Tag Archives: Kniha Zlín

Umění v knize a jak ho číst

Jak číst současné umění 21. století

Zdroj obrázku: blog Knihy Zlín

Proč jsem si objednal knihu Jak číst současné umění?
Prostě proto. Když navštívím výstavu moderního umění mnohokrát mě překvapí vynalézavost, nekonečná představivost autorů. Někteří tuto cestu předem odmítají a nepochopí, do galerie nepřijdou. Jenže já si chci alespoň na věc udělat vlastní názor. A tady v knížce, která oproti beletrii nebo skriptům působí spíše jako katalog, je autorů více než dost. Téměř 400 stránek se stovkami umělců přes obrazy, fotografie až k sochám a instalacím. Jednoduché dvojstrany s ukázkou jejich prací. Příkladně i s popisem jak to bylo myšleno. Alespoň občas, protože podobné teze a odstavce vídám v galeriích na letáčcích a stejně nejsem moudrý z toho co umělec zamýšlel.

Myslím, že je dobré mít takovou knihu ve své sbírce. Mít možnost nahlédnout do rejstříku a zorientovat se ve výběru umění 21. století. Prolistujte si tímto katalogem a schválně mi napište, který autor vám chybí. Sám jsem si tam našel Ryoji Ikeda, japonského audio-vizuálního umělce, jehož projekt test pattern [n°7] jsem si nenechal ujít během roku Plzeň 2015. Jeho práci jsem už částečně znal, ale mnoho dalších bylo překvapením. Určitě nesedne každá stránka všem. Nahlédni do úryvku pomůcky Jak číst současné umění na webu Kniha Zlín.

The Great Life PhotographersBratr si zase na Vánoce přál knihu s fotografy. Nejspíše je The Great Life Photographers ceněná a uznávaná kniha sbírek spolupracovníků magazínu Life. Evokovalo to ve mě známé logo v názvu, přesto jsem si podruhé při googlování nemohl na ten název vzpomenout. Celý text je v angličtině. Opět je zde mnoho fotografií a jen lehce popisků. Na mé znalosti naprosto neznámé tváře za fotografickou čočkou. Ale listuje se v ní moc krásně.

Ať už si vyberete první nebo druhou knihu, pokaždé vám otevře nové obzory. Představí další pohled na věc, kterou jste už považovali za samozřejmou. Děkuji Albatros Media za objevení cesty k současnému umění a zaslání knihy.

Bauhauss všude kam se podíváš

B jako Bauhauss Název Bauhauss se kolem mě objevoval v posledních měsících častěji než dřív. Potom je jasné, že jsem po knížce B jako Bauhausssáhl. V září jsem bydlel v hotelu poblíž muzea Bauhauss-Archiv v Berlíně. Hned 2 měsíce na to studenti Stunome postovali fotky z výstavy. Příště musím taky dovnitř. Termín Bauhauss se objevoval také kolem výstavního prostoru DOX v Praze, jenž jsem letos konečně objevil i já sám. Navštívil ho autor knihy ředitel londýnského Design Musea, kritik a držitel řádu britského impéria Deyan Sudjic. S neskrývavým zájmem o umění, design a vše pěkné kolem nás, jsem se na jeho přeloženou sbírku témat řazených podle písmen abecedy těšil. Snadné se orientovat a číst po kapitolách jednotlivě věnovaných třeba filmu, Kaplickému, Youtube nebo G jako Grand Theft Auto.

Během jízdy metrem zvládnete přečíst po částech Sudjicův pohled a souhrn na moderní svět. Z odezvy, kterou mám, bude sbírka lidem pohybujícím se v umění den co den připadat jako dětská encyklopedie. Představil široké veřejnosti povrchní nástin oblastí, kterým věnoval svou část života. Zorientování se v oboru. Jako kdybych dostal nutkání zajít do muzea. Když mě čtení inspiruje, baví mě to. Ačkoliv nebudu působit alternativně ani nóbl (pozn. blogera popíjí při psaní aeropress), styl tzv. encyklopedie mi vyhovovuje.

Následně jsem zatoužil si obraz na ředitele Muzea designu v Londýně udělal sám. Muzeum sídlí poblíž Tower Bridge, přesto jsem ho během mých procházek Londýnem minul. Deyan Sudjic vede tento prostor od roku 2006. Vystudoval architekturu v Edinburghu, roku 1983 založil časopis Blueprint a mezi lety 2000 a 2004 byl šéfredaktorem milánského měsíčníku Domus zaměřeného na architekturu a design. Pracoval jako kurátor v Glasgow, Istanbulu a Kodani, psal kritické články o architektuře a designu do deníků The Observer a The Sunday Times a byl děkanem Fakulty umění, designu a architektury při Kingstonské univerzitě. B jako Bauhauss rozhodně nebyla jeho první kniha, ale s jeho předchozími nemám žádnou zkušenost. Přál bych si, aby vám Bauhauss načrtl jak umění může být rozmanité. A navedl o něčem přemýšlet.

Islandská Planina

Planina obálkaKnížek severských autorů jsem v poslední době přečetl dost. Jejich kultura a cit pro vyprávění je jedinečné. Tentokrát islandský thriller nebyl výjimkou. Planina ve vydavatelství Kniha Zlín poutá studenou tajemnou modrou obálkou se stínohrou čtyř postav. 267 stran autora Steinara Bragiho nabízí napínavé víkendové čtení. V průběhu příběhu se ocitneme až v hororovém světě, tak jsem si sám připadal.

Dva mladé páry se psem se vydají na výlet z přístavního města Reykjavík na planinu středního Islandu. Během cesty zabloudí v mlze, uhnout z trasy a narazí do osamělého domu uprostřed ničeho. Dům obývají babička s dědečkem, se kterými se od počátku nezdá být všechno v pořádku, a tak by se čtveřice mladých zbloudilců raději hned vypařila zpět domů. Největší část příběhu je postavená na odlišnosti osobností jednotlivých postav. Autor se v mnohém věnuje popisu mladých párů a vztahy mezi nimi. Sebestředný alkoholik z bohatých poměrů Hrafn cestuje se svou ženou terapeutkou Vigdís, která v mládí přišla o maminku. Doprovází je Egil pomatenec, zakomplexovaný kluk, který by nejraději ulovil Vigdís, a mladá nymfomanka a novinářka Anna.

Surový a drsný sever je dobrým podkladem pro tyto nesourodé postavy a dává šanci rozehrát až hororovému příběhu. Kdo se rád bojí, bude se mu Planina líbit. Nemusíte mít strach s příliš otevřenému strašidelnému vyprávění, mnohé se odehrává v náznacích islandské mystiky. I když tento svět dobře neznám, dokázal jsem se ztratit spolu s postavami v temném lese, přičemž mi to nepřišlo ani trochu divné. Stejně jako po titulcích promítání kina, vydržte do úplného konce. Nikdy nevíte, co vás překvapí.

Děkuji za zapůjčení Kniha Zlín