Tag Archives: přátelé

Z deníku roku 2012

Minulý rok byl velmi bohatý na události, hodné na zapamatování a rytí do kamene. Nevpisuji je papírových deníků a tak je tu dobrá příležitost nahlédnout do mých vzpomínek.

Nastartoval jsem rok 2012 pohledem z okna pražského bytu s nejbližšími přáteli. Už poslední den před novoroční oslavou to probíhalo výborně. Příprava večera třemi kamarády povzbudí myšlení sám o sobě, návštěva bývalých spolužáků na koleji připomene krásná léta minulá. S půlnocí přišel krok neboli skok do roku neuvěřitelné rychlosti. Psal jsem, že leden je od vysokoškolské doby zbytečný měsíc, protože proteče jako voda a nic zajímavého se nestane. Tehdy ovšem přišla pozvánka a otevřené dveře na prezentace a tiskové konference firem. Uvítal jsem nové Nokia Lumia na našem trhu, poznával nové známé. Budoucnost netvoří jen osobnosti, ale také pracovní příležitosti a ty se hledají nejlépe na veletrzích. Poprvé na podobné příležitosti Career Days, zprvu příliš nepotěšen, o tom svědčí i dodnes nevydané poznámky na blogu. Mohu však říci, že po roce se opět těším a letos přípravu na březnovou akci nepodcením. Ve čtvrtém ročníku VŠ je ideální čas k nahození udic.

Sníh odtál, jaro na prahu. Já začínám s přípravami na bakalářské státnice a odevzdání závěrečné práce. Pozdě ale přeci. Nenechal jsem si ujít momenty s přáteli. Když přišel čas na pivo, neodmítl jsem. V dubnu jdou povinnosti stranou, zatmívá se sál a plátno českých filmů ožívá na festivalu. Festivalu Finále v Plzni, který se mi za poslední roky stal milovanou událostí. Den co den v Měšťanské besedě téměř po boku Tomáše Baldýnského. Opět výjimečná událost, co si nenašla své místo (zatím!) ve zdokumentované podobě ve formě článku. Už tehdy vznikla historka, která bude lákadlem na celý příspěvek, o obsazení pozice režiséru Strachovi. Jeho křeslo bych si nikdy nedovolil vzít, pokud bych situaci znal předem, ovšem jeho gentlemanské chování mi zní ještě dnes. Květen, měsíc mých narozenin nebyl v sudém roce zvolen pro oslavu – už proto se těším na letošní, kdy si párty pořádně užiji – přinesl tradiční sportovní výkon. Dálkový pochod Jezerka se mi po XX-té stává programem na celý den.

A přišel vyslovený slib, který realizace ještě nedospěl. Příležitost navštívit Think Tank pozvedla půllitr piva nad plzeňským Barcampem. S Josefem Šlerkou se rodily první myšlenky. Jednou bude. Následně se mě organizátoři doháněli na setkání s Neil Pettersonem, člena týmu hlavního evropského města kultury 2008 a liverpoolským rodákem. Měl jsem strach a nepříjemný pocit z rozhovoru v angličtině. Doporučoval jsem mu svíčkovou v místní restauraci a vysvětloval můj hudební styl. Tak půlhodina vypadá, když namísto rozvíjení kulturních myšlenek se vás hostitel snaží donutit dostat ze sebe alespoň nějaká slova. Doufám, že získal o mně přijatelný dojem. Bakalářka se z ničeho nic zrodila po šíleném doběhl. A nakonec, nerad předbíhám, byla v září úspěšně obhájena. Červen byl dobou změn také v oblasti plzeňského léta. Napojil jsem se na organizační tým Živé ulice a pomáhal dostat se k místním občanům i jako přivandrovalý student. Škoda, že během července a srpna jsem nebyl přítomen na hlavním proudu koncertů festivalu. Ze školního tématu stojí za pozornost snad jen drtivý finiš zkouškového. Můj úspěch ve čtyřech posledních zkouškách v bakalářském studiu za týden vejde do dějin mého života. Ostatní to tolik nezajímá. Výsledek zaručil dokončení první fáze vysoké školy.

