Tag Archives: Plzeň

Keep Calm and Keep Going

Keep Calm

Ahoj, je tady pondělí, šestá hodina a posloucháme Keep Calm. Ahoj Lukáši, co jsi dělal minulý týden?

Takto podobně začínal po dlouhých 12 měsíců náš společný pořad s Lukášem Frýdkem na studentském rádiu Bomba. Výborná zkušenost, která vznikla nevinně u hospodského stolu, vyrostla do takových rozměrů, že mi nejprve čtvrteční dopolední, později pondělní podvečerní vysílání už nějakou dobu chybí. Poslední díl jsme do éteru vypustili na konci uplynulého semestru u příležitosti závěru mého vysokoškolského studia. Stýská se mi. Dnes začíná semestr nový, beze mne. A příležitosti na znovu obnovení Keep Calm se spíše vytrácí. Nechali jsme vás s posledním slovem do mikrofonu v červnu napínat, avšak znovu už se asi do éteru nevrátím. Ti, kdo nás poslouchali, budou sami tušit, zda jim bude pořad chybět.

Keep Calm And Feel The Love (2.5.2013) by Keep Calm (Radio Bomba) on Mixcloud

Bavilo mě improvizovat ve dvojici mezi oblíbenými písničkami celé dvě hodiny týdně. Když se nepodařilo najít čas nám oběma, snažil jsem se alespoň nepřetrhnout linii a vysílat sám. Pořádné grády a zábavu ve studiu to má pouze, když jsme tam dva. Člověk teprve poté pochopí, o co všechno přichází poslechem rozhlasu u přijímače. Ve studiu se odehrává druhá část vysílání, o poznání zajímavější, kontinuální během písniček, v živých vstupech i před a po pořadu. Čas vypnutí a uvolněného debatování do mikrofonu, ať už to někoho baví nebo ne. V tom má svobodné studentské rádio velkou výhodu oproti celoplošným. Na druhou stranu škoda, že poslech je možný pouze na internetu, což dělalo potíže pár přátelům při cestě z práce nebo v autě. Chce si na Keep Calm udělat čas a zapnout počítač doma při večeři. Kdo nestihl, má možnost záznamů. Kolem 70 hodin více či méně zajímavých momentů z živého vysílání, ve kterém se nedá nic opravit, občas bez zaznamenaného startu a s pár hosty. Doporučuji. Mě samotnému to dobije energii.

Vydrželi jsme poměrně dlouho. Osobně se nechtělo končit v něčem, co jsem pravidelně vydržel dělat takovou dobu a kde byla možnost sdílet své dojmy, pocity ze života veřejně jako na twitteru. Nebojím se věřit svým přátelům, kterým Keep Calm zpříjemňoval večer a kteří mě ujišťovali, že je náš koníček baví. Rozdávat radost a potkávat díky tomu nové lidi bylo příjemnou odměnou. Neméně důležitou součástí se stávaly společné chvíle s Lukášem a výborná příležitost pokračovat po vysílání drinkem na baru. Pohodový čas u výborné muziky, až ten electroswing lezl někomu krkem. Haha. Být součástí týmu moderátorů, jejichž předchozí generace jsem úspěšně opomíjel dokud jsem nestál po jejich boku, do mého života vnesla další rozměr trávení večerů a jedinečných párty ve studiu. Něco, co běžně nezažiješ. Téměř rok a půl mi vzal ostych mluvit do éteru (lépe to jde ve dvou a zalezlý ve studiu bez diváků), nabídl možnost trávit čas jinak a obdaroval zkušenostmi, kterými se nyní chlubím i ve svém životopisu. Konec chvály a vzpomínání, dvě hodiny vyhrazené Keep Calm se naplnily. Budeme rádi, když budete poslouchat Bombu po celý týden. Pořadů je mnoho. A společně se uvidíme na některé z doporučených akcích, jenž jsme vyjmenovali a navštívili nespočet.

Mějte se hezky, ahoj Lukáši. A čau.

Keep Going

Plzeňský Barcamp od kluka v zeleném, co snědl všechny bagety

Plzeňský Barcamp

Sny se plní také na západě. Už před dvěma roky jsem toužil, aby se Barcamp uskutečnil v Plzni. Jsem moc rád, že se našla výborná trojka, která myšlenku dovedla do konce. Stejnou tužbu mělo pravděpodobně více lidí, protože se nás na akci sešlo ke třístovce účastníků. Povětšinou z Plzně a okolí. Hřálo mě u srdce, že jsem mohl být u toho. Ještě nic podobného se u nás nekonalo. Barcamp je skvělá příležitost pro sdílení myšlenek, seznamování a nejlepší podhoubí pro tvorbu nápadů spolu s odborníky nebo laiky v mnoha oborech. Témata přednášek vzešlé od účastníků se tentokrát točila okolo efektivity práce, tvorby a podpory obsahu až po programování procesorů nebo 3D tiskáren.

