Warning: Creating default object from empty value in /data/web/virtuals/1752/virtual/www/wp-content/themes/swatch/functions/admin-hooks.php on line 160
Tag Archives: prázdniny

Tábor – moje dětství

Když si vzpomenu na své dětství, z velké části se mi vybaví historky z tábora. Jeho velkou část jsem jezdil s chomutovským Červeným křížem po České republice do zhýčkaných hotelů a prožíval situace, o kterých dodnes rád mluvím. Poprvé jsem jel ve druhé třídě spolu s bratrem, jenž měl nastoupit na základní školu. Pár krásných let nám začalo přívětivě. Věřili byste mi, že jsem po příjezdu brečel kvůli tomu, že nemohu být s bratrem ve stejném oddíle a pokoji? Co mě to tehdy popadlo? V prvních letech jsem býval ještě dosti aktivní a hravý, čehož je důkazem můj životní běh za ukradenou vlajkou pro čest oddílu. To se poté už nikdy nestalo. I vlajky se přestaly krást.

Léta plynula a čtrnáctidenní prázdniny bez rodičů se stávaly oblíbenějšími. Taky protože vznikala přátelství a formovala se parta kluků, díky nimž jsem až do svých 17 let jezdil pravidelně. Bývává to tak, že z dětských oddílů a poslouchání vedoucích se vypracujete až na jejich kamarády, zvláště tehdy, je-li jedna z vedoucích matka vašeho parťáka Karla a další vaší spolužačky z první třídy. Taková rodinná atmosféra, doslova. Bratr si jednoho léta vzal za táborovou manželku oblíbenou vedoucí a já následně její neteř. Romantická představa o manželství. Kdepak je má milá dnes? Ale Bižurku vídám často a rád.

Nevěřil bych, že dnes budu vyprávět některé příběhy s takovou nostalgií. Mnohem raději bych vrátil čas a prožil tyto chvíle znovu. Stane se také, že minulost už je natolik zkreslená, že věřím barevným vyprávěním kamarádů. Na historky zde není tolik místa. Shrnu do pár vět jen okamžiky, které mi utkvěly v paměti a vyvolávají příjemný pocit. Byla to první láska, chvíle samoty a přemýšlení, bláznivé úkony, které by důvěryhodnému klukovi nikdo nevěřil (např. promočená kamarádka ve sprše či vypitá kola kamaráda) nebo dlouhé výlety na zajímavá místa, kam bych musel najít cestu později sám.

Od té doby se mnohé změnilo. Tak jak mě mnozí vnímali tehdy, dnes by možná nevěřili vlastním očím. Přesto parta kluků zůstala a ti co vídám nejčastěji, mě mají stále stejně rádi. Každý jiný a dohromady výborná skupina osobností. Nesmím zapomenout na holky. Šmoulinky do vzpomínek patří stejně tak dobře. Bitvy kluků a holek, společné zážitky jsou nenahraditelné. Jen tam mám pocit, že došlo k obrovskému skoku a lituji, že nic není takové jak bylo. Slečny šly svou cestou, pánové drží pospolu.

Chomutovak na ostravsku

Spojka, plyn…a jedém! Šmarovali sme si to po dejednyčce ku Brnu. Šup sko­kem ke Frydku už som tam. Tak tu budem traviť letošni re­lax. Chata vy­soka ako mrako­drap
ňújorku, slunyčko sviti. Bude fajny, no ni? Soběšovice som si pare špaci­roval. Fajna dědina, hodni ludě.

Vyletu bylo došč, nenudili som sa. Fajny kara maj v Kopřivnici. Ty leta co uz se vozime na svtyrech. Ako lufťaci som sa vydali za Valaši. Skanzen ve Frenštátu pod Radhoštěm je isty dobry vylet pro celou rodinu. Dřevenych kolib vo kterych meštali Valaši ešte za prvy svetovy valky tu maju vpysk. Cestu „domu“ sme se stavili v Hukvaldech. Janáčkovy Hukvaldy istě znate. Tu vam musim doporucit vyborny frgal. Zajedte si tu a primo u cesty se pečú. Osumdesat kaček za kolo ak od vozu to stoji za to, no ni? Zajeli sme si do hlavniho štatl v okoli. Ostravske rynek bylo plne turistu mistnich. Pozdravil som i Jiřího Sedláčka z ty ceske televizie. Kupe tam zahradu, či co.Zoo v Ostravě sme taku nevynechali. Celú tu faunu a floru co tu majú, neznaji ani v Praglu. Tlusté hrochu, dlúhokrké džirafy a chlupatý vopice. Třeba jeden čimpanz po mě hodil travou, co je to tam uči? Ale to nejlepsi som si nechal na konec. Kúpaliště s těma skluzavkama, co tomu dnes řikaj akvuapark, v Havířově bylo plny tech nejkrasnajšich bab v bikinach. To bul pohled. Az sa mi ptak zvedal 😉 A taky si zajdete k Elánu. No to ju ten patrový obchodak, vedle kterejho maj tu nejfajnovejsi zmrzku na globuse. Mini, malu, velku i jumbo s tycinku ti daj.

