Tag Archives: život

Novoroční přípitek 2012

Nenech si sen utéct

Sleduji obrázky z africké savany a připomíná se mi realita, jenž jasně hovoří, že příroda tam už nikdy nebude jako dřív. Každou minutou se ztrácí autenticita. Mizí možnost vidět zázrak tak, jak jsme si jej vysnili. Píši o tom, protože stále sním o cestě do Afriky. Je to takový celoživotní cíl. Málem jsem se jej vzdal, ale dialogy o cestování mi připomínají, že bych si něco tak krásného měl uchovat. Každý se někam chce podívat, někam vyjet a užívat si chvíle mimo domov. Objevovat nepoznané. Na řadu s myšlenkou o ztrátě reality přichází i ta, že bychom si sny neměli nechat utéct. Nezapomínat na ně a hlavně plnit si jej včas. Dětský sen o velkém kolotoči si také těžko naplno užijeme ve stáří. Ano, připomene nám to doby dávno minulé, ale radost bude tu tam.

Život je veselý, ale trochu složitější takže vše nelze tak lehce. Přesto hlavní brzdou je náš mozek, který se řídí příkazy blízkých nebo nařízeními společnosti. Když se člověk odpoutá, zažije pocit radosti a štěstí. Vysní si i zdánlivě nesplnitelný cíl. I tak neztratí to nejkrásnější, co na snech je – snít. Rádi o nich přemýšlíme a blouzníme. Hovoříme a ladíme, pouze nezapomeňme je plnit. Pokud možno včas, dokud se nám nevytratí jako pára nad hrncem. Obětujme všechno. Odcházím snít.

Necpěte technologie do všeho

Povím vám, že miluji technologie téměř všude. Jsem fanoušek geek hraček, smartphonů a mým snem je mít ledničku se soudkem dobrého piva a inteligentním senzorem. Ostatně, „všechno je lepší s bluetooth“ to vykládá naprosto jasně. Čím více moderních gadgetů kolem sebe máme, tím lépe. I když od nich člověk občas uniká. Ovšem do doby než jsem k Vánocům dostal elektrický zubní kartáček. Nemá počítadlo zubů ani fotoaparát napojený na můj FB profil. No ten možná jo, ale já to netuším, protože jsem jej od prosince nepoužil. Zůstávám věrný klasice a tvrdě bojuji proti tomuto kroku, kam mě rodiče nutí se ubírat. Prostě jsem v první chvíli věděl, že toto mít nechci. A proč vlastně?

Začal jsem přemýšlet, že vlastně všechno nemusím mít elektrické a inteligentní. Stačí manuální ovládání a jednoduché postupy. V této příležitosti mě napadaly situace většinou trochu intimnějšího rázu jako sprchování, kde technologie nepotřebuji a nechci. Prostě mít oblast svého denního rituálu v neandrtálské době. Nástavec elektrického kartáčku jsem si přivezl do Plzně, vložil do kapsy mycí taštičky a zapomněl na něj. Denně šahám po mobilu a ráno po probuzení první otevírám notebook, ale na vánoční dárek si ani nevzpomenu.

Jo, ale chci být mezi prvními, který bude mít displej na skle dioptrických brýlí. Tak abych mohl číst tweety za chůze a listovat podklady při zkoušce. Nenápadně a příjemně bez mohutných krabiček navíc.

Život ve lži

Nejhorší je lhát sám sobě. Žít ve mystifikacích, ať už jsou zamýšleny sebelépe. Kdo tomu propadne, skončí v pekle. I mě někdy napadá, jestli si nenalhávám a pro dobro myšlenek se neutápím ve vymyšlené realitě. Snů se bojím. S tím je spojeno chování vůči okolí. V přetvářce se snažím utajit pravdu, o které přemýšlím. Mlčením, letmými pohledy skrývám cestu do duše. Probouzím se zpocený ze světa vysněné reality. Není však naopak toto lež a pravý život ten, který chci? Sám nevím. Nevím, kdo jsem, co chci.

