Warning: Creating default object from empty value in /data/web/virtuals/1752/virtual/www/wp-content/themes/swatch/functions/admin-hooks.php on line 160
Tag Archives: Finále

Pozměněné tváře Finále Plzeň ve mně budí nové emoce

Filmový festival Finále je v Plzni stálicí již po sedmadvacáté. Ke kulturně žijícímu městu patří i prezentace naší české kinematografie a pocty na velkém plátně. Neměnná oblíbená tradice letos 27.dubna – 3.května 2014 ukáže své nové tváře.

Lednáček a Hana Vágnerová Finále Plzeň

Za sebe, se již po šesté rád vracím do Měšťanské besedy, kde na všechny návštěvníky dýchá příjemná rodinná atmosféra. Vím, na co se těšit, co mě čeká a jak volit program, aby týden byl úspěšný. Přesto mě nakonec potěšily změny, které organizátoři připravili. Vývoj nezastavíš, pokrok spěje ke spokojenosti. Změna je život.

  1. Finále sáhlo hlouběji do Slovenska
  2. Všechny hlavní soutěžní i nesoutěžní kategorie se rozšířily kromě českých také na slovenské zastoupení. Dobře je ukazovat snímky, které často nejsou jinde k vidění a na rozdíl od východních sousedů si společnou tradici neudržujeme. Školáci ani má generace téměř slovensky nerozumí, shlédnout filmy v televizi nemají ani jako možnost.

  3. K součtu se připočetla dramatická a komediální televizní tvorba
  4. Možná se mnou budete nesouhlasit, ale také u nás vznikly v poslední době podařené TV projekty. Rozhodně je to světový trend, ukázat jiný způsob vyprávění a do nápadu vložit více financí. Příkladem budiž Game of Thrones (Hra o trůny) a House of Cards. U nás např. Terapie HBO, Cirkus Bukowsky nebo Čtvrtá hvězda. Všechny k vidění na Finále. Mluví se také hojně o snímku Osmy Jiřího Stracha. V předpremiéře v úterý 29.4. 19:00.

  5. Filmům a autorským čtením ustoupily koncerty
  6. Tento bod mě zprvu trochu zamrzel. Přeci jen jsem si minulé roky chodil do Anděla po projekcích odpočinout na uvolněný hudební program. Filmový festival je především o filmech, debatách a autorském čtení, proto letos koncertní noci nezažijeme. Předpokládám, že jistý důvod bude i zeštíhlení rozpočtu Finále.

  7. Světová premiéra filmu Hany
  8. Premiérovým uvedením během zahájení byl film Hany mladých tvůrců Michala Samira a Matěje Chlupáčka. Od prvního setkání s natáčením se těším až film uvidím. Shánějte lístky na sobotu 3.5. 14:00. Zajímavostí je, že snímek byl natočen během tří dlouhých nocí, pravý fanoušek festivalu takové noci zná. A ve finále bude Hany promítán jako jeden záběr. Opět fanoušek otevře oči v pondělí ráno a zavře je až po poslední projekci, aby mu nic neuteklo. Takový hardcore fanda nejsem. Paralely mezi premiérou a festivalem tedy jsou, nespojuje je jen město konání, případně natáčení.

Mezi poslední změny na poslední chvíli je navýšení počtu vstupenek na akreditaci. Z předešlých 4 lístků denně si nyní můžeme vyzvednout šest vstupenek (stále max. 2 na jednu projekci). Přičemž pátá a šestá vstupenka nelze zarezervovat přes internet, k vyzvednutí pouze na pokladnách. Tím je jeden lístek v přepočtu ještě levnější. Studentskou akreditaci mám již dlouho, stejně nevím jestli bych další projekce do nabytého programu namačkal. Těším se na dlouhý krásný týden a přeji si pěkné počasí. Jak jinak využít plážový bar před besedou. Vyberte si z programu festivalu nebo mých tipů. Naviděnou v prostorách secesní budovy v centru Plzně.

Mé tipy z programu:

Klauni, 120 min., úterý 29.4. 19:00 Velký sál
SHOW!, 68 min., středa 30.4. 20:00 Malý sál
Hoteliér, 75 min., čtvrtek 1.5. Malý sál
Nebo také sekce ZOOM Slovinsko či filmy z pocty Miroslavu Ondříčkovi.

V neposlední řadě je nová i znělka v čele s Hankou Vágnerovou.

Vzpomínka na Finále

Listuji kalendářem pro připomenutí, jaký byl loňský rok filmového festivalu Finále Plzeň. Některé momenty se proplétají, dojem zůstává pozitivní a objevuje se těšení na konec dubna, kdy odstartuje 26. ročník.

