Tag Archives: film

Příběh z karlovarského festivalu, První díl

V mém příběhu hrají všichni ti, kdo se umí bavit. Ústředním motivem se jako linka stává akreditační kartička na šňůrce sponzora. Nevyužitá a s „překvapivým“ zrozením. Děj je zasazen do prostředí západu a všechny postavy mají jedno společné, mají rádi film. Přiznám se, také si rád předem přečtu obal knihy, prokouknu zamýšlený příběh. Všeho dost stačí a více prozrazovat nebudu. Přečtěte si zbytek sami.

Bylo nebylo… Všechno bylo, proč bych to jinak vyprávěl. Překvapení nastalo, když jedna z mnoha výher v měsíci byly i dva festival passy na Karlovarský festival. První rok, kdy jsem uvažoval o delší návštěvě než na jeden den a taková možnost. K vyzvednutí u Thermalu, v dějišti setkání lidí různých postavení. To bych nebyl já, nechtít vše hned a při nejlepším vyrazit už v neděli. Říkal jsem vám, že několik z mých přátel se na výlet vydalo již v sobotu a nikdo nedal předem vědět? Stalo se tak. Takzvaně na otočku jsem vyrazil na západ. Bez klobouku, boz. Navštívil slečnu z marketingové agentury a ukořistil dvě šňůrky, kterými se tu každý chlubí na krku. Dostanu se k tomu, jaký účel popravdě mají. Času nebylo nazbyt, odpoledne není tak dlouhé jak by někdo čekal. Ale čas na Pilsner Urquell se vždy najde, zvláště v doprovodu promítače Juraje. On stojí za vámi všemi, co chodíte do sálů a připravuje ten nevšední zážitek několik hodin předem. Jo technický pokrok, nevěřil bych dříve, že přechod na digitální promítání může přinést delší přípravu. Zajímavé povídání a pohled do zákulisí.
Read More…

Co dokáže film

Nadešel čas filmové kultury. Náročný týden plný projekcí, talkshow, workshopů a oddechu u muziky. Český filmový týden letos s přesahem do Polska. Atmosféru nejvíce pocítíte ve středobodu festivalu Finále Měšťanské besedě v Plzni. To je místo, kde hvězdám plátna můžeme být nejblíže. Sama o tom hovoří historka z mého prvního setkání s festivalem. Zklamán, že jsem na projekci Hlídače č.47 přišel o den později, ve dveřích vrářím do paní Jakubiskové, která právě kráčela na promítání svého filmu Bathory. Dávejte pozor, při jaké příležitosti se s kým potkáte a dejte si záležet na první dojmu. Opravdu je to v Plzni tváří v tvář.

Milovníky filmu rozhodně nemusím přesvědčovat, zvědavce na nové úpravy prostoru Měšťanské besedy či workshop Františka Fuky o titulkování také ne, ale ostatní zbystří. Přeci jen příležitost se opakuje pouze jednou za rok. Doplníme si české filmy natočené v uplynulých měsících i ty, které na plátně dlouho nebyly. Nově zrestaurovaná Markéta Lazarová nebo polská kinematografie, jenž mému oku vždy utíkala. Stejně zpestřením týdne jsou připravované talkshow s hosty Finále. Při 25. ročníku se v mém programu ocitly také workshopy o zmiňovaném titulkování a tvorbě 3D. Pestrých 7 dní tvořený mým koníčkem. Plzeň zvláště v okolí centra žije přítomností modrého lednáčka. Symbolem festivalu Finále.

Informace a aktuality naleznete na webu či Facebooku.

Co dokáže film?

Průvodní otázka 25. ročníku festivalu je Co dokáže film. Odpovídají na ní členové studentských porot a na svém blogu nyní také já. Jsem toho názoru, že film obecně mě dokáže zabavit a odvést myšlenky od aktuálních starostí. S očekáváním zábavy a humoru přichází i jednodušší vnímání snímku. Kladu si při tom otázku, zda nám může unikat skrytá pointa komedií a smysl, který může obsahovat? Jsou i jiné případy. Raději se nechám unášet příběhem a donutit zamyslet nad problémem scénáře. Hlubší myšlenkou převedenou do reálného života, mého života. Poté mi film dokáže vyvolat úsměv na rtech, slzy v očích nebo i nevěřícný výraz při pohledu na plátno. Jsem potěšen, když film je nepředvídatelný. Když dokáže překvapit. Film je schopný všeho, jen je nutné mu dát šanci.

