. Nejlépe se mi poslouchalo debaty ať už veřejné nebo kuloární v prostorách Měšťanské besedy. Příjemné prostředí to je. I pro následný raut po zakončení. Všechno dobré jednou skončí a mnohem rychleji než začne. Aspoň můžu vzpomínat, že mě pořadatelé připojili k vedle sedící slečně, oba pozvali na zmíněný raut a přesadili na místa, kam o pár minut později dorazil oceněný Jiří Strach s manželkou. Historka která vtipně nevyzní, jak jsem si myslel. Hlavou mi probíhají myšlenky, co zažiji letos. Už je to skoro tady. Zase vzpomínám na uplynulý týden.

Příběh z karlovarského festivalu, Druhý díl

Příběh z karlovarského festivalu navazuje na první díl. Čti dříve!

To je čas na pohádku, milé děti. Vystupuje v ní žlutá akreditačka na šňůrce. Ta, o níž už jsem se zmínil. Vyskytla se náhodou a její putování bylo neobyčejné. Pavla znáte, Ahoj Pavle! On daroval červený festival pass Davidu Grudlovi. David je celebrita twitteru, chytrá hlava, která se mezi followery chová jako mezi svými. Ztratil svou akreditaci a neošňůrkovaní se tu cítíme prázdní. Pavel se nabídl a svou šňůrku mu daroval. Dobrá duše si všimla, že červená barva znamená přístup pro studenty. Kdo by Davidovi toto mládí nevěřil. Ztrácíme tu tajemství a význam barev doplní informace, že žlutou jsou pasováni dospělý. Přicházím na řadu já. Všímáte si, že je čas, kdy obvykle v pohádkách přijíždí princ? Šmátrám v batohu po volné akreditaci a natahuji ruku před studentíka. Barvu za barvu. Karty bychom tímhle stylem nevyhráli. Pohádky mívají šťastný konec, ten přichází v podobě předávání radosti. Naposledy jsem zapůjčení akreditačky viděl na F-baru afterparty KVpijatiky, kde skončila nevím.

Před afterparty musí být řádný sraz. Ten začal v 16:00 u květinových hodin ve Smetanových sadech. Záhy se osazenstvo začalo usazovat a škatulkovat do skupinek. Představování a obecné seznámení se nekonalo. Projevila se moje párty nálada a koho jsem poznat chtěl, za ním jsem si došel. Příležitost se naskytla s @humr05, Vaškem a Radkem Hulánem. Cením si také setkání s lidmi, jenž jsem už znal. Vždyť pro príma posezení jsem na sraz jel. A milé slečny Martina, Katka, Michelle a Terezka jsou nádhernou společností. Doufám, že si to každý užil a prodebatoval chvilku, kdy nám přálo počasí se svými followery. Když mi někdo chyběl, pozval jsem si ji. A tímto děkuji krásné a opravdové milovnici filmů, že jsem ji mohl osobně poznat. Když začalo pršet, vypadalo vše na konec letošního setkání smetánky českého twitteru. Rozprchli jsme se na všechny světové strany a já se držel party mířící k Blahoutovi do firmy Mobs. Pod střechu v úzkých malých místnostech. Jenže když jsem chtěl za skupinkou vedoucí Michelle, musel jsem se trhnout. A dobře jsem udělal. F-bar se postupně rozrůstal a kvetl v lepší párty než byla původní KVpijatika. Mohlo by se na něco zapomenout, ale jsem rád, že jsem do nočních hodin zůstal. Zážitky nikdo nenahradí.

Byl to pěkný týden i s prožíváním nálady doma u zdrojů z KVIFF. Potěší mě také dárky od partnerů festivalu a snad nasbíraní followeři z věčného tweetování. Nadchnu se pro cokoli, popíjím Jamesona při mnohých příležitostech. Stejně jako TY, příště jedu zas. Co se stalo ve Varech, tam i zůstane. Heslo, jeho význam poznej sám. Na filmová doporučení se mě neptejte. Ještě jsem nic neviděl. Kromě Margaret (+1)

Prohlédněte si fotogalerii na Google+ z KVpijatiky a KVIFF