Warning: Creating default object from empty value in /data/web/virtuals/1752/virtual/www/wp-content/themes/swatch/functions/admin-hooks.php on line 160
Tag Archives: vzpomínky

Vzpomínka na Finále

Listuji kalendářem pro připomenutí, jaký byl loňský rok filmového festivalu Finále Plzeň. Některé momenty se proplétají, dojem zůstává pozitivní a objevuje se těšení na konec dubna, kdy odstartuje 26. ročník.

Všechno začalo trošku nešťastně. Včas před zahájením se ještě vyskytly malé problémy s mou akreditací a rezervacemi desítek vstupenek. Chce to trochu trpělivosti, ale ochotný tým dá nakonec všechno do pořádku. K mému potěšení se dnes, po roce, nic takového nedělo. Tehdy jsem načal filmový maratón v perfektní den, pondělí. Alespoň tak to naznačovala komedie Alice Nellis. Napadlo mě hned, že Perfect Days má žena v přítomnosti gay-frienda a ještě lépe s miminkem v náručí. Všechno bylo skvělé a já spokojený a natěšený, jen kdyby nezasvítila večer Čtyři slunce. Bohdan Sláma vždycky přicupitá se slámou na hlavě, to je známo, ale aby o svém filmu prohlásil, že je prostý(m) a bezesmyslový(m) (putováním koncem života), to mi hlava nebere. Stejně jako celý snímek.

Druhý den ráno jsem se probudil včera, tedy v poledne. S pocitem, že jsem jistou část svého života zaspal a že se mi teenagerovské komedie jistým způsobem líbí. Stejně však nemá cenu se vracet. Někdy jsem se chtěl pouze vzdělávat a poslouchat zkušenější na posezení zvaném workshop. Vůbec se tu nepracovalo, a tak jsem se nemusel bát, že zkazím kdejaký 3D zjev nebo překlad v titulkách. Až mě z toho zamrazilo. Tedy několik hodin poté, když jsem pozoroval ohňostroj na plátně. Poprvé v životě takový zážitek. Poupata rozkvétala a já se nemohl pocitu zbavit celou noc. Život je na hovno. Nakonec se všechno stejně posere, i když jsme do ohně přiložili sami.

Půlka týdne pryč, Krobot ne a ne dostavit domy pro své dcery. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Myslí to dobře. Dělají to ale nejlépe? Ještě, že se ve většině rodinách nakonec udobří. Gól! Pepík Hnátek dovede svůj tým Slavoj Houslice podpořit jako nikdo jiný. „Tak si to zopakujeme. Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.“ Konečně seriálový humor v devadesáti minutách plus prodloužení. Kdyby nepřišla Příliš mladá noc, mohl jsem se bavit do alelůja. Jenže u něčeho by děti být přítomni neměly. Prožívají zděšení, možná ztrácí iluze, když se s trochou chtíče před nimi neudržíme. Nemám Nic proti ničemu, ale už jsem se chtěl ohradit, co to na nás Petr Marek zkouší. V hudbě mu to žeru a rád, tohle raději ne. Když pak přijde na řadu rodina, což je základ státu, uvědomím si, kde co dělám špatně, jak bych se neměl chovat. Otec od rodiny dokáže mnohé a podřídí svůj život dětem, manželce. Třeba když má pěkné Důlky pro prsa. Hravé, akorát do dlaně. Vůbec nevadí, že s tím má co dočinění Pavel Opočenský.

Někdy byl týden náročný. Kručení v břiše se ozývalo v hluché chvilky během promítání, nedostatek času se projevil ve vynechání některých filmů. Odnesl to Signál a Modrý tygr. Nejlépe se mi poslouchalo debaty ať už veřejné nebo kuloární v prostorách Měšťanské besedy. Příjemné prostředí to je. I pro následný raut po zakončení. Všechno dobré jednou skončí a mnohem rychleji než začne. Aspoň můžu vzpomínat, že mě pořadatelé připojili k vedle sedící slečně, oba pozvali na zmíněný raut a přesadili na místa, kam o pár minut později dorazil oceněný Jiří Strach s manželkou. Historka která vtipně nevyzní, jak jsem si myslel. Hlavou mi probíhají myšlenky, co zažiji letos. Už je to skoro tady. Zase vzpomínám na uplynulý týden.

