Tag Archives: Londýn

Tuhle holku budeš chtít poznat, Lauren Shotton

Krátce bych ji určitě představil jako veselou aktivní holku. Ta by vám na ulici zahrála takové divadlo… odhaduji podle toho, že roky hraje v improvizační skupině na prknech, co znamenají svět. A pro pár zvědavců náhodně během dne zabrnká na ukulele, stačí ji sledovat na Periscope. Mě vždy taková chvilka udělá radost. Kde ale takového pozitivního člověka potkat?

Lauren Shotton

Za svůj život jsem potkal usměvavé tváře, které mi zpříjemnili den. A které si dlouho pamatuji. Když vám někdo takhle snadno předá radost, stojí mi za vzpomínku. Loni jsem poslal na instagram takovou rychlou koláž, šestici úsměvů, které jsem si tehdy vybavil. Zařadil jsem do ní také Lauren. Protože jsem si vzpomněl na londýnský event Campus Party. Akci, kam jsme odjeli se skupinou mladých Čechů za dalšími mladými z celé Evropy. Mezi hosteskami nápomocnými účastníkům akce se proplétala také veselá brunetka v bílém tričku, jako měly všechny tzv. O2 angels. Nová neznámá, pěkná vzpomínka na Campus Party a později jakousi náhodou se začala odhalovat tajemství. Nu dobrá, tolik dobrodružný příběh to nebyl. Všechno to je ale pravda. Přišel jsem na to, že hosteska brunetka hraje zejména v krátkých filmech (za zhlédnutí stojí například SoulMatrix na Youtube) a improvizuje s přáteli na londýnské scéně (Chuckle Duster nebo Mad Monkey Improv). To už je o pár hodin zábavy postaráno.

Během sledování SoulMatrixu a dalších videí dostala veselá holka v našem příběhu jméno. Hned jsem si pomyslel, že představit vám Lauren Shotton za to stojí. Možná byste nevěřili, hrála také v jednom díle série Harry Potter. V páté epizodě Fénixův řád roličku studentky Pansy Parkinson, kterou během série vystřídalo několik hereček. Není proto divu, že jsem to nikdy předtím netušil. Občas nasdílí fotku na instagram nebo ze svého pokoje živě odvysílá hudební vložku na Periscope (@laurenshotton). Zpívala a nyní nejčastěji k tomu hraje na ukulele. I když není pro většinového diváka u nás vidět, vlastně ji, troufal bych si říci, nikdo nezná, má mnoho zájmů a v mnohém se veřejně prezentuje. Znáte antistresové omalovánky? Jak koho při malování zvládnete sledovat déle než pár minut. Lauren se zaujmout mojí pozornost při prvních pár vysílání, no jasně, že jsme spolu nemalovali v jednom pokoji, podařilo. Poté už zvědavost nebyla tak vysoká.

Fotogalerie z výběrů fotek instagram Lauren Shotton. S dovolením si vypůjčuji.

Jinak je to obyčejná holka, co má ráda oblečení, nakupování, šminkování a humor. Takový pocit získáte, když jen chvíli budete dávat pozor. O to mi šlo, zaměřit váš zájem na pár minut na někoho, kdo svým životem přináší radost jiným. Člověka, co tvoří, žije mimo naši malou republiku. A pokud si to Lauren budeš číst, překládat pomocí Google Translator.

Hi Lauren, that’s a post about you. I get the idea introduce your work and hobbies to Czech Republic after Campus Party London (your part time job O2 Angel). On the world is a little people with happy face and donor joy (improvisation) like you. Keep smiling 🙂

To byla Campus Party London

Povyprávět o Campus Party Berlín mi trvalo téměř tři čtvrtě roku. Čas plynul a přišla nová příležitost navštívit britskou metropoli Londýn. Někteří jezdí objevovat svět na Erasmus pobyty, já kráčím cestou Campus Party. S podporou Telefonica Česká republika mám své první krůčky jednodušší. Děkuji.

Look left

Šanci vidím jako obrovskou možnost, po které je nutné sáhnout. Před odjezdem jsem se těšil a nevěděl, zda na město samotné nebo nový ročník technologické akce. Ze zkušeností vím, že je lepší všechno nechat plynout, i když mě po návratu stejně popadnou myšlenky na neprožité opomenuté momenty. Konkrétně padala otázka: Která z Campus Party, Berlín nebo Londýn, byla lepší? Těžké odpovědět. Můj názor bude po pár přemítáních jednotný. Berlín 2012 byla mou první zkušeností tohoto druhu a německá metropole mi přirostla k srdci, tudíž tam zůstane pocit nostalgie. Letiště Tempelholf hostilo mnohem větší párty, shluk poznání na jednom prostoru a vyrostl pocit, že příště se není čeho bát. Letošní Londýn považuji za mnohem rozprostřenější dění, širokou paletu možností, jak prožít den a být zcela mimo ostatní campuseros. Z odstupu to není nic chválihodného. Zatímco po ubytovací stránce byla akce zvládnutá letos poměrně dobře, organizační část přednášek a živého prostoru (Live Quarter) se rozbila už po oznámení programu postaveného na jménech řečníků. Člověk se musí umět rychle přizpůsobit, zejména zde to však trvalo déle až téměř do konce akce. Proto z části odjíždím s rozhořčením, že jsem nezvládl cíl networkingu se zahraničními campuseros, přestože je to pouze má chyba.