Na startu

Předtím, než se příchozí začali registrovat v prostorách Vědeckotechnického parku, v hlavách Jirky, Denisy, Verči a dalších zrály nápady na nejlepší Barcamp, na kterém byli. Za mě můžu říci, podle ohlasů také za ostatní, že přestože to byla má první akce tohoto druhu, překonala očekávání. Tvrdému jádru plzeňského Barcampu se podařilo odkoukat oblíbené části programu od ostatních měst a nakombinovat s místní zvyklostí. Plzeňština má ohlas a přesah daleko za hranice pozvaných. Aniž by se čekalo, zájem o účast byl obrovský, přičemž kapacita se vyčerpala za pouhých 24 hodin. Nebylo třeba podpořit akci články v novinách ani lákáním známých internetových celebrit. Čechy si akci našly samy. Dlouho v této kotlině něco takového chybělo.

Hrstka nedočkavců se sešla večer před zahájením v Jameson Rock Clubu u pomníku Thank You America. Taková warm-up párty k akcím jako je Barcamp patří. Už z toho důvodu, že jsem hned druhý den měl vřelejší vztah k jednomu z přednášejících. Radek nám u piva vyprávěl o svém zaměstnání programátora a osobním životě tak poutavě, že mě nalákal na svou přednášku, kam jsem původně neměl zamířeno. Zádrhelem v hlavní den bylo pro mnoho příchozích bohatý zajímavý program, ze kterého se vybíralo velmi těžko. Kluk v zeleném (já) si ale z přednášek neplánovaně podle potřeb odbíhal doplňovat bagety nebo podávat mikrofon dotazujícím. Dále zmíním tedy jen pár prezentací, jenž jsem shlédl a stále ve mně zanechaly dojem.

Filip Podstavec – White hat linkbuilding

Některé přednášky mě zaujaly podle názvu, jiné podle tématu či doporučení, ale některé hlavně podle osobnosti. Několik účinkujících již znám osobně a tak jsem věděl, že například Filipa jsem si nechat ujít nechtěl. Ještě za prázdného sálu Filip ladil zobrazení prezentace a pozastavil se nad tím, kde mám Google Glass. Mou dřívější profilovou fotku možná znáte. Přednáška o guestbloggingu stejného autora mě loni na New Media Inspiration v Praze do těchto vod nalákala a snažil jsem se v této oblasti posunout. Linkbuilding a otázky všech přísedících odhaduji mě napomůžou v propagaci tohoto blogu. Dozvěděl jsem se odkazy na užitečné nástroje sledování vybraných témat (talkwalker, mention) a jak vypátrat staré nefunkční linky, případně je ukrást pro vlastní potřebu.

Radek Voltr – Procesory létající, tikající, hrající a komunikující

O Radkovi jsem se již zmínil. Zahlédl jsem ho podruhé na registraci, kde jsem s kamarádem Lukášem vítal a zapisoval účastníky. Podobně jako na warm-up přišel usměvavý a otevřený k diskuzi. Nejsem příliš programátorský typ, proto mě nadchly spíše praktické ukázky robotů a létajících dronů se vzdálenou obrazovkou v brýlích. Rozhodně je vidět a ze setkání jsem vyvodil, že Radek je hračička a s mnoha problémy se popere vlastní silou. Co nemám, to si naprogramuji.

Marie Gráfová – 10 vychytávek, které vám ušetří hromadu času a nervů

Nikdo mi neříkejte, že na barcamp výstup Marušky alias Sibiřanka byste nešli. Velkou účast už předjímal zájem v podobě hlasů k přednáškám. „Já tady nejsem jedna chytrá a budu moc ráda, když budete se mnou mluvit všichni.“ Tak uvedla Sibiřanka svou hodinku na téma, jak žít život lépe a chytře trávit čas. Tak tomu i bylo, do diskuze se zapojil Marek Prokop, Pavel Ungr a další. Byl jsem pověřen předáváním mikrofonu dotazujícím v sále. Dost jsem si zaběhal a někdy si připadal jako blázen, avšak podařilo se mi několikrát dostat se do záběru i zvukové stopy záznamu. Koukněte se sami. Pokud spočítáte kolikrát se zmíní můj nick fremy v přednášce, napište to do komentářů.