Všechno začalo trošku nešťastně. Včas před zahájením se ještě vyskytly malé problémy s mou akreditací a rezervacemi desítek vstupenek. Chce to trochu trpělivosti, ale ochotný tým dá nakonec všechno do pořádku. K mému potěšení se dnes, po roce, nic takového nedělo. Tehdy jsem načal filmový maratón v perfektní den, pondělí. Alespoň tak to naznačovala komedie Alice Nellis. Napadlo mě hned, že Perfect Days má žena v přítomnosti gay-frienda a ještě lépe s miminkem v náručí. Všechno bylo skvělé a já spokojený a natěšený, jen kdyby nezasvítila večer Čtyři slunce. Bohdan Sláma vždycky přicupitá se slámou na hlavě, to je známo, ale aby o svém filmu prohlásil, že je prostý(m) a bezesmyslový(m) (putováním koncem života), to mi hlava nebere. Stejně jako celý snímek.

Druhý den ráno jsem se probudil včera, tedy v poledne. S pocitem, že jsem jistou část svého života zaspal a že se mi teenagerovské komedie jistým způsobem líbí. Stejně však nemá cenu se vracet. Někdy jsem se chtěl pouze vzdělávat a poslouchat zkušenější na posezení zvaném workshop. Vůbec se tu nepracovalo, a tak jsem se nemusel bát, že zkazím kdejaký 3D zjev nebo překlad v titulkách. Až mě z toho zamrazilo. Tedy několik hodin poté, když jsem pozoroval ohňostroj na plátně. Poprvé v životě takový zážitek. Poupata rozkvétala a já se nemohl pocitu zbavit celou noc. Život je na hovno. Nakonec se všechno stejně posere, i když jsme do ohně přiložili sami.

Půlka týdne pryč, Krobot ne a ne dostavit domy pro své dcery. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Myslí to dobře. Dělají to ale nejlépe? Ještě, že se ve většině rodinách nakonec udobří. Gól! Pepík Hnátek dovede svůj tým Slavoj Houslice podpořit jako nikdo jiný. „Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.“ Konečně seriálový humor v devadesáti minutách plus prodloužení. Kdyby nepřišla Příliš mladá noc, mohl jsem se bavit do alelůja. Jenže u něčeho by děti být přítomni neměly. Prožívají zděšení, možná ztrácí iluze, když se s trochou chtíče před nimi neudržíme. Nemám Nic proti ničemu, ale už jsem se chtěl ohradit, co to na nás Petr Marek zkouší. V hudbě mu to žeru a rád, tohle raději ne. Když pak přijde na řadu rodina, což je základ státu, uvědomím si, kde co dělám špatně, jak bych se neměl chovat. Otec od rodiny dokáže mnohé a podřídí svůj život dětem, manželce. Třeba když má pěkné Důlky pro prsa. Hravé, akorát do dlaně. Vůbec nevadí, že s tím má co dočinění Pavel Opočenský.

Někdy byl týden náročný. Kručení v břiše se ozývalo v hluché chvilky během promítání, nedostatek času se projevil ve vynechání některých filmů. Odnesl to Signál a Modrý tygr. Nejlépe se mi poslouchalo debaty ať už veřejné nebo kuloární v prostorách Měšťanské besedy. Příjemné prostředí to je. I pro následný raut po zakončení. Všechno dobré jednou skončí a mnohem rychleji než začne. Aspoň můžu vzpomínat, že mě pořadatelé připojili k vedle sedící slečně, oba pozvali na zmíněný raut a přesadili na místa, kam o pár minut později dorazil oceněný Jiří Strach s manželkou. Historka která vtipně nevyzní, jak jsem si myslel. Hlavou mi probíhají myšlenky, co zažiji letos. Už je to skoro tady. Zase vzpomínám na uplynulý týden.

Co dokáže film

Nadešel čas filmové kultury. Náročný týden plný projekcí, talkshow, workshopů a oddechu u muziky. Český filmový týden letos s přesahem do Polska. Atmosféru nejvíce pocítíte ve středobodu festivalu Finále Měšťanské besedě v Plzni. To je místo, kde hvězdám plátna můžeme být nejblíže. Sama o tom hovoří historka z mého prvního setkání s festivalem. Zklamán, že jsem na projekci Hlídače č.47 přišel o den později, ve dveřích vrářím do paní Jakubiskové, která právě kráčela na promítání svého filmu Bathory. Dávejte pozor, při jaké příležitosti se s kým potkáte a dejte si záležet na první dojmu. Opravdu je to v Plzni tváří v tvář.