Jak jsem nebyl aktivní v diskuzích v angličtině (takhle se tu řeč nikdy výborně nenaučím), o to více se usmívám při vzpomínkách na setkání s českými #CZcampuseros. Poznal jsem několik dalších báječných lidí. Jistě ne všechny jsem si stihl přidat do svého twitter listu. Připomeňte se, sorry. Kde jinde bych mohl zažít otevřenost gayů než před do noci otevřeným Tescem. Desítka tisíc mladých po alkoholu dychtících zlehka donutí upravit otevírací dobu malého obchůdku a množství zásob. Výborná příležitost trávit s přáteli noc pod londýnským nebem. Jediná chvíle, kdy nad hlavami nelétají letadla z blízkého letiště. Procházkám po City of London se budu věnovat ještě v jiném textu, jen jsem si párkrát uvědomil, že má samota není vždy úplně příjemná a měl jsem na toulky vyrazit s někým. Možná bych ale nezabloudil tam, kde jsem se třeba nočním městem objevil. Prozradím, že okolí The O2 arény, středobodu Campus Party, se mi příliš nezamlouvalo hlavně kvůli všudypřítomným opravám. Cíleně jsem nenavštívil ani Greenwich observatoř a přilehlou oblast. To, čím je mi Campus Party nazývám příležitostí být tam, kde při dovolené se běžně nedostanu a sebepropagaci mezi ostatními šikovnými lidmi. Po loňsku se mi účast vyplatila, na letošní sklizeň budu chvíli čekat.

Pozdravuji Květku, Honzu, nezapomenutelného Kombajna, Rosťu, Evu, s Matoušem, Pavla s maminkou, Dušana, Petra a nerad opomínám další. Doufám, že se brzy opět uvidíme.

Medaile nejsou naše

Dnes JSME konečně vybojovali první zlatou medaili!

Medailová sbírka se rychle rozmnožila. Přibylo zlato i bronz. Při každém úspěchu Češi pocítí národní hrdost. Přivlastňují si podíl na odměně. Umístění na stupních vítězů by nejraději sdíleli s nimi. Musíš si uvědomit, že medaile ti nepatří. České naděje povzbudí fandění na tribunách, pohání je podpora důvěry. Z výsledku ale nic mít nebudeš. Upřímné přání vítězství donese radost, která někomu vydrží déle než do dalšího úspěchu. Zapomeň, že bez snahy doběhnout k cíli, nepocítíš šimrání u srdce jako oni. Za vším jsou léta dřiny. Bez práce nejsou koláče. Přesto neusínej na vavřínech, bez fanoušků by to také nešlo.

Londýn 2012: Boyle překvapil více než holínky

Na slavnostní zahájení jsem se těšil stejně jako každé čtyři roky. Velkolepá podívaná spojená s národní hrdostí pořádané země. Chvála na Velkou Británii byla slyšet ze všech stran. Oscarový režisér Danny Boyle připravil kombinaci národních milníků a sebereflexního humoru. Překvapení gradovalo, odhalené venkovské prostředí se prozradilo ihned na začátku ceremoniálu a následné proměny stadionu už braly dech. Napadlo vás také, jak hluboko musí být pod plochou sportovišť? Měl jsem za to, že trávník je poslední vrstvou této stavby a pak na ploše vyrostou několikametrové komíny. Pobavil jsem se nad myšlenkou, kdy se účastníci ceremoniálu dozví o svém vystupování a Danny Boyle jim poté oznámí, že se mají na část – průmyslovou revoluci – umazat. Je to čest a zapojení hluchých dětí, reálných zaměstnanců největší dětské nemocnice hodnotím velmi pozitivně. Vše bylo domyšlené do posledního záběru a režisér si musel pohlídat nejen vizuální jev na stadionu, ale i dojem v televizních obrazovkách po celém světě. Nemýlím se, že měl pod palcem i to, že? Když píši, že ceremoniál překvapil více než české holinky, mám na mysli zakomponování celebrit do programu. Největšího ohlasu se na internetu dostalo Rowan Atkinsonovi aka Mr. Bean. V kombinaci s předtočenými záběry vytvořili příběh, jenž pobaví.

Instagram @foxy_roxy84

Stejně tomu bylo v případě královny Alžběty II. a jejího strážce Jamese Bonda. Také jste čekali, že oba seskočí před zraky miliardy diváků? Alespoň Daniel Craig mohl, do toho bych to řekl. Následovala část nejvíce propagující použitý hudební podklad. Výběr excelentní, samotný soundtrack jsem již zahlédl odpoledne na iTunes, zatím v předprodeji. První dojem po celé akci byl, shlédnout hlavní část znovu. Téměř filmový zážitek, co stojí za opakování. Toto se mi dlouhé měsíce v kině nepovedlo. Seděl jsem pohodlně na gauči, upíjel Kofolu. Bez příprav, bez jednohubek. Proto mě dostala fotografie z Instagramu. Příště si připravme národní speciality každé ze zúčastněných zemí a ochutnávat můžeme během defilé. Rychleji to uteče, spolu se zeměpisným poučením zemí planety poznáme i gurmánskou kulturu. Pohledům diváků neunikne nápad designérů pro kolekci národních týmů. Celý svět překvapily holinky Čechů a někteří komentátoři stavěli naši kolekci před Armaniho, italskou. Dostali jsme se do podvědomí a navázat můžeme jen úspěchy v zisku medailí.