Tag Archives: pohádka

O králíčkovi, který chtěl usnout

O králíčkovi, který chtěl usnoutUsínám. Naposledy mě zaujala knížka o králíčkovi, kterou by rodiče měli předčítat dětem před spaním. Představoval jsem si pohádku s velkými ilustracemi, co děti baví při předčítání nejvíce. Natahují ruce a ukazují na obrázky, jako jsme to dělali asi všichni. Jenže do rukou se mi dostala pohádka švédského psychologa Carla-Johana Forsséna Ehrlina, který na to šel poněkud vědecky. Alespoň takový dojem mám.

Stránky krátkého příběhu zaujmou pěknými kresbami tužkou a pastelkami, které mi připomínají dětství. A také upoutají nevšedním využitím tučného písma a kurzívy. Lépe řečeno jednoduchým návodem jakým hlasem a mimikou předčítat. Jak vás nejspíše napadlo, hravé čtení bude bavit nejmenší mnohem více. Sám autor to má dobře spočítané. Trochu za čáru mi přišlo neustálé opakování příkazu SPI. Zdůrazňování společného usínání hlavní postavy malého králíčka a vašeho dítěte. Jestli funguje, nemůžu jako svobodný bezdětný zodpovědně říci, ale třeba vyzkoušíte na svých ratolestech sami. Pokud prcek usne dřív, než příběh skončí, nic se nestane. Podle návodu máte pokračovat ve čtení až dokonce. Nejsem ani malý, ale sám bych byl do úplného závěru zvědavý, zda mě rodič bude pořád štvát svým SPI, ještě než to na mě naplno přijde.

Sugesce, naprostá únava před ulehnutím a dobrá pohádka, to všechno nejspíš zafunguje na zlepšení usínání. Jako malý jsem rád usínal u nahrávek z audiokazet. Nezapomínal bych proto číst dětem. V knihkupectví stejně jako při výběru této knihy ke čtení by mě zaujala obálka. Stojí za to alespoň třikrát zkusit předčítat svým potomkům. Uvidíte, jak se vžijete do hry se hlasem. Je to návykové.

Příběh z karlovarského festivalu, Druhý díl

Příběh z karlovarského festivalu navazuje na první díl. Čti dříve!

To je čas na pohádku, milé děti. Vystupuje v ní žlutá akreditačka na šňůrce. Ta, o níž už jsem se zmínil. Vyskytla se náhodou a její putování bylo neobyčejné. Pavla znáte, Ahoj Pavle! On daroval červený festival pass Davidu Grudlovi. David je celebrita twitteru, chytrá hlava, která se mezi followery chová jako mezi svými. Ztratil svou akreditaci a neošňůrkovaní se tu cítíme prázdní. Pavel se nabídl a svou šňůrku mu daroval. Dobrá duše si všimla, že červená barva znamená přístup pro studenty. Kdo by Davidovi toto mládí nevěřil. Ztrácíme tu tajemství a význam barev doplní informace, že žlutou jsou pasováni dospělý. Přicházím na řadu já. Všímáte si, že je čas, kdy obvykle v pohádkách přijíždí princ? Šmátrám v batohu po volné akreditaci a natahuji ruku před studentíka. Barvu za barvu. Karty bychom tímhle stylem nevyhráli. Pohádky mívají šťastný konec, ten přichází v podobě předávání radosti. Naposledy jsem zapůjčení akreditačky viděl na F-baru afterparty KVpijatiky, kde skončila nevím.

Před afterparty musí být řádný sraz. Ten začal v 16:00 u květinových hodin ve Smetanových sadech. Záhy se osazenstvo začalo usazovat a škatulkovat do skupinek. Představování a obecné seznámení se nekonalo. Projevila se moje párty nálada a koho jsem poznat chtěl, za ním jsem si došel. Příležitost se naskytla s @humr05, Vaškem a Radkem Hulánem. Cením si také setkání s lidmi, jenž jsem už znal. Vždyť pro príma posezení jsem na sraz jel. A milé slečny Martina, Katka, Michelle a Terezka jsou nádhernou společností. Doufám, že si to každý užil a prodebatoval chvilku, kdy nám přálo počasí se svými followery. Když mi někdo chyběl, pozval jsem si ji. A tímto děkuji krásné a opravdové milovnici filmů, že jsem ji mohl osobně poznat. Když začalo pršet, vypadalo vše na konec letošního setkání smetánky českého twitteru. Rozprchli jsme se na všechny světové strany a já se držel party mířící k Blahoutovi do firmy Mobs. Pod střechu v úzkých malých místnostech. Jenže když jsem chtěl za skupinkou vedoucí Michelle, musel jsem se trhnout. A dobře jsem udělal. F-bar se postupně rozrůstal a kvetl v lepší párty než byla původní KVpijatika. Mohlo by se na něco zapomenout, ale jsem rád, že jsem do nočních hodin zůstal. Zážitky nikdo nenahradí.