Z deníku roku 2012

Minulý rok byl velmi bohatý na události, hodné na zapamatování a rytí do kamene. Nevpisuji je papírových deníků a tak je tu dobrá příležitost nahlédnout do mých vzpomínek.

Nastartoval jsem rok 2012 pohledem z okna pražského bytu s nejbližšími přáteli. Už poslední den před novoroční oslavou to probíhalo výborně. Příprava večera třemi kamarády povzbudí myšlení sám o sobě, návštěva bývalých spolužáků na koleji připomene krásná léta minulá. S půlnocí přišel krok neboli skok do roku neuvěřitelné rychlosti. Psal jsem, že leden je od vysokoškolské doby zbytečný měsíc, protože proteče jako voda a nic zajímavého se nestane. Tehdy ovšem přišla pozvánka a otevřené dveře na prezentace a tiskové konference firem. Uvítal jsem nové Nokia Lumia na našem trhu, poznával nové známé. Budoucnost netvoří jen osobnosti, ale také pracovní příležitosti a ty se hledají nejlépe na veletrzích. Poprvé na podobné příležitosti Career Days, zprvu příliš nepotěšen, o tom svědčí i dodnes nevydané poznámky na blogu. Mohu však říci, že po roce se opět těším a letos přípravu na březnovou akci nepodcením. Ve čtvrtém ročníku VŠ je ideální čas k nahození udic.

Sníh odtál, jaro na prahu. Já začínám s přípravami na bakalářské státnice a odevzdání závěrečné práce. Pozdě ale přeci. Nenechal jsem si ujít momenty s přáteli. Když přišel čas na pivo, neodmítl jsem. V dubnu jdou povinnosti stranou, zatmívá se sál a plátno českých filmů ožívá na festivalu. Festivalu Finále v Plzni, který se mi za poslední roky stal milovanou událostí. Den co den v Měšťanské besedě téměř po boku Tomáše Baldýnského. Opět výjimečná událost, co si nenašla své místo (zatím!) ve zdokumentované podobě ve formě článku. Už tehdy vznikla historka, která bude lákadlem na celý příspěvek, o obsazení pozice režiséru Strachovi. Jeho křeslo bych si nikdy nedovolil vzít, pokud bych situaci znal předem, ovšem jeho gentlemanské chování mi zní ještě dnes. Květen, měsíc mých narozenin nebyl v sudém roce zvolen pro oslavu – už proto se těším na letošní, kdy si párty pořádně užiji – přinesl tradiční sportovní výkon. Dálkový pochod Jezerka se mi po XX-té stává programem na celý den.

A přišel vyslovený slib, který realizace ještě nedospěl. Příležitost navštívit Think Tank pozvedla půllitr piva nad plzeňským Barcampem. S Josefem Šlerkou se rodily první myšlenky. Jednou bude. Následně se mě organizátoři doháněli na setkání s Neil Pettersonem, člena týmu hlavního evropského města kultury 2008 a liverpoolským rodákem. Měl jsem strach a nepříjemný pocit z rozhovoru v angličtině. Doporučoval jsem mu svíčkovou v místní restauraci a vysvětloval můj hudební styl. Tak půlhodina vypadá, když namísto rozvíjení kulturních myšlenek se vás hostitel snaží donutit dostat ze sebe alespoň nějaká slova. Doufám, že získal o mně přijatelný dojem. Bakalářka se z ničeho nic zrodila po šíleném doběhl. A nakonec, nerad předbíhám, byla v září úspěšně obhájena. Červen byl dobou změn také v oblasti plzeňského léta. Napojil jsem se na organizační tým Živé ulice a pomáhal dostat se k místním občanům i jako přivandrovalý student. Škoda, že během července a srpna jsem nebyl přítomen na hlavním proudu koncertů festivalu. Ze školního tématu stojí za pozornost snad jen drtivý finiš zkouškového. Můj úspěch ve čtyřech posledních zkouškách v bakalářském studiu za týden vejde do dějin mého života. Ostatní to tolik nezajímá. Výsledek zaručil dokončení první fáze vysoké školy.