David Šmehlík – Pracujte v trenýrkách z kavárny. Nebo ne?

Jestliže Maruška byla jasná volba, David, vlastně nyní rodinný podnik, byl předpoklad stejně dobrého zážitku. Jestli se někdy dostanu do svobodné firmy nebo ji sám vytvořím, budu alespoň tušit, kde se ponaučit.

Bagety chutnají, afterpárty se blíží

Poslední návštěvou sdílených zkušeností byla 3D tiskárna se Štěpánem Bechynským. Zatímco se tiskly dvě kočičky, všichni jsme se vyptávali, jaké strasti 3D tisk přináší. Převyprávět vám to nedokáži, podívat se můžete. Toto téma už beru jako evergreen několika setkání. Trojrozměrný tisk vyhledávám a stále mě překvapuje.

V titulku zní bagety a dosud nepadlo o cateringu ani slovo. Nezapomene na ně ani jeden účastník plzeňského Barcampu. Oblíbené pochutiny, nevysychající studna pitné vody s plátkem pomeranče či citronu osvěžily mnohé. Souhlasím, že se catering připočítal k plusům akce. Také díky výbornému nasazení bagetového týmu. Na závěr mu zatleskejte. Osobně mě potěšila velká účast místních a jejich zapojení do příprav akce nebo programu. Máme na čem stavět. Jenže každý moment má své stinné stránky. Tentokrát to schytala afterpárty. Ta se sice kvapem blíží, nakonec přišla, ale účast nebyla valná. Už jsme se obávali místa konání ve stejném prostoru Vědeckotechnického parku daleko od živého centra Plzně. Afterpárty vyšuměla rychlostí vypuštěného balónku. Škoda všeho, že se lidé rozprchli do různých koutů města. Naše parta v tomto nezahálela, ale otevřený networking vypadl z jakýchkoli dalších plánů. Aspoň jsem se mohl uzavřít do introvertního světa. Kluk v zeleném odešel. Držím pěsti, ať se týmu a hlavně Jirkovi, Denise a Verče znovu podaří plzeňský Barcamp zopakovat. Podruhé jim zatleskejte.

Pozměněné tváře Finále Plzeň ve mně budí nové emoce

Filmový festival Finále je v Plzni stálicí již po sedmadvacáté. Ke kulturně žijícímu městu patří i prezentace naší české kinematografie a pocty na velkém plátně. Neměnná oblíbená tradice letos 27.dubna – 3.května 2014 ukáže své nové tváře.

Lednáček a Hana Vágnerová Finále Plzeň

Za sebe, se již po šesté rád vracím do Měšťanské besedy, kde na všechny návštěvníky dýchá příjemná rodinná atmosféra. Vím, na co se těšit, co mě čeká a jak volit program, aby týden byl úspěšný. Přesto mě nakonec potěšily změny, které organizátoři připravili. Vývoj nezastavíš, pokrok spěje ke spokojenosti. Změna je život.

  1. Finále sáhlo hlouběji do Slovenska
  2. Všechny hlavní soutěžní i nesoutěžní kategorie se rozšířily kromě českých také na slovenské zastoupení. Dobře je ukazovat snímky, které často nejsou jinde k vidění a na rozdíl od východních sousedů si společnou tradici neudržujeme. Školáci ani má generace téměř slovensky nerozumí, shlédnout filmy v televizi nemají ani jako možnost.

  3. K součtu se připočetla dramatická a komediální televizní tvorba
  4. Možná se mnou budete nesouhlasit, ale také u nás vznikly v poslední době podařené TV projekty. Rozhodně je to světový trend, ukázat jiný způsob vyprávění a do nápadu vložit více financí. Příkladem budiž Game of Thrones (Hra o trůny) a House of Cards. U nás např. Terapie HBO, Cirkus Bukowsky nebo Čtvrtá hvězda. Všechny k vidění na Finále. Mluví se také hojně o snímku Osmy Jiřího Stracha. V předpremiéře v úterý 29.4. 19:00.

  5. Filmům a autorským čtením ustoupily koncerty
  6. Tento bod mě zprvu trochu zamrzel. Přeci jen jsem si minulé roky chodil do Anděla po projekcích odpočinout na uvolněný hudební program. Filmový festival je především o filmech, debatách a autorském čtení, proto letos koncertní noci nezažijeme. Předpokládám, že jistý důvod bude i zeštíhlení rozpočtu Finále.

