Tag Archives: kino

Scorseseho Hugo vzpomíná na první film

Oscarová noc zatemní planetu už dnes večer. Letošní ročník se obrací do minulosti a přináší rovnou dvě pocty rané kinematografii. První je černobílý němý snímek The Artist z francousko-belgické produkce o Holywoodu (10 nominací na Oscara) a druhým 3D ztvárnění knižní předlohy Hugo a jeho velký objev (11 nominací) připomínající první filmy a zapomenutého režiséra Georgese Mélièse. Právě vynikající práce Martina Scorseseho, režiséra druhého zmíněného snímku, mě přitáhla do místního kina. Po třech způsobech 3D technického zpracování jsem se zařekl, že na špatné promítání již nepůjdu a netrvalo dlouho a sedím v sále. Už v prvních minutách jsem žasl po zklamání z upoutávek na leporelové filmy sázející vrstvy za sebou. Třetí dimenze chce cit a vynikající techniku dobře zafinancovanou, to říkám stále. Poznáte sami, když se ocitnete na nádraží spolu s herci. Můžeme prožívat dobrodružství s Hugem Cabretem ještě lépe než nás vtáhla příroda panenské Pandory.

Nebudu prozrazovat nic z děje filmu. Jistě si tu krásu vychutnáte na plátně sami, protože opravdu stojí ji vidět ve velkém rozlišení z třetí dimenze. Jen je nutné si uvědomit, že rozhodnutí producenta přivézt k nám do republiky pouze titulkovanou kopii značí horší přístupnost dětským divákům. Přesto je zpoza řady občas slyšet pozitivní ohlasy rodičů, že jejich potomek čtení titulků ovládá. Když už někdo na Huga zajde, určitě si vychutná série replik a starých záznamů prvních filmů dobře zakomponovaných do příběhu. To že jsem teprve nyní viděl legendární lokomotivu přijíždějící na nádraží, před kterou diváci uhýbali ze sedadel, a právě ve 3D bych raději zmiňovat neměl. Buď nás vzpomínky navnadí na historickou minulost a případnou studii začátků kinematografie nebo alespoň jako v mém případě si člověk uvědomí, jak začátky bývají strastiplné. Kochat se a kochat zpracováním a málo viděnými záběry. Pak dáte za pravdu mě i Jamesi Cameronovi, že se jedná o nejlepší 3D, které kdy viděl.

Jako nitka se filmem line tajemství, co skrývá rozbitý automaton a jak jej opravit. Jedná se malého robota. Tímto mistrovským kouskem se propojuje příběh kouzelníka a režiséra Georgese Mélièse, který na nádraží prodává mechanické hračky (Ben Kingsley), a malého kluka Huga (Asa Butterfield) syna hodináře. Knižní předlohu jsem nečetl, ale očekávám, že oproti ní bude ve filmu několik změn. Nikoli však změn k realitě, protože té se tvůrci částečně drželi a do filmu propašovali i skutečné události. Pro příklad jmenujme nehodu lokomotivy, jenž roku 1895 na pařížském nádraží Gare Montparnasse opravdu selhali brzdy a projela zdi nádraží až se probořila na ulici. Efektivní scéna, které si užijete při sledování dokonce dvakrát. Sami si najděte, co vás na Hugovi přitáhne a kolik nominací na Oscara byste mu proměnili. Za sebe říkám, že technické kategorie ovládne ale na hlavní kategorie nedosáhne. A to jsem rivala (The Artist) ještě neviděl.

Kino Jirkov | 9.2.2012 v 17:20 | řada 9 sedadlo 6

Hodnocení: 95% CSFD (můj účet), IMDB

V mlze Aloise Nebela

Asi tak jsem se cítil jak po přečtení komiksu tak i při návratu z kina. Na filmovou verzi černobílého zpracování pohraničního výpravčího z Bílého Potoka jsem se těšil několik měsíců. V Karlových Varech jsem navštívil výstavu fotek postav od Dušana Tománka, jenž mapovala natáčení snímku. Poslechl si debatu s Terezkou Voříškovou, Tomášem Luňákem, Jaromírem Švejdíkem (Jaromír99) a Jaroslavem Rudišem při Čaji o třetí s ČT. Všichni příjemní lidé, jenže já tou dobou ještě neznal ani komiks. Tudíž jsem nemohl položit žádné otázky. Pamatuji si jen stížnost Terezky k animaci její postavy, kde chybí poznávací piha na obličeji. Tady je ten zakopaný pes, při kterém mi nepřipadala její kresba na výstavě autentická. Vlastně to nebyla celá ona. Až jsem se dostal k myšlence dohnat poznání o příběhu přečtením komiksu ještě před premiérou. Což mou čtenářskou oddaností a dalšími peripetiemi zůstalo výzvou až do posledních hodin. Stihl jsem jej přelouskat za 2 hodiny jízdy vlakem domů. A zůstal opařen, v mlze nepochopení úplně celého konceptu. Trochu zmaten a v očekávání, kudy se povede verze na plátně.