Na jednu stranu hledám náznaky ve všem, co se šustne. Na stranu druhou vím, že tyto sny se nemohou reálně vyplnit. Stejně si pro dobro všech přeji úplně jiný závěr a hledím do budoucnosti, kde budu v roli služebníčka. Jak už jsem se zmínil, přesný střih ve vztazích napomáhá zapomenout. Ovšem nemusel by to být tento případ. Jen se zrovna nabízí srovnání s podobnou situací. Ovšem je to jen část mého života. Útulný kout dušičky, do které rád zaskočím při volné příležitosti. A dá se říci, že často. Skoro se v něm vyžívám. Tak než zas zavítám, skočím si pro tentokrát do sousední předsíňky. A budu doufat, že tam mě nic nepřekvapí.

Nezapomeň na rok 2010

Nakonec si pro sebe sepíši bilanční body loňského roku. Událo se toho hodně a já si to chci pamatovat.

  • Přestože jsem přestal sledovat seriál LOST na jeho závěru, dodnes si připadám někdy jako ztracený
  • Několikrát jsem vyrazil za hranice města užívat si života (maturák Litoměřice, Goodbye párty v Brně)
  • Nazval bych rok 2010 nejfilmovějším. Zúčastnil jsem se českého Finále v Plzni. Den co den v kině.
  • Přidal k tomu svůj první film na KVIFF. Stal se jím můj plyšový hit Kuky (viděno letos 3x).
  • Pečlivě se připravoval na Oscara a filmovou scénu u nás i ve světě. K tomu párkrát zašel i do velkého sálu.
  • Popřemýšlel jsem jestli jsem geek?
  • Opět vyhrával, vyhrával a zase vyhrával.
  • Přežil první přepadení a málem svou smrt. Aneb jak jedna chvíle může zkazit příjemný výlet na hvězdárnu.
  • Porušil „pravidlo“ potkávat ročně dva virtuální kamarády. Založil #srazplzen a uskutečnil 4 jeho setkání.
  • 5 minut pracoval v McDonald’s a necelé 2 měsíce vysedával v kanceláři na židli. Po letech trošku pracovní letní prázdniny.
  • K filmovému roku jsem neopomněl připojit hudební stránku věci. Koncertů bylo požehnaně. Sto Zvířat (v PZOO, Kulisárně a v Praze), nováčci Il Colori v Kalikovském Mlýně, hvězda Richard Müller při festivalu Otevřeno, tradiční návštěva kadaňského Vysmátého léta, Jan Budař na Červeném Hrádku, The Roads v Anděl Music Clubu a vyhrané CD, Bára Zemanová v OC Plaza, Rudy Linka v Jazz Rock Café).
  • Za volby jsem dostal bednu Bernardu, kterou s kamarády vypil na Nechrankách.
  • Nezalekl se nabitého programu a cestování. Znovu se podíval do Norimberka.
  • Oslavil první svatbu spolužáka.
  • V místech, kam jezdíme léta, konečně navštívili místa, která nám unikala (Dětenice v Podkrkonoší).
  • Vyzkoušel nové druhy piva, alkoholu a všeho pití, co si jen umíte představit.
  • Propadl ze studia a znovu požádal o přijetí. Nechal si uznat téměř všechny hotové předměty a naskočil do rozjetého vlaku.
  • Pořídil si Android smartphone. Samsung Galaxy 3.
  • Po letech zašel na chomutovský hokej. Hra s Olomoucí nestála za to.
  • Zúčastnil se exkurze v Temelíně.
  • Pokračoval ve svých tradicích (novoroční videopřípitek, živý betlém atd.)
  • Nenechal si ujít jedinou příležitost bavit se s přáteli. Zjistil, že oni jsou to, co mě na životě baví.
  • A dlouho se rozhoupával oslovit slečnu.

Rok plný akcí, vzpomínek, krásných chvil i těch horších. Ovšem na nic z toho nechci zapomenout.