  7. Světová premiéra filmu Hany
  8. Premiérovým uvedením během zahájení byl film Hany mladých tvůrců Michala Samira a Matěje Chlupáčka. Od prvního setkání s natáčením se těším až film uvidím. Shánějte lístky na sobotu 3.5. 14:00. Zajímavostí je, že snímek byl natočen během tří dlouhých nocí, pravý fanoušek festivalu takové noci zná. A ve finále bude Hany promítán jako jeden záběr. Opět fanoušek otevře oči v pondělí ráno a zavře je až po poslední projekci, aby mu nic neuteklo. Takový hardcore fanda nejsem. Paralely mezi premiérou a festivalem tedy jsou, nespojuje je jen město konání, případně natáčení.

Mezi poslední změny na poslední chvíli je navýšení počtu vstupenek na akreditaci. Z předešlých 4 lístků denně si nyní můžeme vyzvednout šest vstupenek (stále max. 2 na jednu projekci). Přičemž pátá a šestá vstupenka nelze zarezervovat přes internet, k vyzvednutí pouze na pokladnách. Tím je jeden lístek v přepočtu ještě levnější. Studentskou akreditaci mám již dlouho, stejně nevím jestli bych další projekce do nabytého programu namačkal. Těším se na dlouhý krásný týden a přeji si pěkné počasí. Jak jinak využít plážový bar před besedou. Vyberte si z programu festivalu nebo mých tipů. Naviděnou v prostorách secesní budovy v centru Plzně.

Mé tipy z programu:

Klauni, 120 min., úterý 29.4. 19:00 Velký sál
SHOW!, 68 min., středa 30.4. 20:00 Malý sál
Hoteliér, 75 min., čtvrtek 1.5. Malý sál
Nebo také sekce ZOOM Slovinsko či filmy z pocty Miroslavu Ondříčkovi.

V neposlední řadě je nová i znělka v čele s Hankou Vágnerovou.

Vzpomínka na Finále

Listuji kalendářem pro připomenutí, jaký byl loňský rok filmového festivalu Finále Plzeň. Některé momenty se proplétají, dojem zůstává pozitivní a objevuje se těšení na konec dubna, kdy odstartuje 26. ročník.

Všechno začalo trošku nešťastně. Včas před zahájením se ještě vyskytly malé problémy s mou akreditací a rezervacemi desítek vstupenek. Chce to trochu trpělivosti, ale ochotný tým dá nakonec všechno do pořádku. K mému potěšení se dnes, po roce, nic takového nedělo. Tehdy jsem načal filmový maratón v perfektní den, pondělí. Alespoň tak to naznačovala komedie Alice Nellis. Napadlo mě hned, že Perfect Days má žena v přítomnosti gay-frienda a ještě lépe s miminkem v náručí. Všechno bylo skvělé a já spokojený a natěšený, jen kdyby nezasvítila večer Čtyři slunce. Bohdan Sláma vždycky přicupitá se slámou na hlavě, to je známo, ale aby o svém filmu prohlásil, že je prostý(m) a bezesmyslový(m) (putováním koncem života), to mi hlava nebere. Stejně jako celý snímek.

Druhý den ráno jsem se probudil včera, tedy v poledne. S pocitem, že jsem jistou část svého života zaspal a že se mi teenagerovské komedie jistým způsobem líbí. Stejně však nemá cenu se vracet. Někdy jsem se chtěl pouze vzdělávat a poslouchat zkušenější na posezení zvaném workshop. Vůbec se tu nepracovalo, a tak jsem se nemusel bát, že zkazím kdejaký 3D zjev nebo překlad v titulkách. Až mě z toho zamrazilo. Tedy několik hodin poté, když jsem pozoroval ohňostroj na plátně. Poprvé v životě takový zážitek. Poupata rozkvétala a já se nemohl pocitu zbavit celou noc. Život je na hovno. Nakonec se všechno stejně posere, i když jsme do ohně přiložili sami.