Alois Nebel

Přišlo to záhy. Byl to vlastně můj první film v novém chomutovském kině Svět. Potěšen příjemným prostředí jsem se už těšil na tu zářivou podívanou, která nakonec byla jediným zážitkem z celého promítání. Bohužel. Všichni, kdo film viděli se shodují, že technická stránka se povedla na výbornou a rotoskopie byla dobrá volba, náročná ale pastva pro oko. Je znát, že bylo odvedeno mnoho práce a snad některé záběry pozadí považuji za šedivé verze reálných podkladů. Netuším, kde je pravda a nechci nic hanit. Bohužel ani proto se mi nevyplatí vidět film znovu. Snad jen neplacený.

Miroslav Krobot aka Alois NebelMiroslav Krobot je už z plakátů ikona filmu. Byl při natáčení od samého začátku a udával tempo celému příběhu. Hrál velmi dobře a nejen on. Mrzí mě snad, že Terezka Voříšková se neobjevuje vícekrát. Jenže sledovat herecké výkony není čas, když se ztrácíte v ději. Bloudíte ve scénáři a snažíte se dávat pozor, aby jste nenarazili do slepé uličky. Poznával jsem více než v knize, udělal si obrázek o postavách a objasnil si některé nedostatky, ovšem zabořil se také znovu do nebelovské mlhy. Respektive nepochopil výběr scén. Byl to jistě těžký úkol, sám nevím, kde bych udělal lépe já. Ale sázka na tuto cestu se nevyplatila. Dojem se ztrácí a nadšení není žádné. Po chvíli se zapomene i na krásu technické stránky a jen přikyvujeme, že dívat se bylo na co. Jenže, co tam bylo nikdo neví.

Sere pes“ uslyšíme pouze jednou z úst Leoše Nohy, Wachek.

Možná nám prozradí více tvůrci a animátoři nás naučí práci rotoskopie. Workshopy, které bych rád navštívil. To je bonus k filmu, jenž potěší. Dalším se počítá výtečný soundtrack. Písní ve snímku moc nezazní. Nejkrásnější je Půlnoční, ta hraje v podkresu pod článkem, zapli jste-li si přehrávač nahoře. Václav Neckář se tímto dostává do playlistu a těší mé ucho. Abych měl památku na železničáře a odvážný film, chtěl bych sehnat plakát s panem Krobotem. Ten mi poté bude připomínat, že i věci zahalené v mlze můžou být hezké na pohled, ale neskrývají toho moc uvnitř.

Kino Svět Chomutov | 29.9.2011 v 19:00 | malý sál

Svět(ové) kino se dostalo do Chomutova

Dnes ve 14 hodin se otevřely sály nového kina v severočeském Chomutově. Další část kulturně-sportovního areálu na Zadních Vinohradech přivítala první návštěvníky a rozšířila možnost zábavy ve městě. Žádali jsme si dlouho světové 3D kino a dostalo se nám dvou sálů s moderní technikou a vybavením. Kino dostalo název Svět, tak jako mnoho filmových sálů v okolních městech a známá kinokavárna, která působila v minulosti v centru Chomutova. Čas ukáže, zda bude záležet na pojmenování a nebo si Chomutované najdou cestu k filmovému plátnu bez oficialit.

Historicky prvním snímkem zářícím z plátna sálu byla nová pohádka Václava Vorlíčka Saxana a lexikon kouzel. Skvělá možnost jak potěšit a přilákat děti, jinak výběr hodnotím jako nepodařený. Za účasti menší delegace a samotné malé Saxany Heleny Nováčkové se přítomní dozvěděli pár zákulisních perliček. Režisér popřál Chomutovu ať se kromě nových filmů k městu dostane i dálnice, která se mílovými kroky k nám blíží od Prahy. Sám ovšem neví, za jak dlouho ujde šnek jednu míli. Je si jist, že to bude stejným tempem jako práce stavbařů. Kritika mířila na ministerstvo dopravy a tak si nejen primátor Mgr. Jan Mareš oddychl.