Spolupráce je synonymum roku 2012. Díky twitter podhoubí odstartovala překvapivě komunikace s českým zastoupením Lenovo. Já si každé příležitosti vážím a zejména kvůli lidem je mi spolupráce příjemná. Přijal jsem pozvání do Ambiente Brasileiro, do deníku zapsané jako gastro požitek. Červenec. Karlovy Vary, film a KVPijatika rozhořely drby o ovocném páru a potěšily myšlenkou, že mě někteří lidé uvidí rádi také po roce. Co vám po tom je? A díky. Srpen. Blesková návštěva Open Air Festivalu Panenský Týnec. Zajímalo by mě, kdy já se tam dostanu už na delší pobyt? Než přehodnotíte jednu vzpomínku druhou, uvažujete o ní jako o nejlepším momentu. Světová dovolená v českém městečku Plasy byla už proto, že tento rok otevřeli minigolfové hřiště s cestou kolem naší Země. Ještě mě ty výlety s rodinou baví. Jenže čtrnáct dní na to jsme odjížděli do Berlína. Obrovská příležitost díky Telefonice O2. Tato spolupráce odstartovala již v srpnu 2011 a to jsem tehdy netušil, kam se za tu dobu dostanu. Byl to moment, ze kterého těžím ještě nyní a snažím se využít nasbíraných zkušeností.

Ze všeho nejvíce si cením setkáních s nimi. Hovořím o lidech, jenž jsem chtěl delší dobu poznat. Už v únoru se kontaktu nebála krásná Terezka, po pracovním shonu si oddychnout šla se mnou Jana a do seznamu bych připsal také Alenu, Báru, Hanyho, Terezu, Danielu, Ondru, Michala, Janu, Radima a další. Po uběhnutém více jak půl roku můžete potvrdit, že smůla se mě nedržela. Výher není nikdy dost a já se snažím z nich mít stále stejnou radost. Nyní se tak těším z tabletu a objevuji kromě testovacích kousků elektronických zařízení kouty dříve nepoznané. O té placce řeknu, že dokud jsem ji neměl, nepotřeboval jsem ji. Už je to jinak. Veselý start nového semestru, už v navazujícím studiu, se nesl v obležení hudby a koncertů k začátku studijního roku patřící. Smál jsem se celý rok, i když na stand up zašel jen dvakrát. Prodloužit si život o pěknou řádku stejně vydařených let neopomenu.

Překvapení číhají na každém kroku. Přijde i chvíle, kdy máte radost z povedené situace. A tak jsem jednoho večera poznal dvě slečny, se kterými ještě pár dní na to stálo za oslovení. Chápejte, já mám radost z každého úspěchu. Jen když vám to nezkazí praxe na elektrárně, ale to je nový příběh do roku 2012 téměř nepatřící. Mrzí mě snad jen vlastní chyba, nevhodné jednání. Ovšem životní facka a uvědomnění si, jak mě můžou vnímat druzí. Stále doufám v obrat situace, i když jsem se několikrát přesvědčoval o opaku, tak snad už dva roky staré seznámení neskončilo neobratným pokusem o kontakt. Pro mě jsou ti lidé poté hvězdami. Přeji jim radost a úspěch i bez domnění tohoto pocitu.

Zakončit rok jak se patří. Opět s vyřčeným přáním nad Prahu. Poklidnější, podobně vydařený Silvestr zavřel vrátka za starým obdobím. V prvních minutách jsem hned sušil mokrou podlahu, což jistě (ne)svědčí o mém přístupu k domácím pracem. Vcházím vstříc novým příležitostem a nevzdávám se.

Novoroční přípitek 2013

Krátké přání do nového roku. Užívejte jej s nejlepším svědomím.

