Tag Archives: život

Myšlenky planoucí, podruhé

Napadlo mě, že pomýšlím i na články, které nechci na Blábolníku zveřejnit. Příliš osobní a psát je jen pro své nejbližší přátelé nemá smysl. Snad nemůže být nic lepšího, než se vyspovídat z očí od očí. Avšak představa mě jako mluvčího, kdy nechám ostatní jen poslouchat, mi není příjemná. Prostě na to není nikdy vhodná doba a možná by to ani nikdo neměl slyšet. Když já se někdy prořeknu a zvědavost mých přátel vtírá a vybízí k detailům myšlenky, je těžké se udržet. A jednou to skončí špatně, vědět vy, co mě všechno napadlo.

Pochopili jste správně, věrní čtenáři, že málokdy jmenuju lidi kolem sebe. Oni se ovšem poznávají a jeden z nejlepších lidí, co znám, my sám řekl, že když se dotyčný nemá jak bránit, je lepší nejmenovat. Ani jsem tu potřebu nikdy neměl. Zdatně dva světy od sebe odděluji, i když prolínat lehce mi nedělá problém. Jsem trošku odtažitý, ani pobídka od Patrika, vypsat se o své rodině, mě nijak nerozhoupala. Vlastně není o čem psát, možná je to špatně, možná jen nechci. Ale svět tady v realitě je krásně barevný, svěží, usměvavý a já ho nechci uzavírat za skleněnou desku monitoru. Vystavit ho na zeď veřejnosti.

Read More…

Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít

Větu, jenž jsem si v uplynulém víkendu zopakoval několikrát. Není pochyb, že je to dobře. Tímto chci apelovat na tebe i tebe, pokud se rozhoduješ, jestli využít šance, jdi do toho. Nebude se mockrát opakovat. I když ti rozum říká: “Zůstaň“!” Já pravím“: “Seber se a běž. Litovat nebudeš.” Aspektů proti může být více, ale pro ten, na míle vzdálený, pocit stojí za to žít. Cením si toho, že mám výborné přátelé. Že v blízkosti fajn lidí, ztracím zábrany studu, což u mě není obvyklé. A následně přicházejí pocity štěstí. Lenost je prevít, těžko se s ní bojuje, ale za sebou skrývá krásný barevný svět plný možností.

Read More…

Bez blogování nelze žít

Jsem si již několikrát pomyslel. Možná jsem zdegenerovaný a žiju jen myšlenkami na články, neužívám si chvíle bez napětí a přemýšlení. Není tomu zas úplně tak. Existují zvěsti, že dokážu relaxovat, povídat si na odlišná témata než píši a žít bez písmen. Není to ale ono. Aspoň si myslím, že 5 let blogerského života se nedá jen tak odříznout a opustit své milé čtenáře – tedy vás – by byla škoda. Díky psaní jsem poznal a ještě určitě poznám mnoho zajímavých a výborných lidí i kamarádů. Dá se říci, že jsem objevil více než v mém malém životě, získal rozhled do světa a začal snít o životních cílech. Budu tu těšit a poučovat internetové obecenstvo i v těžkých chvílích, protože nedostatek námětů neznamená konec, nýbrž pauzu nebo rozhled někde jinde. A já slepotou zrovna netrpím.

Read More…

Jsem geek?

Wikipedie říká, že:

Geek [gi:k] je pojem z angličtiny, v níž označuje osobu, která má hluboké technické nebo odborné znalosti, talent a obzvláštní zapálení pro svůj obor (primárně slovo znamená především šprt nebo vzorný student, ne-atlet, studijní typ).

Mezi běžnými lidmi (takzvanými BFU) je význam slova geek chapán trochu jinak. Zde označuje osobu nějakým způsobem jinou či divnou. Běžný překlad je „pako“.

Read More…

Myšlenky plynoucí, poprvé


Motiv – klikni pro přehrání. Tato hudba vystihuje ten pocit.

Chci vám teď toho tolik říci. Připadá mi, že to, co už jsem vyslovil nebylo všechno, co se mi hlavou honí. Čím dál tím častěji se snažím, aby mé zpovědi nebyly jen hozeny na zeď, ale dočkaly se bouřlivé diskuze. Cíl pro příští generaci Blábolníku Chomutováka je větší zapojení čtenářů do debaty. Rád bych podporoval tvůrčí schopnost vás všech, nápaditost a předal vám tak stejný pocit jako mám já při objevení nápadu a psaní článků. Mám rád netradiční postupy, neobvyklé vyjádření. Právě mě zaplavil zvláštní nepopsatelný pocit, všechno kolem mě naplňuje pozitivní energií. Jdou stranou úkoly a stereotypní část večera. Vznáším se. Ohlížím se zpět a vidím jedinou pouhou větev košatého stromu, který na sobě nese ovoce uplynulých měsíců. Sleduji, jak kolem mne si polétává láska, někoho srazí k zemi jiné povznese do oblak. Vidím ty šťastné páry a vůbec mi není zle či smutno, cítím radost a štěstí s nimi. Jako osamělý turista ve světě naděje pomalu přicházím na kloub té zdánlivě nelogické navigaci, podle které se zde všichni orientují. Míjím jednu slečnu za druhou, zanechávají úsměv na tváři a cítí vzrušení, když se za nimi otočím. Miluju ten pocit. Když jsem chtěl z výšky pozorovat jiné, bylo mi líto, že to nemůžu prožívat sám.

Read More…