Na můj dotaz na vás Co dokáže film jste jednoslovně odpovídali: emoce, znechutit, inspirovat, oslovit, obohatit, vydělat. Doplnili byste výčet slov? Napište tweet s hashtagem #finalePlzen třeba i o dění na festivalu. A sledujte mé výkřiky v reálném čase @fremycz

Btw, doporučili byste mi snímek Ochranné zbarvení/Barwy ochronne od režiséra Krzysztofa Zanussi, který je také porotcem Finále? Případně se podívejte na další nabízené filmy ze sekce ZOOM Polsko a vyjádřete se v komentářích.

Krátké animované filmy roku 2012

Pokud jste si pustili předem úvodní video, mohli jste okusit nejlepší krátké animované filmy, které se letos utkali o cenu Oscar. Stejně jako před dvěma lety vám přináším videa pro potěšení. Dnes to budou pouze 3 kompletní a 2 ukázky. Večer s těmito filmy byl uveden díky iShorts začátkem března v Praze. Kromě animovaných se promítaly i filmy hrané krátkometrážní. Věnujte doma několik minut této tvorbě a do komentářů se podělte se svými názory. Nebudu napovídat své favority, ale vítěze sošky jistě znáte. Je jím The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore (William Joyce, Brandon Oldenburg).

A alespoň trailer ze snímku A morning stroll

plus pixarovský La Luna

Scorseseho Hugo vzpomíná na první film

Oscarová noc zatemní planetu už dnes večer. Letošní ročník se obrací do minulosti a přináší rovnou dvě pocty rané kinematografii. První je černobílý němý snímek The Artist z francousko-belgické produkce o Holywoodu (10 nominací na Oscara) a druhým 3D ztvárnění knižní předlohy Hugo a jeho velký objev (11 nominací) připomínající první filmy a zapomenutého režiséra Georgese Mélièse. Právě vynikající práce Martina Scorseseho, režiséra druhého zmíněného snímku, mě přitáhla do místního kina. Po třech způsobech 3D technického zpracování jsem se zařekl, že na špatné promítání již nepůjdu a netrvalo dlouho a sedím v sále. Už v prvních minutách jsem žasl po zklamání z upoutávek na leporelové filmy sázející vrstvy za sebou. Třetí dimenze chce cit a vynikající techniku dobře zafinancovanou, to říkám stále. Poznáte sami, když se ocitnete na nádraží spolu s herci. Můžeme prožívat dobrodružství s Hugem Cabretem ještě lépe než nás vtáhla příroda panenské Pandory.

Nebudu prozrazovat nic z děje filmu. Jistě si tu krásu vychutnáte na plátně sami, protože opravdu stojí ji vidět ve velkém rozlišení z třetí dimenze. Jen je nutné si uvědomit, že rozhodnutí producenta přivézt k nám do republiky pouze titulkovanou kopii značí horší přístupnost dětským divákům. Přesto je zpoza řady občas slyšet pozitivní ohlasy rodičů, že jejich potomek čtení titulků ovládá. Když už někdo na Huga zajde, určitě si vychutná série replik a starých záznamů prvních filmů dobře zakomponovaných do příběhu. To že jsem teprve nyní viděl legendární lokomotivu přijíždějící na nádraží, před kterou diváci uhýbali ze sedadel, a právě ve 3D bych raději zmiňovat neměl. Buď nás vzpomínky navnadí na historickou minulost a případnou studii začátků kinematografie nebo alespoň jako v mém případě si člověk uvědomí, jak začátky bývají strastiplné. Kochat se a kochat zpracováním a málo viděnými záběry. Pak dáte za pravdu mě i Jamesi Cameronovi, že se jedná o nejlepší 3D, které kdy viděl.

Jako nitka se filmem line tajemství, co skrývá rozbitý automaton a jak jej opravit. Jedná se malého robota. Tímto mistrovským kouskem se propojuje příběh kouzelníka a režiséra Georgese Mélièse, který na nádraží prodává mechanické hračky (Ben Kingsley), a malého kluka Huga (Asa Butterfield) syna hodináře. Knižní předlohu jsem nečetl, ale očekávám, že oproti ní bude ve filmu několik změn. Nikoli však změn k realitě, protože té se tvůrci částečně drželi a do filmu propašovali i skutečné události. Pro příklad jmenujme nehodu lokomotivy, jenž roku 1895 na pařížském nádraží Gare Montparnasse opravdu selhali brzdy a projela zdi nádraží až se probořila na ulici. Efektivní scéna, které si užijete při sledování dokonce dvakrát. Sami si najděte, co vás na Hugovi přitáhne a kolik nominací na Oscara byste mu proměnili. Za sebe říkám, že technické kategorie ovládne ale na hlavní kategorie nedosáhne. A to jsem rivala (The Artist) ještě neviděl.