Spolupráce je synonymum roku 2012. Díky twitter podhoubí odstartovala překvapivě komunikace s českým zastoupením Lenovo. Já si každé příležitosti vážím a zejména kvůli lidem je mi spolupráce příjemná. Přijal jsem pozvání do Ambiente Brasileiro, do deníku zapsané jako gastro požitek. Červenec. Karlovy Vary, film a KVPijatika rozhořely drby o ovocném páru a potěšily myšlenkou, že mě někteří lidé uvidí rádi také po roce. Co vám po tom je? A díky. Srpen. Blesková návštěva Open Air Festivalu Panenský Týnec. Zajímalo by mě, kdy já se tam dostanu už na delší pobyt? Než přehodnotíte jednu vzpomínku druhou, uvažujete o ní jako o nejlepším momentu. Světová dovolená v českém městečku Plasy byla už proto, že tento rok otevřeli minigolfové hřiště s cestou kolem naší Země. Ještě mě ty výlety s rodinou baví. Jenže čtrnáct dní na to jsme odjížděli do Berlína. Obrovská příležitost díky Telefonice O2. Tato spolupráce odstartovala již v srpnu 2011 a to jsem tehdy netušil, kam se za tu dobu dostanu. Byl to moment, ze kterého těžím ještě nyní a snažím se využít nasbíraných zkušeností.

Ze všeho nejvíce si cením setkáních s nimi. Hovořím o lidech, jenž jsem chtěl delší dobu poznat. Už v únoru se kontaktu nebála krásná Terezka, po pracovním shonu si oddychnout šla se mnou Jana a do seznamu bych připsal také Alenu, Báru, Hanyho, Terezu, Danielu, Ondru, Michala, Janu, Radima a další. Po uběhnutém více jak půl roku můžete potvrdit, že smůla se mě nedržela. Výher není nikdy dost a já se snažím z nich mít stále stejnou radost. Nyní se tak těším z tabletu a objevuji kromě testovacích kousků elektronických zařízení kouty dříve nepoznané. O té placce řeknu, že dokud jsem ji neměl, nepotřeboval jsem ji. Už je to jinak. Veselý start nového semestru, už v navazujícím studiu, se nesl v obležení hudby a koncertů k začátku studijního roku patřící. Smál jsem se celý rok, i když na stand up zašel jen dvakrát. Prodloužit si život o pěknou řádku stejně vydařených let neopomenu.

Překvapení číhají na každém kroku. Přijde i chvíle, kdy máte radost z povedené situace. A tak jsem jednoho večera poznal dvě slečny, se kterými ještě pár dní na to stálo za oslovení. Chápejte, já mám radost z každého úspěchu. Jen když vám to nezkazí praxe na elektrárně, ale to je nový příběh do roku 2012 téměř nepatřící. Mrzí mě snad jen vlastní chyba, nevhodné jednání. Ovšem životní facka a uvědomnění si, jak mě můžou vnímat druzí. Stále doufám v obrat situace, i když jsem se několikrát přesvědčoval o opaku, tak snad už dva roky staré seznámení neskončilo neobratným pokusem o kontakt. Pro mě jsou ti lidé poté hvězdami. Přeji jim radost a úspěch i bez domnění tohoto pocitu.

Zakončit rok jak se patří. Opět s vyřčeným přáním nad Prahu. Poklidnější, podobně vydařený Silvestr zavřel vrátka za starým obdobím. V prvních minutách jsem hned sušil mokrou podlahu, což jistě (ne)svědčí o mém přístupu k domácím pracem. Vcházím vstříc novým příležitostem a nevzdávám se.

Po kolejích a nikdy jinak

Víte co, já jako malý kluk miloval mašinky. Děda býval strojvedoucí na páře, k druhé babičce to bylo hezčí trasou po kolejích a každé malé dítě vidí na tomto způsobu přepravy nějaké kouzlo. Zaujalo mě, proč se tak často nemává na auta, letadla a tramvaje? Mašinky od dob páry byly královnami. Dnes jezdím každý týden dálkově do Plzně a zpět staršími vozy. Kouzlo se stejně nevytratilo. Nebývá to již takový zážitek, ale radostné úsměvy dětí, které jedou vlakem poprvé mi připomínají moje vzpomínky. Když můžu nenechám si ujít zvláštní jízdy nepoužívaných lokomotiv, návštěvy železničních muzeí či jen kochání na projíždějící vlak. Ne všichni tuto zálibu sdílí. Měli jste v dětství rádi jinou přepravu? Vynoří se vám při pohledu na párovku nějaké vzpomínky?