Půlka týdne pryč, Krobot ne a ne dostavit domy pro své dcery. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Myslí to dobře. Dělají to ale nejlépe? Ještě, že se ve většině rodinách nakonec udobří. Gól! Pepík Hnátek dovede svůj tým Slavoj Houslice podpořit jako nikdo jiný. „Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.“ Konečně seriálový humor v devadesáti minutách plus prodloužení. Kdyby nepřišla Příliš mladá noc, mohl jsem se bavit do alelůja. Jenže u něčeho by děti být přítomni neměly. Prožívají zděšení, možná ztrácí iluze, když se s trochou chtíče před nimi neudržíme. Nemám Nic proti ničemu, ale už jsem se chtěl ohradit, co to na nás Petr Marek zkouší. V hudbě mu to žeru a rád, tohle raději ne. Když pak přijde na řadu rodina, což je základ státu, uvědomím si, kde co dělám špatně, jak bych se neměl chovat. Otec od rodiny dokáže mnohé a podřídí svůj život dětem, manželce. Třeba když má pěkné Důlky pro prsa. Hravé, akorát do dlaně. Vůbec nevadí, že s tím má co dočinění Pavel Opočenský.

Někdy byl týden náročný. Kručení v břiše se ozývalo v hluché chvilky během promítání, nedostatek času se projevil ve vynechání některých filmů. Odnesl to Signál a Modrý tygr. Nejlépe se mi poslouchalo debaty ať už veřejné nebo kuloární v prostorách Měšťanské besedy. Příjemné prostředí to je. I pro následný raut po zakončení. Všechno dobré jednou skončí a mnohem rychleji než začne. Aspoň můžu vzpomínat, že mě pořadatelé připojili k vedle sedící slečně, oba pozvali na zmíněný raut a přesadili na místa, kam o pár minut později dorazil oceněný Jiří Strach s manželkou. Historka která vtipně nevyzní, jak jsem si myslel. Hlavou mi probíhají myšlenky, co zažiji letos. Už je to skoro tady. Zase vzpomínám na uplynulý týden.

KulturQuell překvapil pojetím

Co vymyslíte, než vám spadne pěna?

Tímto heslem se uvedl první evropský kulturní think tank v Plzni. Myšlenkové setkávání s osobnostmi českého i světového kulturního dění. Nad oroseným plzeňským pivem se vedou rozpravy mezi čtyřma očima. Přímo s vybraným člověkem se mohl každý z nás setkat a rozebrat téma, jenž je mu blízké. Překvapen nad přístupem jsem nebyl sám. Očekával jsem skupinku zájemců naslouchající přednášejícímu s možností menší debaty. Nakonec mě zarazil prázdný stůl, ke kterému se Josef Šlerka blížil sám. Potřesení rukou, seznámení a moje rozčarování nad soukromým posezením. Na stole přistála sklenice piva a půlhodina mohla začít.

KulturQuell s Josefem Šlerkou

KulturQuell s Josefem Šlerkou

Jak jsem se dozvěděl, podobné zkušenosti se Josef zúčastnil stejně jako já poprvé. Pozvání přijal a naše debata se od navržených témat spojeným s kulturními projekty převrhla k mým zájmům na internetu. Oblečené Google+ triko tomu samo přispělo. Když máte možnost se na přímo bavit s člověkem jako je Josef, možná zapomenete na připravené otázky, ale já bez očekávání žádnou přípravu neměl. Přišel jsem si ho jen poslechnout, ne se zapojovat do diskuze plné nápadů. Proto mě celý zážitek překvapil a mile potěšil. V době před bakalářskými státnicemi mi navrhl další postup na Studia nových médií, jelikož jsem se o to zajímal a přišel první velký impuls na pořádání konference Barcamp v Plzni. Na twitteru jste jistě zaznamenali tento tweet.

Nyní je vše ve fázi hledání. Můžete-li s čímkoli pomoci, napište mi a sdílejte mezi okolí. Možná nakonec vznikne alespoň menší setkání v jedné místnosti s inspirativními lidmi. Byl bych rád, kdyby se zde jednou zrodilo něco užitečného.

Pěnometr postupně ubýval, nakonec mě vystřídal další Plzeňák. Mé kroky zamířily po vyzvání k setkání s Neil Petersonem. Po první zkušenosti jsem měl strach hovořit pouze anglicky. Druhá půlhodinka dopadla dobře, zběžně jsem se seznámil s životem rodáka z Liverpoolu a člena týmu hlavního evropského města kultury 2008. Oblast na kterou se Plzeň připravuje pro rok 2015. Snad si na mé doporučení oblíbenou svíčkovou dal. Využijte příležitosti, naskytne-li se ve vašem okolí. Inspiraci a kontakty sbíráme po celý život.

KulturQuell s Neil Petersonem

KulturQuell s Neil Petersonem

Foto: OpenThink Tank