Kino Jirkov | 9.2.2012 v 17:20 | řada 9 sedadlo 6

Hodnocení: 95% CSFD (můj účet), IMDB

V mlze Aloise Nebela

Asi tak jsem se cítil jak po přečtení komiksu tak i při návratu z kina. Na filmovou verzi černobílého zpracování pohraničního výpravčího z Bílého Potoka jsem se těšil několik měsíců. V Karlových Varech jsem navštívil výstavu fotek postav od Dušana Tománka, jenž mapovala natáčení snímku. Poslechl si debatu s Terezkou Voříškovou, Tomášem Luňákem, Jaromírem Švejdíkem (Jaromír99) a Jaroslavem Rudišem při Čaji o třetí s ČT. Všichni příjemní lidé, jenže já tou dobou ještě neznal ani komiks. Tudíž jsem nemohl položit žádné otázky. Pamatuji si jen stížnost Terezky k animaci její postavy, kde chybí poznávací piha na obličeji. Tady je ten zakopaný pes, při kterém mi nepřipadala její kresba na výstavě autentická. Vlastně to nebyla celá ona. Až jsem se dostal k myšlence dohnat poznání o příběhu přečtením komiksu ještě před premiérou. Což mou čtenářskou oddaností a dalšími peripetiemi zůstalo výzvou až do posledních hodin. Stihl jsem jej přelouskat za 2 hodiny jízdy vlakem domů. A zůstal opařen, v mlze nepochopení úplně celého konceptu. Trochu zmaten a v očekávání, kudy se povede verze na plátně.

Alois Nebel

Přišlo to záhy. Byl to vlastně můj první film v novém chomutovském kině Svět. Potěšen příjemným prostředí jsem se už těšil na tu zářivou podívanou, která nakonec byla jediným zážitkem z celého promítání. Bohužel. Všichni, kdo film viděli se shodují, že technická stránka se povedla na výbornou a rotoskopie byla dobrá volba, náročná ale pastva pro oko. Je znát, že bylo odvedeno mnoho práce a snad některé záběry pozadí považuji za šedivé verze reálných podkladů. Netuším, kde je pravda a nechci nic hanit. Bohužel ani proto se mi nevyplatí vidět film znovu. Snad jen neplacený.

Miroslav Krobot aka Alois NebelMiroslav Krobot je už z plakátů ikona filmu. Byl při natáčení od samého začátku a udával tempo celému příběhu. Hrál velmi dobře a nejen on. Mrzí mě snad, že Terezka Voříšková se neobjevuje vícekrát. Jenže sledovat herecké výkony není čas, když se ztrácíte v ději. Bloudíte ve scénáři a snažíte se dávat pozor, aby jste nenarazili do slepé uličky. Poznával jsem více než v knize, udělal si obrázek o postavách a objasnil si některé nedostatky, ovšem zabořil se také znovu do nebelovské mlhy. Respektive nepochopil výběr scén. Byl to jistě těžký úkol, sám nevím, kde bych udělal lépe já. Ale sázka na tuto cestu se nevyplatila. Dojem se ztrácí a nadšení není žádné. Po chvíli se zapomene i na krásu technické stránky a jen přikyvujeme, že dívat se bylo na co. Jenže, co tam bylo nikdo neví.

Sere pes“ uslyšíme pouze jednou z úst Leoše Nohy, Wachek.

Možná nám prozradí více tvůrci a animátoři nás naučí práci rotoskopie. Workshopy, které bych rád navštívil. To je bonus k filmu, jenž potěší. Dalším se počítá výtečný soundtrack. Písní ve snímku moc nezazní. Nejkrásnější je Půlnoční, ta hraje v podkresu pod článkem, zapli jste-li si přehrávač nahoře. Václav Neckář se tímto dostává do playlistu a těší mé ucho. Abych měl památku na železničáře a odvážný film, chtěl bych sehnat plakát s panem Krobotem. Ten mi poté bude připomínat, že i věci zahalené v mlze můžou být hezké na pohled, ale neskrývají toho moc uvnitř.

Kino Svět Chomutov | 29.9.2011 v 19:00 | malý sál