Milovníky filmu rozhodně nemusím přesvědčovat, zvědavce na nové úpravy prostoru Měšťanské besedy či workshop Františka Fuky o titulkování také ne, ale ostatní zbystří. Přeci jen příležitost se opakuje pouze jednou za rok. Doplníme si české filmy natočené v uplynulých měsících i ty, které na plátně dlouho nebyly. Nově zrestaurovaná Markéta Lazarová nebo polská kinematografie, jenž mému oku vždy utíkala. Stejně zpestřením týdne jsou připravované talkshow s hosty Finále. Při 25. ročníku se v mém programu ocitly také workshopy o zmiňovaném titulkování a tvorbě 3D. Pestrých 7 dní tvořený mým koníčkem. Plzeň zvláště v okolí centra žije přítomností modrého lednáčka. Symbolem festivalu Finále.

Informace a aktuality naleznete na webu či Facebooku.

Co dokáže film?

Průvodní otázka 25. ročníku festivalu je Co dokáže film. Odpovídají na ní členové studentských porot a na svém blogu nyní také já. Jsem toho názoru, že film obecně mě dokáže zabavit a odvést myšlenky od aktuálních starostí. S očekáváním zábavy a humoru přichází i jednodušší vnímání snímku. Kladu si při tom otázku, zda nám může unikat skrytá pointa komedií a smysl, který může obsahovat? Jsou i jiné případy. Raději se nechám unášet příběhem a donutit zamyslet nad problémem scénáře. Hlubší myšlenkou převedenou do reálného života, mého života. Poté mi film dokáže vyvolat úsměv na rtech, slzy v očích nebo i nevěřícný výraz při pohledu na plátno. Jsem potěšen, když film je nepředvídatelný. Když dokáže překvapit. Film je schopný všeho, jen je nutné mu dát šanci.

Na můj dotaz na vás Co dokáže film jste jednoslovně odpovídali: emoce, znechutit, inspirovat, oslovit, obohatit, vydělat. Doplnili byste výčet slov? Napište tweet s hashtagem #finalePlzen třeba i o dění na festivalu. A sledujte mé výkřiky v reálném čase @fremycz

Btw, doporučili byste mi snímek Ochranné zbarvení/Barwy ochronne od režiséra Krzysztofa Zanussi, který je také porotcem Finále? Případně se podívejte na další nabízené filmy ze sekce ZOOM Polsko a vyjádřete se v komentářích.

Czech Made Budař Man

Nový film mladého režiséra Tomáše Řehořka mě nalákal obsazení Jana Budaře. Herce, kterého mám osobně velmi rád, a nakonec také možností být přítomen předpremiéře v rámci festivalu Finále Plzeň 2011. To by si pravděpodobně nenechala ujít většina z vás. Tvrdí se, že Tomáš je talentovaný a odvážný režisér, což já nemohu posoudit, protože jeho předchozí dva filmy jsem neviděl. Piko mě námětem nepřesvědčilo a debut Proměny proběhl rychlostí blesku kolem, aniž by zavadil. A tak jsem se těšil na příběh doménového magnáta…

"Dejte mi sto dolarů a já je za měsíc votočim na deset táců. Talent. Ale spíš taková vychcanost."

cmm2

Dvojčata Nikola a Dominika Danosovy.

Usazen v poslední řadě zaplněného sálu jsem přečkal nutnou povinnost zahájení filmového festivalu. Poté se už vedle pěkné slečny nechal unášet divokou jízdou snímku. Na pozadí Budařovo vyprávění, které v traileru působí lákavě, se střídají rychlé záběry, vzájemně nesouvisející momentky a vizuálně pěkné obrazy. Neobvyklé střihy mi zpočátku přišly unikátní a líbivé, kdežto v průběhu filmu začali dosti iritovat a opakování záběrů tomu nepřidalo. Snad si tvůrčí tým potřeboval prodloužit stopáž, když se nechal slyšet, že v Šangaji natočili mnoho materiálu? Na plátně se v devadesáti minutách objeví pár známých tváří (zejména Milana Šteindlera si můžete povšimnout), ale fotogeničtější jsou například sexy dvojčata Nikola a Dominika Danosovy.

Nikdy jsem si nepomyslel, že v kině si budu připadat jak na horské dráze. Špatně mi sice po odchodu nebylo, ale rozporuplné pocity jsem měl ještě několik dní poté. Občas takový pocit mívám. Ovšem zde na mě negativně působilo aspektů vícero. Hromada voiceoverů bylo podle tvůrců vynuceno pro rychlejší odvyprávění děje. Zvyku není těžké se naučit, ale dobrému pocitu to nepřidá. Přesto všechno mám stále Budaře rád i v této roli jsem jej s nadšením shlédl. Někdy jsem se pousmál spolu s celým sálem, jindy vykuli oči němým úžasem. Stále netuším jaké rozhodnutí tomuto filmu přiřknu. Zklamaný nejsem, neustále vyhledávám články o Czech Made Manovi a hojně o něm hovořím. Průměrné hodnocení tří hvězdiček pro mě bylo vysvobozením.