Přestřižení pásky nového kina Svět

Přestřižení pásky nového kina Svět

Poté, co proběhl přípitek lektvaru, jsme se rozeběhli podívat po prostorách nového kina. Pan Vorlíček vzápětí dodal: „Aby si někdo nemyslel, že holdujeme alkoholu. Lektvar je z babského ucha neboli šalvěje přeslenité, což by jste si měli pamatovat, třeba se vám to bude v budoucnu někdy hodit.“ Provozovatele a diváky čekal nabitý program, proto prohlídka byla jen krátká. Přesto vím, že kino Svět nabízí dva plnohodnotné sály s kapacitou 225 a 120 míst. Větší je vybaven technologií 3D s možností promítat satelitní příjem koncertů nebo sportovních utkání. Do menšího se přestěhovalo promítací vybavení ze starého kina Oko, alespoň tak je zachován odkaz na minulost promítání v Chomutově. Jsem velmi rád, že i do mého města se dostala technologie umožňující promítat filmové premiéry v době jejich aktuálnosti. Svým prvním křtem nazvu projekci adaptace komiksu Alois Nebel, českého kandidáta na Oscary v kategorii neanglicky mluvených snímků.

Chválím výstavbu kina Svět a těším se na své první promítání. Snad diváci ocení nabídku filmů a Chomutov bude tak konkurovat sálům v blízkém Jirkově a Kadani. Cenově se všichni pohybují v podobné hladině.

Prostředí kina Svět

Milujeme český film

Finále 2011Uběhl další rok a přiblížil se nový ročník filmového festivalu Finále. Vlastně včerejším slavnostním zahájením a světovou premiérou Czech Made Man začal. Plzeň miluje české filmy a tak se tu opět utká ve dvou soutěžích mezi s sebou hraná a dokumentární tvorba. Výběr projekcí nebyl lehký ani pro mě, protože jsem toho chtěl stihnout za týden opravdu hodně. První projekcí byl Hurvínek na scéně 3D. Vlastně první trojrozměrný film uvedený na festivalu. I když jsem se na něj těšil, raději jsem dal přednost nedělnímu odpolednímu programu s přáteli z koleje. No povězte, kdo by odolal hromadné paintball bitvě? Zvláště, hrajete-li to poprvé. Stihl jsem tedy až oficiální večerní uvedení.

Navodím jen atmosféru z předsálí, kde jsem vyčkával na sedačce. Přisedl si ke mně pan Kratochvíl (chatař z Noci s Andělem) a vzápětí i Soňa Červená, operní pěvkyně a předsedkyně mezinárodní poroty celovečerních hraných filmů. A tu jsem si zprvu spletl s postarší místní dámou, jelikož nedávala najevo žádné vyšší postavení. A tak to tu chodí pořád. Míhají se kolem vás známé tváře, filmový odborníci jakoby se nechumelilo. Příjemná rodinná atmosféra v klidném centru kolem Měšťanské besedy. To mám na Finále rád.

Když jsem hovořil o nesnadném výběru projekcí, nelhal jsem. Strávil bych u programu více času, ovšem limit 4 filmů denně na akreditaci a časový plán mě dosti umírnil. A tak nabitý program se rozložil mezi 5 filmových dnů. A jaké to jsou?

NEDĚLE
19.30 Zahájení festivalu Finále (Czech Made Man)

PONDĚLÍ
12.00 Největší z Čechů
19.30 Talkshow Zdeněk Suchý (hosté: Tereza Voříšková, Kryštof Hádek)
20.30 Nevinnost

ÚTERÝ
17.00 Vše pro dobro světa a Nošovic
18.30 Občanský průkaz

STŘEDA
15.00 Bastardi
17.00 Ja milujem, Ty miluješ
19.30 Naděje českého filmu (krátkometrážní studentské snímky)

ČTVRTEK
17.00 talkshow s M. Dejdarem a J. Lábusem (uvádí Tomáš Baldýnský)
18.30 Habermannův mlýn
20.30 Kajínek

Přebíhání ze sálu do sálu, o kterém včera mluvil Zdeněk Burian na zahájení, nebude tak často potřeba. Ale určitou dávku energie budu muset nabíjet třeba v Crosscafe. Jelikož se ve městě bude pohybovat mnoho nových lidí a natěšených festivalových diváků, zajímalo by mě, zda to není někdo z vás? Na setkání se můžeme lehce domluvit a zpříjemnit si tak neobyčejný den s filmy. Zavřete oči, odcházím. Nikoli však na dlouho, protože aktualitky z Finále najdete tu, na mém twitteru a všude, kde se mnou přijdete do styku. Žiju českým filmem, aspoň tento týden.

Avatar

Cameronův velký návrat vzbudil v posledních dnech roku velkou diskuzi. Osobně jsem neměl o projektu léta zpět ani tucha. Myslím si, že první názory lidí na megafilm utvoří sdělení přátel a recenze. Někdo se z toho vzpamatovává dlouho, jiný ihned projeví své pocity ze tříhodinového zážitku. Do kin vtrhlo něco, co všechny zvedlo ze sedadel, ať si říká, kdo chce, co chce. Výlet do světa Pandory právě začíná.

Read More…