Prostě fajna dovca. Rad se vratim a ukazu vsem kdo je Chomutovak na ostravsku! Pozn.: Omlouvám se všem Ostravákům za odporný text výše. Snad oceníte snahu pobavit a navodit atmosféru. Díky! Až se proberu tou hromadou fotek co jsme pořídili, hodím to na flickr a ty nejlepší sem ke článku. A protože jsem si našel čas zajít do kina, čekejte minirecenze hitu Transformers a pátého dílu Harry Pottera.

A málem bych zapomněl. Celých 14dní jste zapalovali mozky a přemýšleli které číslo následuje. Pamatujete? Tak tady máte správnou odpověď (Znáte Ludolfovo číslo PÍ 3,1 41 59 26
53 58), protože nikdo neuhodl, nemůžu nikomu pogratulovat. Snad Vám svitlo a pro příště se polepšíte.

Odjíždím! + bonusy

Zítra frčím na 14denní dovolenou. Vypadnout pryč z Chomutova jsem už potřeboval. Celé prázdniny tvrdnu doma a příležitostní akce v okolí. Relaxovat budu v Soběšovicích u Havířova (chcete-li Frýdku-Místku). Přírodní toky nejsou čisté, a tak to jistí aquaparky. Dovolená u moře to není, ale po ní ani tolik netoužím. **Čechy krásné, Čechy naše.**

Neříkám, že se tu během odpočinkových dní nestavím. Bez světa inter­netu se neobejdu, a tak se budu snažit být co nejvíce na příjmu. Kontakt na mě máte, né? Ale, aby jste se nenudili, mám pro vás nějaké bonusy.

**1) Hádanka – číselná řada**

Které číslo následuje? (patří místo otazníku) —–> **31; 41; 59; 26; 53; ?**

Řešení napíšu po dovolené, nápověda u mě 😉

**2) Gameska na volné večery**

Znáte bloxorz – logickou hru, v níž jde především shodit hranol do díry? Pokud ne, vyzkoušejte. Já se peru s 22. kolem.

14. prosince 2006

**Takovýto den se už nikdy nebude opakovat.**

Velká čtvrtletka z Elektroniky, referát na Mikroprocesorovou techniku…no prostě hrůza. Ještě, že už den skončil. Můžu tím říci, že mi začali vánoční prázdniny. Dárky ještě sice nakoupené nemám a čas běží, ale já to jistě brzy napravím. Nyní už mám více času na všechno. Tím se i pouštím konečně do rededignu webu. Slibuji! Vánoční svátky jsou přeci svátky klidu a míru, měli bychom plnit sliby.

Všude dobře, doma…

…stejně.Po měsíčním lenošení a relaxaci se vracím do starého stereotypu. Ale musím říct, že jsem si to pořádně užil. Super parta na mém oblíbeném táboře a pak dovolená s rodiči. Ta sice nebyla tak úžasná, ale díky za ní.

Ty prachy bych za to rozhodně nedal…
Možná jste si všimli, že na počátku týdne odstartovala neočekávaná soutěž o 2 lístky na festival LOVE PLANET. Celou soutěž pořádal známý blogger Laco. Lupeny mohl získat ten, kdo napsal nejoriginálnější důvod, proč bych ty dva lupeny v ceně bezmála 1.800 Kě měl poslat právě jemu.

Vítězem se stal Víťa Řezníček se svou odpovědí: “Chci naposled vidět krásy a památky JARu a seznámit se s místními Ministry. A až se z toho krásného snu probudím, řeknu: I Love this Planet!” Tímto mu gratuluji a přináším vám první bezprostřední reakci po fesťáku. “Rock stage bylo dost daleko od pop stage, takže jsme se nachodili.”

Zpět v klidnějším tempu
Mé články podle mého názoru byly povětšinou aktuální spíše informativní zprávy. V jedné z minulých anket jste označili můj blog nečitelným. Své názory mi pište do komentářů Jsem velice rád za každý. A tak jsem se rozhodl, změnit tempo psaní. Uvidíme. čas ukáže.