„Dobrej plán znamená jen jedno, že to prostě vyjde podle tvejch představ. Všechno ostatní je prostě blbej plán.“

cmm1

Delegace k předpremiéře filmu Czech Made Man v Plzni; foto: FilmFestFinale.cz

Závěrem se objevili hluché titulky. Snad nikdy jsem nezažil přechod do černé bez jediného tónu a to mám tyto hudební konce tak rád. Naštěstí následovala scéna s Václavem Havlem, u které mi unikla pointa. A díky zvuku v Měšťanské besedě, jenž byl objektivně hodně pokažený (v následujícím týdnu zapracovali), zážitek  mířil níže než by původně mohl. Šponovat uši po celou stopáž filmu nebylo příjemné. A tak si Czech Mad Mana musím pustit později ještě jednou.

Měšťanská beseda Plzeň | 17.4.2011 v 19:30 | velký sál řada 15 sedadlo 10

Hodnocení: 45% (CSFD)

Milujeme český film

Finále 2011Uběhl další rok a přiblížil se nový ročník filmového festivalu Finále. Vlastně včerejším slavnostním zahájením a světovou premiérou Czech Made Man začal. Plzeň miluje české filmy a tak se tu opět utká ve dvou soutěžích mezi s sebou hraná a dokumentární tvorba. Výběr projekcí nebyl lehký ani pro mě, protože jsem toho chtěl stihnout za týden opravdu hodně. První projekcí byl Hurvínek na scéně 3D. Vlastně první trojrozměrný film uvedený na festivalu. I když jsem se na něj těšil, raději jsem dal přednost nedělnímu odpolednímu programu s přáteli z koleje. No povězte, kdo by odolal hromadné paintball bitvě? Zvláště, hrajete-li to poprvé. Stihl jsem tedy až oficiální večerní uvedení.

Navodím jen atmosféru z předsálí, kde jsem vyčkával na sedačce. Přisedl si ke mně pan Kratochvíl (chatař z Noci s Andělem) a vzápětí i Soňa Červená, operní pěvkyně a předsedkyně mezinárodní poroty celovečerních hraných filmů. A tu jsem si zprvu spletl s postarší místní dámou, jelikož nedávala najevo žádné vyšší postavení. A tak to tu chodí pořád. Míhají se kolem vás známé tváře, filmový odborníci jakoby se nechumelilo. Příjemná rodinná atmosféra v klidném centru kolem Měšťanské besedy. To mám na Finále rád.

Když jsem hovořil o nesnadném výběru projekcí, nelhal jsem. Strávil bych u programu více času, ovšem limit 4 filmů denně na akreditaci a časový plán mě dosti umírnil. A tak nabitý program se rozložil mezi 5 filmových dnů. A jaké to jsou?

NEDĚLE
19.30 Zahájení festivalu Finále (Czech Made Man)

PONDĚLÍ
12.00 Největší z Čechů
19.30 Talkshow Zdeněk Suchý (hosté: Tereza Voříšková, Kryštof Hádek)
20.30 Nevinnost

ÚTERÝ
17.00 Vše pro dobro světa a Nošovic
18.30 Občanský průkaz

STŘEDA
15.00 Bastardi
17.00 Ja milujem, Ty miluješ
19.30 Naděje českého filmu (krátkometrážní studentské snímky)

ČTVRTEK
17.00 talkshow s M. Dejdarem a J. Lábusem (uvádí Tomáš Baldýnský)
18.30 Habermannův mlýn
20.30 Kajínek

Přebíhání ze sálu do sálu, o kterém včera mluvil Zdeněk Burian na zahájení, nebude tak často potřeba. Ale určitou dávku energie budu muset nabíjet třeba v Crosscafe. Jelikož se ve městě bude pohybovat mnoho nových lidí a natěšených festivalových diváků, zajímalo by mě, zda to není někdo z vás? Na setkání se můžeme lehce domluvit a zpříjemnit si tak neobyčejný den s filmy. Zavřete oči, odcházím. Nikoli však na dlouho, protože aktualitky z Finále najdete tu, na mém twitteru a všude, kde se mnou přijdete do styku. Žiju českým filmem, aspoň tento týden.