Nezapomeň na rok 2010

Nakonec si pro sebe sepíši bilanční body loňského roku. Událo se toho hodně a já si to chci pamatovat.

  • Přestože jsem přestal sledovat seriál LOST na jeho závěru, dodnes si připadám někdy jako ztracený
  • Několikrát jsem vyrazil za hranice města užívat si života (maturák Litoměřice, Goodbye párty v Brně)
  • Nazval bych rok 2010 nejfilmovějším. Zúčastnil jsem se českého Finále v Plzni. Den co den v kině.
  • Přidal k tomu svůj první film na KVIFF. Stal se jím můj plyšový hit Kuky (viděno letos 3x).
  • Pečlivě se připravoval na Oscara a filmovou scénu u nás i ve světě. K tomu párkrát zašel i do velkého sálu.
  • Popřemýšlel jsem jestli jsem geek?
  • Opět vyhrával, vyhrával a zase vyhrával.
  • Přežil první přepadení a málem svou smrt. Aneb jak jedna chvíle může zkazit příjemný výlet na hvězdárnu.
  • Porušil „pravidlo“ potkávat ročně dva virtuální kamarády. Založil #srazplzen a uskutečnil 4 jeho setkání.
  • 5 minut pracoval v McDonald’s a necelé 2 měsíce vysedával v kanceláři na židli. Po letech trošku pracovní letní prázdniny.
  • K filmovému roku jsem neopomněl připojit hudební stránku věci. Koncertů bylo požehnaně. Sto Zvířat (v PZOO, Kulisárně a v Praze), nováčci Il Colori v Kalikovském Mlýně, hvězda Richard Müller při festivalu Otevřeno, tradiční návštěva kadaňského Vysmátého léta, Jan Budař na Červeném Hrádku, The Roads v Anděl Music Clubu a vyhrané CD, Bára Zemanová v OC Plaza, Rudy Linka v Jazz Rock Café).
  • Za volby jsem dostal bednu Bernardu, kterou s kamarády vypil na Nechrankách.
  • Nezalekl se nabitého programu a cestování. Znovu se podíval do Norimberka.
  • Oslavil první svatbu spolužáka.
  • V místech, kam jezdíme léta, konečně navštívili místa, která nám unikala (Dětenice v Podkrkonoší).
  • Vyzkoušel nové druhy piva, alkoholu a všeho pití, co si jen umíte představit.
  • Propadl ze studia a znovu požádal o přijetí. Nechal si uznat téměř všechny hotové předměty a naskočil do rozjetého vlaku.
  • Pořídil si Android smartphone. Samsung Galaxy 3.
  • Po letech zašel na chomutovský hokej. Hra s Olomoucí nestála za to.
  • Zúčastnil se exkurze v Temelíně.
  • Pokračoval ve svých tradicích (novoroční videopřípitek, živý betlém atd.)
  • Nenechal si ujít jedinou příležitost bavit se s přáteli. Zjistil, že oni jsou to, co mě na životě baví.
  • A dlouho se rozhoupával oslovit slečnu.

Rok plný akcí, vzpomínek, krásných chvil i těch horších. Ovšem na nic z toho nechci zapomenout.

Vzpomínky na 17. listopad 1989

Myslím si, že mé čtenářstvo je různorodé a že spolu dokážeme vytvořit zajímavý článek o vpomínkové události letošního podzimu. Vyzývám vás tedy, **pokud máte zajímavou historku ze dne Sametové revoluce** nebo znáte příběh z vyprávění, napište mi na email **revoluce(zavinac)fremy(tecka)cz**. Čím více se zapojíte do příprav, tím lepší bude výsledek. Těším se, že budu mít z čeho čerpat a bát se odepsat nemusí nikdo z vás. Všechny zaslané náměty nebudou zveřejněny bez souhlasu autora. Zveřejnění potvrďte v emailu nebo budete vyzváni následně.

Připojte se také do ankety napravo od příspěvku. Výsledky zveřejním spolu se článkem.