Čekám, stále čekám

Vlastně pořád čekám. Když nepodniknu něco na vlastní pěst a většinou sám, tak zbývá jen čekání, že se některý z přátel přidá. Doufat v chuť něco podniknout. Věřit, že se naladí na stejnou notu. Jenže tohle mi nyní chybí. To je tak, když každý máme své programy a starosti. Nakonec vše dopadne stejně. Vyčítám jednomu, že se nepřidá nebude-li nás dost a sám nevytáhnu pak paty z domu ani sám. Tedy někdy už je to fakt nutné. Prostě samotář každým coulem. Chodím tak štěstí naproti. Ne, že bych jen čekal na příležitost a nic pro ni neudělal. Dívčí srdce nepřitáhnu na uzdu pověšenou na zdi. Platí i na přátelé. Zkoušet a zkoušet dál. Kdo se neptá, nic nemá. Být aktivní a zapojovat se do každé příležitosti, jen abych mohl taky někdy stát u zrodu toho nápadu. Vlastně tomu bývá často, vždyť mnoho lidí není nijak originálních. Dostáváme se pak často do stereotypu. A ty zabíjejí budoucnost. Zítra už nebudu hledět z okna a něco podniknu. Sám, samozřejmě že sám. Nebudu přemýšlet, jak dlouho přátelé zas neuvidím a začnu se těšit na nové zážitky. Potkal jsem tolik nových lidí, tak proč neprohodím slovo alespoň na dálku s nimi. Je to otravné lézt za stále stejnými lidmi, myslím pro ně to nebude asi lahůdka. Když jsou ale nejlepší. No nic, zábavu mi to nevymyslí. Já jsem jen rád, že jsme sepsal tato slova. Půjdu si lehnout. Dobrou.

Na palubě Kapitána Morgana

Jsme se ocitli vlastně tak náhodou. Protože s přáteli jsem strašně rád, chodíme téměř každý týden na pivko. Já se vůbec nedivím, že Češi jsou druhý národ na světě ve spotřebě alkoholu. Ještě, že já se umím pohlídat, i když pro kolemjoucí to tak vypadat nemusí. A tak poslední pátek naše cesta vedla místo oblíbené Iron Cow Rock Bar do v mezích povedené kopie plzeňského PUBu. Okusit se přeci musí všechno. Díky tomu už vím, že do dříve meky víkendových sezení Floridy se už dlouho nevydám. Jak se každý courá, popíjím já už s prvním odvážlivcem Petrem výběrová piva z cesty znalců. Zbytek se musí zažít, i když nevím jestli nemáte vlastních akciček dost. Tak snad už dál vyprávět nebudu.

Snad jen tu o Kapitánovi. V půlce večera připlula mezi hosty loď. Vylodil se kapitán Morgan se třemi krásnými pirátkami. Přitáhli truhlu a začli boje o správný klíček, který poklad otevře. Pirátky ošatily půlku naší posádky a na dobrý lup si Kapitán připil s celým osazenstvem. Hospodou zněly tóny české i slovenské národní hymny, motal se jazyk pod jazykolamy a co se dělo v podpalubí radši nevědět. Na to, že jsme mohli skončit ve spárech metalu, jsem si tento večer užil. Poznamenám si ještě, že ráno mě vzbudil až čtvrtý budík ze 6. No, co vy víte, jedna z pirátek mě mohla ve spaní přepadnout.


18.2.2011 – PUB Chomutov

Myšlenky planoucí, podruhé

Napadlo mě, že pomýšlím i na články, které nechci na Blábolníku zveřejnit. Příliš osobní a psát je jen pro své nejbližší přátelé nemá smysl. Snad nemůže být nic lepšího, než se vyspovídat z očí od očí. Avšak představa mě jako mluvčího, kdy nechám ostatní jen poslouchat, mi není příjemná. Prostě na to není nikdy vhodná doba a možná by to ani nikdo neměl slyšet. Když já se někdy prořeknu a zvědavost mých přátel vtírá a vybízí k detailům myšlenky, je těžké se udržet. A jednou to skončí špatně, vědět vy, co mě všechno napadlo.

Pochopili jste správně, věrní čtenáři, že málokdy jmenuju lidi kolem sebe. Oni se ovšem poznávají a jeden z nejlepších lidí, co znám, my sám řekl, že když se dotyčný nemá jak bránit, je lepší nejmenovat. Ani jsem tu potřebu nikdy neměl. Zdatně dva světy od sebe odděluji, i když prolínat lehce mi nedělá problém. Jsem trošku odtažitý, ani pobídka od Patrika, vypsat se o své rodině, mě nijak nerozhoupala. Vlastně není o čem psát, možná je to špatně, možná jen nechci. Ale svět tady v realitě je krásně barevný, svěží, usměvavý a já ho nechci uzavírat za skleněnou desku monitoru. Vystavit ho na zeď veřejnosti.

Read More…