Byl to pěkný týden i s prožíváním nálady doma u zdrojů z KVIFF. Potěší mě také dárky od partnerů festivalu a snad nasbíraní followeři z věčného tweetování. Nadchnu se pro cokoli, popíjím Jamesona při mnohých příležitostech. Stejně jako TY, příště jedu zas. Co se stalo ve Varech, tam i zůstane. Heslo, jeho význam poznej sám. Na filmová doporučení se mě neptejte. Ještě jsem nic neviděl. Kromě Margaret (+1)

Prohlédněte si fotogalerii na Google+ z KVpijatiky a KVIFF

Příběh z karlovarského festivalu, První díl

V mém příběhu hrají všichni ti, kdo se umí bavit. Ústředním motivem se jako linka stává akreditační kartička na šňůrce sponzora. Nevyužitá a s „překvapivým“ zrozením. Děj je zasazen do prostředí západu a všechny postavy mají jedno společné, mají rádi film. Přiznám se, také si rád předem přečtu obal knihy, prokouknu zamýšlený příběh. Všeho dost stačí a více prozrazovat nebudu. Přečtěte si zbytek sami.

Bylo nebylo… Všechno bylo, proč bych to jinak vyprávěl. Překvapení nastalo, když jedna z mnoha výher v měsíci byly i dva festival passy na Karlovarský festival. První rok, kdy jsem uvažoval o delší návštěvě než na jeden den a taková možnost. K vyzvednutí u Thermalu, v dějišti setkání lidí různých postavení. To bych nebyl já, nechtít vše hned a při nejlepším vyrazit už v neděli. Říkal jsem vám, že několik z mých přátel se na výlet vydalo již v sobotu a nikdo nedal předem vědět? Stalo se tak. Takzvaně na otočku jsem vyrazil na západ. Bez klobouku, boz. Navštívil slečnu z marketingové agentury a ukořistil dvě šňůrky, kterými se tu každý chlubí na krku. Dostanu se k tomu, jaký účel popravdě mají. Času nebylo nazbyt, odpoledne není tak dlouhé jak by někdo čekal. Ale čas na Pilsner Urquell se vždy najde, zvláště v doprovodu promítače Juraje. On stojí za vámi všemi, co chodíte do sálů a připravuje ten nevšední zážitek několik hodin předem. Jo technický pokrok, nevěřil bych dříve, že přechod na digitální promítání může přinést delší přípravu. Zajímavé povídání a pohled do zákulisí.
Read More…

Jako v pohádce

Trávím vánoční svátky u televize sledováním pohádek. Krásný to čas s oblíbenými klasikami i novými příběhy. Chvilkami přikusovat cukroví a pozorovat vedle stojící stromeček. Po vydatném obědě s bramborovým salátem jen odpočívat. Pohádkové světy se šťastnými konci to je nešvar, který mě dostane v tomto období. Připadám si jako kuchtík v královské kuchyni nebo mlynář nedaleko hradu. Mladík zatím netušící svůj osud získat princeznu. Neklamte mě, že pravdy, které v pohádkách zaznívají vás nechytí u srdíčka. Možná to pozná jen zamilovaný člověk, ale vžít se do pohádky je tak snadné. Nic není tak jasné na té naší planetě, proto obdivujeme šťastné příběhy. Za pár let si můžeme říci, zda jsme také jednu pohádku prožili. Ony vždy končí slovy: žili spolu šťastně až do smrti.

Životopis Červená Karkulka

Jmenuji se Červená Karkulka. Narodila jsem se 7. 8. 1951 v Pylinově. Má matinka Helena Červená pracovala jako úřední na místní poště a můj otec Radek Červený byl ředitel lesní banky. Nyní si vydělává jako dřevorubec. Měla jsem krásné dětství, mnoho kamarádů a nezapomenutelné zážitky. V roce 1958 jsem začala docházet na Základní školu ve Vodičkově ulici. Nepatřila jsem mezi premianty, ani břídily. Školu jsem milovala. V odpoledních hodinách jsem se věnovala zájmovým kroužkům: výtvarné výchově, baletu a hře na flétnu. Získala jsem tím schopnost tvůrčí práce a výborné tělesné schopnosti. Dodnes maluji obrazy, dokonce jsem už pořádala dvě výstavy. Po základní škole roku 1959 jsem nastoupila na státní Gymnázium Pohádka ve Waltově. Do třídy se mnou chodily takové hvězdy jako Otesánek, Křemílek a Vochomůrka a miláček třídy Ferda Mravenec. Jsem ráda, že jsem je poznala, mnoho mě toho naučili, zejména Ferda. Dostudovala jsem s převahou jedniček. Získala jsem certifikáty z anglického a francouzského jazyka, certifikát ECDL. Po škole jsem na rok nastoupila na praxi do reklamní agentury Advert s.r.o.. Byla jsem jím velkým přínosem. Dokončila jsem důležitou zakázku pro jednu vlivnou společnost a také jsem do kolektivu přinesla nové nápady. Poté jsem nastoupila do firmy svého bývalého spolužáka Ferdy Mravence Práce všeho druhu s.r.o.. Místo sekretářky mi nabídl při setkání po 10 letech. Byl se mnou velmi spokojen. Toto zaměstnání jsem vykonávala celých 5 let. Poté jsem prošla kvalifikačním kurzem práce na PC. Mezi mé zájmy patří sport, malování a kultura. Komunikativnost, vstřícnost a otevřenost v jednání, flexibilita a nekonfliktnost patří mezi mé přednosti.

Kratší slohová práce ze střední školy. Zveřejněno pro pobavení i po letech mi výsledek přijde povedený. Uvažuji také o zkopírování mé maturitní slohové práce a přepsání na blábolník.